„Postarej se o tu révu“!

DVANÁCT zvědů prochodilo a důkladně prozkoumalo Zaslíbenou zemi. Mojžíš jim předtím řekl, aby pozorovali obyvatele a přinesli na ukázku plodiny, které se v té zemi pěstují. Která plodina nejvíc upoutala jejich pozornost? Nedaleko Hebronu přišli k vinici, na níž byla réva s tak velkými bobulemi, že jediný hrozen museli nést dva zvědové. Úroda, kterou tam viděli, na ně udělala takový dojem, že tuto oblast nazvali „říčním údolím Eškol“, což znamená „hrozen vína“. (4. Mojžíšova 13:21–24; poznámka pod čarou)

Jeden cestovatel, který v 19. století navštívil Palestinu, napsal: „Eškol neboli Údolí hroznového vína . . . je stále ještě pokryto vinnou révou a její bobule jsou ty nejznamenitější a největší v celé Palestině.“ Vinná réva v Eškolu byla nejlepší, ale v biblických dobách se v Palestině pěstovalo znamenité hroznové víno na mnoha místech. Egyptské záznamy svědčí o tom, že i faraónové dováželi víno z Kanaánu.

V knize The Natural History of the Bible se uvádí, že „slunečná kamenitá úbočí s lehkou štěrkovitou půdou, vysoká teplota v létě a rychlé odvodňování půdy po zimních deštích — to vše jsou činitele, díky kterým jsou [v Palestině] mimořádně příznivé podmínky pro vinařství.“ Izajáš uvedl, že na některých vybraných místech bylo až tisíc révových keřů. (Izajáš 7:23)

‚Země révy‘

Mojžíš Izraelitům řekl, že budou bydlet v zemi „révy a fíků a granátových jablek“.  (5. Mojžíšova 8:8) Podle údajů v díle Baker Encyclopedia of Bible Plants „se ve starověké Palestině pěstovala vinná réva v takovém rozsahu, že pecičky z hroznového vína se vyskytovaly na většině archeologických nalezišť, pokud ne na všech“. V Zaslíbené zemi byla vinná réva natolik plodná, že dokonce i poté, co Judu v roce 607 př. n. l. zpustošila Nebukadnecarova vojska, lidé „sbírali víno a letní plody ve velmi velkém množství“. (Jeremjáš 40:12; 52:16)

Jestliže izraelští zemědělci chtěli získat hodně vína, museli o vinnou révu dobře pečovat. Kniha Izajáš popisuje práci typického izraelského vinaře. Pozemek na svahu musel okopat a odstranit z něj velké kameny, a teprve potom na něm mohl vysadit „vybranou červenou révu“. Pak možná z kamenů, které vysbíral z půdy, postavil kamennou zeď. Tato zeď chránila jeho vinici před dobytkem, který by ji pošlapal, a také do jisté míry před liškami a divokými kanci a rovněž před zloději. Pěstitel také možná vytesal vinný lis a postavil nevelkou věž, která mohla sloužit jako příjemně chladné místo, kde se dalo pobývat v období sklizně, kdy bylo mimořádně zapotřebí vinnou révu střežit. Po všech těchto přípravných pracích mohl očekávat dobrou sklizeň hroznů. (Izajáš 5:1, 2) *

Dobrou úrodu si pěstitel zajistil tím, že vinnou révu pravidelně prořezával, aby z ní získal větší výnos. Také ji okopával, aby půda nezarostla plevelem, šípkovými keři a trním. Pokud jarní deště neposkytly dost vláhy, vinař možná v letních měsících svou vinici zaléval. (Izajáš 5:6; 18:5; 27:2–4)

Koncem léta nastávalo vinobraní, a to bylo vždy velmi radostné období. (Izajáš 16:10) V nadpisu tří žalmů jsou uvedena slova „na gittit“. (Žalmy 8, 81 a 84) Význam tohoto hudebního výrazu je nejistý a v překladu Septuaginta je přeložen jako „vinné lisy“. Může poukazovat na to, že Izraelité zpívali tyto žalmy v době vinobraní. Hrozny sice sloužily především k výrobě vína, ale Izraelité je také jedli čerstvé nebo je sušili na rozinky, z nichž někdy dělali koláče. (2. Samuelova 6:19; 1. Paralipomenon 16:3)

 Izrael jako vinná réva

V Bibli je Boží lid několikrát popsán jako vinná réva. Vzhledem k tomu, že pro Izraelity měla vinná réva velký význam, byla to opravdu vhodná metafora. V 80. žalmu Asaf přirovnal izraelský národ k vinné révě, kterou Jehova zasadil v Kanaánu. Země byla vyčištěna, aby Izrael mohl jako vinná réva zakořenit a zesílit. Během let se však její ochranné zdi pobořily. Národ přestal důvěřovat v Jehovu, a Jehova mu odňal svou ochranu. Podobně jako divoký kanec pustoší vinici, nepřátelské národy stále pohlcovaly bohatství Izraele. Asaf se modlil k Jehovovi o pomoc, aby dřívější sláva národa byla obnovena. Úpěnlivě prosil: „Postarej se o tu révu.“ (Žalm 80:8–15)

Izajáš přirovnal „izraelský dům“ k vinici, která postupně začala nést „plané hrozny“ či „hnijící (zkažené) bobule“. (Izajáš 5:2, 7; poznámka pod čarou) Plané hroznové víno je daleko menší než šlechtěné. Má velmi málo dužiny a téměř celou bobuli vyplňují jadérka. Pro výrobu vína jsou plané hrozny bezcenné a nejsou ani dobré k jídlu. Jsou tedy vhodným symbolem odpadlického národa, jehož ovocem nebyla spravedlnost, ale porušování zákona. To, že tato vinice přinášela bezcenné ovoce, nebyla vina jejího Pěstitele. Jehova udělal všechno, co mohl, aby národ přinášel plody. Ptal se: „Co se má ještě pro mou vinici udělat, co jsem v ní již neudělal?“ (Izajáš 5:4)

Ukázalo se, že Izrael je jako réva, která nepřináší plody. Proto Jehova svůj národ varoval, že zboří ochrannou zeď, kterou kdysi kolem něj postavil. Nebude už svou obraznou vinnou révu prořezávat ani ji nebude okopávat. Nepřijdou jarní deště, na nichž závisí úroda, a vinice zaroste trním a bodláčím. (Izajáš 5:5, 6)

Mojžíš prorokoval, že pokud se Izrael dopustí odpadlictví, uschnou i jeho doslovné vinice. „Vysázíš a jistě budeš obdělávat vinice, ale nebudeš pít víno a nic nesklidíš, protože to sežere červ.“ (5. Mojžíšova 28:39) Pokud vinnou révu napadne červ, který se dostane do jejího hlavního kmene a užírá jej zevnitř, může réva uschnout během několika dnů. (Izajáš 24:7)

„Pravá réva“

Jehova přirovnal k vinné révě doslovný Izrael a Ježíš použil podobnou metaforu. V průběhu takzvané Poslední večeře svým učedníkům řekl: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel.“ (Jan 15:1) Ježíš přirovnal své učedníky k ratolestem vinné révy. Ratolesti doslovné vinné révy získávají sílu z hlavního kmene, a stejně musí Kristovi učedníci zůstat ve spojení s Kristem. Ježíš řekl: „Odděleni ode mne nemůžete dělat vůbec nic.“ (Jan 15:5) Zemědělci pěstují vinnou révu kvůli jejímu ovoci, a podobně Jehova očekává, že jeho lid bude přinášet duchovní ovoce. To působí Bohu, Pěstiteli vinné  révy, uspokojení a přináší mu to slávu. (Jan 15:8)

Jestliže má být doslovná vinná réva plodná, musí být čištěna a prořezávána, a Ježíš se zmiňuje o obou těchto úkonech. Vinař, který chce získat co největší úrodu, možná révu prořezává dvakrát za rok. V zimních měsících se vinná réva může přiřezávat velmi důkladně. Pěstitel odstraní většinu letorostů, jež vyrostly v předcházejícím roce. Pravděpodobně ponechá na kmeni tři nebo čtyři hlavní ratolesti a na každé z nich jeden nebo dva výhonky. Tyto mladé výhonky, jež odpovídají letorostům z předešlého roku, se stanou během následujícího léta plodonosnými ratolestmi. Když je prořezávání skončeno, vinař odříznuté ratolesti spálí.

Toto radikální prořezávání popisuje Ježíš slovy: „Jestliže někdo nezůstane ve spojení se mnou, je vyvržen jako ratolest a uschne; a lidé posbírají ty ratolesti, vhodí je do ohně, a jsou spáleny.“ (Jan 15:6) Může se sice zdát, že réva je v tomto stadiu už bez ratolestí, ale k selektivnímu prořezávání dojde ještě jednou, a to na jaře.

„Odstraňuje na mně každou ratolest, která nepřináší ovoce,“ řekl Ježíš. (Jan 15:2) To se může vztahovat na pozdější prořezávání, když réva již má dostatek nových letorostů a začínají se už zřetelně objevovat malé hrozny. Vinař pečlivě zkoumá každou novou větévku, aby zjistil, které jsou plodné a které jsou jalové. Jestliže jsou na révě jalové výhony ponechány, vyčerpávají živiny a vodu z kmene. Proto pěstitel tyto neplodné ratolesti odřízne, aby réva vyživovala jen ratolesti plodné.

Nakonec se Ježíš zmiňuje o procesu čištění a vysvětluje ho: „Čistí každou, která ovoce přináší, aby přinášela více ovoce.“ (Jan 15:2) Jakmile jsou ratolesti, jež nenesou ovoce, odstraněny, vinař každou plodnou ratolest bedlivě zkoumá. U základu plodné ratolesti vždy najde nové výhonky, které také musí být odstraněny. Jsou-li ponechány a rostou dál, odčerpávají z révy mízu, která by jinak poskytovala hroznům nezbytnou vodu. Někdy mohou být odstraňovány i některé velké listy, aby se k rostoucím hroznům lépe dostalo sluneční světlo. Všechny tyto kroky napomáhají k tomu, aby plodné ratolesti přinášely bohaté ovoce.

‚Stále přinášejte mnoho ovoce‘

Obrazné ratolesti ‚pravé révy‘ představují pomazané křesťany. Ale i „jiné ovce“ se musí prokazovat jako Kristovi učedníci, kteří přinášejí ovoce. (Jan 10:16) Také oni mohou nést „mnoho ovoce“ a přinášet slávu svému nebeskému Otci. (Jan 15:5, 8) Ježíšovo podobenství o pravé révě nám připomíná skutečnost, že záchrana závisí na tom, zda zůstaneme ve spojení s Kristem a budeme přinášet dobré duchovní ovoce. Ježíš řekl: „Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:10)

V Zecharjášově době Bůh slíbil věrnému ostatku Izraelitů, že země opět bude mít „semeno pokoje; réva dá plody i země dá svůj výnos“. (Zecharjáš 8:12) O révě je zmínka také ve výrocích, které popisují pokojný život Božího lidu v době Kristovy Tisícileté vlády. Micheáš prorokoval: „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“ (Micheáš 4:4)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Nedávno uschlá réva

[Obrázek na straně 18]

Zimní řez

[Obrázek na straně 18]

Pálení odstraněných větví