„Ode dneška věřím, že Bůh existuje“

ALEXANDRA je Ukrajinka a žije v Praze. Jednou šla z práce domů a na tramvajové zastávce si všimla malého pouzdra, které leželo na zemi a do něhož kolemjdoucí bezděky kopali. Když Alexandra toto pouzdro zvedla a podívala se do něj, nemohla věřit svým očím. Bylo tam velké množství pětitisícových bankovek! Nezdálo se, že by někdo v okolí pouzdro hledal. Pro Alexandru jakožto cizinku není snadné vydělat si v České republice na živobytí. Co tedy udělá?

Když se vrátila domů, ukázala pouzdro své dceři Viktorii. Hledaly v něm jméno a adresu majitele, ale nic nenašly. Byl tam však papírek s několika čísly. Na jedné straně bylo uvedeno číslo účtu a na druhé byla ještě jakási jiná čísla. V pouzdře byl také plánek cesty do jedné místní banky a lístek, na němž bylo napsáno „330 000 korun“. Přesně tolik peněz v pouzdře bylo.

Alexandra se snažila použít jedno z čísel, které vypadalo jako telefonní číslo banky, ale nedovolala se. Společně s dcerou se tedy do banky vydaly a vysvětlily, co se stalo. Zeptaly se na číslo účtu, které nalezly v pouzdře. V bance však neměli o tomto účtu žádný záznam. Příští den se Alexandra do banky vrátila, ale nyní s jiným číslem, které bylo v pouzdře. A skutečně, toto číslo účtu patřilo jedné klientce. Alexandra a Viktorie se s touto ženou spojily a ona ztrátu peněz potvrdila. Když se spolu konečně setkaly, žena jim vřele děkovala a pak se zeptala: „Co bych vám měla za vrácení peněz dát?“

Viktorie odpověděla: „Nemusíte nám dávat nic. Kdybychom ty peníze chtěly, mohly jsme si je nechat.“ Česky sice nemluví plynně, ale dokázala té ženě věc vysvětlit: „Peníze vám vracíme proto, že jsme svědkové Jehovovi. Máme svědomí vychované podle Bible a nedovoluje nám nechat si to, co nám nepatří.“ (Hebrejcům 13:18) Žena radostně prohlásila: „Ode dneška věřím, že Bůh existuje.“