Člověk hledá osvícení

„NEVĚDOMOST rozhodně není lepší než poznání,“ prohlásila Laura Fermi, manželka slavného fyzika Enrica Fermiho. Někdo s tím možná nesouhlasí a tvrdí, že nevědomost je sladká. Většina lidí by však toto tvrzení považovala za správné, a to nejen v oblasti vědeckého výzkumu, ale i v jiných oblastech života. Mnozí lidé neznali pravdu, a v důsledku této nevědomosti po celá staletí intelektuálně, morálně a duchovně klopýtali ve tmě. (Efezanům 4:18)

Přemýšliví lidé proto hledají osvícení. Chtějí vědět, proč jsme zde a kam se ubíráme. Při svém hledání šli nejrůznějšími cestami. Některými z nich se zde budeme krátce zabývat.

Prostřednictvím náboženství?

Buddhistická tradice tvrdí, že Siddhártha Gautama, zakladatel buddhismu, byl velmi znepokojen tím, že lidé trpí a umírají. Žádal hinduistické náboženské učitele, aby mu pomohli najít „cestu pravdy“. Někteří doporučovali jógu a krajní sebezapření. Gautama si nakonec jako cestu k pravému osvícení vybral proces intenzivní osobní meditace.

Jiní lidé hledají osvícení pomocí psychotropních látek. Například o kaktusu, který se nazývá peyotl a obsahuje halucinogenní látky, členové Domorodé americké církve dnes říkají, že je to „zjevovatel skrytého poznání“.

Francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau, který žil v osmnáctém století, byl přesvědčen o tom, že každý, kdo se upřímně ptá, může osobně dostat duchovní zjevení od Boha. Jak? Tím, že naslouchá tomu, „co Bůh říká srdci“. Rousseau prohlásil, že „spolehlivějším vodítkem v tomto nesmírném labyrintu lidských názorů“ se pak stane to, co si o něčem myslíte — co vám řeknou vaše city a vaše svědomí. (History of Western Philosophy)

Silou rozumu?

Mnozí Rousseauovi současníci takový náboženský přístup kategoricky odmítali. Například jeho krajan Voltaire zastával názor, že náboženství nejen lidi vůbec neosvěcuje, ale je naopak hlavním činitelem, který uvedl Evropu do stavu, kdy v ní po staletí převládala nevědomost, pověry a nesnášenlivost. Toto období někteří historikové označují jako temný středověk.

Voltaire patřil k evropskému racionalistickému hnutí známému jako osvícenství. Stoupenci tohoto  hnutí se vraceli k starověkým řeckým představám — zastávali totiž názor, že klíčem k pravému osvícení je lidský rozum a vědecké bádání. Jiný člen racionalistického hnutí, Bernard de Fontenelle, zastával názor, že lidský rozum sám o sobě dovede lidstvo do „století, jež bude den za dnem osvícenější, takže všechna předcházející staletí budou ve srovnání s ním zahalena temnotou“. (Encyclopædia Britannica)

To jsou jen některé z mnoha protichůdných názorů na to, jak dosáhnout osvícení. Skutečně existuje nějaké spolehlivé vodítko, kterého bychom mohli použít, když hledáme pravdu? O spolehlivém zdroji osvícení pojednává následující článek.

[Obrázky na straně 3]

Gautama (Buddha), Rousseau a Voltaire se při hledání osvícení ubírali různými cestami