Bázeň před Bohem — „Ukázňování směřující k moudrosti“

PRAVÁ moudrost uspořádala velkou hostinu. „Vyslala své služebné, aby dala vyvolat nahoře na výšinách městečka: ‚Kdokoli je nezkušený, ať odbočí sem.‘ Komukoli se nedostává srdce, tomu řekla: ‚Pojďte, živte se mým chlebem a podílejte se na pití vína, které jsem smísila. Opusťte nezkušené, zůstaňte naživu a choďte přímo cestou porozumění.‘“ (Přísloví 9:1–6)

Hodování u stolu, který prostřela moudrost, nikdy nevede k ničemu špatnému nebo škodlivému. Jestliže nasloucháme moudrosti od Boha, jež je obsažena v inspirovaných příslovích, a necháváme se od ní ukázňovat, vede to jedině k dobrému. Moudré výroky zaznamenané v Příslovích 15:16–33 nejsou výjimkou. * Jestliže se budeme řídit radami, jež jsou v těchto stručných a výstižných výrocích obsaženy, naučíme se být spokojení s málem, budeme dělat pokroky a budeme se radovat ze života. Pokud tyto rady uplatňujeme, pomůže nám to také k tomu, abychom se správně rozhodovali a mohli zůstat na stezce k životu.

Kdy je lépe mít méně

„Lepší je málo v bázni před Jehovou, než hojná zásoba a při ní zmatek,“ říká starověký izraelský král Šalomoun. (Přísloví 15:16) Jednat tak, jako kdyby Stvořitel neexistoval, a snažit se v životě především o dosažení hmotného majetku je pošetilé. Takový život je naplněn úsilím, které s sebou nese únavu a mnoho úzkostí. Bylo by škoda, kdyby si ve stáří člověk uvědomil, že celý jeho život byl prázdný a že neměl žádný smysl. Shromažďovat si mnoho majetku a s ním „zmatek“ — to jistě není moudré. Oč lepší je poznat tajemství spokojenosti a také podle toho žít. Skutečná spokojenost tkví v bázni před Jehovou — v našem vztahu k němu —, a ne v hmotném majetku. (1. Timoteovi 6:6–8)

Šalomoun zdůrazňuje, že i dobré vztahy s druhými mají větší cenu než hojnost hmotných věcí. Říká: „Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísloví 15:17) Ano, láskyplná atmosféra v rodině je cennější než hojnost vybraného jídla. Neúplná rodina může mít velmi málo hmotných prostředků. V některých zemích bývá nutné vystačit jen s velice prostým jídlem. Ale kde je láska a náklonnost, tam se rodině daří dobře.

I v rodinách, v nichž obvykle panuje láskyplné ovzduší, mohou vzniknout obtížné situace. Jeden člen rodiny možná řekne nebo udělá něco, čím druhého urazí. Jak by měl ten, který se cítí dotčen, reagovat? V Příslovích  15:18 čteme: „Rozvzteklený muž popouzí ke sváru, ale kdo je pomalý k hněvu, utišuje hádku.“ Ke klidu a pokoji nepřispěje odpověď hněvivá, ale mírná. Rada obsažená v tomto přísloví platí stejnou měrou i v jiných oblastech života, včetně činnosti ve sboru a ve veřejné službě.

Kdy je ‚cesta nasypaná‘

Následující přísloví zdůrazňuje rozdíl mezi člověkem, který na moudrost nedbal, a těmi, kteří na ni dbali. „Cesta lenocha je jako šípkový plot,“ říká moudrý král, „ale stezka přímých je nasypaná cesta.“ (Přísloví 15:19)

Šípkový plot je trnitá, pichlavá překážka. Líný člověk si představuje nejrůznější překážky, a když se snaží vysvětlit, proč se nepouští do určité činnosti, na takové překážky se vymlouvá. Naproti tomu přímí lidé se netrápí představami, jaké překážky by se jim mohly postavit do cesty. Své práci se věnují pilně a soustředí se na ni. Tak se vyhnou mnoha drásavým problémům, s nimiž by se setkali, kdyby jednali ledabyle. Jejich cesta je „nasypaná“, umožňuje pokrok. Tito lidé se pustí do díla a radují se, když vidí, jak práce pokračuje.

Zamysleme se kupříkladu nad tím, co je třeba, chceme-li získat přesné poznání Božího slova a postupovat ke zralosti. Musíme na to vynaložit úsilí. Někdo z těch, kdo se nevěnují pilnému osobnímu studiu Bible, se může snadno omlouvat tím, že nemá dostatečné vzdělání, že neumí dobře číst nebo že nemá dobrou paměť. Oč lepší je, když na cestě za poznáním nepovažujeme takové věci za překážku. I kdybychom měli jen omezené schopnosti, můžeme se ze všech sil snažit, abychom četli lépe a abychom tomu, co čteme, lépe rozuměli, i když snad přitom někdy budeme muset použít nějaký slovník. Pozitivní postoj nám pomůže, abychom k poznání dospěli, a budeme dělat duchovní pokroky.

 Kdy se ‚otec rozradostní‘

„Moudrý syn je ten, který rozradostňuje otce, ale hloupý člověk pohrdá svou matkou.“ (Přísloví 15:20) Rodiče se jistě radují, když jejich děti jednají moudře. Je pravda, že k tomu, aby rodiče dosáhli tak dobrých výsledků, musí dítěti poskytovat dobré vedení a ukázňovat je. (Přísloví 22:6) Ale z moudrého syna mají potom rodiče velkou radost. Pošetilý syn jim však působí nesmírný zármutek.

O radosti pojednává moudrý král také v jiné souvislosti. Říká: „Komu se nedostává srdce, tomu je pošetilost radostí, ale muž s rozlišovací schopností, ten jde přímo kupředu.“ (Přísloví 15:21) Lidé, kterým se nedostává srdce, mají rádi pošetilý smích a zábavu, která nemůže poskytnout pravé uspokojení ani štěstí. Ale muž s rozlišovací schopností ví, že ‚milovat rozkoše spíše než Boha‘ je pošetilé. (2. Timoteovi 3:1, 4) Drží se Božích zásad, a to mu pomáhá zůstat přímým člověkem a zůstat na přímé cestě.

Kdy „je uskutečnění“

Jestliže v životě uplatňujeme Boží zásady, je to pro nás užitečné i v jiných ohledech. V Příslovích 15:22 čteme: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění.“

Důvěrný rozhovor je soukromá, otevřená rozmluva mezi jednotlivci. Hebrejské slovo přeložené jako „důvěrný hovor“ je v Žalmu 89:7 přeloženo výrazem ‚důvěrná skupina‘. To naznačuje důvěrnou výměnu myšlenek. Takový rozhovor není pouhá povrchní konverzace, ale je to rozmluva, v níž se vyjadřují hluboké myšlenky a pocity. Když tímto způsobem spolu otevřeně komunikují manžel a manželka, a také rodiče a děti, panuje mezi nimi pokoj a jednota. Kde však důvěrný rozhovor není, tam vzniká frustrace a v rodině dochází k problémům.

Když činíme nějaké důležité rozhodnutí, je prozíravé řídit se radou: „V množství rádců je uskutečnění.“ Pokud se například rozhodujeme ohledně nějakého léčení, je jistě moudré, jestliže se nebudeme radit jen s jedním odborníkem, zejména jde-li o závažné věci.

Mít mnoho rádců je neocenitelné v případech, kdy jde o duchovní věci. Když se starší mezi sebou radí a využijí kolektivní moudrosti, kterou mají jako skupina, pak „je uskutečnění“. A dozorci, kteří byli jmenováni teprve nedávno, by se měli bez váhání radit se staršími a zkušenějšími jmenovanými muži, zejména tehdy, jde-li o nějakou obtížnou záležitost.

Kdy se člověk „raduje z odpovědi“

Co dobrého může přinést řeč, která je pronášena s pochopením? „Muž se raduje z odpovědi svých úst,“ říká izraelský král, „a jak dobré  je slovo v pravý čas!“ (Přísloví 15:23) Jistě se radujeme, když se někdo řídí naší odpovědí nebo radou a když to přinese dobré výsledky. Jestliže však má být naše rada účinná, musí splňovat dva požadavky.

Především to musí být rada pevně založená na Božím slovu, Bibli. (Žalm 119:105; 2. Timoteovi 3:16, 17) A dále musí být pronesena v pravý čas. I pravdivá slova, jestliže jsou řečena v nepravý čas, mohou způsobit škodu. Jestliže například někomu dáme radu dřív, než jej vyslechneme, není to moudré a nijak mu to nepomůže. Je opravdu nezbytné „být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19)

„Stezka života směřuje vzhůru“

V Příslovích 15:24 čteme: „Stezka života směřuje vzhůru tomu, kdo jedná s pochopením, aby se odvrátil od šeolu tam dole.“ Člověk, který jedná s pochopením, je na stezce, která vede pryč od šeolu, od společného hrobu lidstva. Vyhýbá se takovému škodlivému jednání, jakým je například promiskuitní sex, opilství a zneužívání drog, a tak se vyhne předčasné smrti. Jeho stezka vede k životu.

Povšimněme si, jak odlišný je naproti tomu život lidí, kteří nemají pochopení: „Jehova strhne dům těch, kdo se sami vyvyšují, ale upevní mez vdovy. Úkladné plány špatného jsou Jehovovi něčím odporným, ale příjemné řeči jsou čisté. Kdo dosahuje nepoctivého zisku, přivádí zavržení na svůj vlastní dům, ale kdo nenávidí dary [úplatky], ten zůstane naživu.“ (Přísloví 15:25–27)

Dále nám izraelský král ukazuje, jak se můžeme vyhnout jedné obvyklé léčce. Říká: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, ale ústa ničemných překypují špatnými věcmi.“ (Přísloví 15:28) Rada obsažená v tomto přísloví je opravdu velmi cenná. Bezmyšlenkovité a pošetilé odpovědi, jimiž překypují ústa, zřídka kdy vedou k něčemu dobrému. Jestliže bereme v úvahu různé činitele, které mohou danou věc ovlivnit — například pocity a okolnosti druhých —, pak pravděpodobně neřekneme něco, čeho bychom později litovali.

Jaký užitek má tedy člověk z toho, že se bojí Boha a nechává se od něj ukázňovat? Moudrý muž odpovídá: „Jehova je velmi vzdálen od ničemných, ale modlitbu spravedlivých slyší.“ (Přísloví 15:29) Blízko ničemných pravý Bůh není. „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon,“ říká Bible, „i jeho modlitba je něco  odporného.“ (Přísloví 28:9) Ti, kdo se bojí Boha a snaží se dělat to, co je v jeho očích správné, se k němu mohou bez zábran přibližovat a plně se spoléhat, že je uslyší.

Co „rozradostňuje srdce“

Šalomoun dále uvádí podnětné srovnání: „Jas očí rozradostňuje srdce; zprávou, která je dobrá, ztučňují kosti.“ (Přísloví 15:30) Kosti „ztučňují“, když jsou naplněny morkem. Celé tělo tím je posíleno a srdce se rozradostňuje. A radost, která je v srdci, se zrcadlí v jasu očí. Takový účinek má dobrá zpráva.

Co pociťujeme, když se dozvídáme, jak se po celém světě šíří uctívání Jehovy? Není to snad pro nás zdrojem opravdového povzbuzení? V díle, při němž se káže o Království a jsou činěni učedníci, bylo dosaženo pozoruhodných výsledků, a zprávy o tom nás opravdu posilují, takže se chceme na službě podílet větší měrou. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Když se dozvídáme o zážitcích lidí, kteří činí Jehovu svým Bohem a začínají se věnovat pravému uctívání, naše srdce se naplňuje radostí. Tak velký účinek má „dobrá zpráva z daleké země“, a proto je opravdu důležité, abychom byli přesní a svědomití, když podáváme zprávu o své službě. (Přísloví 25:25)

„Před slávou je pokora“

Moudrý král zdůrazňuje, jakou cenu to má, jestliže přijímáme různé druhy ukázňování. Říká: „Ucho, které naslouchá kárání života, pobývá přímo mezi moudrými lidmi. Kdokoli se vyhýbá ukázňování, zavrhuje svou vlastní duši, ale kdo naslouchá kárání, získává srdce.“ (Přísloví 15:31, 32) Kárání neboli ukázňování tedy zasahuje srdce a uvádí je do pořádku a dodává člověku rozumnost. Není divu, že právě ‚prutem ukázňování‘ se odstraňuje ‚pošetilost, která je svázána se srdcem chlapce‘. (Přísloví 22:15) Ten, kdo naslouchá ukázňování, také získává srdce, to znamená dobré pohnutky. Naproti tomu vyhýbat se ukázňování znamená zavrhovat život.

Je skutečně užitečné, jestliže jsme rádi, že nás moudrost ukázňuje, a jestliže toto ukázňování pokorně přijímáme. Díky tomu jsme nejen spokojeni, děláme pokroky, máme radost a naše jednání vede k úspěchu, ale výsledkem je také sláva a život. V Příslovích 15:33 závěrem čteme: „Bázeň před Jehovou je ukázňování směřující k moudrosti, a před slávou je pokora.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 17]

Láskyplná atmosféra v rodině je cennější než hojnost vybraného jídla

[Obrázek na straně 18]

I když máme omezené možnosti, pozitivní postoj nám pomáhá získávat poznání

[Obrázek na straně 19]

Důvěrný hovor je rozmluva, v níž se vyjadřují hluboké myšlenky a pocity

[Obrázek na straně 20]

Víte, proč „zprávou, která je dobrá, ztučňují kosti“?