Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z první knihy Žalmů

JAKÝ název by se hodil pro biblickou knihu, která obsahuje hlavně chválu na našeho Stvořitele, Jehovu Boha? Žádný název by nemohl být přiléhavější než Žalmy neboli Chvály. Nejdelší knihu Bible tvoří nádherně složené písně, které vyprávějí o Božích krásných vlastnostech i mocných skutcích a které obsahují četná proroctví. Z mnoha písní čiší emoce, jež pociťovali jejich pisatelé, když zažívali těžkosti. Žalmy vznikaly v rozmezí asi tisíce let — od dob proroka Mojžíše až do časů po návratu z vyhnanství. Jejich pisateli byli Mojžíš, David a další. Uspořádání knihy do její konečné podoby je připisováno knězi Ezrovi.

Už odedávna je kniha Žalmy rozdělena do pěti sbírek písní, tedy do pěti částí, a to následovně: (1) Žalmy 1–41; (2) Žalmy 42–72; (3) Žalmy 73–89; (4) Žalmy 90–106; a (5) Žalmy 107–150. V tomto článku se budeme zabývat první sbírkou. V této části jsou všechny žalmy kromě tří připisovány starověkému izraelskému králi Davidovi. Kdo složil Žalmy 1, 10 a 33, není známo.

„MŮJ BŮH JE MÁ SKÁLA“

(Žalm 1:1–24:10)

Úvodní žalm prohlašuje za šťastného muže, který má potěšení v Jehovově zákoně, ale námětem druhého žalmu už je Království. * V této skupině žalmů převládají snažné prosby k Bohu. Například Žalmy 3–5, 7, 12, 13 a 17 jsou prosbami o osvobození od nepřátel. Žalm 8 staví proti sobě velikost Jehovy a nepatrnost člověka.

David poukazuje na to, že Jehova je Ochráncem svého lidu. Zpívá: „Můj Bůh je má skála. Učiním ho svým útočištěm.“ (Žalm 18:2) V 19. žalmu je Jehova chválen jako Stvořitel a Zákonodárce, ve 20. žalmu jako Zachránce a ve 21. žalmu jako Zachránce svého pomazaného Krále. Žalm 23 o něm mluví jako o Velkém Pastýři a Žalm 24 jako o slavném Králi.

Odpovědi na biblické otázky:

2:1, 2 — Co „prázdného“ stále mumlají národy? „Něco prázdného“ je trvalá starost lidských vlád o to, jak se udržet u moci. To je prázdné, protože jejich záměr je odsouzen k nezdaru. Mohou snad národnostní skupiny opravdu doufat v úspěch, když se staví „proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“?

2:7 — Co je „Jehovův výnos“? Tímto výnosem je smlouva o Království, kterou Jehova uzavřel se svým milovaným Synem, Ježíšem Kristem. (Lukáš 22:28, 29)

2:12 — Jak mohou panovníci národů ‚líbat syna‘? V biblických dobách byl polibek projevem přátelství a věrnosti. Byl to způsob, jak přivítat hosty. Bůh králům země nařizuje, aby líbali Syna — tedy aby jej vítali jako mesiášského Krále.

3. žalm: nadpis — Jaký význam mají záhlaví, jež jsou u některých žalmů? Záhlaví  někdy ukazuje, kdo je pisatelem žalmu a popřípadě za jakých okolností byl žalm složen, jak je tomu například u 3. žalmu. Nadpis také může vysvětlovat účel nebo použití dané písně (Žalm 4 a 5) či uvádět hudební instrukce (Žalm 6).

3:2 — Co je to „Selah“? Všeobecně se má za to, že tento výraz označuje přestávku pro tiché rozjímání — buď přestávku při samotném zpěvu, nebo jak při zpěvu, tak při hře na nástroj. Tato odmlka sloužila k tomu, aby právě vyjádřená myšlenka nebo pocit působily silnějším dojmem. Při veřejném předčítání Žalmů není potřeba toto slovo číst.

11:3 — Jaké základy jsou strženy? Jsou to základy, na nichž spočívá lidská společnost — zákon, řád a právo. Jsou-li tyto základy porušeny, ve společnosti nastává zmatek a nelze se dovolat práva. V takových podmínkách se musí „každý spravedlivý“ plně spoléhat na Boha. (Žalm 11:4–7)

21:3 — Jaký význam má ‚koruna z přečištěného zlata‘? Není uvedeno, zda se jednalo o korunu doslovnou, nebo zda to je symbol další slávy, jež věnčila Davida díky mnoha jeho vítězstvím. Prorocky však tento verš poukazuje na královskou korunu, kterou dostal Ježíš od Jehovy v roce 1914. Koruna je vyrobena ze zlata, což naznačuje, že Ježíšova vláda má tu nejvyšší kvalitu.

22:1, 2 — Proč snad měl David pocit, že jej Jehova opustil? David byl pod tak silným tlakem ze strany svých nepřátel, že jeho „srdce se stalo podobným vosku, roztálo hluboko v [jeho] nitru“. (Žalm 22:14) Skutečně mu mohlo připadat, že ho Jehova opustil. Stejné pocity měl i Ježíš, když byl přibit na kůl. (Matouš 27:46) V Davidových slovech se odráží jeho přirozená reakce na tísnivou situaci. Z modlitby zaznamenané v Žalmu 22:16–21 je však jasně vidět, že víru v Boha David neztratil.

Poučení pro nás:

1:1. Měli bychom se vyhýbat společenství s lidmi, kteří nemilují Jehovu. (1. Korinťanům 15:33)

1:2. Nesmíme nechat uběhnout ani den, aniž bychom věnovali pozornost duchovním věcem. (Matouš 4:4)

4:4. Když jsme rozhněvaní, je moudré si dávat pozor na jazyk, abychom neřekli něco, čeho bychom později litovali. (Efezanům 4:26)

4:5. Naše duchovní oběti jsou ‚oběťmi spravedlnosti‘ jen za předpokladu, že vycházejí ze správných pohnutek a že naše chování odpovídá Jehovovým požadavkům.

6:5. Mohli bychom snad mít lepší důvod, proč chceme žít? (Žalm 115:17)

9:12. Jehova vyhledává krveprolití v tom smyslu, že vyhledává ty, kdo mají vinu krve, aby je potrestal. Pamatuje však na „křik ztrápených“.

15:2, 3; 24:3–5. Praví ctitelé musí mluvit pravdu a vyvarovat se jakýchkoli pomluv a křivých přísah.

 15:4. Kromě případů, kdy zjistíme, že jsme slíbili něco nebiblického, bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom dostáli svému slovu, a to i když je to pro nás velmi těžké.

15:5. Jsme Jehovovi ctitelé, a proto bychom měli dávat pozor, abychom peníze nepoužívali nesprávně.

17:14, 15. ‚Lidé tohoto systému věcí‘ se věnují hlavně tomu, aby si zajistili dobré živobytí, založili rodinu a zanechali po sobě dědictví. David se v životě zaměřoval především na získání dobrého jména u Boha, aby ‚hleděl na jeho obličej‘, neboli měl Jehovovu přízeň. Kdykoli se David ‚probudil‘, neboli uvědomil si Jehovovy sliby a ujištění o podpoře, byl ‚uspokojen, že vidí jeho podobu‘, čili radoval se z toho, že Jehova je s ním. Neměli bychom se tak jako David soustřeďovat na duchovní poklady i my?

19:1–6. Jestliže Jehovovi přináší slávu stvoření, jež nemůže mluvit ani přemýšlet, neměli bychom to snad mnohem více dělat my, když můžeme myslet, mluvit a uctívat? (Zjevení 4:11)

19:7–11. Jehovovy požadavky jsou pro nás nesmírně prospěšné.

19:12, 13. Chyby a opovážlivé skutky patří mezi hříchy, před nimiž je třeba se mít na pozoru.

19:14. Mělo by nám záležet nejen na našich činech, ale také na našich slovech a myšlenkách.

„PODEPŘEL JSI MĚ KVŮLI MÉ RYZOSTI“

(Žalm 25:1–41:13)

V prvních dvou žalmech této skupiny vyjadřuje David opravdu upřímnou touhu a pevné odhodlání zůstat ryzí. „Pokud jde o mne, já budu chodit ve své ryzosti,“ zpívá. (Žalm 26:11) V modlitbě o odpuštění svých hříchů uznává: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním.“ (Žalm 32:3) Jehovovy věrně oddané David ujišťuje: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc.“ (Žalm 34:15)

Rady zapsané v 37. žalmu byly velmi cenné pro Izraelity a mají velkou hodnotu i pro nás, kteří žijeme v „posledních dnech“ tohoto systému věcí. (2. Timoteovi 3:1–5) Žalm 40:7, 8 prorocky pojednává o Ježíši Kristu. Čteme zde: „Pohleď, přišel jsem, ve svitku knihy je o mně napsáno. Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ Závěrečný žalm této sbírky nás zavádí do neklidných let Davidova života, která následovala po jeho hříchu s Bat-šebou. David prosí Jehovu o pomoc a zpívá: „Pokud jde o mne, podepřel jsi mě kvůli mé ryzosti.“ (Žalm 41:12)

Odpovědi na biblické otázky:

26:6 — Jak můžeme podobně jako David obrazně pochodovat kolem Jehovova oltáře? Oltář představuje Jehovovu vůli přijmout oběť Ježíše Krista jako výkupné za lidstvo. (Hebrejcům 8:5; 10:5–10) Kolem Jehovova oltáře pochodujeme tak, že v tuto oběť projevujeme víru.

29:3–9 — Proč je Jehovův hlas přirovnán k ženoucí se bouři, která vzbuzuje bázeň? Je tím zkrátka vylíčena Jehovova nesmírná moc.

31:23 — Jak Jehova nadmíru odplácí domýšlivému? Odplatou je v tomto případě trest. Spravedlivý člověk dostává odplatu za neúmyslné hříchy tím, že je Jehovou ukázněn. Domýšlivý člověk nepřestává jednat špatně, a proto je mu nadmíru odplaceno přísným trestem. (Přísloví 11:31; 1. Petra 4:18)

33:6; poznámka pod čarou — Co je ‚duch‘ neboli ‚dech‘ Jehovových úst? Tímto  duchem je Boží činná síla neboli svatý duch, kterého Jehova použil při tvoření hmotných nebes. (1. Mojžíšova 1:1, 2) Jako duch Božích úst je označen proto, že stejně jako mocný dech může být vyslán, aby něco vykonal na dálku.

35:19 — Jaký smysl měla Davidova prosba, ať ti, kdo jej nenávidí, nemrkají okem? Kdyby Davidovi nepřátelé mrkli okem, byl by to projev radosti z toho, že se zdařily jejich zlomyslné plány proti němu. David prosil, aby se to nestalo.

Poučení pro nás:

26:4. Je moudré, když nechatujeme na internetu s těmi, kdo skrývají svou totožnost, když se vyhýbáme společnosti těch spolužáků a kolegů v práci, kteří se tváří jako naši přátelé, ale přitom nás chtějí oklamat, dále když se vyhýbáme společnosti odpadlíků, kteří svou pravou tvář skrývají za maskou upřímnosti, a společnosti těch, kdo vedou dvojí život.

26:7, 12; 35:18; 40:9. Musíme Jehovu veřejně chválit na křesťanských shromážděních.

26:8; 27:4. Chodíme na křesťanská shromáždění rádi?

26:11. David vyjádřil odhodlání zůstat ryzí a zároveň žádal o vyplacení. Ano, zachovat ryzost můžeme i přesto, že jsme nedokonalí.

29:10; poznámka pod čarou. Tím, že Jehova sedí nad „potopou“ neboli „nebeským oceánem“, ukazuje, že má svou moc plně pod kontrolou.

30:5. Jehovovou převládající vlastností je láska, ne hněv.

32:9. Jehova nechce, abychom byli jako mul nebo osel, které k poslušnosti nutí uzda nebo bič. Naopak si přeje, abychom si na základě porozumění jeho vůli sami zvolili, že ho budeme poslouchat.

33:17–19. Žádný lidmi vytvořený systém, ať je jakkoli silný, nemůže přinést záchranu. Musíme se spoléhat na Jehovu a na jeho Království.

34:10. Pro ty, kdo dávají zájmy Království na první místo v životě, jsou tato slova opravdovým povzbuzením.

39:1, 2. Když na nás ničemní lidé něco vyzvídají proto, aby uškodili našim spoluvěřícím, je moudré ‚nasadit náhubek jako stráž svým vlastním ústům‘.

40:1, 2. Když budeme doufat v Jehovu, může nám to pomoci vyrovnat se s depresí a vyjít „z burácející jámy, z bláta usazeniny“.

40:5, 12. Žádná neštěstí ani naše vlastní nedostatky — i kdyby jich bylo sebevíc — nás nezdrtí, jestliže neztratíme ze zřetele, že projevy požehnání, které dostáváme od Jehovy, se ‚staly početnějšími, než můžeme vylíčit‘.

„Požehnaný buď Jehova“

Ze 41 žalmů v první sbírce lze načerpat opravdu velkou útěchu a povzbuzení. Ať už zažíváme zkoušky nebo nás trápí špatné svědomí, tato část Božího mocného slova nám může dodat sílu a povzbuzení. (Hebrejcům 4:12) Tyto žalmy obsahují poučení, které je pro život spolehlivým vodítkem. Opakovaně jsme ujišťováni, že bez ohledu na to, jak obtížná je naše situace, Jehova nás neopustí.

První sbírka žalmů končí slovy: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, od neurčitého času až do neurčitého času. Amen a amen.“ (Žalm 41:13) Když jsme teď o ní přemýšleli, netoužíme snad žehnat neboli přinášet chválu Jehovovi?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 19]

Jestliže Jehovovi přináší slávu nemyslící stvoření, oč více bychom to měli dělat my!

[Obrázek na straně 17]

David složil většinu z prvních 41 žalmů

[Obrázek na straně 18]

Který žalm Jehovu popisuje jako Velkého Pastýře?

[Obrázek na straně 20]

Nenechme uběhnout ani den, aniž bychom věnovali pozornost duchovním věcem

[Podpisek obrázku na straně 17]

Hvězdy: S laskavým svolením United States Naval Observatory

[Podpisek obrázku na straně 19]

Hvězdy na stranách 18 a 19: S laskavým svolením United States Naval Observatory

[Podpisek obrázku na straně 20]

Hvězdy: S laskavým svolením United States Naval Observatory