Vzrůst mezi různorodým obyvatelstvem Ugandy

UGANDA, africký stát, který se nachází přímo na rovníku, leží mezi dvěma větvemi Velké příkopové propadliny. Je to země obdařená neobyčejnou krásou. Rozmanitá krajina je porostlá bohatou vegetací a je domovem zajímavých zvířat. Uganda leží na velké africké náhorní plošině, a tak zde panuje mírné podnebí a krajina je zvlněná kopci, jež se táhnou stovky kilometrů.

Jen málokterá země se může pochlubit tím, že se v ní na malém území vyskytují ledovce a zároveň tropický prales, ale v Ugandě tomu tak je. Na západě země ční zasněžené vrcholky masivu Ruwenzori neboli Měsíčních hor, zatímco na východě jsou poměrně suché oblasti. Po stepích se prohánějí sloni, buvoli a lvi. V horách a v hustých lesích žijí gorily, šimpanzi a přes tisíc druhů ptáků. Zatímco většina afrického kontinentu se potýká se suchem a hladomorem, v Ugandě je množství řek a jezer, jako je například druhé největší sladkovodní jezero světa, Viktoriino jezero. Z něj vytéká na severu řeka Nil. Není divu, že Winston Churchill nazval tuto zemi „perla Afriky“.

„Perla“ se blyští dodnes

Tím nejpřitažlivějším na Ugandě je však její obyvatelstvo — přátelské, pohostinné a různorodé. Obyvatelé této převážně „křesťanské“ země tvoří pestrou směsici etnik a kultur, v rámci kterých si lidé dodnes zachovávají své tradice a typické oblečení.

V poslední době také stále více Uganďanů příznivě reaguje na dobrou zprávu z Bible, která slibuje dobu, kdy na celé zemi zavládne trvalý pokoj. (Žalm 37:11; Zjevení 21:4) V zemi, jež má rozlohu skoro jako Velká Británie,  však není snadné dostat se s touto zprávou ke všem.

První Uganďan, který se zasvětil Jehovovi, byl pokřtěn roku 1955 ve Viktoriině jezeře. Začátky byly skrovné a z „maličkého“ se stal tisíc až v roce 1992. Od té doby je v Ugandě nepřetržitý vzrůst. To je v souladu s ujištěním, které dal Bůh, když řekl: „Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ (Izajáš 60:22)

Překonávají jazykové bariéry

Úředním jazykem země je angličtina, která se také běžně používá, zejména ve školství. Pro většinu Uganďanů to však není mateřský jazyk. Svědkové Jehovovi, kteří se jim snaží sdělit dobrou zprávu, proto věnují pozornost i dalším hojně užívaným jazykům. Je to nezbytné, protože z 25 milionů obyvatel Ugandy jich více než 80 procent žije na venkově a v malých městech. Tito lidé jsou v každodenní komunikaci odkázáni převážně na svůj mateřský jazyk. Navázat kontakt s lidmi z těchto jazykových skupin a pomoci jim uspokojit jejich duchovní potřebu není snadné.

Svědkové Jehovovi však potřebné úsilí vyvinuli. Káží lidem v jejich vlastním jazyce a také vydávají v různých jazycích biblickou literaturu. Překladatelské týmy, které pracují v odbočce svědků Jehovových v hlavním městě Kampala, pečují o čtyři jazykové skupiny. Literatura je tedy k dispozici v ačolštině, v jazyce lhukonzo, v lugandštině a runyankorštině. Po celé zemi se také konají v různých jazycích křesťanské sjezdy a účastní se jich velké množství lidí, dohromady dvakrát více, než je v Ugandě svědků Jehovových. Snaha kázat lidem různých jazykových skupin má tedy zjevně svůj podíl na tom, že v Ugandě dochází k rychlému duchovnímu vzrůstu. Příčin je však více.

Významná úloha průkopníků

S nadšenou odezvou se ve sborech setkávají tříměsíční kampaně, jež se konají každý rok a při nichž se káže v odlehlých územích. (Skutky 16:9) Velkou podporu těmto kampaním poskytuje rostoucí počet horlivých  mladých průkopníků, tedy svědků Jehovových, kteří se ve větší míře věnují evangelizační činnosti. Cestují do odlehlých oblastí, kde mnohdy lidé slyší dobrou zprávu poprvé.

Dvě sestry byly na tři měsíce přiděleny jako zvláštní průkopnice do Bushenyi, malého města v západní Ugandě. Společně s jedinou sestrou, která v té oblasti žije, se věnovaly kázání a pořádaly křesťanská shromáždění. Za měsíc už obě průkopnice vedly pravidelné biblické rozhovory se 40 lidmi, z nichž 17 začalo chodit na shromáždění. Průkopnice vyprávějí: „Někteří z těch, u nichž jsme nechaly brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? *, po několika dnech přišli k nám domů a v ruce měli listy papíru, na které si napsali odpovědi na otázky z brožury. Chtěli vědět, zda mají ty odpovědi správně.“ V tomto městě je dnes sbor s vlastním sálem Království.

Dva průkopníci přicestovali na jisté území, které leží v západní Ugandě a kde se nikdy předtím dobrá zpráva nekázala. Napsali: „Lidé zde opravdu žízní po biblické pravdě. Během těch tří měsíců, které jsme tu strávili, se nám podařilo zavést 86 biblických studií.“ Před nedávnem v té oblasti oficiálně vznikla skupina svědků Jehovových.

Další horliví kazatelé

Mezi horlivými průkopníky jsou i ti, kdo slouží již řadu let. Například Patrick býval za doby prezidenta Idi Amina klarinetistou v orchestru ugandského letectva. Potom se však Patrick stal svědkem Jehovovým a šest měsíců po svém křtu v roce 1983 vstoupil do celodobé služby. V současnosti navštěvuje a povzbuzuje sbory jako cestující dozorce.

Margaret byla pokřtěna v roce 1962. Dnes jí sice už táhne na osmdesátku a potíže s kyčlí jí ztěžují pohyb, ale přesto každý měsíc stráví kolem sedmdesáti hodin tím, že vypráví o naději z Bible sousedům. Na lavičce před domem vystavuje literaturu a dává se do řeči s každým, kdo jde kolem a rád si vyslechne dobrou zprávu o pokojném novém světě.

Simon, zemědělec z východní Ugandy, hledal pravdu 16 let, až se mu jednoho dne roku 1995 dostala do rukou literatura, kterou vydali svědkové Jehovovi. Když si ji přečetl, zatoužil dozvědět se více o Božím Království a o Jehovově nádherném záměru se zemí. V Kamuli, kde žil, žádní svědkové nebyli, a tak se je vydal hledat do 140 kilometrů vzdálené Kampaly. Ve vesnici, kde Simon bydlí, je dnes sbor.

 „Hodláme tu zůstat“

Stejně jako v jiných částech Afriky, i v Ugandě lidé očekávají, že náboženské skupiny budou mít řádné místo uctívání. Zdálo se však, že pro některé sbory svědků Jehovových bude otázka výstavby vhodného sálu Království nepřekonatelným problémem, protože neměly potřebné finanční prostředky. Slovy ani nelze vylíčit vděčnost, kterou bratři pociťovali, když byl koncem roku 1999 v celosvětovém měřítku zahájen urychlený program pro výstavbu sálů Království. Během následujících pěti let bylo v Ugandě zbudováno 40 nových sálů. Skoro všechny sbory dnes už mají svůj vlastní sál Království — jednoduchý, ale úhledný. Takovou stavební činností dávají svědkové Jehovovi lidem v okolí jasný signál: „Hodláme tu zůstat.“ To přispívá k dalšímu vzrůstu.

Jeden malý sbor v severní Ugandě dříve pořádal shromáždění pod košatými mangovníky. Byl však opatřen pozemek na sál Království a pak už šlo všechno ráz na ráz. Sál Království začali budovat bratři ze stavební čety ve spolupráci s místními svědky. Práce, kterou bratři vykonávali, zapůsobila na jistého muže, jenž býval tamním významným politikem. Nabídl jim, že než bude sál dokončen, mohou ke shromážděním používat jeho garáž. Jeden z dobrovolných pracovníků s ním navíc zahájil biblické studium. Nyní je z onoho muže horlivý pokřtěný zvěstovatel, který je šťastný, že v krásném novém sále Království uctívá Jehovu.

Když na jihovýchodě země jeden tamní zedník pozoroval ducha přátelství, lásky a spolupráce, který panoval na stavbě sálu Království, podnítilo ho to, aby sám přiložil ruku k dílu. V závěru pracoval dokonce celou noc, aby měli bratři sál připravený pro zasvěcení, jež se mělo konat druhý den ráno. Řekl: „Vy jste jediní, kdo mají skutečně lásku k sobě navzájem — nejen o ní mluví.“

Slibný vzrůst navzdory problémům

Dobrá zpráva postupně proniká do dalších a dalších území, a tak v Ugandě stále přibývá svědků a na shromáždění chodí mnoho zájemců. Je však naléhavě třeba věnovat se také uprchlíkům, kterých do Ugandy přichází značné množství. Občanské války v sousedních zemích postihují i Jehovovy služebníky. Svědkové v uprchlických táborech projevují nezlomnou důvěru v Jehovu. V uprchlickém táboře se ocitl i jistý muž, který dříve v jedné blízké zemi patřil k vysokým vládním představitelům a v době, kdy byli svědkové Jehovovi v této zemi zakázáni, se podílel na jejich pronásledování. Dobře si pamatuje, jak pohodlný život kdysi vedl. Poté, co v jednom táboře studoval Bibli a stal se svědkem, prohlásil: „Blahobyt a vysoké společenské postavení v tomto světě jsou ve skutečnosti bezcenné. Sice jsem teď chudý a nemocný, ale můj život je lepší než kdy dříve. Znám Jehovu a vážím si daru modlitby. Mám pevnou naději do budoucnosti a vím, proč dnes musíme snášet těžkosti. Díky tomu zažívám takový vnitřní klid, jaký jsem nikdy dřív nepoznal.“

Říká se, že když do úrodné ugandské půdy večer zarazíte klacek, do rána zapustí kořeny. Z duchovního vzrůstu, k němuž v této zemi dochází, je vidět, že i duchovní půda je zde velmi úrodná. Děkujeme Jehovovi Bohu, že poskytuje čas na to, aby se ještě další jednotlivci z různorodého obyvatelstva Ugandy dozvěděli o jeho Království. Ježíš o tomto Království řekl, že je tak drahocenné jako ‚perla znamenité hodnoty‘. V Ugandě si to začíná uvědomovat stále více lidí. (Matouš 13:45, 46)

[Poznámka pod čarou]

[Mapy na straně 8]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SÚDÁN

UGANDA

řeka Nil

Kamuli

Tororo

Kampala

Bushenyi

Viktoriino jezero

KEŇA

TANZANIE

RWANDA

[Obrázek na straně 9]

Tři z mnoha horlivých průkopníků

[Obrázek na straně 10]

Patrick

[Obrázek na straně 10]

Margaret

[Obrázek na straně 10]

Simon

[Obrázek na straně 10]

Oblastní sjezd v Tororu

[Podpisek obrázku na straně 8]

Pozadí: © Uganda Tourist Board