Boj se Jehovy, a budeš šťastný!

„Šťastný je muž, který se bojí Jehovy.“ (ŽALM 112:1)

1, 2. Co můžeme získat díky bázni před Jehovou?

ŠTĚSTÍ není snadno dosažitelné. Chceme-li být opravdu šťastní, musíme se dobře rozhodovat, dělat to, co je správné, a odvracet se od toho, co je nesprávné. Náš Tvůrce Jehova nám dal své Slovo, Bibli, které nás učí tomu nejlepšímu způsobu života. Když budeme Jehovovy rady vyhledávat a řídit se podle nich — a tím dávat najevo bázeň před Bohem —, můžeme být skutečně spokojení a šťastní. (Žalm 23:1; Přísloví 14:26)

² Tento článek bude pojednávat o biblických a novodobých příkladech, ze kterých vyplývá, že pravá bázeň před Bohem dává člověku sílu, aby odolal tlaku udělat něco nesprávného, a že mu dává také odvahu jednat správně. Uvidíme, že zbožná bázeň nás může podnítit, abychom podobně jako kdysi král David napravili své jednání, což také přispívá ke štěstí. Rovněž uvidíme, že bázeň před Jehovou je drahocenným dědictvím, které mohou rodiče předat svým dětem. Ano, Boží slovo nás ujišťuje: „Šťastný je muž, který se bojí Jehovy.“ (Žalm 112:1)

Jak znovu dosáhnout ztraceného štěstí

3. Co Davidovi pomohlo k duchovnímu zotavení potom, co zhřešil?

³ Jak jsme si ukázali v předcházejícím článku, David ve třech nechvalně známých případech neprojevil náležitou bázeň před Bohem, a dopustil se hříchu. Z toho, jak reagoval na ukázňování od Jehovy, však bylo patrné, že je v zásadě bohabojným člověkem. To, že měl posvátnou úctu k Bohu, Davidovi pomohlo, aby uznal svou vinu, napravil své jednání a znovu získal k Jehovovi dobrý vztah. V důsledku Davidových chyb sice trpěl on sám i jiní lidé, ale díky tomu, že svého jednání  ze srdce litoval, Jehova jej dále podporoval a žehnal mu. Z Davidova příkladu dnes jistě mohou načerpat povzbuzení křesťané, kteří se dopustili závažného hříchu.

4. Jak může bázeň před Bohem člověku pomoci, aby znovu dosáhl štěstí?

⁴ Zamysleme se nad tím, co zažila Sonja. * Byla sice v celodobé službě, ale dostala se do špatné společnosti, zapletla se do nekřesťanského jednání a musela být vyloučena ze sboru. Vzpamatovala se však a udělala všechno pro to, aby svůj vztah k Jehovovi napravila. Po nějakém čase byla do sboru znovu přijata. Po celou tu dobu se Sonja nevzdala svého přání sloužit Jehovovi. Nakonec znovu vstoupila do průkopnické služby. Později se provdala za vynikajícího křesťanského staršího a nyní šťastně slouží ve sboru společně s ním. Sonja hluboce lituje toho, že na čas sešla z křesťanské stezky, ale je šťastná, že jí bázeň před Bohem pomohla k návratu.

Je lepší trpět než zhřešit

5, 6. Vysvětli, jak a proč David dvakrát ušetřil Saulův život.

⁵ Je jistě mnohem lepší, když bázeň před Bohem člověku pomáhá, aby se hříchu vyvaroval. Přesvědčil se o tom i David. Jednou, když byl pronásledován Saulem a jeho třemi tisíci vojáky, vešel Saul právě do té jeskyně, kde se David se svými muži skrýval. Muži na Davida naléhali, aby Saula zabil. Cožpak mu Jehova nevydává jeho úhlavního nepřítele do ruky? David se k Saulovi přikradl a uřízl cíp jeho oděvu. Bál se však Boha, a proto měl i kvůli tomuto poměrně neškodnému činu trýznivé výčitky svědomí. David své rozvášněné muže rozehnal a řekl: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému.“ * (1. Samuelova 24:1–7)

⁶ Později se stalo, že se Saul na jednom místě utábořil, aby tam přenocoval, a tehdy na něj i na všechny jeho muže padl „hluboký spánek od Jehovy“. David a jeho odvážný synovec Abišai nepozorovaně vnikli až doprostřed tábora a stanuli přímo nad spícím Saulem. Abišai s ním chtěl skoncovat jednou provždy. David ho však zadržel otázkou: „Kdo napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému a zůstal nevinný?“ (1. Samuelova 26:9, 12)

7. Co Davidovi pomohlo, aby se nedopustil hříchu?

⁷ Proč David Saula nezabil, když k tomu měl dvakrát příležitost? Protože víc než Saula se bál Jehovy. Díky tomu, že měl před Bohem náležitou bázeň, byl ochoten v případě nutnosti raději trpět, než aby zhřešil. (Hebrejcům 11:25) Byl pevně přesvědčen, že Jehova se o své ctitele stará a že pečuje také o něj osobně. David si uvědomoval, že kdyby Boha nebral v úvahu, ztratil by jeho přízeň, a že poslušnost a důvěra v Boha mu naproti tomu přinesou štěstí a bohaté požehnání. (Žalm 65:4) David také věděl, že Bůh splní svůj slib a učiní ho králem a že Saula odstraní ve svém čase a takovým způsobem, jaký uzná za vhodný. (1. Samuelova 26:10)

Zbožná bázeň přináší štěstí

8. V čem je pro nás příkladem to, jak se David choval, když byl vystaven tlaku?

⁸ Jako křesťané můžeme očekávat posměch, pronásledování a jiné zkoušky. (Matouš 24:9; 2. Petra 3:3) Občas možná dokonce zažijeme těžkosti, v nichž budou hrát určitou roli naši spoluvěřící. Uvědomujeme si však, že Jehova vidí všechno, že slyší naše modlitby a že ve svém čase dá věci do pořádku tak, jak si to on sám bude přát. (Římanům 12:17–21; Hebrejcům 4:16) Nebojíme se tedy těch, kdo nám odporují, ale bojíme se Boha a spoléháme se na to, že nás osvobodí. Jednáme podobně jako David. Nemstíme se ani se nesnažíme vyhýbat se utrpení tím, že bychom slevovali ze spravedlivých zásad. Takové jednání  nám nakonec přinese štěstí. Ale jak k tomu může dojít?

9. Na příkladu ukažte, jak může bázeň před Bohem přinášet štěstí i navzdory pronásledování.

⁹ Jeden bratr, který dlouhou dobu slouží jako misionář v Africe, vypráví: „Vzpomínám si na jednu matku a její dospívající dceru, které chtěly zachovat křesťanskou neutralitu, a proto si odmítly koupit stranickou legitimaci. Kvůli tomu byly brutálně napadeny davem mužů a potom poslány domů. Po cestě se matka snažila utěšit svoji plačící dceru, která nemohla pochopit, proč se to stalo. V té chvíli se sice neradovaly, ale měly čisté svědomí. A později byly šťastné, že Boha poslechly. Kdyby si stranickou legitimaci koupily, dav by jásal. Muži by jim dali láhve s limonádou a tančili by kolem nich celou cestu domů. Ta dívka a její matka by však byly nejnešťastnějšími lidmi na světě, protože by věděly, že udělaly kompromis.“ Díky bázni před Bohem byly toho všeho ušetřeny.

10, 11. K čemu dobrému vedlo to, že se jedna žena bála Boha?

¹⁰ To, že zbožná bázeň vede ke štěstí, platí také ve zkouškách, při nichž jde o projevování úcty ke svatosti života. Když Mary čekala třetí dítě, lékař na ni naléhal, aby šla na potrat. „Váš stav je velmi vážný,“ říkal jí. „Kdykoli mohou nastat komplikace a během 24 hodin zemřete. Pak zemře i dítě. Rozhodně vám nemohu zaručit, že novorozeně bude normální.“ Mary už nějakou dobu studovala Bibli se svědky Jehovovými, ale ještě nebyla pokřtěna. „Přesto jsem už byla rozhodnuta sloužit Jehovovi,“ vzpomíná Mary, „a byla jsem odhodlána poslechnout ho, ať se stane cokoli.“ (2. Mojžíšova 21:22, 23)

¹¹ Během těhotenství Mary dál pilně studovala Bibli a pečovala o svou rodinu. Nakonec dítě přišlo na svět. „Porod byl o něco náročnější než u prvních dvou dětí, ale žádné větší komplikace nenastaly,“ vypráví Mary. Bázeň před Bohem jí pomohla zachovat si dobré svědomí a brzy nato byla pokřtěna. Když chlapec, který se jí narodil, vyrostl, rovněž se naučil bát Jehovy a dnes slouží v jedné z odboček svědků Jehovových.

‚Nalezněte odvahu‘ v Jehovovi

12. Jak bázeň před Bohem Davida posílila?

¹² Bázeň před Jehovou Davida nejen chránila, aby neudělal něco nesprávného, ale také mu dávala sílu, aby v náročných situacích jednal rozhodně a moudře. Rok a čtyři měsíce se David a jeho muži ukrývali před Saulem v Ciklagu na filištínském venkově. (1. Samuelova 27:5–7) Když byli jednou muži pryč, loupeživí Amalekité udělali na město nájezd, spálili ho a odvedli všechny manželky, děti a stáda. Jakmile se David a jeho muži vrátili a viděli, co se stalo, dali se do pláče. Zármutek se rychle změnil v hořkost a muži začali mluvit o tom, že Davida ukamenují. David sice prožíval tíseň, ale nepropadl zoufalství. (Přísloví 24:10) Bázeň před Bohem ho podnítila k tomu, aby se obrátil k Jehovovi a aby v něm „nalezl odvahu“. (Jeruzalémská bible) S Boží pomocí David a jeho muži Amalekity dostihli a všechno získali zpět. (1. Samuelova 30:1–20)

13, 14. Jak bázeň před Bohem pomohla jedné křesťance, aby se dobře rozhodla?

¹³ Také dnešní Boží služebníci se dostávají do situací, ve kterých potřebují důvěru v Jehovu a odvahu jednat rozhodně. Podívejme se například, co udělala Kristina. Jako mladá dívka studovala Bibli se svědky Jehovovými. Chtěla se však stát koncertní pianistkou a svůj cíl úspěšně sledovala. Kromě toho byla nesmělá v kazatelské službě, a proto se obávala vzít na sebe odpovědnost vyplývající ze křtu. Studovala však Boží slovo dál, a začala pociťovat jeho moc. Učila se bázni před Jehovou a uvědomila si, že Jehova od svých služebníků vyžaduje, aby ho milovali celým srdcem, myslí, duší a silou. (Marek 12:30) To ji  podnítilo, aby se Jehovovi zasvětila a dala se pokřtít.

¹⁴ Kristina Jehovu prosila, aby jí pomohl udělat duchovní pokrok. „Věděla jsem, že jako koncertní pianistka bych byla stále na cestách a byla bych smluvně vázána vystupovat až na 400 koncertech ročně,“ vysvětluje Kristina. „Proto jsem se rozhodla, že namísto toho budu učit. Chtěla jsem se uživit a sloužit jako celodobá kazatelka.“ Tehdy již bylo domluveno její první veřejné vystoupení, které se mělo konat v nejznámější koncertní síni v zemi. „Můj první koncert byl zároveň mým posledním,“ vypráví Kristina. Později se provdala za křesťanského staršího. Společně nyní slouží v jedné odbočce svědků Jehovových. Je šťastná, že Jehova jí dal sílu rozhodnout se správně a že teď může svůj čas a energii věnovat tomu, aby mu sloužila.

Drahocenné dědictví

15. Co si David přál předat svým dětem a jak to dělal?

¹⁵ „Pojďte, synové, naslouchejte mi,“ napsal David, „bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ (Žalm 34:11) Jako otec si David přál předat svým dětem drahocenné dědictví — pravou, vyrovnanou a zdravou bázeň před Jehovou. Z toho, co říkal a dělal, mohly děti pochopit, že Jehova není náročný ani děsivý Bůh, který by číhal na jakékoli porušení jeho zákonů, ale že se ke svým pozemským dětem chová jako milující, starostlivý a odpouštějící Otec. „Kdo na chyby všecky . . . pozor dá?“ zeptal se David. Svými dalšími slovy vyjádřil důvěru, že Jehova naše chyby stále neanalyzuje. Řekl: „Očisť mne od těch, o kterých nevím!“ David byl přesvědčen, že když se  upřímně snaží, jeho slova a myšlenky mohou být Jehovovi přijatelné. (Žalm 19:12, 14, Heger)

16, 17. Jak mohou rodiče učit své děti, aby se bály Jehovy?

¹⁶ David je dobrým příkladem pro rodiče v dnešní době. „Rodiče nás vychovávali tak, že pro nás bylo příjemné být v pravdě,“ říká Ralph, který se svým bratrem slouží v jedné odbočce svědků Jehovových. „Když jsme byli malí, rodiče nás zapojovali do rozhovorů o činnostech sboru a nakazili nás svým nadšením pro pravdu. Vštěpovali nám, že ve službě Jehovovi můžeme být užiteční. Naše rodina dokonce několik let žila v jedné zemi, kde bylo více zapotřebí zvěstovatelů Království, a pomáhali jsme tam zakládat nové sbory.

¹⁷ Na správné cestě nás nedržel soubor strnulých pravidel, ale to, že pro naše rodiče byl Jehova skutečný a velmi, velmi laskavý a dobrý. Toužili Jehovu lépe poznat a dělat mu radost, a z jejich opravdové bázně před Bohem a lásky k němu jsme si brali příklad. I když jsme udělali něco nesprávného, rodiče v nás nevyvolávali pocit, že Jehova už nás nemiluje, ani nám v hněvu neukládali omezení, která by je právě napadla. Většinou se s námi posadili a jen nám domlouvali — maminka někdy s pláčem — a snažili se zapůsobit na naše srdce. A přineslo to své výsledky. Z toho, co rodiče dělali a říkali, jsme se naučili, že bázeň před Jehovou je něco úžasného a že být jedním z jeho svědků není břemenem, ale přináší to radost a potěšení.“ (1. Jana 5:3)

18. Co získáme, když se budeme bát pravého Boha?

¹⁸ Mezi ‚Davidovými posledními slovy‘ je následující výrok: „Když ten, kdo panuje nad lidstvem, je spravedlivý, panuje v bázni před Bohem, pak je to jako světlo jitra, když vysvitne slunce.“ (2. Samuelova 23:1, 3, 4) Davidův syn a nástupce Šalomoun se z těchto slov zjevně poučil, protože Jehovu žádal, aby mu dal „poslušné srdce“ a schopnost, „aby rozlišoval mezi dobrým a špatným“. (1. Královská 3:9) Šalomoun uznával, že bázeň před Jehovou vede k moudrosti a ke štěstí. Později knihu Kazatel uzavřel těmito slovy: „Všechno bylo vyslechnuto, a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.“ (Kazatel 12:13, 14) Jestliže této rady budeme dbát, pak se přesvědčíme o tom, že „výsledek pokory a bázně před Jehovou“ je nejen moudrost a štěstí, ale také „bohatství a sláva a život“. (Přísloví 22:4)

19. Co nám umožní porozumět „bázni před Jehovou“?

¹⁹ Z biblických příkladů i z toho, co zažívají Boží ctitelé v dnešní době, poznáváme, že správná bázeň před Bohem má na život pravých Jehovových služebníků pozitivní vliv. Nejenže nám brání dělat to, co se našemu nebeskému Otci nelíbí, ale také nám dává odvahu čelit našim protivníkům a sílu snášet zkoušky a těžkosti. Všichni, bez ohledu na věk, se tedy pilně věnujme studiu Božího slova, rozjímejme o tom, co se učíme, a rozvíjejme svůj vztah k Jehovovi tím, že se k němu budeme pravidelně a upřímně modlit. Když to budeme dělat, pak nejen nalezneme „poznání Boha“, ale také porozumíme „bázni před Jehovou“. (Přísloví 2:1–5)

[Poznámky pod čarou]

Umíš to vysvětlit?

Jak může bázeň před Bohem

• pomoci k duchovnímu zotavení člověku, který vážně zhřešil?

• přinášet štěstí těm, kdo zažívají zkoušky a pronásledování?

• dát sílu k činění Boží vůle?

• být drahocenným dědictvím pro naše děti?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Bázeň před Jehovou Davida zadržela, aby nezabil krále Saula

[Obrázky na straně 29]

Bázeň před Bohem je drahocenným dědictvím, které mohou rodiče předat svým dětem