„Tvé připomínky mám rád“

„Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení.“ (ŘÍMANŮM 15:4)

1. Jak od Jehovy dostáváme připomínky a proč je potřebujeme?

BOŽÍ ctitelé dostávají od Jehovy připomínky, které jim mají pomáhat, aby se uměli vypořádat s problémy, jež přináší tato obtížná doba. Některé připomínky vycházejí na světlo při našem osobním čtení Bible, jiné slyšíme v podobě informací a komentářů při křesťanských shromážděních. Mnohé z toho, co při těchto příležitostech čteme nebo slyšíme, pro nás není úplně nové. Velmi pravděpodobně jsme o podobných informacích už někdy uvažovali. Máme však sklon zapomínat, a proto si Jehovovy záměry, zákony a nařízení musíme neustále oživovat v paměti. Za Boží připomínky bychom měli být vděční. Pomáhají nám mít stále na zřeteli, proč jsme se rozhodli vést bohulibý způsob života, a tím do nás vlévají novou sílu. Žalmista proto Jehovovi zpíval: „Tvé připomínky mám rád.“ (Žalm 119:24)

2, 3. (a) Proč Jehova zachoval až do naší doby životní příběhy biblických postav? (b) O kterých epizodách z Písma bude pojednávat tento článek?

² Přestože Boží slovo bylo zapsáno před mnoha staletími, má mocný účinek. (Hebrejcům 4:12) Věrně popisuje události ze života různých biblických postav. Je pravda, že zvyky a názory se od doby psaní Bible značně změnily, ale problémy, které musíme řešit, se často příliš neliší od toho, co prožívali lidé v tehdejší době. Mnohé příběhy, jež byly k našemu užitku zachovány v Bibli, vyprávějí o lidech, kteří milovali Jehovu a věrně mu sloužili i za nepříznivých okolností. To jsou krásné vzory k napodobení. Jiná vyprávění nás upozorňují na to, jaké jednání Bůh nenávidí. Všechny tyto životní příběhy, kladné i záporné, dal Jehova zapsat do Bible proto, aby nám sloužily jako připomínky. Je to tak, jak napsal apoštol Pavel: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4)

³ Věnujme nyní pozornost třem epizodám popsaným v Písmu — tomu, jak David jednal se Saulem, co udělali Ananiáš a Safira a jak se Josef choval k Potifarově manželce. Z každé této epizody můžeme načerpat cenné poučení.

Věrná oddanost Božímu uspořádání

4, 5. (a) Jaká situace vznikla mezi Davidem a králem Saulem? (b) Jak David reagoval na Saulovo nepřátelství?

⁴ Král Saul se stal nevěrným Jehovovi a nebyl už hoden toho, aby vládl Božímu lidu. Bůh ho proto zavrhl a nařídil proroku Samuelovi, aby za budoucího izraelského krále pomazal Davida. Když pak David projevil udatnost v bitvě a lidé ho opěvovali, Saul na něj začal pohlížet jako na soka. Několikrát se ho pokusil zabít. David vždy smrti unikl, protože Jehova byl s ním. (1. Samuelova 18:6–12, 25; 19:10, 11)

⁵ Několik let musel David žít jako psanec. Když se mu naskytla příležitost Saula usmrtit, Davidovi druhové na něj naléhali, aby to udělal. Říkali Davidovi, že Jehova mu vydává jeho nepřítele do ruky. David přesto odmítl  Saulovi ublížit. Byl totiž věrně oddán Jehovovi a měl úctu k postavení, které Saul zastával jakožto pomazaný král Božího lidu. Vždyť to byl Jehova, kdo Saula ustanovil izraelským králem! Jehova ho také odstraní, až to uzná za vhodné. David usoudil, že nemá právo se do věci vměšovat. Když bylo zřejmé, že za daných okolností už nemůže udělat nic víc pro to, aby Saulovo nepřátelství zmírnil, dospěl k tomuto závěru: „Jehova sám mu uštědří ránu; nebo přijde jeho den a bude muset zemřít, nebo půjde do bitvy a jistě bude smeten. Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému!“ (1. Samuelova 24:3–15; 26:7–20)

6. Proč by nás vyprávění o Davidovi a Saulovi mělo zajímat?

⁶ Toto vyprávění je velmi poučné. Někdy si možná klademe otázku, proč v křesťanském sboru vyvstávají určité problémy. Může se například stát, že nějaký jednotlivec jedná nevhodně. Jeho chování možná nelze označit jako závažné provinění, ale přesto nás rozrušuje. Jak bychom měli reagovat? Protože o něj máme jako křesťané zájem a protože jsme věrně oddáni Jehovovi, možná se rozhodneme s tímto člověkem laskavě promluvit a pokusit se ho získat. Co však, když se tím problém nevyřeší? Jestliže jsme v té věci udělali všechno, co bylo možné a rozumné, možná bude nejlepší nechat ji v Jehovových rukou. Právě to udělal David.

7. Jak bychom podle Davidova vzoru měli reagovat na bezpráví nebo předsudky?

⁷ Můžeme také zažívat problémy v důsledku sociální nespravedlnosti nebo náboženských předsudků. Je možné, že v současné době nelze na naší situaci prakticky nic změnit. Pravděpodobně je velmi obtížné ji snášet, ale můžeme se poučit z toho, jak na bezpráví reagoval David. Žalmy, které napsal, nejsou jen dojímavým záznamem jeho vroucích modliteb o to, aby ho Bůh chránil před Saulovými vražednými útoky. Svědčí také o Davidově věrné oddanosti Jehovovi a o tom, jak Davidovi záleželo na vyvýšení Božího jména. (Žalm 18:1–6, 25–27, 30–32, 48–50; 57:1–11) David zůstal Jehovovi věrně oddán, přestože se Saul dál choval nespravedlivě, a to řadu let. Také my bychom měli zůstat věrní Jehovovi a jeho organizaci, bez ohledu na to, jakou nespravedlnost zakoušíme a co dělají druzí. Můžeme si být naprosto jisti, že Jehova o naší situaci dobře ví. (Žalm 86:2)

8. Jaký postoj projevili svědkové Jehovovi v Mosambiku, když byla vystavena zkoušce jejich věrná oddanost Jehovovi?

⁸ Novodobým příkladem Božích služebníků, kteří v době zkoušek projevovali věrnou oddanost Jehovovi, jsou křesťané v Mosambiku. Během roku 1984 přepadávali jejich vesnice ozbrojení příslušníci povstaleckých  oddílů. Loupili v nich, zapalovali domy a vraždili. Zdálo se, že tito praví křesťané nemohou pro svou ochranu dělat prakticky nic. Povstalci se snažili obyvatele té oblasti donutit, aby se k ozbrojenému hnutí přidali nebo ho jinými způsoby podporovali. Svědkové Jehovovi byli přesvědčeni o tom, že takové jednání by bylo v rozporu s křesťanskou neutralitou, kterou zastávali. Asi 30 svědků bylo v tomto bouřlivém období zabito. I pod hrozbou smrti však Boží ctitelé zachovali věrnou oddanost. * Zakoušeli mnoho příkoří, ale nakonec, podobně jako David, vyšli ze zkoušky vítězně.

Výstražná připomínka

9, 10. (a) Jaké poučení vyplývá z některých biblických příkladů? (b) Co bylo nesprávného na jednání Ananiáše a Safiry?

⁹ Biblické zprávy o některých jednotlivcích jsou pro nás výstražnou připomínkou, protože z nich poznáváme, jakého jednání se máme vyvarovat. Bible obsahuje mnohá vyprávění o lidech, kteří udělali něco nesprávného a nesli za to následky. Byli mezi nimi i Boží služebníci. (1. Korinťanům 10:11) Jedna taková epizoda se týká Ananiáše a Safiry, manželského páru, který patřil do jeruzalémského křesťanského sboru v prvním století.

¹⁰ Po svátku Letnic roku 33 n. l. bylo nutné zajistit hmotnou podporu novým věřícím, kteří zůstali v Jeruzalémě, aby měli užitek ze společenství s apoštoly. Někteří členové sboru získali prodejem svého majetku peníze a dali je k dispozici, aby nikdo neměl nouzi. (Skutky 2:41–45) Ananiáš a Safira prodali pole a přinesli apoštolům jen část tržby, přičemž tvrdili, že jejich dar představuje celý obnos peněz, který prodejem získali. Ananiáš a Safira samozřejmě mohli darovat takovou částku, jakou chtěli, ale oni měli špatnou pohnutku a jednali nepoctivě. Chtěli zapůsobit na druhé a vyvolat dojem, že dělají víc, než co ve skutečnosti dělali. Apoštol Petr pod inspirací svatého ducha odhalil jejich nepoctivost a pokrytectví, a Jehova je usmrtil. (Skutky 5:1–10)

11, 12. (a) Co je nám v Písmu připomínáno, pokud jde o poctivost? (b) V jakých směrech máme užitek z toho, že jsme poctiví?

¹¹ Příběh o Ananiášovi a Safiře by nám měl jako výstražná připomínka vytanout na mysli, kdybychom někdy byli v pokušení zkreslovat skutečnosti, aby o nás druzí měli dobré mínění. Možná by se nám podařilo  podvést lidi, ale Jehovu oklamat nemůžeme. (Hebrejcům 4:13) Písmo nás opakovaně vybízí, abychom byli jeden ke druhému poctiví. Na zemi zbavené nespravedlnosti totiž nebudou mít lháři co pohledávat. (Přísloví 14:2; Zjevení 21:8; 22:15) Důvod by nám měl být jasný. Za veškerou nepravdou totiž nestojí nikdo jiný než Satan Ďábel. (Jan 8:44)

¹² Jestliže poctivost neodmyslitelně patří k našemu způsobu života, přináší nám to v mnoha směrech užitek. Například máme čisté svědomí a pocit uspokojení z toho, že nám druzí důvěřují. V mnoha případech křesťané díky své poctivosti získali nebo si udrželi zaměstnání. Tím největším ziskem ovšem je, že nám poctivost umožňuje být přáteli Všemohoucího Boha. (Žalm 15:1, 2)

Zůstaňme mravně čistí

13. Do jaké situace se dostal Josef a jak se zachoval?

¹³ Josef, syn patriarchy Jákoba, byl v 17 letech prodán do otroctví. Nakonec se dostal do domácnosti egyptského dvorního úředníka Potifara, kde upoutal pozornost manželky svého pána. Josef byl pohledný mladý muž a Potifarova manželka toužila mít s ním pohlavní styk. Den co den na něj dotírala a říkala mu: „Lehni si se mnou.“ Josef byl daleko od rodiny, v zemi, kde ho nikdo neznal. Snadno s tou ženou mohl mít poměr, aniž by o tom kterýkoli jiný člověk věděl. Když ho však Potifarova manželka nakonec popadla, Josef uprchl. (1. Mojžíšova 37:2, 18–28; 39:1–12)

14, 15. (a) Proč je pro nás Josefův příběh velmi důležitý? (b) Proč je jedna křesťanka vděčná za to, že brala vážně Boží připomínky?

¹⁴ Josef byl vychován v bohabojné rodině a věděl, že je nesprávné, aby člověk měl pohlavní styk s někým, kdo není jeho manželským partnerem. „Jak bych se . . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ zeptal se. K tomuto závěru došel pravděpodobně proto, že znal pravidlo, které pro lidi v zahradě Eden zavedl Bůh, totiž že mají žít v monogamii. (1. Mojžíšova 2:24) Dnešním Božím ctitelům může velmi prospět, když budou přemýšlet o tom, jak se Josef v dané situaci zachoval. Na některých místech jsou názory na sex tak uvolněné, že mladí lidé, kteří se odmítají zaplést do nemravnosti, jsou svým vrstevníkům k smíchu. Mezi dospělými je běžné mít mimomanželské pohlavní styky. Josefův příběh je tedy připomínkou, která je dnes velmi aktuální. Boží měřítko se nezměnilo — smilstvo a cizoložství jsou hříchem. (Hebrejcům 13:4)  Mnozí z těch, kdo tlaku podlehli a dopustili se sexuální nemravnosti, souhlasí s tím, že je pádný důvod se tohoto jednání vyvarovat. K nežádoucím následkům může patřit pocit ponížení, zatížené svědomí, žárlivost, těhotenství a pohlavně přenášené nemoci. Je to tak, jak nás upozorňuje Písmo — člověk, který smilní, „hřeší proti svému vlastnímu tělu“. (1. Korinťanům 5:9–12; 6:18; Přísloví 6:23–29, 32)

¹⁵ Jenny * je svobodná křesťanka a má důvod být za Boží připomínky vděčná. V zaměstnání jí začal nadbíhat jeden pohledný kolega. Když Jenny jeho pozornost neopětovala, začal ji obletovat ještě víc. „Musela jsem bojovat, abych zůstala mravně čistá,“ připouští, „protože člověku to lichotí, když o něj má zájem někdo opačného pohlaví.“ Jenny si však uvědomovala, že tomu muži jde jen o to, aby rozšířil okruh žen, se kterými už měl pohlavní styk. Když cítila, že jí ubývají síly vzdorovat, úpěnlivě se modlila o pomoc, aby dokázala zachovat věrnost Jehovovi. Poznala, že informace, které získala díky zkoumání Bible a křesťanských publikací, pro ni byly jako připomínky, které jí pomohly, aby se vzpamatovala a zůstala ostražitá. Jednou z těchto připomínek byl příběh o Josefovi a Potifarově manželce. Na závěr Jenny říká: „Dokud si budu připomínat, jak velmi Jehovu miluji, nemusím se bát, že se dopustím tak velké špatnosti a zhřeším proti němu.“

Berme Boží připomínky vážně

16. Jaký užitek můžeme načerpat, jestliže si připomínáme život biblických postav a rozjímáme o něm?

¹⁶ Když se snažíme pochopit, proč si Bůh přál, aby pro nás určité příběhy zůstaly uchovány v Písmu, může díky tomu růst naše porozumění Jehovovým měřítkům. Jak se z těchto příběhů můžeme poučit? Které vlastnosti nebo sklony, jež jsou znázorněny na příkladu biblických postav, bychom měli napodobovat a kterým se vyhýbat? Lidí, jejichž příběhy ožívají na stránkách Božího slova, jsou opravdu stovky. Každý, kdo si váží Božího vyučování, by měl v sobě rozvíjet chuť přijímat životodárnou moudrost, která je mimo jiné obsažena v poučných příkladech, jež pro nás Jehova pečlivě uchoval. V tomto časopise již bylo uveřejněno mnoho článků o lidech, z jejichž příběhu můžeme načerpat nějaké konkrétní poučení. Co kdybyste si udělali čas a na takové články se znovu podívali?

17. Jak se díváte na Jehovovy připomínky a proč?

¹⁷ Můžeme být opravdu vděční za Jehovův láskyplný zájem o ty, kdo se snaží konat jeho vůli. Jistěže nejsme dokonalí, a dokonalí nebyli ani muži a ženy, o kterých se píše v Bibli. Psaný záznam o jejich jednání je však pro nás neocenitelným zdrojem informací. Když budeme Jehovovy připomínky brát vážně, můžeme se vyvarovat chyb, za které bychom draze zaplatili, a můžeme napodobovat krásné příklady těch, kdo chodili po cestě spravedlnosti. Pak budeme moci podobně jako žalmista zpívat: „Šťastní jsou ti, kdo zachovávají [Jehovovy] připomínky; celým srdcem po něm stále pátrají. Má duše dodržuje tvé připomínky a nadmíru je miluji.“ (Žalm 119:2, 167)

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• V čem je pro nás poučné to, jaký postoj měl David k Saulovi?

• Jaké poučení můžeme získat z vyprávění o Ananiášovi a Safiře?

• Proč je pro nás Josefův příběh velmi důležitý?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Proč David nedovolil, aby byl Saul zabit?

[Obrázek na straně 27]

Jaké poučení získáváme z vyprávění o Ananiášovi a Safiře?

[Obrázek na straně 28]

Co vedlo Josefa k tomu, aby odmítal nemravné návrhy?