Baruk — Jeremjášův věrný tajemník

ZNÁTE „Baruka, syna Nerijášova“? (Jeremjáš 36:4) Zmínka o něm je sice jen ve čtyřech kapitolách Bible, ale čtenáři Bible jej dobře znají jako osobního tajemníka a důvěrného přítele proroka Jeremjáše. Ti dva spolu prožili posledních 18 bouřlivých let judského království, hroznou zkázu Jeruzaléma, který v roce 607 př. n. l. zničili Babylóňané, a také následující odchod do vyhnanství v Egyptě.

V nedávných letech byly nalezeny dvě buly * ze sedmého století př. n. l., na nichž je nápis: „Patřící Berekhjahuovi [Barukovo jméno v hebrejštině], synovi Nerijahua [Nerijášovo jméno v hebrejštině], písaři.“ Díky tomu se učenci začali o tuto biblickou postavu zajímat. Kdo byl Baruk? Z jaké rodiny pocházel? Jaké měl vzdělání a postavení? Co je patrné z toho, že zaujímal nesmlouvavý postoj po boku Jeremjáše? Čemu se od něho můžeme naučit? Prozkoumejme dostupné biblické a historické informace, abychom na tyto otázky našli odpovědi.

Původ a postavení

Mnozí znalci se dnes domnívají, že Baruk byl členem význačné rodiny judských písařů. Pro tento názor uvádějí několik důvodů. Například v biblické zprávě je Baruk označen zvláštním titulem ‚tajemník‘ nebo podle některých překladů ‚písař‘. Písmo se také zmiňuje o tom, že jeho bratr Serajáš měl významné úřední postavení na dvoře krále Sedekjáše. (Jeremjáš 36:32; 51:59)

O písařích, kteří působili v Jeremjášově době, archeolog Philip J. King sděluje: „Písaři, členové profesionální třídy, zastávali koncem sedmého a začátkem šestého století př. n. l. v Judě význačné postavení. . . . Tento titul náležel vysokým královským úředníkům.“

Kromě toho ze zprávy, která je obsažena ve 36. kapitole knihy Jeremjáš a kterou se budeme zabývat podrobněji, lze vyvozovat, že Baruk měl přístup ke královým rádcům a že směl používat jídelnu neboli poradní místnost Gemarjáše, jenž byl knížetem či úředníkem. Znalec Bible James Muilenberg to vysvětluje: „Baruk směl do poradní místnosti písařovy vstoupit proto, že měl právo na tom místě být a sám byl jedním z králových úředníků, kteří byli shromážděni v této kritické chvíli, kdy byl veřejně čten svitek. Byl mezi svými kolegy.“

Publikace Corpus of West Semitic Stamp Seals (Soubor západosemitských pečetí) poukazuje na další důkaz, který svědčí o Barukově postavení: „Z toho, že Berekhjahuova bula byla nalezena společně s velkým množstvím bul jiných vysokých úředníků, lze logicky usuzovat, že Baruk/Berekhjahu působil v témž oficiálním postavení, v němž působili ti ostatní úředníci.“ Z dostupných informací lze patrně usuzovat, že Baruk a jeho bratr Serajáš byli vysokými úředníky, kteří v oněch dramatických letech před zničením Jeruzaléma podporovali věrného proroka Jeremjáše.

 Veřejná podpora Jeremjáše

Chronologicky je o Barukovi první zmínka ve 36. kapitole Jeremjáše. Bylo to „ve čtvrtém roce . . . Jehojakima“ neboli kolem roku 625 př. n. l. Jeremjáš tehdy sloužil jako prorok již 23 let. (Jeremjáš 25:1–3; 36:1, 4)

Jehova tehdy řekl Jeremjášovi: „Vezmi si svitek knihy a vepíšeš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil proti Izraeli a proti Judovi a proti všem národům . . . ode dnů Josijášových až po tento den.“ Zpráva pokračuje: „Jeremjáš přistoupil k tomu, aby zavolal Baruka, syna Nerijášova, aby Baruk napsal z Jeremjášových úst . . . všechna Jehovova slova.“ (Jeremjáš 36:2–4)

Proč byl Baruk zavolán? Jeremjáš mu řekl: „Jsem zavřen. Nejsem schopen vstoupit do Jehovova domu.“ (Jeremjáš 36:5) Jeremjášovi byl zřejmě zakázán vstup do chrámového areálu, kde mělo být přečteno Jehovovo poselství. Je možné, že se vládní představitelé rozhněvali kvůli poselstvím, která přednesl dříve. (Jeremjáš 26:1–9) Baruk byl bezpochyby upřímným ctitelem Jehovy a „přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu přikázal prorok Jeremjáš“. (Jeremjáš 36:8)

Psaní výstrah, které byly dávány v průběhu předcházejících 23 let, zabralo čas a je možné, že Jeremjáš také čekal na vhodnou chvíli. Ale v listopadu nebo v prosinci roku 624 př. n. l. Baruk odvážně „začal do uší všemu lidu nahlas číst z knihy Jeremjášova slova v Jehovově domě, v jídelně Gemarjáše“. (Jeremjáš 36:8–10)

Gemarjášův syn Mikajáš informoval svého otce a mnoho knížat o tom, co se stalo, a oni Baruka pozvali, aby nahlas přečetl svitek podruhé. „Sotva vyslechli všechna slova,“ říká zpráva, „stalo se, že na sebe pohlédli s děsem; a přistoupili k tomu, aby řekli Barukovi: ‚Zcela jistě povíme všechna ta slova králi. . . . Jdi, skryj se, ty i Jeremjáš, takže vůbec nikdo nebude vědět, kde jste.‘“ (Jeremjáš 36:11–19)

Když král Jehojakim slyšel, co Jeremjáš Barukovi nadiktoval, rozzlobil se, svitek roztrhal, hodil jej do ohně a svým mužům přikázal, aby Jeremjáše a Baruka zatkli. Ti se skrývali a v té době na Jehovův příkaz zhotovili duplikát onoho svitku. (Jeremjáš 36:21–32)

Baruk si byl bezpochyby vědom toho, jaká nebezpečí jsou s tímto úkolem spojena. Jistě věděl, jaké výhrůžky si Jeremjáš vyslechl několik let předtím. Jistě také slyšel, co se stalo s Urijášem, který prorokoval „ve shodě se všemi Jeremjášovými slovy“ a kterého král Jehojakim zabil. Baruk však byl ochoten využít svých odborných znalostí i svých styků s vládními úředníky k tomu, aby byl při splnění tohoto úkolu Jeremjášovi nápomocen. (Jeremjáš 26:1–9, 20–24)

‚Nehledej velké věci‘

V době, kdy byl psán první svitek, Baruk prožíval období sklíčenosti. Prohlásil: „Běda mi nyní, neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním a nenašel jsem místo odpočinku.“ Proč prožíval takovou krizi? (Jeremjáš 45:1–3)

Přímou odpověď na tuto otázku neznáme. Ale pokusme se představit si Barukovu situaci. Ze stručného přehledu výstrah, které byly celých 23 let dávány izraelskému a judskému lidu, muselo být jasně patrné odpadlictví národa a to, že lid zavrhl Jehovu. Jehovovo rozhodnutí zničit Jeruzalém a Judu a vysídlit národ na 70 let do Babylónu jako vyhnance — což byla informace, kterou Jehova zjevil téhož roku a která byla pravděpodobně pojata do onoho svitku — Baruka jistě šokovalo. (Jeremjáš 25:1–11) Navíc tím, že Baruk v této kritické době Jeremjáše rozhodně podporoval, mohl ohrozit své postavení a kariéru.

Ať už tomu bylo jakkoli, Jehova sám zasáhl a pomohl Barukovi, aby měl na paměti nadcházející soud. „Co jsem postavil, to strhávám, a co jsem zasadil, vykořeňuji, dokonce celou zemi,“ řekl Jehova a potom dal  Barukovi radu: „Ale pokud jde o tebe, ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej.“ (Jeremjáš 45:4, 5)

Jehova výslovně neřekl, o které „velké věci“ jde, ale Baruk jistě věděl, zda jde o sobeckou ctižádost, význačné postavení nebo o blahobyt. Jehova mu radil, aby byl realistický a pamatoval na to, co přijde: „Hle, přivádím . . . neštěstí na všechno tělo . . . a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam bys šel.“ Ať půjde Baruk kamkoli, to nejdražší, co má, totiž jeho život, bude zachováno. (Jeremjáš 45:5)

Po vylíčení těchto událostí, k nimž došlo v letech 625 až 624 př. n. l. a jež jsou zapsány ve 36. a 45. kapitole Jeremjáše, se Bible o Barukovi dlouho nezmiňuje. Znovu o něm mluví teprve v souvislosti s událostí, k níž došlo několik měsíců před tím, než v roce 607 př. n. l. Babylóňané Jeruzalém a Judu zničili. Co se tehdy stalo?

Baruk opět podporuje Jeremjáše

O Barukovi mluví biblická zpráva znovu až v době, kdy Babylóňané obléhají Jeruzalém. Jeremjáš byl „zadržován na Nádvoří stráže“ a tehdy mu Jehova řekl, aby koupil od svého bratrance pozemek v Anatotu, což mělo sloužit jako znamení, že dojde k návratu ze zajetí. Baruk byl zavolán, aby pomohl při právním jednání. (Jeremjáš 32:1, 2, 6, 7)

Jeremjáš to vysvětlil: „Napsal [jsem to] na listinu a připevnil pečeť a vzal jsem si svědky, když jsem vážil peníze na vahách. Potom jsem vzal listinu o koupi, tu zapečetěnou . . . a tu, která zůstala otevřená; a dal jsem pak listinu o koupi Barukovi.“ Potom Barukovi přikázal, aby tyto listiny o koupi uložil do hliněné nádoby a těsně ji uzavřel, aby byly dobře chráněny. Podle názoru některých znalců Jeremjáš listinu „napsal“ v tom smyslu, že ji nadiktoval profesionálnímu písaři Barukovi, jenž ji zapsal. (Jeremjáš 32:10–14; 36:4, 17, 18; 45:1)

Baruk a Jeremjáš jednali v souladu s tehdejšími právními postupy. Patřilo k nim to, že listina o koupi se pořizovala ve dvojím vyhotovení. V knize Corpus of West Semitic Stamp Seals se o tom píše: „První se označovala jako  ‚listina zapečetěná‘, protože byla svinuta a zapečetěna bulou nebo bulami; obsahovala původní znění smlouvy. . . . Druhá byla ‚listina otevřená‘, což byla kopie zapečetěného závazného znění a byla určena k normálnímu pročítání. Existovaly tedy dva texty, totiž originální text a duplikát, a byly napsány na dvou samostatných listech papyru.“ Archeologické objevy potvrzují, že ukládání dokumentů do hliněných nádob bylo obvyklé.

Nakonec Babylóňané Jeruzalém dobyli, spálili jej, a všechny obyvatele kromě nevelkého počtu chudých lidí odvedli do vyhnanství. Za místodržitele Nebukadnecar jmenoval Gedaljáše, ale ten byl po dvou měsících zavražděn. Zbývající Židé plánovali, že se — v rozporu s Jeremjášovou inspirovanou radou — přestěhují do Egypta, a právě v této souvislosti se opět vyskytují zmínky o Barukovi. (Jeremjáš 39:2, 8; 40:5; 41:1, 2; 42:13–17)

Židovští vůdcové řekli Jeremjášovi: „Mluvíš faleš. Jehova, náš Bůh, tě neposlal a neřekl: ‚Nevstupujte do Egypta, abyste tam přebývali jako někdo cizí.‘ Ale podněcuje tě proti nám Baruk, syn Nerijášův, aby nás vydal do ruky Chaldejcům, aby nás usmrtili nebo aby nás vzali do vyhnanství v Babylóně.“ (Jeremjáš 43:2, 3) V tomto obvinění se možná zračí názor židovských vůdců, že Baruk má na Jeremjáše značný vliv. Domnívali se snad, že Baruk na základě dlouholetého přátelství s Jeremjášem nebo na základě svého postavení už nejedná jen jako prorokův písař? Je to možné — ale bez ohledu na to, co si mysleli židovští vůdcové, poselství opravdu pocházelo od Jehovy.

Navzdory Božím výstrahám zbývající Židé odešli a „proroka Jeremjáše a Baruka, syna Nerijášova“ vzali s sebou. Jeremjáš uvedl: „Nakonec přišli do egyptské země, neboť neuposlechli Jehovův hlas; a postupně došli až do Tachpanchesu“, hraničního města ve východní části nilské delty, na pomezí Sinaje. Potom se již v biblické zprávě žádné zmínky o Barukovi neobjevují. (Jeremjáš 43:5–7)

Čemu se můžeme od Baruka naučit?

Baruk nám svým jednáním dal v mnoha směrech dobrý příklad. Vynikajícím poučením je například to, že byl ochoten použít ve službě pro Jehovu své odborné znalosti a využít svých styků, bez ohledu na důsledky, které to pro něj mohlo mít. V dnešní době mnozí svědkové Jehovovi — muži i ženy — projevují téhož ducha, když své odborné zkušenosti dávají k dispozici ve spojitosti se službou v betelu, se stavebními pracemi a podobně. Jak můžete projevit podobného ducha, jako projevoval Baruk?

Když bylo Barukovi připomenuto, že v posledních dnech, které nadešly pro Judu, už není čas na osobní „velké věci“, patrně reagoval poslušně. Opravdu totiž dostal svou duši jako kořist. Je rozumné, jestliže tuto radu vztáhneme i na sebe, protože i my žijeme v posledních dnech jednoho systému věcí. Jehova nám slibuje totéž — že náš život bude uchráněn. Dokážeme na takové připomínky reagovat stejně jako Baruk?

Z tohoto příběhu můžeme získat také jedno poučení v praktickém ohledu. Baruk pomohl Jeremjášovi a jeho bratranci při provedení potřebných zákonných kroků souvisejících s jejich obchodním jednáním, ačkoli ti dva muži byli příbuzní. To slouží jako biblický příklad pro křesťany, kteří mají nějaké obchodní jednání se svými duchovními bratry a sestrami. Řídit se tímto příkladem a pořídit psané obchodní dohody, je biblické, praktické a je to projevem lásky.

Biblické zprávy o Barukovi jsou sice jen stručné, ale všichni křesťané v dnešní době by si tohoto muže měli všímat. Budete znamenitý příklad Jeremjášova věrného tajemníka napodobovat?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Barukova bula

[Podpisek]

Bula: S laskavým svolením Israel Museum v Jeruzalémě