Důležité myšlenky z druhé knihy Žalmů
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z druhé knihy Žalmů
JSME Jehovovi služebníci, a proto počítáme s tím, že se budeme setkávat se zkouškami a trápením. „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni,“ napsal apoštol Pavel. (2. Timoteovi 3:12) Co nám pomůže zkoušky a pronásledování snášet a tím prokazovat, že jsme ryzí ve svém vztahu k Bohu?
Pomoc v tomto směru najdeme v druhé z pěti sbírek žalmů. Ze Žalmů 42 až 72 poznáváme, že chceme-li vytrvávat ve zkouškách, musíme zcela spoléhat na Jehovu a naučit se čekat na něj, pokud jde o záchranu. Není to pro nás nesmírně cenné poučení? Ano, poselství druhé knihy Žalmů, stejně jako ostatních částí Božího slova, je „živé a vykonává moc“ i v dnešní době. (Hebrejcům 4:12)
JEHOVA JE NAŠÍM „ÚTOČIŠTĚM A SILOU“
Jistý Levita žije ve vyhnanství. Rmoutí ho, že nemůže jít uctívat Jehovu do jeho svatyně, a utěšuje se slovy: „Proč si zoufáš, má duše, a proč se ve mně bouříš? Čekej na Boha.“ (Žalm 42:5, 11; 43:5) Tento opakující se verš spojuje tři strofy 42. a 43. žalmu do jediné básně. Žalm 44 je prosbou za Judu — za národ, který je v tísni, možná kvůli hrozícímu vpádu Asyřanů ve dnech krále Ezekjáše.
Žalm 45, píseň o královské svatbě, prorocky mluví o mesiášském Králi. Další tři žalmy líčí Jehovu jako ‚útočiště a sílu‘, ‚velkého Krále nad celou zemí‘ a ‚bezpečnou výšinu‘. (Žalm 46:1; 47:2; 48:3) Žalm 49 nám krásnými slovy připomíná, že žádný člověk „nemůže nijak vyplatit ani bratra“. (Žalm 49:7) Skladateli prvních osmi žalmů druhé sbírky byli Korachovi synové. Devátý z této sbírky, totiž Žalm 50, složil Asaf.
Odpovědi na biblické otázky:
44:19 — Co je ‚místo šakalů‘? Žalmista měl možná na mysli bitevní pole, kde se pobití stávali potravou šakalů.
45:13, 14a — Kdo je „králova dcera“, která „bude přivedena ke králi“? Je to dcera ‚Krále věčnosti‘, Jehovy Boha. (Zjevení 15:3) Představuje oslavený sbor 144 000 křesťanů, které Jehova přijímá za své děti tím, že je pomazal svým duchem. (Římanům 8:16) Tato Jehovova „dcera“, připravená „jako nevěsta ozdobená pro svého manžela“, bude přivedena k ženichovi — k mesiášskému Králi. (Zjevení 21:2)
45:14b, 15 — Koho představují „panny“? Představují „velký zástup“ pravých ctitelů, kteří se připojují k pomazanému ostatku a podporují ho. „Vycházejí z velkého soužení“ živí, takže budou na zemi, až se bude v nebi konat svatba mesiášského Krále. (Zjevení 7:9, 13, 14) Při této události budou naplněni „radováním a radostným pocitem“.
45:16 — Jak dojde k tomu, že na místě králových praotců budou synové? Když se Ježíš narodil na zemi, měl lidské předky. Až je vzkřísí z mrtvých během svého Tisíciletého panování, stanou se jeho syny. Někteří z nich budou patřit k mužům jmenovaným jako „knížata po celé zemi“.
50:2 — Proč je Jeruzalém nazván ‚dokonalostí krásy‘? Není to kvůli jeho vzhledu, ale proto, že jej používal Jehova, a díky vznešenosti, kterou mu Jehova dodal, když v něm umístil svůj chrám a učinil jej hlavním městem svých pomazaných králů.
Poučení pro nás:
42:1–3. Tak jako laň ve vyprahlé krajině touží po vodě, Levita toužil po Jehovovi. Jeho zármutek z toho, že nemůže uctívat Jehovu v jeho svatyni, byl tak velký, že se mu „slzy . . . staly pokrmem ve dne v noci“ — jinými slovy ztratil chuť k jídlu. Neměli bychom i my pěstovat hluboké ocenění pro to, že můžeme uctívat Jehovu po boku našich spoluvěřících?
42:4, 5, 11; 43:3–5. Pokud se z nějakého důvodu, který nedokážeme ovlivnit, nemůžeme po jistou dobu scházet s křesťanským sborem, může nám dodat sílu, když budeme vzpomínat na to, jakou radost jsme v tomto společenství zažívali v minulosti. Zpočátku to možná prohloubí bolestný pocit osamění, ale také nám to bude připomínat, že Bůh je naše útočiště a že musíme čekat na něj, až nám poskytne úlevu.
46:1–3. Ať už nás postihne jakékoli neštěstí, musíme mít neochvějnou důvěru, že „Bůh je pro nás útočištěm a silou“.
50:16–19. Žádný člověk, který mluví podvodně a jedná hanebně, nemá právo zastupovat Boha.
50:20. Chyby druhých bychom měli přehlížet, a ne se vyžívat v tom, že bychom je rozhlašovali. (Kolosanům 3:13)
„VŮČI BOHU ČEKEJ MLČKY, MÁ DUŠE“
Tato skupina žalmů začíná upřímnou modlitbou, kterou David pronesl po svém hříchu s Bat-šebou. Žalmy 52 až 57 ukazují, že Jehova osvobodí ty, kdo na něj vkládají své břemeno a kdo na něj čekají, pokud jde o záchranu. V Žalmech 58–64 David vyjadřuje, že ať byl v jakékoli tísni, vždy činil Jehovu svým útočištěm. Zpívá: „Vskutku, vůči Bohu čekej mlčky, má duše, protože od něho je má naděje.“ (Žalm 62:5)
Důvěrné přátelství s naším Osvoboditelem by nás mělo podněcovat k tomu, abychom ‚hráli melodie slávě jeho jména‘. (Žalm 66:2) V 65. žalmu je Jehova chválen jako štědrý dárce, v Žalmech 67 a 68 jako Bůh záchranných skutků a v Žalmu 70 a 71 jako Ten, kdo opatřuje únik.
Odpovědi na biblické otázky:
51:12 — Čí to byl ‚ochotný duch‘, kterým si David přál být podporován? Tento výraz se nevztahuje na Boží ochotu pomáhat Davidovi ani na Jehovova svatého ducha, ale na Davidova vlastního ducha — na jeho sklon mysli. David zde Boha prosí, aby mu dal touhu dělat, co je správné.
53:1 — V jakém smyslu je člověk, který popírá Boží existenci, „bláznivý“? Bláznivost zde neznamená nízkou inteligenci. Takový člověk je bláznivý v mravním smyslu, což je vidět z toho, že tato bláznivost vede k morálnímu úpadku, jenž je popsán v Žalmu 53:1–4.
58:3–5 — V čem se ničemní podobají hadům? Lži, které ničemní lidé říkají o druhých, jsou jako hadí jed. Otravují dobrou pověst svých obětí. „Jako kobra, jež si zacpává ucho“, ničemní nepřijímají vedení ani nápravu.
58:7 — V jakém smyslu se ničemní „rozpustí jako do vod, které odplývají“? David měl možná na mysli vody v některých říčních údolích v Zaslíbené zemi. Při náhlých záplavách se sice v takovém údolí zdvihla vodní hladina, ale tato voda rychle odtekla a zmizela. David se modlil o to, aby ničemní rychle zmizeli.
68:13 — Proč se David zmiňuje o ‚křídlech holubice pokrytých stříbrem a jejích perutích s nažloutle zeleným zlatem‘? Části peří některých druhů modrošedých holubů mají duhové barvy. Jejich peří získává ve zlatém slunečním světle kovový lesk. K takové holubici možná David přirovnával vítězné izraelské válečníky vracející se z bitvy, kteří měli zářivý vzhled a byli rychlí, jako by měli křídla. Někteří učenci také prohlašují, že popis by se hodil na nějaké umělecké dílo, které bylo ukořistěno jako trofej. David měl každopádně na mysli vítězství, kterých díky Jehovovi Izraelité dosáhli nad svými nepřáteli.
68:18 — Na koho se vztahuje vyjádření „dary v podobě lidí“? Byli to někteří z mužů zajatých při dobývání Zaslíbené země. Tito muži dostali později za úkol pomáhat Levitům při jejich práci. (Ezra 8:20)
68:30 — Co znamená prosba „napomeň přísně divoké zvíře z rákosí“? David obrazně mluví o nepřátelích Jehovova lidu jako o divokých zvířatech a prosí Boha, aby je přísně napomenul, tedy aby držel v mezích jejich moc škodit.
69:23 — Proč měl Bůh ‚způsobit, ať boky nepřátel kolísají‘? Svaly v bederní oblasti hrají podstatnou roli při vykonávání namáhavé práce, jako je zvedání a nošení těžkých nákladů. Kolísající boky značí ztrátu síly. David se modlil o to, aby byli jeho nepřátelé zbaveni své moci.
Poučení pro nás:
51:1–4, 17. Když zhřešíme, nemusí nás to odcizit Jehovovi. Jestliže se kajeme, můžeme se spolehnout na jeho milosrdenství.
51:5, 7–10. Pokud jsme zhřešili, můžeme se u Jehovy dovolávat odpuštění, protože naše hříšnost je zděděná. Měli bychom se k němu také modlit o to, aby nás očistil, obnovil, pomohl nám odstranit ze svého srdce hříšné sklony a dal nám stálého ducha.
51:18. Davidovy hříchy ohrožovaly blahobyt celého národa. Modlil se tedy o to, aby Bůh projevil dobrou vůli Sionu. Když se dopustíme závažného hříchu, často tím pohaníme Jehovovo jméno a také sbor. V takovém případě se musíme modlit k Bohu, aby napravil škody, které jsme snad způsobili.
52:8. I my můžeme být „jako bujný olivovník v Božím domě“, tedy být blízko Jehovy a přinášet mu ovoce ve službě — a to tehdy, když jej budeme poslouchat a budeme ochotni přijímat ukázňování. (Hebrejcům 12:5, 6)
55:4, 5, 12–14, 16–18. Davidovi způsobovalo spiknutí jeho syna Absaloma a zrada důvěrného rádce Achitofela velkou citovou bolest. Davidova důvěra v Jehovu však kvůli tomu neochabla. Ani my bychom neměli připustit, že by nějaké citové vypětí oslabilo naši důvěru v Boha.
55:22. Jak můžeme uvrhnout své břemeno na Jehovu? Tím, že (1) se mu s danou záležitostí svěříme v modlitbě, (2) budeme hledat vedení a podporu v jeho Slovu a u jeho organizace a (3) sami uděláme, co můžeme, abychom situaci zlepšili. (Přísloví 3:5, 6; 11:14; 15:22; Filipanům 4:6, 7)
56:8. Jehova si je vědom nejen toho, v jaké jsme situaci, ale i toho, jak taková situace působí na naše city.
62:11. Bůh není závislý na nějakém vnějším zdroji energie. On sám je zdrojem moci. ‚Síla mu patří.‘
63:3. Boží „milující laskavost je lepší než život“, protože bez ní život ztrácí smysl. Je moudré rozvíjet přátelství s Jehovou.
63:6. Noc je výbornou dobou k rozjímání, protože je ticho a nic nás neruší.
64:2–4. Škodlivé tlachání může nevinnému člověku zkazit dobré jméno. Neměli bychom tlachy poslouchat ani je sami šířit.
69:4. V zájmu zachování pokoje může být někdy moudré jakoby ‚dávat zpět‘ — tedy omluvit se —, i když si nemyslíme, že vina je na naší straně.
70:1–5. Jehova slyší naše naléhavé prosby o pomoc. (1. Tesaloničanům 5:17; Jakub 1:13; 2. Petra 2:9) Možná připustí, aby zkouška pokračovala, ale dá nám moudrost, abychom se dokázali se situací vyrovnat, a sílu, abychom vytrvali. Nedovolí, abychom byli pokoušeni nad to, co můžeme snést. (1. Korinťanům 10:13; Hebrejcům 10:36; Jakub 1:5–8)
71:5, 17. David se stal odvážným a silným díky tomu, že se v mládí spoléhal na Jehovu. Důvěru v něj vyjádřil i před tím, než šel do boje s filištínským obrem Goliatem. (1. Samuelova 17:34–37) Mladí by měli plně spoléhat na Jehovu při všem, co dělají.
„Jeho sláva ať naplní celou zemi“
V poslední písni druhé sbírky žalmů, v Žalmu 72, se zpívá o Šalomounově panování, jež bylo předobrazem Mesiášovy vlády. Popisují se zde nádherné podmínky, které zde v té době budou — hojnost pokoje, žádný útlak ani násilí a na zemi spousta obilí. Budeme i my mezi těmi, kdo se budou těšit z těchto a dalších projevů Božího požehnání pod vládou Království? Můžeme k nim patřit, jestliže jsme tak jako žalmista ochotni čekat na Jehovu a činíme ho svým útočištěm a silou.
„Modlitby Davida . . . dospěly ke konci“ těmito slovy: „Požehnaný buď Jehova Bůh, Izraelův Bůh, jediný, který koná podivuhodná díla. A požehnané buď jeho slavné jméno na neurčitý čas, a jeho sláva ať naplní celou zemi. Amen a amen.“ (Žalm 72:18–20) Také my z celého srdce žehnejme Jehovovi a chvalme jeho slavné jméno.
[Obrázek na straně 9]
Koho znázorňuje „králova dcera“?
[Obrázek na straně 10 a 11]
Proč se Jeruzalému říkalo ‚dokonalost krásy‘?