Zaměřujme se na dobrotu Jehovovy organizace

„Jistě budeme nasyceni dobrotou tvého domu.“ (ŽALM 65:4)

1, 2. (a) Jaký vliv měla mít na Boží lid činnost, která se měla vykonávat v chrámu? (b) Co všechno udělal David pro stavbu chrámu?

DAVID, příslušník starověkého izraelského národa, byl jednou z nejvýznačnějších osobností, o nichž se pojednává v Hebrejských písmech. Tento pastýř, hudebník, prorok a král měl bezvýhradnou důvěru k Jehovovi Bohu. Měl k němu hluboký osobní vztah, a proto mu chtěl vystavět dům. Takový dům neboli chrám se měl stát v Izraeli střediskem pravého uctívání. David věděl, že chrám a činnost, která se v něm bude vykonávat, přinese Božímu lidu radost a požehnání. Proto zpíval: „[Jehovo,] šťastný je ten, kterého vyvolíš, a způsobíš, aby se přiblížil, aby přebýval v tvých nádvořích. Jistě budeme nasyceni dobrotou tvého domu, svatého místa tvého chrámu.“ (Žalm 65:4)

² David nedostal svolení, aby na stavbu Jehovova domu dohlížel. Tato výsada byla vyhrazena jeho synu Šalomounovi. David o tuto výsadu velmi stál, ale když byla dána někomu jinému, nereptal proti tomu. Nejdůležitější pro něj bylo, aby chrám byl postaven. Upřímně tento projekt podporoval, a proto předal Šalomounovi architektonické plány, které dostal od Jehovy. David kromě toho zorganizoval tisíce Levitů do služebních oddílů a na stavbu chrámu daroval velké množství zlata a stříbra. (1. Paralipomenon 17:1, 4, 11, 12; 23:3–6; 28:11, 12; 29:1–5)

3. Jak pohlížejí Boží služebníci na opatření, jež souvisejí s pravým uctíváním?

³ Opatření, která souvisela s pravým uctíváním v Božím domě, věrní Izraelité podporovali. My, kdo sloužíme Jehovovi dnes, podobně podporujeme opatření, jež souvisejí s uctíváním a jež existují v rámci pozemské části Jehovovy organizace. Tím dáváme najevo, že smýšlíme stejně, jako smýšlel David.  Nepěstujeme sklon ke stížnostem. Zaměřujeme se naopak na dobrotu Boží organizace. Napadlo tě někdy, za kolik dobrých věcí můžeme být opravdu vděční? Zamysleme se nad některými z nich.

Jsme vděční za ty, kteří poskytují vedení

4, 5. (a) Jak plní „věrný a rozvážný otrok“ své poslání? (b) Jak se někteří svědkové Jehovovi vyjádřili o duchovním pokrmu, který dostávají?

⁴ Máme pádné důvody k vděčnosti za to, že Ježíš Kristus ustanovil nad svým majetkem na zemi ‚věrného a rozvážného otroka‘. Tato třída otroka, která se skládá z duchem pomazaných křesťanů, vede dílo, při němž se káže dobrá zpráva, organizuje shromáždění, která slouží k uctívání, a vydává biblickou literaturu ve více než 400 jazycích. Tento duchovní „pokrm v pravý čas“ po celém světě vděčně přijímají miliony lidí. (Matouš 24:45–47) Jistě není žádný důvod k reptání.

⁵ Letitá křesťanka Elfi už mnoho let čerpá útěchu a podporu z toho, že si bere k srdci biblické rady, jež jsou obsaženy v publikacích od třídy otroka. Svou hlubokou vděčnost vyjádřila Elfi v dopise, v němž píše: „Co bych si bez Jehovovy organizace počala?“ Peter a Irmgard také slouží Bohu už řadu desetiletí. Irmgard vyjadřuje vděčnost za všechny publikace, které vydává „Jehovova láskyplná a starostlivá organizace“. K nim patří i vydání určená pro ty, kdo mají zvláštní potřeby, tedy například pro ty, kdo trpí poruchou zraku nebo sluchu.

6, 7. (a) Jak je vykonáván dohled nad činností sborů všude na světě? (b) Jak se někteří křesťané vyjádřili o pozemské části Jehovovy organizace?

⁶ Představitelem ‚věrného otroka‘ je vedoucí sbor svědků Jehovových, malá skupina duchem pomazaných mužů, kteří slouží ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu v New Yorku. Vedoucí sbor jmenuje zkušené Jehovovy služebníky, aby sloužili v odbočkách, které dohlížejí na činnost více než 98 000 sborů po celém světě. Muži, kteří splňují biblické požadavky, jsou jmenováni, aby v těchto sborech sloužili jako starší a služební pomocníci. (1. Timoteovi 3:1–9, 12, 13) Božímu stádu, jež jim bylo svěřeno do péče, starší poskytují vedení a působí v něm jako láskyplní pastýři. Patřit do tohoto stáda a pociťovat lásku a jednotu projevující se v ‚celém společenství bratrů‘ je skutečným požehnáním. (1. Petra 2:17; 5:2, 3)

⁷ Jednotliví křesťané často vyjadřují vděčnost za láskyplné duchovní vedení ze strany sborových starších a nemají potřebu si na  něco stěžovat. Můžeme to vidět na příběhu křesťanky jménem Birgit. Je vdaná a je jí kolem třiceti let. Když dospívala, dostala se do špatné společnosti. Mnoho nechybělo a dopustila by se provinění. Sboroví starší jí však dali jasné biblické rady a spoluvěřící jí poskytli podporu. To všechno sestře pomohlo, takže se z nebezpečné situace dostala. Jak se Birgit cítí dnes? Říká: „Jsem hluboce vděčná za to, že stále patřím do Jehovovy podivuhodné organizace.“ Sedmnáctiletý Andreas říká: „Je to skutečně Jehovova organizace, ta nejlepší organizace na světě.“ Dobrota pozemské části Jehovovy organizace by v nás jistě měla vyvolávat vděčnost.

Ti, kteří poskytují vedení, jsou nedokonalí

8, 9. Jak jednali někteří Davidovi současníci a jak David na takové chování reagoval?

⁸ Muži, kteří byli jmenováni k tomu, aby poskytovali vedení v pravém uctívání, jsou nedokonalí. Všichni dělají chyby a někteří z nich stále mají určité slabosti, které se usilovně snaží potlačovat. Máme se snad kvůli tomu rozčilovat? To rozhodně ne. I ve starověkém Izraeli se někteří jednotlivci, jimž byla svěřena velká zodpovědnost, dopustili těžkých chyb. Například když král Saul pociťoval rozrušení, byl povolán mladý David, aby svou hudbou krále uklidnil. Později se Saul pokoušel Davida zabít a ten nakonec musel uprchnout, aby si zachránil život. (1. Samuelova 16:14–23; 18:10–12; 19:18; 20:32, 33; 22:1–5)

⁹ Jiní Izraelité jednali zrádně. Například Davidův vojenský velitel Joab zavraždil Saulova příbuzného Abnera. Absalom proti svému otci Davidovi zosnoval spiknutí, aby se mohl zmocnit trůnu. Achitofela považoval David za svého důvěryhodného rádce, a tento muž ho zradil. (2. Samuelova 3:22–30; 15:1–17, 31; 16:15, 21) David však nezatrpkl a nezačal si stěžovat ani se neodvrátil od pravého uctívání. Bylo to právě naopak. Nepříznivé okolnosti ho vedly k tomu, aby se upnul k Jehovovi a zachoval si stejný znamenitý postoj, jaký měl, když prchal před Saulem. Tehdy David zpíval: „Projev mi přízeň, Bože, projev mi přízeň, vždyť má duše tě učinila svým útočištěm; a ke stínu tvých křídel se utíkám, dokud nepřejdou strasti.“ (Žalm 57:1)

10, 11. Co zažila ve svém mládí křesťanka jménem Gertrud a jak se vyjádřila o pochybeních, jichž se dopouštějí spoluvěřící?

¹⁰ Nemáme žádný důvod stěžovat si, že by v dnešní Boží organizaci někdo jednal zrádně. Ani Jehova, ani jeho andělé, ani duchovní pastýři by nedovolili, aby v křesťanském sboru byli zrádní, ničemní jedinci. Ale všichni se setkáváme s lidskou nedokonalostí — se svou vlastní i s nedokonalostí jiných Božích služebníků.

¹¹ Gertrud, která po dlouhá léta patřila k Jehovovým ctitelům, byla v mládí nařčena, že podvádí a že ve skutečnosti není celodobou hlasatelkou Království. Jak na to reagovala? Reptala snad, když k tomu došlo? Ne. Krátce před tím, než v roce 2003 ve svých 91 letech zemřela, vzpomínala na svůj život a řekla: „Díky těmto a také pozdějším zážitkům jsem se přesvědčila, že i když se jednotlivci dopouštějí chyb, Jehova přesto vede své velké dílo kupředu a používá při tom nás, nedokonalé lidi.“ Když se Gertrud musela vyrovnávat s projevy nedokonalosti některých Božích služebníků, úpěnlivě se modlila k Jehovovi.

12. (a) V čem někteří křesťané z prvního století dali špatný příklad? (b) Nač bychom měli zaměřovat svou pozornost?

¹² I ti nejvěrnější a nejoddanější křesťané jsou nedokonalí. Když se tedy některý ze jmenovaných služebníků dopustí nějaké chyby, dělejme „všechno bez reptání“  i nadále. (Filipanům 2:14) Bylo by škoda, kdybychom se řídili špatným příkladem několika členů prvního křesťanského sboru. Učedník Juda o tehdejších falešných učitelích prohlásil, že „znevažují panství a mluví utrhačně o slavných“. Také napsal, že to jsou „reptalové, stěžující si na svůj životní úděl“. (Juda 8, 16) Rozhodně zavrhněme cestu, po které jdou ti, kdo reptají a stěžují si. Zaměřujme svou pozornost na dobré věci, které dostáváme prostřednictvím ‚věrného otroka‘. Važme si dobroty Jehovovy organizace a ‚dále dělejme všechno bez reptání‘.

„Tato řeč je otřesná“

13. Jak někteří lidé reagovali na určité věci, které učil Ježíš Kristus?

¹³ Zatímco někteří jednotlivci v prvním století reptali proti jmenovaným služebníkům, jiní reptali proti Ježíšovu učení. U Jana 6:48–69 čteme o tom, že Ježíš prohlásil: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život.“ A „mnozí z učedníků, když to slyšeli, řekli: ‚Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?‘“ Ježíš věděl, že „jeho učedníci proto reptají“. A „kvůli tomu mnozí z [nich] odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili“. Někteří učedníci však nereptali. Povšimněme si, co se stalo, když se Ježíš zeptal dvanácti apoštolů: „Nechcete snad také jít?“ Apoštol Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“

14, 15. (a) Proč občas někdo z Božího lidu projevuje nespokojenost s některou stránkou křesťanského učení? (b) V jakém směru je pro nás poučné to, co se stalo Emanuelovi?

¹⁴ V dnešní době několik málo členů Božího lidu projevilo nespokojenost s některou stránkou křesťanského učení a tito lidé reptali proti pozemské části Jehovovy organizace. Proč k něčemu takovému dochází? Reptání často bývá důsledkem toho, že někdo nerozumí Božímu způsobu jednání. Pravdu zjevuje Stvořitel svému lidu postupně. Proto musí být čas od času pochopení Písma upřesňováno. Převážná většina členů Jehovova lidu se z takového upřesňování raduje. Jsou však i jednotlivci, kteří se cítí ‚příliš spravedliví‘ a změny neschvalují. (Kazatel 7:16) Určitou roli může hrát pýcha, a někteří se možná dostávají do léčky v podobě nezávislého smýšlení. Ať už je důvod k reptání jakýkoli, takové chování je nebezpečné, protože by nás mohlo stáhnout zpátky do světa a k jeho způsobu jednání.

¹⁵ Například Emanuel byl svědkem Jehovovým, ale kritizoval některé z věcí, které četl v publikacích od ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) Naše křesťanské publikace přestal číst a starším v místním sboru nakonec řekl, že už nechce být svědkem Jehovovým. Netrvalo však dlouho, a Emanuel si uvědomil, že to, čemu Jehovova organizace učí, je přece jen správné. Se svědky Jehovovými opět navázal spojení, připustil svou chybu a znovu se stal jedním z nich. Byl znovu šťastným člověkem.

16. Co nám může pomoci překonat pochybnosti o určitých křesťanských naukách?

¹⁶ Co když jsme v pokušení reptat, protože máme pochybnosti o některých naukách, které zastávají svědkové Jehovovi? V tom případě nebuďme netrpěliví. ‚Věrný otrok‘ nakonec možná uveřejní něco, čím budou naše otázky zodpovězeny a naše pochybnosti rozptýleny. Je rovněž moudré požádat o pomoc křesťanské starší. (Juda 22, 23) Modlitba, osobní studium a společenství s duchovně smýšlejícími spoluvěřícími — také to nám může pomoci, abychom se svých pochybností zbavili a aby se prohloubila naše vděčnost za biblické pravdy, které jsme poznali díky Jehovovu sdělovacímu prostředku a které posilují naši víru.

 Zachovávejme si pozitivní postoj

17, 18. Jaký postoj bychom měli projevovat, místo abychom reptali, a proč?

¹⁷ Je pravda, že jakožto nedokonalí lidé jsme od narození náchylní k hříchu, a někteří mají možná silný sklon bezdůvodně si stěžovat. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 5:12) Kdybychom si však zvykli reptat, ohrožovali bychom tím svůj vztah k Jehovovi Bohu. Případný sklon k reptání tedy musíme ovládat.

¹⁸ Nereptejme ohledně sborových záležitostí, ale raději si udržujme pozitivní postoj a pravidelný program činností, který nám pomůže, abychom měli stále co dělat a abychom byli naplněni radostí, uctiví, vyrovnaní a zdraví ve víře. (1. Korinťanům 15:58; Titovi 2:1–5) Jehova má všechno ve své organizaci pod kontrolou a Ježíš dobře ví, co se děje v každém sboru, stejně jako to věděl v prvním století. (Zjevení 1:10, 11) Trpělivě čekejme na Boha a na Krista, Hlavu sboru. Zodpovědní pastýři mohou být použiti k tomu, aby věci, které mají být uvedeny do pořádku, napravili. (Žalm 43:5; Kolosanům 1:18; Titovi 1:5)

19. Nač bychom měli zaměřovat svou pozornost, než se Království plně ujme záležitostí lidstva?

¹⁹ Tento ničemný systém věcí brzy skončí a mesiášské Království se v plné míře ujme záležitostí lidstva. Je velmi důležité, aby si každý z nás až do té doby zachoval pozitivní smýšlení. To nám pomůže, abychom se nezaměřovali na chyby našich spoluvěřících, ale abychom spíše uznávali jejich ctnosti. Budeme-li se zaměřovat na dobré stránky jejich osobnosti, bude nás to obšťastňovat. Nebudeme citově vyčerpáni reptáním, ale budeme naopak povzbuzeni a duchovně povzneseni.

20. Jaká požehnání získáme, budeme-li mít pozitivní postoj?

²⁰ Pozitivní smýšlení nám také pomůže, abychom pamatovali na všechna požehnání, která dostáváme díky tomu, že jsme ve spojení s pozemskou částí Jehovovy organizace. Je to jediná organizace na světě, která je věrně oddána Svrchovanému Panovníkovi vesmíru. Co si myslíš o této skutečnosti a o tom, že je výsadou věnovat se uctívání jediného pravého Boha Jehovy? Kéž máš tentýž postoj, jaký měl David. Ten zpíval: „K Tobě, který slyšíš modlitbu, ano k tobě přijdou lidé všeho těla. Šťastný je ten, kterého vyvolíš, a způsobíš, aby se přiblížil, aby přebýval v tvých nádvořích. Jistě budeme nasyceni dobrotou tvého domu.“ (Žalm 65:2, 4)

Vzpomínáš si?

• Proč bychom měli být vděční za to, že ve sboru jsou muži, kteří poskytují vedení?

• Jak bychom měli reagovat, když se zodpovědní bratři dopustí nějaké chyby?

• Jak bychom měli pohlížet na to, že se porozumění Písmu upřesňuje?

• Co může křesťanovi pomoci překonávat pochybnosti?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 20]

David dal Šalomounovi plány na stavbu chrámu a celým srdcem podporoval pravé uctívání

[Obrázek na straně 23]

Křesťanští starší rádi poskytují duchovní pomoc