Televize — Je to dobrá chůva?

NECHAT děti, aby se občas zabavily sledováním televize — zatímco vy se věnujete jiným činnostem —, se možná zdá jako vyhovující řešení. Jaký vliv by to však na vaše děti mohlo mít?

„To, co se děje na televizní obrazovce, může působit na city i velmi malých dětí,“ uvádí list The New York Times. Při nedávné studii byly dětem ve věku jednoho roku pouštěny krátké televizní sekvence, v nichž herečka reagovala na určitou hračku různými způsoby. „Pokud na hračku reagovala ustrašeně,“ říká list Times, „děti si s tou hračkou nechtěly hrát a byla větší pravděpodobnost, že budou znepokojené, že se budou mračit nebo že budou plakat. Když byla herečka z hračky nadšená, děti byly ochotnější si s ní hrát.“

Je zřejmé, že televize může malé děti ovlivňovat. A co když na ně působí dlouhodobě? Doktor Naoki Kataoka, profesor pediatrie na Kawasakiho lékařské fakultě ve městě Kurašiki v Japonsku, do svého pozorování zahrnul mnoho dětí, které byly velmi tiché a tvářily se netečně. Všechny předtím po dlouhou dobu sledovaly televizi nebo video. Jeden dvouletý chlapec měl omezenou slovní zásobu a problémy s komunikací. Od jednoho roku se na video díval každý den od rána do večera. Až když jeho matka poslechla radu lékaře, a chlapce u videa nenechávala, ale začala si s ním hrát, jeho slovní zásoba se postupně rozšiřovala. Ano, rodiče musí být se svými dětmi v úzkém kontaktu.

To, že je důležité být s dětmi v kontaktu co nejvíce, zdůrazňuje i Původce rodinného uspořádání, Jehova Bůh. Před dávnou dobou lidem řekl: „Budeš [Boží slova] vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:7) Ne televize, ale rodiče mohou nejlépe poučovat své děti slovem a příkladem, a to „podle cesty“, která je pro ně. (Přísloví 22:6)