Jehova „od počátku sděluje ukončení“

„Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny.“ (IZAJÁŠ 46:10)

1, 2. Co je pozoruhodné na událostech souvisejících s pádem Babylónu a co z této skutečnosti poznáváme o Jehovovi?

JE HLUBOKÁ noc a korytem řeky Eufrat pokradmu postupují nepřátelští vojáci. Jejich cílem je mocné město Babylón. Když se přiblíží na dohled městské brány, nemohou uvěřit svým očím. Ohromné dvoukřídlé dveře v babylónské zdi zůstaly otevřeny! Vojáci vylézají z řečiště a vstupují do města. Babylón je bleskurychle dobyt. Velitel vojska Kýros okamžitě přebírá kontrolu nad dobytým územím a později vydává výnos, kterým jsou propuštěni na svobodu izraelští zajatci. Tisíce vyhnanců se vrátí domů, aby v Jeruzalémě obnovili uctívání Jehovy. (2. Paralipomenon 36:22, 23; Ezra 1:1–4)

² To, že mezi roky 539 a 537 př. n. l. došlo k popsaným událostem, dnes spolehlivě dokládají historikové. Pozoruhodné ovšem je, že tyto události byly známy asi 200 let dopředu. O tolik let dříve totiž pád Babylónu popsal prorok Izajáš, kterého k tomu inspiroval Jehova. (Izajáš 44:24–45:7) Bůh zjevil nejen to, za jakých okolností Babylón padne, ale také jméno jeho dobyvatele. * Izraelitům, tedy svým tehdejším svědkům, Jehova řekl: „Vzpomeňte si na první věci z dávného času, že jsem Božský a není jiný Bůh ani nikdo jako já; Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny.“ (Izajáš 46:9, 10a) Skutečně, Jehova je Bůh, který může dopředu vědět, co se stane.

3. Kterými otázkami se nyní budeme zabývat?

³ Do jaké míry Bůh zná budoucnost? Ví snad předem, co každý z nás udělá? Je naše budoucnost předurčena? To jsou některé  otázky, o nichž pojednává tento a následující článek. Uvidíme, jak na ně odpovídá Bible.

Jehova je Bohem proroctví

4. Kdo je Autorem proroctví zapsaných v Bibli?

⁴ Jehova je schopen znát budoucnost, a tak v biblických dobách inspiroval své služebníky, aby zapsali mnohá proroctví, díky nimž můžeme předem znát jeho záměry. „První věci — pohleď, přišly, ale já sděluji nové věci,“ oznámil Jehova. „Než začnou vznikat, působím, abyste je slyšeli.“ (Izajáš 42:9) Boží ctitelé mají skutečně mimořádnou výsadu.

5. Jakou odpovědnost mají ti, kdo předem vědí, co Jehova udělá?

⁵ Prorok Amos nás ujišťuje: „Svrchovaný Pán Jehova . . . neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ Z této znalosti budoucích věcí vyplývala odpovědnost. Amos na ni dále poukázal pomocí působivého znázornění. „Zařval lev! Kdo se nebude bát?“ Tak jako zařvání lva vyvolá okamžitou reakci lidí i zvěře v okolí, Jehovova prohlášení podněcovala proroky, jako byl Amos, aby je pohotově předávali druhým. „Sám Svrchovaný Pán Jehova promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ napsal Amos. (Amos 3:7, 8)

Jehovovo „slovo . . . jistě bude mít úspěch“

6. Jak se v souvislosti s pádem Babylónu uskutečnila Jehovova „rada“?

⁶ Jehova prostřednictvím svého proroka Izajáše řekl: „Má vlastní rada obstojí a udělám všechno, co je mým potěšením.“ (Izajáš 46:10b) Boží ‚radou‘ — tedy jeho vůlí či záměrem ohledně Babylónu — bylo povolat z Persie Kýra, aby Babylón dobyl a způsobil jeho pád. Tento záměr Jehova ohlásil dlouho dopředu. A jak již bylo řečeno, v roce 539 př. n. l. se jeho záměr spolehlivě uskutečnil.

7. Proč můžeme důvěřovat tomu, že Jehovovo „slovo“ vždy bude mít úspěch?

⁷ Téměř čtyři století před tím, než Kýros dobyl Babylón, přitáhla proti judskému králi Jehošafatovi spojená vojska Ammonu a Moabu. Jehošafat se s důvěrou modlil: „Jehovo, Bože našich praotců, což nejsi Bohem v nebesích a což nepanuješ nade všemi královstvími národů a není ve tvé ruce síla a moc, takže proti tobě nikdo neobstojí?“ (2. Paralipomenon 20:6) Takovou důvěru měl rovněž Izajáš. Prohlásil totiž: „Radil sám Jehova vojsk, a kdo to může zrušit? A ta vztažená ruka je jeho, a kdo ji může obrátit zpět?“ (Izajáš 14:27) Podobně se později vyjádřil babylónský král Nebukadnecar. Tento král měl nějakou dobu duševní chorobu, a když mu byl zdravý rozum navrácen, pokorně uznal: „Neexistuje nikdo, kdo může zarazit [Boží] ruku nebo kdo mu může říci: ‚Co děláš?‘“ (Daniel 4:35) Ano, Jehova svůj lid ujišťuje: „Mé slovo . . . se ke mně [nevrátí] bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude  mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11) Můžeme mít skálopevnou důvěru v to, že Jehovovo „slovo“ se vždy splní. Boží záměr nemůže selhat.

Boží ‚věčný záměr‘

8. Co je Boží ‚věčný záměr‘?

⁸ Apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům do Efezu psal o tom, že Bůh má určitý ‚věčný záměr‘. (Efezanům 3:11) To není pouhý plán neboli předem stanovený rozvrh činností, jako by si Bůh potřeboval naplánovat, jak bude postupovat. Zmíněný výraz se vztahuje na Jehovovo rozhodnutí provést to, co měl s lidstvem a se zemí původně v úmyslu. (1. Mojžíšova 1:28) Abychom lépe pochopili, proč můžeme mít jistotu, že Boží záměr se splní, zamysleme se nyní nad prvním proroctvím zaznamenaným v Bibli.

9. Jak 1. Mojžíšova 3:15 souvisí s Božím záměrem?

⁹ Ze slibu v 1. Mojžíšově 3:15 vyplývá, že Jehova ihned po hříchu Adama a Evy rozhodl, že z Boží symbolické ženy vzejde semeno neboli syn. Jehova také předvídal, k čemu povede nepřátelství mezi jeho ženou a Satanem a mezi jejich vzájemně si odporujícími semeny. Jehova sice dovolí, aby Semenu Boží ženy byla zhmožděna pata, ale až nastane Boží ustanovený čas, toto Semeno zhmoždí hadovi, Satanu Ďáblovi, hlavu. Jehovův záměr se mezitím nezadržitelně uskutečňoval, jak přibývaly generace ve vyvolené rodové linii, až se objevil Ježíš, který byl slíbeným Mesiášem. (Lukáš 3:15, 23–38; Galaťanům 4:4)

Co Jehova předem stanovuje

10. Bylo Jehovou od začátku předurčeno, že Adam a Eva zhřeší? Vysvětlete to.

¹⁰ Když apoštol Petr psal o úloze Ježíše Krista v Božím záměru, uvedl, že Ježíš byl „předem známý před založením světa, ale byl učiněn zjevným na konci časů kvůli vám“. (1. Petra 1:20; poznámka pod čarou) Znamená to snad, že bylo od samého začátku Jehovou předurčeno, že se Adam a Eva dopustí hříchu a že bude potřeba výkupní oběť opatřená prostřednictvím Ježíše Krista? Ne. Původní řecký výraz pro slovo „založení“ doslova znamená „vržení semene“. Došlo k „vržení semene“ neboli k početí lidského potomstva ještě před tím, než Adam a Eva zhřešili? Tak tomu nebylo. Adam s Evou měli děti až po tom, co se dopustili neposlušnosti. (1. Mojžíšova 4:1) To, že se objeví určité „semeno“, tedy Jehova předem stanovil po tom, co se Adam a Eva vzbouřili, ale ještě před tím, než zplodili potomstvo. Ježíšovou smrtí a vzkříšením bylo laskavě opatřeno výkupné, kterým bude přiveden vniveč  zděděný hřích a budou zmařeny všechny Satanovy snahy. (Matouš 20:28; Hebrejcům 2:14; 1. Jana 3:8)

11. Co Bůh předem stanovil v souvislosti s uskutečňováním svého záměru?

¹¹ Bůh předem stanovil, že v souvislosti s uskutečňováním jeho záměru se stane ještě něco jiného. Vyplývá to ze slov apoštola Pavla, která napsal v dopise Efezanům. Pavel zde uvedl, že Bůh ‚shromáždí všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi‘. Pokud jde o „věci v nebesích“, tedy o Kristovy vyvolené spoludědice, Pavel dále vysvětlil: „Byli [jsme] předem stanoveni podle záměru toho, který všechno působí tak, jak radí jeho vůle.“ (Efezanům 1:10, 11) Ano, Jehova dopředu určil, že omezený počet lidí bude tvořit druhotnou část semene Boží ženy a bude spolu s Kristem udělovat lidstvu požehnání plynoucí z výkupní oběti. (Římanům 8:28–30) Apoštol Petr o nich mluvil jako o ‚svatém národu‘. (1. Petra 2:9) Apoštol Jan byl poctěn tím, že se ve vidění dozvěděl, kolik spoludědiců bude Kristus mít, totiž že jich bude 144 000. (Zjevení 7:4–8; 14:1, 3) Ti v jednotě s Kristem jakožto Králem slouží „k chvále [Boží] slávy“. (Efezanům 1:12–14)

12. Jak víme, že není předurčen každý ze 144 000 jednotlivě?

¹² Oněch 144 000 bylo sice předem stanoveno, ale to neznamená, že konkrétní jednotlivci byli předurčeni, aby věrně sloužili Bohu tímto způsobem. Vždyť hlavním účelem vybídek, které byly zapsány do Křesťanských řeckých písem, bylo vést a posilovat pomazané křesťany, aby zůstali ryzí a byli hodni svého nebeského povolání. (Filipanům 2:12; 2. Tesaloničanům 1:5, 11; 2. Petra 1:10, 11) Jehova dopředu ví, že 144 000 jednotlivců bude splňovat požadavky pro to, aby je mohl použít k uskutečnění svého záměru. Kdo k nim nakonec bude patřit, závisí na tom, jak se jednotliví pozvaní rozhodnou v životě jednat — což je rozhodnutí, které každý z nich musí učinit sám. (Matouš 24:13)

Co Jehova předem zná

13, 14. S čím je v souladu to, jak Jehova uplatňuje svou znalost budoucích věcí, a proč?

¹³ Jelikož Jehova je Bohem proroctví a jeho záměry nikdy neselhávají, nabízí se otázka, jak vlastně svou znalost budoucích věcí uplatňuje. Především jsme ujišťováni o tom, že Bůh je vždy pravdomluvný, spravedlivý a láskyplný. Když apoštol Pavel psal hebrejským křesťanům v prvním století n. l., potvrdil, že Boží přísaha a Boží slib představují „dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal“. (Hebrejcům 6:17, 18) Také v dopise učedníku Titovi vyjádřil Pavel myšlenku, že Bůh „nemůže lhát“. (Titovi 1:2)

¹⁴ Kromě toho Jehova, přestože má neomezenou moc, nikdy nejedná protiprávně. Mojžíš o něm napsal, že je to „Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý  a přímý“. (5. Mojžíšova 32:4) Cokoli Jehova dělá, je v souladu s jeho krásnou osobností. V jeho činech se zračí to, že v dokonalé rovnováze uplatňuje své hlavní vlastnosti — lásku, moudrost, smysl pro právo a moc.

15, 16. Jaké vyhlídky Jehova předložil Adamovi v zahradě Eden?

¹⁵ Podívejme se, jak to vše souvisí s událostmi, k nimž došlo v zahradě Eden. Když Jehova stvořil člověka, poskytl mu jako láskyplný Otec vše potřebné. Obdařil Adama schopností přemýšlet, logicky uvažovat a vyvozovat závěry. Na rozdíl od zvířat, která jednají převážně instinktivně, byl Adam schopen rozhodovat se. Nakonec Bůh shlédl ze svého nebeského trůnu, viděl „všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:26–31; 2. Petra 2:12)

¹⁶ Když se Jehova rozhodl, že Adamovi zakáže jíst ze ‚stromu poznání dobrého a špatného‘, náležitě ho poučil, aby si Adam mohl zvolit, co udělá. Dovolil mu jíst z „každého stromu zahrady“ s výjimkou jednoho a upozornil ho na to, že jedení ovoce ze zakázaného stromu by mělo katastrofální následky. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Vysvětlil Adamovi, k čemu by jeho jednání vedlo. Co Adam udělá?

17. Proč můžeme říci, že Jehova svou znalost budoucích věcí uplatňuje selektivně?

¹⁷ Ačkoli Jehova je schopen vědět vše dopředu, v případě Adama i Evy se zjevně rozhodl nepředvídat, co udělají. Nejde tedy o to, zda Jehova může předvídat budoucnost, ale zda se rozhodne to udělat. Navíc můžeme logicky dojít k závěru, že Jehova — Bůh lásky — by nejednal tak, že by vědomě a krutě předurčil vzpouru se všemi jejími smutnými následky. (Matouš 7:11; 1. Jana 4:8) Jehova tedy svou znalost budoucích věcí uplatňuje selektivně.

18. Proč to, že Jehova uplatňuje svou znalost budoucích věcí selektivně, není projevem nedokonalosti?

¹⁸ Měli bychom to, že Jehova uplatňuje svou znalost budoucích věcí selektivně, považovat za projev nějaké jeho nedostatečnosti nebo nedokonalosti? Ne. Mojžíš o Jehovovi napsal, že je „Skála“, a dodal: „Dokonalá je jeho činnost.“ Boha nelze vinit z toho, co je následkem lidského hříchu. Tyto neblahé důsledky, které dnes všichni pociťujeme, nastaly kvůli Adamovu nespravedlivému a neposlušnému činu. Apoštol Pavel logicky vysvětlil, že „skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“. (5. Mojžíšova 32:4, 5; Římanům 5:12; Jeremjáš 10:23)

19. O kterých otázkách bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Z toho, co již bylo uvedeno, je zřejmé, že u Jehovy není bezpráví. (Žalm 33:5) Jeho schopnosti, morální vlastnosti i měřítka podporují jeho záměr. (Římanům 8:28) Jakožto Bůh proroctví Jehova „od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny“. (Izajáš 46:9, 10) Také vidíme, že znalost budoucích věcí uplatňuje selektivně. Co to znamená pro nás? Co můžeme dělat, aby naše rozhodnutí byla ve shodě s Božím láskyplným záměrem? A jestliže to budeme dělat, jaký užitek nám to přinese? O těchto otázkách bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Které příklady ze starověku ukazují, že Boží ‚slovo má jistě úspěch‘?

• Co Jehova předem stanovil v souvislosti se svým ‚věčným záměrem‘?

• Jak Jehova uplatňuje svou znalost budoucích věcí?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 22]

Jehošafat důvěřoval Jehovovi

[Obrázek na straně 23]

Bůh předpověděl, že Ježíš zemře a bude vzkříšen

[Obrázek na straně 24]

Stanovil Jehova předem, co udělají Adam a Eva?