Poučení o pýše a pokoře

ROZDÍL mezi pravou pokorou a pýchou je jasně vidět z jedné události v životě krále Davida. Došlo k ní poté, co David dobyl Jeruzalém a učinil z něj svoje hlavní město. Vzhledem k tomu, že za skutečného Krále Izraele považoval Jehovu, postaral se o to, aby byla do Jeruzaléma přenesena truhla smlouvy, jež symbolizovala Boží přítomnost. Tato událost měla pro Davida velký význam, a proto když následoval kněze, kteří nesli Truhlu, dával svoji radost veřejně najevo. Obyvatelé Jeruzaléma viděli, jak jejich král „poskakuje“ a ‚tancuje ze vší síly‘. (1. Paralipomenon 15:15, 16, 29; 2. Samuelova 6:11–16)

Davidova manželka Mikal se však k tomuto radostnému průvodu nepřipojila. Dívala se z okna, a místo aby obdivovala, jak David chválí Jehovu, „začala jím ve svém srdci pohrdat“. (2. Samuelova 6:16) Co k tomu Mikal vedlo? Zřejmě přikládala příliš velkou důležitost tomu, že je dcerou prvního izraelského krále Saula a že nyní má za manžela druhého izraelského krále. Možná se domnívala, že její manžel by se jako král neměl snižovat na úroveň obyčejných lidí a slavit s nimi způsobem, který je pod jeho královskou důstojnost. Mikalina domýšlivost byla patrná z toho, jak Mikal Davida uvítala, když se vrátil domů. Sarkasticky prohlásila: „Jak slavným se dnes učinil král Izraele, když se dnes odkrýval očím otrokyní svých sluhů, právě jako se vyloženě odkrývá jeden z mužů s prázdnou hlavou!“ (2. Samuelova 6:20)

Jak na takovou kritiku David reagoval? Pokáral Mikal připomínkou, že Jehova jejího otce Saula zavrhl a místo něj vyvolil jeho. Potom dodal: „Učiním se ještě méně váženým a stanu se nízkým ve svých očích; a jsem rozhodnut, že s otrokyněmi, o nichž ses zmínila, s těmi se oslavím.“ (2. Samuelova 6:21, 22)

David byl rozhodnut nadále sloužit Jehovovi pokorně. Jeho postoj nám pomáhá pochopit, proč ho Jehova označuje jako „muže příjemného svému srdci“. (1. Samuelova 13:14; Skutky 13:22) David ve skutečnosti napodoboval ten nejlepší příklad pokory — samotného Jehovu Boha. Je zajímavé, že výraz „stanu se nízkým“, který David použil, když mluvil s Mikal, je z hebrejského kořenného slovesa, jež vystihuje také Boží náhled na lidstvo. Jehova je nejvyšší Osobnost ve vesmíru, a přesto se o něm v Žalmu 113:6, 7 říká, že se „snižuje [slevuje ze svého vysokého postavení nebo důstojnosti, když jedná s někým nižším], aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu; vyvyšuje chudého z jámy s popelem“.

Jehova je pokorný, a tak nás nepřekvapuje, že nenávidí „povýšené oči“ pyšných lidí. (Přísloví 6:16, 17) Mikal takový špatný rys projevila a také dala najevo neúctu k tomu, koho Bůh vyvolil za krále. Proto se jí nedostalo výsady porodit Davidovi syna a zemřela bezdětná. Tento příběh nám přináší skutečně důležité poučení. Každý, kdo chce získat Boží přízeň, se musí řídit těmito slovy: „Přepásejte [se] ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5)