Věrně služme Kristu, Králi

PŘEHRÁT V JAZYCE

Věrně služme Kristu, Králi

„Bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky.“ (DANIEL 7:14)

1, 2. Jak víme, že v roce 33 n. l. se Kristus ještě neujal královské moci v plném rozsahu?

KTERÝ panovník by mohl položit život za své poddané, a přece znovu žít a panovat jako král? Který král by mohl žít na zemi, získat si důvěru a loajalitu svých poddaných a potom panovat z nebe? Jediný, na koho to platí a kdo vykonal a ještě vykoná mnohé jiné věci, je Ježíš Kristus. (Lukáš 1:32, 33) Zemřel, byl vzkříšen a vystoupil do nebe a potom jej o Letnicích roku 33 n. l. Bůh „učinil . . . nade vším hlavou sboru“. (Efezanům 1:20–22; Skutky 2:32–36) Kristus tedy začal panovat, ovšem jen v omezeném rozsahu. Jeho prvními poddanými byli duchem pomazaní křesťané, kteří tvořili duchovní Izrael, ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Kolosanům 1:13)

²Téměř třicet let po Letnicích roku 33 n. l. apoštol Pavel potvrdil, že Kristus se královské moci ještě neujal v plném rozsahu, ale že byl ‚po Boží pravici a od té doby čekal, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohám‘. (Hebrejcům 10:12, 13) Koncem prvního století n. l. dostal letitý apoštol Jan vidění, v němž předem spatřil, jak Svrchovaný Panovník Jehova dosazuje Krista Ježíše jako Krále nově zřízeného nebeského Království. (Zjevení 11:15; 12:1–5) Z dnešního historického nadhledu se můžeme podívat na přesvědčivé doklady toho, že v roce 1914 začal Kristus panovat v nebi jako mesiášský Král. *

3. (a) Která nová skutečnost je od roku 1914 zahrnuta v dobré zprávě o Království? (b) Které otázky si můžeme položit?

³Od roku 1914 dobrá zpráva o Království zahrnuje vzrušující novou skutečnost. Kristus aktivně vládne jako král Božího nebeského Království, ačkoli panuje „uprostřed svých nepřátel“. (Žalm 110:1, 2; Matouš 24:14; Zjevení 12:7–12) Navíc jej po celé zemi jeho věrní poddaní radostně uznávají jako panovníka, což dávají najevo tím, že se účastní celosvětového biblického vzdělávacího programu, jaký nemá v lidských dějinách obdoby. (Daniel 7:13, 14; Matouš 28:18) Duchem pomazaní křesťané neboli „synové království“ slouží jako „vyslanci, kteří zastupují Krista“. Věrně je podporuje vzrůstající zástup Kristových ‚jiných ovcí‘ — křesťanů, kteří působí jako zplnomocněnci Božího Království. (Matouš 13:38; 2. Korinťanům 5:20; Jan 10:16) Nicméně je třeba, aby každý z nás bedlivě prozkoumal, zda opravdu Kristovu autoritu uznává. Jsme mu neochvějně věrní? Jak můžeme projevovat věrnost Králi, který panuje v nebi? Nejprve si však proberme důvody, proč máme být Kristu věrní.

Král, jehož osobnost podněcuje k věrnosti

4. Čeho Ježíš jakožto ustanovený Král dosáhl v době, kdy sloužil na zemi?

⁴Naše věrnost Kristu je založena na tom, že si vážíme všeho, co pro nás udělal, a že oceňujeme jeho vynikající vlastnosti. (1. Petra 1:8) Když byl Ježíš na zemi jako ustanovený Král, ukazoval v malém měřítku to, co bude v Božím určeném čase vykonávat v celosvětovém rozsahu, až se ujme svého panování. Sytil hladové. Uzdravoval nemocné, slepé, zmrzačené, hluché a němé. Dokonce vrátil život některým mrtvým. (Matouš 15:30, 31; Lukáš 7:11–16; Jan 6:5–13) Jestliže máme poznatky o Ježíšově životě na zemi, umožňuje nám to, abychom si uvědomili, jaké vlastnosti projeví také jako budoucí Panovník země. Především to bude obětavá láska. (Marek 1:40–45) Napoleon Bonaparte údajně v této souvislosti řekl: „Alexandr, Caesar, Karel Veliký a já sám jsme založili říše, ale na čem jsme založili své geniální činy? Na síle. Jedině Ježíš Kristus založil své království na lásce, a milióny lidí by za něho dnes položily život.“

5. Proč byla Ježíšova osobnost tak přitažlivá?

⁵Ježíš byl mírné povahy a ponížený v srdci, a proto se lidé, na něž těžce doléhala různá břemena a tlaky, cítili občerstveni jeho povzbuzujícím učením a jeho laskavou osobností. (Matouš 11:28–30) Dobře se s ním cítily i děti. Pokorní, rozvážní muži se nadšeně stávali jeho učedníky. (Matouš 4:18–22; Marek 10:13–16) Svým ohleduplným a uctivým jednáním si získal věrnou oddanost mnoha bohabojných žen, z nichž některé věnovaly svůj čas, úsilí i hmotné prostředky tomu, aby o něj pečovaly, když vykonával svou službu. (Lukáš 8:1–3)

6. Jak Ježíš projevil něžné city, když zemřel Lazar?

⁶Ježíšovy velice něžné city se projevily například tehdy, když zemřel jeho milovaný přítel Lazar. Žal, který pociťovala Marie a Marta, na Ježíše působil tak, že se neubránil bolestnému zasténání a „dal průchod slzám“. „Znepokojil se“ — byl rozrušen velkým zármutkem a žalem, i když věděl, že zakrátko Lazara opět oživí. Potom — podnícen láskou a soucitem — použil Ježíš moc, kterou dostal od Boha, a vzkřísil Lazara z mrtvých. (Jan 11:11–15, 33–35, 38–44)

7. Proč je Ježíš hoden naší věrnosti? (Viz také rámeček na straně 31.)

⁷Když si uvědomíme, jak intenzivně Ježíš miloval to, co je správné, a jaký odpor měl k pokrytectví a ničemnosti, pociťujeme posvátnou úctu před těmito jeho vlastnostmi. Dvakrát podnikl odvážný krok a vyhnal z chrámu chamtivé obchodníky. (Matouš 21:12, 13; Jan 2:14–17) Navíc, když byl jako člověk na zemi, byl vystaven protivenství všeho druhu, a tak se osobně přesvědčil o tom, jaké problémy a tlaky na nás doléhají. (Hebrejcům 5:7–9) Ježíš také věděl, jaké to je, když se člověk stane obětí nenávisti a bezpráví. (Jan 5:15–18; 11:53, 54; 18:38–19:16) Nakonec statečně podstoupil krutou smrt, aby splnil vůli svého Otce a mohl dát svým poddaným věčný život. (Jan 3:16) Nepodněcují tě takové Kristovy vlastnosti k tomu, abys mu stále věrně sloužil? (Hebrejcům 13:8; Zjevení 5:6–10) Co se však vyžaduje od těch, kdo chtějí být poddanými Krista, Krále?

Požadavky, které musí splňovat poddaní

8. Co se vyžaduje od Kristových poddaných?

⁸Zamysleme se nad tímto přirovnáním: Jestliže se někdo chce stát občanem jiné země, musí obvykle odpovídat určitým základním požadavkům. K podmínkám, které musí žadatelé o občanství splňovat, může patřit, aby byli bezúhonní a vyhovovali určitým požadavkům týkajícím se zdravotního stavu. Podobně i Kristovi poddaní musí stále jednat podle vysokých mravních měřítek a udržovat si dobré duchovní zdraví. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:19–23)

9. Jak můžeme dávat najevo, že jsme Kristu věrní?

⁹Ježíš Kristus také od svých poddaných právem vyžaduje, aby byli jemu a jeho Království věrní. Takovou věrnost prokazují tím, že žijí podle toho, co Ježíš učil, když byl na zemi jakožto ustanovený Král. Zájmům Království a Boží vůli například dávají přednost před svými hmotnými zájmy. (Matouš 6:31–34) Upřímně se také snaží i za těch nejobtížnějších okolností zrcadlit Kristovu osobnost. (1. Petra 2:21–23) Kristovi poddaní se řídí jeho příkladem také v tom, že se ujímají iniciativy a činí dobro druhým. (Matouš 7:12; Jan 13:3–17)

10. Jak můžeme svou věrnost Kristu projevovat (a) v rodině a (b) ve sboru?

¹⁰Ježíšovi následovníci dokazují Kristu svou věrnost rovněž tak, že jeho vlastnosti zrcadlí ve své rodině. Například manželé dávají věrnost svému nebeskému králi najevo tím, že Kristovy vlastnosti napodobují ve svém jednání s manželkou a dětmi. (Efezanům 5:25, 28–30; 6:4; 1. Petra 3:7) Manželky dávají svou věrnost Kristu najevo svým cudným chováním a tím, že projevují „tichého a mírného ducha“. (1. Petra 3:1–4; Efezanům 5:22–24) Děti jsou věrné Kristu tehdy, jestliže se řídí jeho příkladem poslušnosti. Ježíš ve svém mládí zůstával poddán svým rodičům, ačkoli byli nedokonalí. (Lukáš 2:51, 52; Efezanům 6:1) Kristovi poddaní se ho věrně snaží napodobovat tak, že ‚projevují soucítění, mají bratrskou náklonnost‘ a jsou „něžně soucitní“. Usilují o to, aby byli — podobně jako Kristus— ‚pokorní v mysli‘ a ‚neopláceli urážku urážkou ani spílání spíláním‘. (1. Petra 3:8, 9; 1. Korinťanům 11:1)

Poddaní, kteří dodržují zákon

11. Kterým zákonům se podřizují Kristovi poddaní?

¹¹Stejně jako žadatelé o občanství dodržují zákony své nové země, i Kristovi poddaní se podřizují ‚Kristovu zákonu‘ tím, že svůj život uvádějí do souladu s Ježíšovým učením a s jeho příkazy. (Galaťanům 6:2) Loajálně dodržují zejména „královský zákon“ lásky. (Jakub 2:8) Čeho se tyto zákony týkají?

12, 13. Jak dáváme najevo, že se věrně podřizujeme ‚Kristovu zákonu‘?

¹²Kristovi poddaní nejsou dokonalí a mají různé nedostatky. (Římanům 3:23) Proto je nutné, aby stále pěstovali ‚nepokryteckou bratrskou náklonnost‘, tak aby ‚milovali jeden druhého vřele ze srdce‘. (1. Petra 1:22) „Jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti“, křesťané věrně uplatní Kristův zákon tak, že ‚snášejí dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějí‘. Dodržování tohoto zákona jim pomáhá nezaměřovat se na projevy nedokonalosti a nacházet důvody k tomu, aby se navzájem milovali. Každý z nás si jistě váží toho, že může být ve společnosti lidí, kteří se loajálně podřizují našemu láskyplnému Králi a projevují to tím, že si oblékají lásku — a ta je „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:13, 14)

¹³Ježíš dále vysvětlil, že láska, v níž dal příklad, převyšuje takovou lásku, jakou si obvykle navzájem projevují lidé. (Jan 13:34, 35) Kdybychom milovali jen ty, kdo milují nás, nedělali bychom tím nic „mimořádného“. V tom případě by naše láska byla neúplná a nepostačující. Ježíš Kristus nás vybízel, abychom Otcovu lásku napodobovali tím, že lásku založenou na zásadách budeme pociťovat i k nepřátelům, kteří nás nenávidí a pronásledují. (Matouš 5:46–48) Tato láska podněcuje poddané Božího Království také k tomu, aby věrně vytrvávali ve své hlavní práci. O jakou práci se jedná?

Věrnost je vystavena zkoušce

14. Proč je kazatelská činnost tak důležitá?

¹⁴Poddaní Božího Království mají nyní velmi důležitou práci — ‚vydávají o Božím království důkladné svědectví‘. (Skutky 28:23) Tato činnost je tak nutná proto, že mesiášské Království ospravedlní Jehovovu neomezenou svrchovanost. (1. Korinťanům 15:24–28) Když kážeme dobrou zprávu, posluchači mají příležitost stát se poddanými Božího Království. Způsob, jak lidé na toto poselství reagují, je navíc zkušebním kamenem nebo také měřítkem, podle kterého může Kristus, Král, soudit lidstvo. (Matouš 24:14; 2. Tesaloničanům 1:6–10) Věrnost Kristu prokazujeme v první řadě tím, že jednáme podle jeho příkazu a říkáme lidem o Království. (Matouš 28:18–20)

15. Proč je věrnost křesťanů vystavena zkoušce?

¹⁵Satan samozřejmě kazatelskému dílu odporuje, jak jen může, a lidští panovníci neuznávají autoritu, kterou Kristus dostal od Boha. (Žalm 2:1–3, 6–8) Proto Ježíš své učedníky předem varoval těmito slovy: „Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Kristovi následovníci se tedy účastní duchovního válčení, ve kterém je jejich věrnost vystavena zkoušce. (2. Korinťanům 10:3–5; Efezanům 6:10–12)

16. Jak poddaní Království splácejí „Boží věci Bohu“?

¹⁶Poddaní Božího Království však zůstávají svému neviditelnému Králi věrní, aniž přitom znevažují lidské autority. (Titovi 3:1, 2) Ježíš prohlásil: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:13–17) Kristovi poddaní proto poslouchají státní zákony, které nejsou v rozporu se zákony Božími. (Římanům 13:1–7) Když však židovský nejvyšší soud jednal v rozporu s Božími zákony a Ježíšovým učedníkům nařídil, aby přestali kázat, ti potom rozhodně, ale uctivě řekli, že musí „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Skutky 1:8; 5:27–32)

17. Proč můžeme statečně snášet zkoušky ryzosti?

¹⁷Ovšem k tomu, aby Kristovi poddaní zůstali věrní svému Králi i tváří v tvář pronásledování, potřebují velkou odvahu. Ježíš však řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:11, 12) První Kristovi následovníci se o pravdivosti těchto slov přesvědčili. I když byli zmrskáni za to, že dále kázali o Království, radovali se, „protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi.“ (Skutky 5:41, 42) Když i ty snášíš strádání, nemoci, bolestné ztráty nebo odpor a projevuješ přitom věrnost podobně jako oni, zasloužíš si pochvalu. (Římanům 5:3–5; Hebrejcům 13:6)

18. Co je patrné ze slov, která řekl Ježíš Pilátovi?

¹⁸Když se Ježíš — ještě jako ustanovený Král — ocitl před římským místodržitelem Pontským Pilátem, prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Poddaní nebeského Království tedy proti nikomu nepozvednou zbraň ani nebudou v lidských konfliktech podporovat žádnou stranu. Budou věrní ‚Knížeti pokoje‘ a zůstanou zcela neutrální v záležitostech, jež ve světě podněcují stranické spory. (Izajáš 2:2–4; 9:6, 7)

Trvalá odměna pro věrné poddané

19. Proč mohou Kristovi poddaní s důvěrou hledět vstříc budoucnosti?

¹⁹Věrní poddaní Krista, ‚Krále králů‘, hledí budoucnosti vstříc s důvěrou. Dychtivě očekávají bezprostředně blízký projev jeho nadpřirozené královské moci. (Zjevení 19:11–20:3; Matouš 24:30) Ostatek věrných duchem pomazaných ‚synů království‘ se těší na své neocenitelné dědictví, které obdrží jako králové s Kristem v nebi. (Matouš 13:38; Lukáš 12:32) Kristovy věrné „jiné ovce“ dychtivě čekají, až je Král schválí a řekne jim: „Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte [pozemské rajské říše jeho] království připraveného pro vás od založení světa.“ (Jan 10:16; Matouš 25:34) Kéž tedy všichni poddaní Království jsou odhodláni dále věrně sloužit Kristu, Králi.

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. Viz Rozmluvy z Písem, otázku „Proč svědkové Jehovovi říkají, že Boží Království bylo zřízeno roku 1914?“, strany 59–62. Knihu vydali svědkové Jehovovi.

Umíš to vysvětlit?

• Proč si Kristus zaslouží naši věrnost?

• Jak Kristovi poddaní projevují věrnost svému Králi?

• Proč chceme být Kristu, Králi, věrní?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 31]

DALŠÍ KRISTOVY VYNIKAJÍCÍ VLASTNOSTI

Nestrannost (Jan 4:7–30)

Soucit (Matouš 9:35–38; 12:18–21; Marek 6:30–34)

Obětavá láska (Jan 13:1; 15:12–15)