Napodobujte Ježíše a projevujte zájem o chudé

CHUDOBA a útlak jsou skoro tak staré jako lidstvo samo. Zákon, který dal Bůh Izraeli, měl chudé lidi chránit a zmírňovat jejich utrpení, ale byl často porušován. (Amos 2:6) To, jak se s chudými zacházelo, odsoudil prorok Ezekiel těmito slovy: „Lid země prováděl úkladný plán šizení, a urvali něco loupeží a krutě zacházeli se ztrápeným a chudým a protiprávně šidili cizího usedlíka.“ (Ezekiel 22:29)

V době, kdy byl na zemi Ježíš, byla situace stejná. Náboženští vůdci se o chudé a strádající vůbec nestarali. Bible o nich říká, že „milovali peníze“, ‚pohlcovali domy vdov‘ a zaměřovali se více na dodržování svých tradic než na péči o zestárlé a nuzné lidi. (Lukáš 16:14; 20:47; Matouš 15:5, 6) Je zajímavé, co řekl Ježíš ve svém přirovnání o dobrém Samaritánovi — když kněz a Levita viděli zraněného muže, nešli mu pomoci, ale obešli ho po protější straně silnice. (Lukáš 10:30–37)

Ježíš dával najevo, že se o chudé zajímá

Ze zprávy, kterou o Ježíšově životě podávají evangelia, je patrné, že Ježíš plně chápal nesnáze chudých a že k jejich potřebám byl výjimečně citlivý. I když žil předtím v nebi, zřekl se sám sebe, ochotně přišel na zem jako člověk a ‚zchudl kvůli nám‘. (2. Korinťanům 8:9) Když viděl zástupy lidí, „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Ze zprávy o nuzné vdově poznáváme, že na  Ježíše nedělaly dojem velké dary bohatých lidí, kteří dávali „ze svého přebytku“, ale právě drobný dar oné chudé vdovy. To, co udělala, na něj hluboce zapůsobilo, protože „vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla“. (Lukáš 21:4)

Ježíš nejen měl s chudými soucit, ale také se o jejich potřeby osobně zajímal. On a jeho apoštolové měli společné peníze, ze kterých dávali chudým Izraelitům. (Matouš 26:6–9; Jan 12:5–8; 13:29) Ježíš vyzýval ty, kdo chtěli být jeho následovníky, aby si uvědomili, že mají povinnost chudým lidem pomáhat. Jednomu bohatému mladému vládci řekl: „Prodej všechno, co máš, a rozděl chudým a budeš mít poklad v nebesích; a staň se mým následovníkem.“ Skutečnost, že ten muž nebyl ochoten se rozloučit se svým jměním, ukázala, že miluje majetek více než Boha a své bližní. Neměl tedy vlastnosti potřebné k tomu, aby mohl být Ježíšovým učedníkem. (Lukáš 18:22, 23)

Kristovi následovníci projevují aktivní zájem o chudé

Apoštolové a ostatní Kristovi následovníci i po Ježíšově smrti dále projevovali zájem o chudé, kteří byli mezi nimi. Někdy kolem roku 49 n. l. se apoštol Pavel setkal s Jakubem, Petrem a Janem a rozmlouvali o pověření, které Pavel dostal od Pána Ježíše Krista v souvislosti s kázáním dobré zprávy. Dohodli se, že Pavel a Barnabáš by měli jít k ‚národům‘ a zaměřovat se při kazatelské práci na pohany. Zároveň však Jakub a jeho společníci kladli Pavlovi a Barnabášovi na srdce, že by měli „mít na mysli chudé“. A to Pavel skutečně „s opravdovostí usiloval dělat“. (Galaťanům 2:7–10)

Za vlády císaře Claudia postihl několik částí Římské říše krutý hladomor. Křesťané v Antiochii na to zareagovali tak, že „se . . . rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit, že pošlou hmotnou pomoc bratrům, kteří bydlí v Judeji; a to udělali, když to odeslali starším mužům rukou Barnabáše a Saula“. (Skutky 11:28–30)

Také dnes praví křesťané chápou, že Ježíšovi následovníci musí projevovat aktivní zájem o chudé a strádající, zvláště pokud to jsou jejich spoluvěřící. (Galaťanům 6:10) Dávají tedy svými skutky najevo, že mají na mysli hmotné potřeby těch, kterým nutné věci chybí. Například v roce 1998 zpustošilo značnou část severovýchodní Brazílie velké sucho. Zničilo úrodu rýže, fazolí a kukuřice, což způsobilo rozsáhlý hladomor — nejhorší za posledních 15 let. V některých oblastech byl dokonce nedostatek pitné vody. Svědkové Jehovovi z jiných částí Brazílie okamžitě zřídili výbory pro humanitární pomoc a v krátké době shromáždili tuny potravin, které potom nechali z vlastních peněz dopravit na místo určení.

Svědkové, kteří se na této humanitární pomoci podíleli, napsali: „Jsme šťastni, že jsme mohli pomoci svým bratrům. Máme totiž jistotu, že jsme tak rozradostnili Jehovovo srdce. Nikdy nezapomeneme slova zaznamenaná v Jakubovi 2:15, 16.“ V těchto biblických verších je řečeno: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den,  a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné?“

K těm, kdo jsou chudí a často sotva vystačí s prostředky, patří i jistá pokorná a horlivá křesťanka z jednoho sboru svědků Jehovových v São Paulu. Říká: „Sice žiju v chudobě, ale díky tomu, co jsem se dozvěděla z Bible, jsem našla skutečný smysl života. Nevím, co by se mnou bylo, kdyby mi nepomáhali ostatní svědkové.“ Před časem potřebovala tato tvrdě pracující křesťanka chirurgický zákrok, na který neměla peníze. V tomto konkrétním případě byli křesťanští bratři a sestry v jejím sboru schopni operaci uhradit. Svým spoluvěřícím pomáhají praví křesťané po celém světě.

Podobné zprávy jsou sice potěšující, ale je jasné, že tyto upřímné snahy nemohou chudobu vymýtit. Ani mocné vlády a vlivné mezinárodní humanitární organizace, ač zaznamenávají dílčí úspěchy, dosud nedokázaly tento dlouhodobý problém odstranit. Vzniká proto otázka: Jak budou problémy, jež sužují lidstvo a k nimž patří právě chudoba, definitivně vyřešeny?

Biblická pravda poskytuje trvalou pomoc

Evangelia vyprávějí o tom, že Ježíš Kristus běžně konal dobré skutky pro ty, kdo byli chudí nebo měli jiné potřeby. (Matouš 14:14–21) Které činnosti se však věnoval především? Jednou Ježíš určitou dobu pomáhal těm, kdo to potřebovali, a potom svým učedníkům řekl: „Pojďme někam jinam, do blízkých venkovských městeček, abych i tam kázal.“ Proč Ježíš přerušil práci, kterou konal ve prospěch nemocných a chudých, aby pokračoval v kázání? Vysvětlil to, když řekl: „Za tím účelem [tedy kvůli kázání] jsem vyšel.“ (Marek 1:38, 39; Lukáš 4:43) Konání dobrých skutků pro lidi, kteří to potřebovali, bylo sice pro Ježíše důležité, ale jeho hlavním posláním bylo kázat o Božím Království. (Marek 1:14)

Bible křesťany vybízí, aby „věrně následovali [Ježíšovy] šlépěje“. Dnešní křesťané se tedy snaží pomáhat druhým, a nejsou ponecháni na pochybách ohledně toho, který druh pomoci je nejdůležitější. (1. Petra 2:21) Podobně jako Ježíš, i oni pomáhají lidem v nouzi. Ale za svou nejdůležitější práci považují — opět podobně jako Ježíš — oznamování biblické dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 5:14–16; 24:14; 28:19, 20) Proč by však kázání poselství z Božího slova mělo mít přednost před jinými způsoby, jak pomáhat druhým?

Mnozí lidé po celém světě zjistili, že když pochopí praktické rady z Bible a začnou se jimi řídit, dokáží se pak lépe vyrovnávat s každodenními životními těžkostmi, včetně těch, které způsobuje chudoba. A navíc poselství o Božím Království, které Bible obsahuje a které dnes káží svědkové Jehovovi, dává lidem naději do budoucnosti — naději, díky které život stojí za to i v těch nejhorších podmínkách. (1. Timoteovi 4:8) Jakou naději Bible dává?

 Boží slovo nám o budoucnosti dává toto ujištění: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) V Bibli se výraz „země“ někdy používá k označení lidí, kteří na zemi žijí. (1. Mojžíšova 11:1) Takže spravedlivá „nová země“, jež má podle uvedeného slibu začít existovat, je společnost lidí, kteří mají Boží schválení. Bible dále slibuje, že ti, kdo mají Boží schválení, obdrží v pozemském ráji pod vládou Krista dar v podobě věčného života, který jim bude přinášet uspokojení. (Marek 10:30) Tato nádherná budoucnost může čekat každého, chudé nevyjímaje. Na ‚nové zemi‘ bude problém chudoby vyřešen jednou provždy.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

JAK JEŽÍŠ „OSVOBODÍ CHUDÉHO“? (Žalm 72:12)

SPRAVEDLNOST: „Ať soudí ztrápené z lidu, ať zachraňuje syny chudého a ať drtí toho, kdo šidí.“ (Žalm 72:4) Až bude Kristus vládnout nad zemí, zavede spravedlnost pro všechny. Nebude již existovat korupce, která sužuje mnohé státy tak, že nemohou rozvinout svůj potenciál a zbohatnout.

POKOJ: „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc.“ (Žalm 72:7) Chudoba je velmi často způsobena lidskými konflikty a válkami. Pod Kristovým panstvím zavládne na zemi naprostý mír, a tak zmizí jedna z hlavních příčin chudoby.

SOUCIT: „Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:12–14) Ti, kdo byli dříve ponížení, chudí a utlačovaní, se stanou součástí šťastné lidské rodiny sjednocené pod vedením Krále Ježíše Krista.

BLAHOBYT: „Na zemi bude spousta obilí.“ (Žalm 72:16) Za vlády Krista se bude lidstvo těšit z hojnosti v hmotném ohledu. Hladomory, které jsou v dnešním světě častou příčinou chudoby, ani nedostatek potravy už nebudou lidi sužovat.

[Obrázek na straně 4 a 5]

Ježíš se osobně zajímal o potřeby chudých lidí

[Obrázek na straně 6]

Z Bible můžeme načerpat skutečnou naději