Snažíte se působit na srdce svého dítěte?

UŽ JSTE někdy pocítili smutek při pohledu na dítě, které si hraje na zabíjení? Je to dnes běžné i mezi docela malými dětmi, protože násilí proniklo do světa zábavy. Jak byste dítěti pomohli k tomu, aby hračky, s nimiž si hraje na válku, vyměnilo za hračky, jež odpovídají životu v míru? Waltraud, která je svědkem Jehovovým a již mnoho let působí jako misionářka v Africe, přišla na to, jak pomoci jednomu takovému chlapci, aby to udělal.

Kvůli válce musela Waltraud opustit zemi, v níž žila, a přestěhovat se do jiné africké země. Tam začala studovat Bibli s matkou pětiletého chlapce. Kdykoli tuto matku navštívila, chlapec si hrál s puškou z umělé hmoty. Byla to jeho jediná hračka. Waltraud nikdy neviděla, že by mířil na nějaký cíl, ale stále pušku otvíral a zavíral, jako by ji nabíjel.

Waltraud se chlapce zeptala: „Wernere, víš, proč žiju ve vaší zemi? Kvůli válce. Ze země, kde jsem žila předtím, jsem musela utéct před nebezpečnými muži. Na lidi tam stříleli z pušek, které vypadají jako ta tvoje. Co myslíš, je dobré takhle střílet?“

„Není,“ smutně odpověděl Werner.

„Máš pravdu,“ řekla Waltraud a potom se ho zeptala: „Víš, proč za tebou a za maminkou každý týden chodím? Protože svědkové Jehovovi chtějí druhým lidem pomáhat, aby žili v míru s Bohem i s lidmi ve svém okolí.“ Se souhlasem Wernerovy maminky pak Waltraud chlapci řekla: „Když mi tu svoji pušku dáš, zahodím ji a postarám se o to, abys dostal nákladní autíčko, které bude mít čtyři kola.“

Werner jí pušku podal. Musel čekat čtyři týdny, ale potom novou hračku dostal — bylo to dřevěné nákladní auto, a přijal je s rozzářenýma očima.

Věnujete čas tomu, abyste se svými dětmi mluvili? Snažíte se zapůsobit na jejich srdce tak, aby se chtěly zbavit hraček, které jsou napodobeninou válečných zbraní? Jestliže to děláte, dáváte jim poučení, které jim bude prospěšné po celý život.