Nemějte strach — Jehova je s vámi!

PŘED více než 50 lety, krátce po výbuchu prvních atomových bomb, se vědec Harold C. Urey, nositel Nobelovy ceny, vyjádřil o budoucnosti těmito slovy: „Budeme jíst ve strachu, spát ve strachu, žít ve strachu a umírat ve strachu.“ Dnes je svět opravdu prostoupen strachem, a nelze se tomu divit. Úděsné zprávy o terorismu, násilných zločinech a záhadných nemocích čteme v novinách denně.

Jako křesťané víme, co takové poměry znamenají. Ukazují, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto ničemného systému, o nichž Bible předpověděla, že to budou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) To tedy posiluje naši důvěru, že Jehova Bůh již brzy zřídí nový svět, v němž bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Jsme však do té doby vůči strachu imunní?

Strach mohou pocítit i Boží služebníci

K Božím služebníkům, kteří tváří v tvář možnému nebezpečí do jisté míry pociťovali strach, patřili Jákob, David a Elijáš. (1. Mojžíšova 32:6, 7; 1. Samuelova 21:11, 12; 1. Královská 19:2, 3) Tito muži neměli malou víru. Naopak, neochvějně se spoléhali na Jehovu. Nicméně byli to jen lidé, a proto mohli někdy dostat strach. „Elijáš byl člověk s pocity, jako jsou naše,“ napsal učedník Jakub. (Jakub 5:17)

My také můžeme někdy mít obavy, když stojíme před nějakou překážkou nebo si myslíme, že bychom se s ní mohli setkat v budoucnosti. Takový strach je pochopitelný. Bible ostatně říká, že Satan Ďábel je odhodlán „vést válku“ s těmi, kdo „zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:17) Tato slova se sice přímo vztahují na pomazané křesťany, ale Pavel napsal: „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Avšak ani když se setkáme s problémy, nemusí nás strach ochromit. Jak to?

‚Bůh záchranných skutků‘

Žalmista David napsal: „Pravý Bůh je pro nás Bohem záchranných skutků.“ (Žalm 68:20) Jehova často dával najevo, že je schopen svůj lid zachránit — buď tím, že je z nebezpečných situací vysvobodil, nebo tím, že jim dal sílu vytrvat. (Žalm 34:17; Daniel 6:22; 1. Korinťanům 10:13) Na kolik takových „záchranných skutků“ si můžete díky svému studiu Bible vzpomenout?

Co kdybyste si vzali k ruce Index publikací Watch Tower Society * a prozkoumali události, které se skutečně staly — jako byla například celosvětová potopa v Noemově době, záchrana Lota a jeho dcer ze Sodomy a Gomory, exodus Izraelitů z Egypta a jejich přechod Rudým mořem nebo zmaření Hamanova úkladného plánu, který měl vést ke zničení Židů? Jestliže budete tyto velice zajímavé zprávy číst a rozjímat o nich, posílí se vaše víra, že Jehova je Bohem záchranných skutků. To vám pak pomůže, abyste sami nebojácně čelili zkouškám víry.

Příklady z dnešní doby

Napadnou vás nějaké dnešní příklady vytrvalosti, které znáte ze svého okolí? Může to být křesťan, který byl pro svůj věrný postoj  vězněn. Možná víte o některém letitém křesťanovi, který slouží Jehovovi, přestože má špatné zdraví. Nebo si vzpomeňte na mladé křesťany, kteří zůstávají odděleni od světa navzdory obrovskému tlaku ze strany spolužáků. Pak tu jsou rodiče, kteří nemají manželského partnera a vychovávají děti sami, nebo křesťané, kteří nejsou v manželství a slouží Jehovovi, i když se cítí osamělí. Jaké poučení si můžete vzít z jejich příkladu? Jestliže budete uvažovat o tom, jak na své životní cestě zůstávají Bohu věrní, může vám to pomoci, abyste vytrvali a zůstali nebojácní bez ohledu na to, před jakými zkouškami stojíte.

Nebojácnost je nutná, nejen když se setkáváme s odporem a pronásledováním, ale také když si přestáváme být jisti, že nás Jehova miluje. Musíme pěstovat důvěru, že se na nás jako na jednotlivce vztahuje Kristova oběť. (Galaťanům 2:20) Potom se můžeme přibližovat k Jehovovi, aniž bychom pociťovali nesprávný strach či děs. Jestliže máme pocit, že si Jehovovu lásku nezasloužíme, můžeme přemýšlet o tom, co řekl Ježíš svým následovníkům: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31)

V časopisech Strážná věž a Probuďte se! často vycházejí články o zážitcích dnešních svědků Jehovových, kteří nebojácně zvládali náročné situace. To neznamená, že se nikdy na svou těžkou situaci nedívali negativně. Nepřipustili však, aby jim takové pocity zabránily ve službě Jehovovi. Jejich vyprávění, jež byla uveřejněna, vám mohou pomoci, abyste i vy nebojácně vytrvávali. Podívejme se na dva příklady.

Zranění změnilo jeho život

V časopise Probuďte se! z 22. dubna 2003 vyšel článek s názvem „Jak zranění změnilo můj život“. Stanley Ombeva, svědek Jehovův žijící v Keni, v něm líčí náročné situace, do nichž se dostal následkem úrazu, který utrpěl, když jej srazilo rychle jedoucí vozidlo. Když se mu zdraví zhoršilo, přišel o práci a o všechny výhody, které s ní byly spojeny. „Jak na mě začínala doléhat závažnost situace,“ upřímně vypráví bratr Ombeva, „stával jsem se negativním, podrážděným a soustředěným na sebe. Někdy jsem byl roztrpčený.“ Ale i v těžké zkoušce zůstal tento křesťan nebojácný. Nedovolil, aby ho zklamání přemohlo, a nevzdal se. Naopak se spoléhal na Jehovu. „Vždy mě podporoval ve všem, čím jsem procházel, a to natolik, až jsem se někdy za sebe styděl,“ říká bratr Ombeva. „Pevně jsem se rozhodl, že budu číst utěšující biblické texty a rozjímat o nich.“

Upřímná slova bratra Ombevy pomohla mnoha jiným křesťanům, aby nebojácně vytrvávali ve svých zkouškách. „Při čtení toho článku jsem plakala,“ napsala jedna křesťanka. „Měla jsem pocit, že mi jeho prostřednictvím Jehova projevuje svou vřelou a laskavou péči a přináší mi útěchu.“ Jiný svědek napsal: „Takové články poskytují velké povzbuzení těm z nás, kteří jsou v podobné situaci a tiše trpí.“

Vyrovnávají se s citovou bolestí

Hlubokým dojmem působí také příběh Herberta Jenningse, nazvaný „Nevíte, jaký  bude váš život zítra“. * Bratr Jennings se musí vyrovnávat s bipolární poruchou. O pocitech, jež měl v počátečním období své nemoci, říká: „Musel jsem vynaložit opravdu velké úsilí i na to, abych se účastnil křesťanských shromáždění. O tom, že duchovní společenství má velkou cenu, jsem však byl naprosto přesvědčen. Abych svou situaci zvládl, obvykle jsem vstupoval do sálu, až když se ostatní usadili, a odcházel jsem dřív, než se po programu začali zvedat.“

Také kazatelská činnost pro něj byla obtížná. „Někdy se stávalo, že jsem přišel k nějakému domu, a nemohl jsem se přimět k tomu, abych zazvonil,“ vypráví bratr Jennings. „Ale nevzdal jsem se, protože jsem si uvědomoval, že naše služba znamená záchranu pro nás samotné i pro každého, kdo bude reagovat příznivě. (1. Timoteovi 4:16) Za chvíli jsem dokázal své city ovládnout, mohl jsem jít k dalším dveřím a zkusit to znovu. Na službě jsem se podílel stále, a tím jsem si udržoval přiměřené duchovní zdraví a lépe jsem se pak mohl se svým stavem vyrovnávat.“

Upřímné vyprávění bratra Jenningse již pomohlo mnoha čtenářům, aby se také vyrovnávali se svými tísnivými stavy nebojácně. Jedna křesťanka například napsala: „Čtu časopisy Strážná věž a Probuďte se! už 28 let, ale ještě nikdy jsem nepociťovala tak hluboké pohnutí jako při čtení tohoto článku. Kdysi jsem musela přestat s celodobou službou a měla jsem pocit, že jsem se tím provinila. Zdálo se mi, že kdybych měla větší víru, mohla jsem pokračovat. Když jsem četla, že bratr Jennings se musel vzdát určité výsady, aby mohl zvládat své onemocnění, pomohlo mi to a začala jsem se na svou situaci dívat vyrovnaně. Opravdu tím byly vyslyšeny mé modlitby.“

Jeden křesťan napsal něco podobného: „Deset let jsem sloužil jako sborový starší, ale potom jsem se kvůli duševnímu onemocnění musel této výsady vzdát. Pocit selhání mě přemáhal natolik, že čtení životních příběhů, v nichž se mnohdy vypráví o mimořádných činech Jehovových služebníků, pro mě často bylo příliš skličující. Ale to, jakou vytrvalost projevuje bratr Jennings, mě povzbudilo. Ten článek jsem četl nesčetněkrát.“

S důvěrou postupujte kupředu

Podobně jako bratři Ombeva a Jennings, také mnozí jiní svědkové Jehovovi stále beze strachu uctívají Boha i navzdory skličujícím překážkám. Jestliže jste mezi nimi i vy, patří vám pochvala. Buďte ujištěni, že „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte“. (Hebrejcům 6:10)

Svým věrným služebníkům ve starověku, Jehova pomáhal vítězit nad nepřáteli, a stejně může pomoci i vám, abyste zvítězili nad všemi překážkami, s nimiž se snad setkáte. Proto si vezměte k srdci slova, která mluvil Jehova prostřednictvím proroka Izajáše: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 16]

Podobně jako Stanley Ombeva (nahoře) a Herbert Jennings (vpravo), i jiní křesťané nebojácně slouží Jehovovi

[Podpisek obrázku na straně 14]

Foto USAF