‚Lepší zakončení jsem si nemohla přát‘

JISTÝ středoškolský učitel ze Španělska napsal: „Svědkové Jehovovi již více než sto let projevují opravdovou soudržnost, jsou neobyčejně čestní, a především mají neochvějnou víru.“ Co tohoto učitele, který sám sebe označuje za ateistu, vedlo k napsání takových slov?

Všechno začalo na jedné střední škole, kam chodila Noemí, která patří ke svědkům Jehovovým. V rámci maturitních zkoušek měla napsat esej. Rozhodla se zpracovat téma „Fialové trojúhelníky za nacistického režimu“.

Proč právě toto téma? Noemí vysvětluje: „Říkala jsem si, že to je dobrá příležitost vydat svědectví učiteli, který bude mou práci opravovat. Příběhy o tom, jak svědkové Jehovovi v nacistickém Německu lpěli na svých zásadách, na mě udělaly silný dojem. A tak jsem doufala, že to zapůsobí i na druhé.“

Noemí nakonec svou prací zapůsobila na mnohem víc lidí, než mohla tušit. Za svou esej dostala 5. října 2002 cenu v celostátní soutěži zaměřené na výzkum v oblasti přírodních a humanitních věd. Ceny v této soutěži uděluje porota, v níž zasedá dvacet profesorů z prestižních španělských univerzit.

Cenu Noemí předala španělská ministryně školství Pilar del Castillová. Noemí tuto příležitost využila k tomu, aby jí věnovala videokazetu Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů, a paní ministryně ji ráda přijala.

Ve městě Manresa, odkud Noemí pochází, místní noviny pochvalně psaly o tom, čeho tato studentka dosáhla, a také uvedly recenzi na její esej. A ředitel školy poprosil o kopii této práce, protože ji chtěl využít při slavnostním programu pořádaném při 75. výročí založení školy.

„Lepší zakončení středoškolského studia jsem si ani nemohla přát,“ říká Noemí. „Měla jsem velikou radost, když jsem si přečetla úvodní slovo k mé eseji, kde můj pan učitel Jorge Tomás Calot napsal:

‚Jsem sice ateista, ale přál bych si mít pevné přesvědčení, že tato Nejvyšší bytost, která ve svých ctitelích probouzí opravdovou „lásku k bližnímu“, skutečně existuje.‘“