Jehova školí pastýře pro své stádo

„Jehova sám . . . dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ (PŘÍSLOVÍ 2:6)

1, 2. Proč pokřtění muži usilují o to, aby mohli ve sboru vykonávat odpovědnější úkoly?

„KDYŽ jsem byl jmenován starším, měl jsem velkou radost,“ vzpomíná Nick na to, jak před sedmi lety začínal sloužit jako dozorce. „Říkal jsem si, že tato výsada mi umožní ve větší míře sloužit Jehovovi. Cítil jsem, že jsem mu zavázán vděčností za všechno, co pro mě do té doby udělal. Také jsem chtěl být co nejužitečnější pro členy sboru a pomáhat jim stejně, jako jiní starší pomáhali mně.“ Nickova radost se však mísila s určitými obavami. „Když jsem byl jmenován, nebylo mi ještě ani 30 let,“ pokračuje, „a tak jsem se bál, že nebudu mít potřebné vlastnosti — rozlišovací schopnost a moudrost —, abych mohl pro sbor být dobrým pastýřem.“

² Muži, které Jehova ustanovil, aby pečovali o jeho stádo, mají mnoho důvodů k radosti. Na jeden z nich apoštol Pavel upozorňoval starší z Efezu, když citoval slova Ježíše: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Pokřtěným mužům, kteří slouží jako služební pomocníci nebo starší, se nabízejí mimořádné příležitosti k dávání Jehovovi a sboru. Zamysleme se například nad služebními pomocníky. Tito služebníci pracují po boku starších. Kromě toho obstarávají množství jiných záležitostí, které jsou časově náročné, ale nezbytné. Služby, které takoví bratři prokazují z lásky k Bohu a k bližním, jsou velmi cenné. (Marek 12:30, 31)

3. Proč možná někteří bratři váhají usilovat o výsady ve sboru?

³ A co křesťanští muži, kteří možná váhají usilovat o výsadu stát se služebním pomocníkem a později starším, protože mají pocit, že by na to nestačili? Podobně jako Nick možná mají obavy, že k tomu, aby byli dobrými pastýři, nemají potřebné schopnosti. Patříš i ty k pokřtěným bratrům, kteří si něco takového myslí? Takové obavy mají své opodstatnění. Za to, jak jmenovaní starší zacházejí se stádem, se musejí zodpovídat Jehovovi. Ježíš řekl: „Od každého, komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho vyžadováno; a komu lidé mnoho svěřili, od toho budou vyžadovat více, než je obvyklé.“ (Lukáš 12:48)

4. Jak Jehova pomáhá jednotlivcům, které jmenuje k tomu, aby pečovali o jeho ovce?

⁴ Vyžaduje Jehova od těch, které jmenuje jako služební pomocníky nebo starší, aby tento mimořádný náklad nesli sami? Vůbec ne. Poskytuje jim praktickou pomoc, aby svou práci nejen nějak zvládali, ale aby ji dělali dobře a s radostí. Jak bylo vysvětleno v předcházejícím článku, Jehova jim dává svého svatého ducha, jehož ovoce jim pomáhá něžně pečovat o členy sboru. (Skutky 20:28; Galaťanům 5:22, 23) Kromě toho jim dává moudrost, poznání a rozlišovací schopnost. (Přísloví 2:6) Jakým způsobem to dělá? Uvažujme nyní o třech formách školení, které Jehova poskytuje jednotlivcům, jež jmenuje k tomu, aby pečovali o jeho ovce.

 Školení prostřednictvím zkušených pastýřů

5. Díky čemu byli Petr a Jan dobrými pastýři?

⁵ Když apoštolové Petr a Jan stáli před Sanhedrinem, pro soudce, kteří byli podle světských měřítek moudří, byli ‚nevzdělanými a obyčejnými‘ lidmi. Uměli sice číst a psát, ale nedostalo se jim rabínského školení ve studiu Písma. Přesto Petr a Jan spolu s jinými učedníky dokázali podnítit mnohé ze svých posluchačů, aby se stali věřícími. Prokázali tedy, že jsou dobrými učiteli. Jak se z těchto obyčejných mužů stali tak neobyčejní učitelé? Potom, co soudci slyšeli Petra a Jana mluvit, „začali na nich poznávat, že bývali s Ježíšem“. (Skutky 4:1–4, 13) Je pravda, že učedníci předtím obdrželi svatého ducha. (Skutky 1:8) Ale bylo také očividné — a viděli to dokonce ti duchovně slepí soudci —, že Ježíš tyto muže vyškolil. Když byl Ježíš na zemi, učil své apoštoly nejen to, jak mají shromažďovat lidi podobné ovcím, ale také to, jak o ně mají pečovat, až se tito lidé připojí ke stádu. (Matouš 11:29; 20:24–28; 1. Petra 5:4)

6. Jak dali Ježíš a Pavel příklad ve školení druhých?

⁶ Po svém vzkříšení Ježíš dál školil ty, kdo byli jmenováni jako pastýři. (Zjevení 1:1; 2:1–3:22) Například osobně vyvolil Pavla a dohlížel na jeho školení. (Skutky 22:6–10) Za školení, které obdržel, byl Pavel vděčný a to, co se naučil, pak předával jiným starším. (Skutky 20:17–35) Mnoho času a energie například věnoval školení Timotea, aby z tohoto Božího služebníka byl „dělník, který se nemá zač stydět“. (2. Timoteovi 2:15) Z těchto dvou mužů se stali blízcí přátelé. Pavel o Timoteovi napsal: „Jako dítě s otcem [se mnou] sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Filipanům 2:22) Pavel nechtěl z Timotea ani z kohokoli jiného udělat svého vlastního učedníka. Své spoluvěřící vybízel, aby se stali jeho ‚napodobiteli, jako on je Kristův‘. (1. Korinťanům 11:1)

7, 8. (a) Která zkušenost svědčí o tom, že napodobují-li starší Ježíše a Pavla, přináší to dobré výsledky? (b) Kdy by pastýři měli začít se školením případných služebních pomocníků a starších?

⁷ Ježíše a Pavla dnes napodobují zkušení pastýři, kteří iniciativně školí pokřtěné bratry. I jejich úsilí přináší dobré výsledky, což může dosvědčit bratr jménem Chad. Přestože vyrůstal v nábožensky rozdělené domácnosti, nedávno byl jmenován starším. Říká: „Během let mi několik zkušených starších pomáhalo, abych dělal duchovní pokroky. Jelikož můj otec byl nevěřící, tito starší se mi zvlášť věnovali a stali se pro mě jakoby duchovními otci. Vyhradili si čas na to, aby mě školili v kazatelské službě, a později mě zejména jeden starší učil plnit úkoly, které jsem dostával ve sboru.“

⁸ Jak je vidět ze zkušenosti Chada, rozvážní pastýři začínají se školením případných služebních pomocníků a starších již dlouho před tím, než tito bratři dozrají natolik, že pro takové výsady splňují požadavky. Proč je to potřeba? Protože podle Bible musí služební pomocníci i starší začít odpovídat vysokým mravním a duchovním měřítkům před tím, než jsou ke službě jmenováni. Musí být „nejprve vyzkoušeni, zda jsou vhodní“. (1. Timoteovi 3:1–10)

9. Jakou odpovědnost mají zkušení pastýři a proč?

⁹ Jestliže pokřtění bratři mají být vyzkoušeni, je správné, aby nejprve obdrželi školení. Znázorněme si to: Kdyby nějaký žák byl vyzván, aby složil náročnou zkoušku, na kterou ho jeho učitelé nijak zvlášť nepřipravili, měl by snad naději na úspěch? Pravděpodobně by u zkoušky propadl. Proto je potřeba školení. Svědomití učitelé však své žáky připravují nejen na to, aby složili zkoušku, ale také aby získané poznatky uměli používat v praxi. Podobně postupují pilní starší. Pokřtěným bratrům poskytují konkrétní školení a tak jim pomáhají rozvíjet vlastnosti, které se od jmenovaných mužů vyžadují. Cílem jejich  pomoci není jen to, aby tito bratři mohli být jmenováni, ale také aby byli schopni poskytovat stádu potřebnou péči. (2. Timoteovi 2:2) Pokřtění bratři se samozřejmě musí snažit, aby požadavky na služebního pomocníka či staršího splňovali. (Titovi 1:5–9) Když však zkušení pastýři ochotně školí ty, kteří chtějí plnit odpovědné úkoly ve sboru, mohou jim tak pomoci, aby pokroky dělali rychleji.

10, 11. Jak mohou pastýři někoho školit pro další úkoly?

¹⁰ Co konkrétně mohou zkušení pastýři dělat, aby druhé naučili vykonávat úkoly ve sboru? Především by měli o bratry ve sboru projevovat zájem — měli by s nimi pravidelně spolupracovat v kazatelské službě a pomáhat jim dělat pokroky v tom, jak ‚správně zacházet se slovem pravdy‘. (2. Timoteovi 2:15) Zralí pastýři s takovými bratry mluví o tom, jakou radost mohou zažívat, když budou sloužit druhým, a jaké uspokojení jim samotným přináší to, že si dávají duchovní cíle a že jich dosahují. Laskavě bratrům ukazují, v čem konkrétně se mohou zlepšit, aby se stali „příkladem stádu“. (1. Petra 5:3, 5)

¹¹ Moudří starší školí bratra i potom, co byl jmenován služebním pomocníkem. Bruce slouží jako starší už řadu desetiletí a říká: „Vždycky, když je někdo nově jmenován služebním pomocníkem, udělám si čas na to, abych s ním prošel pokyny, které uveřejnil věrný a rozvážný otrok. Také si společně přečteme pokyny, které se přímo týkají jeho pověření, a potom s takovým bratrem spolupracuji, dokud své povinnosti nezvládá dobře.“ Když služební pomocník získá určité zkušenosti, je možné ho školit i v pastýřské činnosti. „Když některého služebního pomocníka beru sebou na pastýřskou návštěvu,“ pokračuje Bruce, „pomohu mu vybrat biblické texty, které budou pro navštíveného jednotlivce nebo rodinu povzbuzující a podnětné. Služební pomocník se musí naučit používat Písmo tak, aby to působilo na srdce. Je to potřeba, jestliže se z něj má stát dobrý pastýř.“ (Hebrejcům 4:12; 5:14)

12. Jak mohou zkušení pastýři školit nově jmenované starší?

¹² Z dalšího školení mohou mít velký užitek také nově jmenovaní starší. Nick, o kterém byla zmínka v úvodu, říká: „Velice mi pomohlo školení, které mi poskytovali zejména dva starší dozorci. Tito bratři obvykle věděli, jak by se v určitých záležitostech mělo postupovat. Vždycky mi trpělivě naslouchali a vážně přemýšleli o mých názorech — i tehdy, když s nimi nesouhlasili. Všímal jsem si, že s bratry a sestrami ve sboru jednají pokorně a uctivě, a hodně jsem se díky tomu naučil. Tito starší mi vštěpovali, že při řešení problémů nebo při povzbuzování druhých je důležité obratně používat Bibli.“

Školení prostřednictvím Božího slova

13. (a) Co je předpokladem pro to, aby bratr mohl být dobrým pastýřem? (b) Proč Ježíš řekl, že to, ‚co vyučuje, není jeho‘?

¹³ Ano, v Božím slově, v Bibli, jsou obsaženy zákony, zásady a příklady, které pastýř potřebuje, má-li být „zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Timoteovi 3:16, 17) Některý bratr sice možná má kvalitní světské vzdělání, ale k tomu, aby byl dobrým pastýřem, mu pomůže poznání Písma a to, že získané poznání bude uplatňovat.  Uvažujme o tom, jaký příklad dal Ježíš. Žádný jiný duchovní pastýř, který kdy žil na zemi, neměl takové poznání a takovou rozlišovací schopnost a moudrost jako on. Ani Ježíš se však při vyučování Jehovových ovcí nespoléhal na svou vlastní moudrost. Řekl: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ Proč Ježíš připisoval zásluhy svému nebeskému Otci? Řekl o tom: „Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu.“ (Jan 7:16, 18)

14. Jak dávají pastýři najevo, že nehledají svou vlastní slávu?

¹⁴ Věrní pastýři si dávají pozor, aby nehledali svou vlastní slávu. Když někomu radí nebo ho povzbuzují, nevycházejí přitom ze své vlastní moudrosti, ale z Božího slova. Uvědomují si, že úkolem pastýře je pomáhat ovcím, aby získaly „Kristovu mysl“, a ne mysl starších. (1. Korinťanům 2:14–16) Představme si například, že by starší pomáhal nějaké manželské dvojici řešit problémy v manželství, a neopíral by se přitom o biblické zásady a informace uveřejněné ‚věrným a rozvážným otrokem‘, ale zakládal by své rady na vlastních zkušenostech. (Matouš 24:45) K čemu by to vedlo? Jeho rada by mohla být silně ovlivněna místními zvyky a mohly by se v ní zračit jeho omezené znalosti. Je pravda, že některé zvyky nejsou samy o sobě špatné a že starší může mít celou řadu životních zkušeností. Největší užitek však ovce budou mít z toho, že je pastýři budou vybízet, aby věnovali pozornost Ježíšovu hlasu a Jehovovým řečem, a ne lidským názorům nebo tomu, co stanovují místní zvyky. (Žalm 12:6; Přísloví 3:5, 6)

Školení prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘

15. Jaký úkol dal Ježíš ‚věrnému a rozvážnému otroku‘ a co je jedním z důvodů, že se třídě otroka daří tento úkol plnit?

¹⁵ Pastýři, jakými byli apoštolové Petr, Jan a Pavel, patřili ke skupině, kterou Ježíš popsal jako ‚věrného a rozvážného otroka‘. Tato třída otroka se skládá z Ježíšových bratrů pomazaných duchem, kteří jsou na zemi a mají naději na to, že budou vládnout spolu s Kristem v nebi. (Zjevení 5:9, 10) Počet Kristových bratrů, kteří jsou dosud na zemi, se během nynějších posledních dnů tohoto systému nevyhnutelně zmenšuje. Avšak dílo, které jim Ježíš uložil — to, že mají kázat dobrou zprávu o Království, než přijde konec —, má dnes větší rozsah než kdy dříve. Přesto se třídě otroka pozoruhodně daří tento úkol plnit. Jak je to možné? Částečně díky tomu, že školí členy třídy ‚jiných ovcí‘, aby jí v tomto  kazatelském a vyučovacím díle pomáhali. (Jan 10:16; Matouš 24:14; 25:40) Tato věrná skupina lidí dnes vykonává převážnou část kazatelského díla.

16. Jak třída otroka školí jmenované muže?

¹⁶ Jak třída otroka poskytuje toto školení? V prvním století třída otroka zmocňovala své zástupce, aby ve sborech školili a jmenovali dozorce. Tito dozorci pak školili členy sboru. (1. Korinťanům 4:17) Totéž platí dnes. Vedoucí sbor — malá skupina pomazaných starších, kteří zastupují třídu otroka — zmocňuje své zástupce, aby ve sborech, kterých jsou dnes na celém světě desítky tisíc, školili a jmenovali služební pomocníky a starší. Vedoucí sbor kromě toho organizuje školy, v nichž se členové výborů odboček, cestující dozorci, starší a služební pomocníci učí co nejlépe pečovat o ovce. Dále vydává pokyny prostřednictvím dopisů, článků uveřejňovaných ve Strážné věži a prostřednictvím jiných publikací, k nimž patří kniha Organizovaně konáme Jehovovu vůli. *

17. (a) Jak dal Ježíš najevo, že důvěřuje třídě otroka? (b) Jak mohou duchovní pastýři dávat najevo, že třídě otroka důvěřují?

¹⁷ Ježíš třídě otroka důvěřoval natolik, že ji ustanovil nade „vším svým majetkem“ — tedy nade všemi svými duchovními zájmy na zemi. (Matouš 24:47) Důvěru ve třídu otroka mají i jmenovaní pastýři. Dávají to najevo tím, že uplatňují pokyny, které dostávají od vedoucího sboru, jenž tuto třídu zastupuje. Když pastýři školí druhé, když přijímají školení prostřednictvím Božího slova a když uplatňují to, čemu je učí třída otroka, přispívají tím k jednotě mezi těmi, kdo jsou ve stádu. Za to, že Jehova školí muže, kteří s hlubokým zájmem pečují o každého člena křesťanského sboru, jsme opravdu vděční!

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Jakým způsobem školí zkušení duchovní pastýři druhé?

• Proč pastýři nevyučují na základě svých vlastních názorů?

• Jak a proč projevují pastýři důvěru ve třídu otroka?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 24 a 25]

Křesťanští pastýři školí mladší muže ve sboru

[Obrázky na straně 26]

„Věrný a rozvážný otrok“ se v hojné míře stará o to, aby starší byli školeni