Otázky čtenářů

Proč z hlediska mojžíšského Zákona některé přirozené funkce pohlavních orgánů činily člověka „nečistým“?

Bůh dal lidem pohlavní pud nejen proto, aby se mohli rozmnožovat, ale také aby manželské dvojice měly potěšení z pohlavního života. (1. Mojžíšova 1:28; Přísloví 5:15–18) Nicméně ve 12. a 15. kapitole 3. Mojžíšovy nacházíme podrobná ustanovení ohledně nečistoty související s výronem semene, menstruací a porodem. (3. Mojžíšova 12:1–6; 15:16–24) Takové zákony, jež byly dány starověkému Izraeli, podporovaly zdravý způsob života, vyzdvihovaly vysoké mravní hodnoty a zdůrazňovaly svatost krve a nutnost smíření za hříchy.

Požadavky mojžíšského Zákona, jež se týkaly funkcí pohlavních orgánů, mimo jiné napomáhaly k tomu, aby celkové zdraví Izraelitů bylo na dobré úrovni. V knize The Bible and Modern Medicine se uvádí: „To, že během menstruačního cyklu bylo nutné zdržovat se po předepsanou dobu pohlavního styku, se prokázalo jako účinná ochrana před některými pohlavními nemocemi . . . a také jako účinná zábrana proti vzniku a vývoji zhoubných nádorů děložního hrdla.“ Takové zákony chránily Boží služebníky před nemocemi, o kterých možná nevěděli, nebo které by dokonce ani nemohli zjistit. Bůh kdysi svému národu slíbil, že mu požehná blahobytem a růstem — a respektování zásad hygieny v pohlavním životě napomáhalo k větší plodnosti. (1. Mojžíšova 15:5; 22:17) Šlo přitom také o emocionální zdraví Božího lidu. Dodržováním těchto zákonů se manželé a manželky učili svůj sexuální pud ovládat.

Nicméně pokud jde o druhy nečistoty, jež souvisely s funkcemi pohlavních orgánů, prvořadý význam měly situace, kdy se jednalo o krvácení nebo ztrátu krve. Díky Jehovovým zákonům ohledně krve byla do mysli Izraelitů vštípena nejen skutečnost, že krev je posvátná, ale také to, že zaujímá zvláštní místo v uctívání Jehovy, totiž při obětech a při smíření za hříchy. (3. Mojžíšova 17:11; 5. Mojžíšova 12:23, 24, 27)

Podrobné požadavky Zákona tedy v tomto ohledu úzce souvisejí s lidskou nedokonalostí. Izraelité věděli, že poté, co Adam a Eva zhřešili, nemohli přivádět na svět dokonalé děti. Na všech jejich potomcích se projevily následky zděděného hříchu — nedokonalost a smrt. (Římanům 5:12) Rodiče proto mohli předávat svým potomkům jedině nedokonalý a hříšný život, i když lidské rozmnožovací orgány byly původně určeny k tomu, aby v rámci manželského uspořádání byl předáván život, který byl dokonalý.

Požadavky Zákona, jež se týkaly očišťování, tedy Izraelitům připomínaly nejen jejich zděděnou hříšnost, ale také to, že je třeba výkupní oběti, aby hříchy byly přikryty a aby lidem byla vrácena dokonalost. Zvířecí oběti, které byly přinášeny, ovšem takový účinek mít nemohly. (Hebrejcům 10:3, 4) Účelem mojžíšského Zákona bylo, aby Izraelity vedl ke Kristu a pomohl jim pochopit, že skutečného odpuštění lze dosáhnout jedině prostřednictvím Ježíšovy dokonalé lidské oběti, která věřícím lidem otevře cestu k věčnému životu. (Galaťanům 3:24; Hebrejcům 9:13, 14)