Povzbudivý růst na krásném ostrově

LIDÉ, kteří navštíví Tchaj-wan, bývají uchváceni nádherou tropického porostu, jenž tento ostrov pokrývá. Krásně zelená políčka rašících rýžových rostlinek v době žně zlátnou. Svahy hor jsou pokryté hustými lesy s bujnou vegetací. Svěže zelená pole a hory lahodí oku, zvláště v porovnání s lidnatými městy. Ostatně když ostrov navštívil první cestovatel ze západu, nazval tuto zemi právě podle toho, co zde spatřil, Ilha Formosa neboli „nádherný ostrov“.

Ano, Tchaj-wan je malý, ale krásný ostrov. Je pouze 390 kilometrů dlouhý a v nejširším místě má 160 kilometrů. Na většině území jsou vysoké hory. Vrchol Jü Šan (Mount Morrison) je vyšší než hora Fudži v Japonsku nebo Mount Cook na Novém Zélandu. Mezi centrálním horským hřebenem a mořem se táhnou úzké pobřežní roviny, hustě obydlené rychle rostoucí populací — na Tchaj-wanu dnes žije hodně přes 22 milionů lidí.

Růst v jiném smyslu

Je však stále více patrné, že Tchaj-wan zažívá růst ještě v jiném smyslu — růst duchovní. To je vidět na horlivosti, kterou projevují lidé všeho věku, když poznají pravého Boha Jehovu. Je úžasné pozorovat, jak stále přibývá těch, kdo nadšeně pomáhají druhým poznat Jehovu a jeho záměr.

Takový růst si žádá rozšíření zázemí. V prosinci roku 1990 proto svědkové Jehovovi zakoupili pozemek na výstavbu větší odbočky. V té době sloužilo na Tchaj-wanu 1 777 zvěstovatelů Království a prostory původní odbočky v Tchaj-peji už pro podporu jejich činnosti nestačily. Na stavbě nové odbočky v Sin-wu několik let usilovně pracovali mezinárodní i místní dobrovolníci každého  věku. Práce byla hotova v srpnu 1994. Tehdy už dobrou zprávu z Božího slova, Bible, kázalo 2 515 zvěstovatelů. Dnes, po více než deseti letech, je toto číslo již více než dvojnásobné. Počet zvěstovatelů překročil 5 500, a každý měsíc se asi čtvrtina z nich naplno věnuje evangelizační činnosti. Zvláštní zmínku si zaslouží mladí muži a ženy, kteří jsou jako osvěžující ranní „krůpěje rosy“. (Žalm 110:3)

Mladí křesťané duchovně prospívají

K horlivým zvěstovatelům dobré zprávy patří i mnoho velmi mladých lidí. Někteří jsou ještě na základní škole. Například v jednom městě na severu Tchaj-wanu byli jistí manželé poprvé pozváni, aby se přišli podívat na teokratickou školu, v níž se svědkové Jehovovi učí, jak předávat druhým biblické pravdy. Manžele ohromilo, když viděli malého chlapce Wej-ťüna, jak z pódia předčítá Bibli lépe, než by to dokázali mnozí dospělí. Přišli i na jiná shromáždění a udělalo na ně velký dojem, že i děti předškolního věku podávají promyšlené komentáře. Manželé se také pochvalně zmínili o tom, jak způsobně se děti v sále Království chovají.

Proč mají v této převážně buddhistické a taoistické zemi mnozí mladí lidé takový zájem o biblické vzdělání? Protože jejich rodiče se řídí biblickými zásadami a dokáží vytvořit šťastnou rodinu zaměřenou na vztah k Jehovovi. Wej-ťünovi rodiče se snaží o to, aby děti bavilo rodinné studium Bible a aby měly radost z kazatelské služby. Výsledkem je, že jeho starší bratr a sestra už jsou pokřtěnými Jehovovými svědky. Wej-ťün nedávno požádal o to, aby se mohl zapojit do veřejné kazatelské činnosti. Jeho matka při té příležitosti prozradila, že v tom měsíci už Wej-ťün rozdal více časopisů než zbytek rodiny dohromady. Na chlapci je vidět, že rád mluví o pravdě, podává komentáře na shromáždění a povídá si s druhými o tom, co se už naučil.

Příběhy těch odrostlejších

Jak si takoví mladí lidé vedou, když už jsou odrostlejší? Většina z nich dále dává najevo, že skutečně milují Jehovu a křesťanskou službu. Příkladem je studentka Chuej-pching. Při jedné hodině se učitel zmínil o tom, že členové jednoho náboženství nepřijímají krev, ale že neví, o které náboženství jde. Když hodina skončila, tato mladá křesťanka učiteli řekla, že jsou to svědkové Jehovovi, a také mu vysvětlila, proč takový postoj zaujímají.

Jiná učitelka promítala žákům dokument o pohlavních chorobách. V dokumentu sice byla zmínka o verši 1. Korinťanům 6:9, ale učitelka tvrdila, že Bible neodsuzuje homosexualitu. I v tomto případě měla Chuej-pching možnost objasnit učitelce Boží názor na tuto věc.

Když si Chuej-pchinžina spolužačka Šu-sia připravovala referát o násilí v rodinách, Chuej-pching jí dala vydání Probuďte se! z 8. listopadu 2001 s názvem „Pomoc pro týrané ženy“ a řekla jí, že v časopise se tento námět podrobně rozebírá na základě Bible. Šu-sia se později stala nepokřtěnou zvěstovatelkou a nyní obě dívky mluví o dobré zprávě s druhými.

Mnozí křesťané, kteří chodí do školy, poznali, že být znám jako člověk, který žije podle biblických zásad, má svá úskalí. Platí to zejména na maloměstě. Čʹ-chao se musel vyrovnávat s tlakem vrstevníků kvůli své víře a kvůli tomu, že chodil kázat. Vypráví: „Bylo to velmi nepříjemné. Když jsem byl ve službě, bál jsem se, že potkám spolužáky. Občas se mi jich posmívalo i deset  najednou!“ Jednou dal učitel Čʹ-chaovi za úkol, aby ve třídě přednesl referát o svém náboženství. „Rozhodl jsem se, že začnu první kapitolou 1. Mojžíšovy a pak budu mluvit o otázkách jako: Kdo stvořil Zemi a všechno, co na ní je? A kde se tady vzal člověk? Jakmile jsem otevřel Bibli, někteří se mi začali smát a říkali, že věřím na pověry. Ale já jsem pokračoval a referát jsem dokončil. Po hodině jsem měl možnost mluvit s několika spolužáky mezi čtyřma očima o našem díle a víře. Teď když mě vidí ve službě, nikdo z nich se mi už nesměje.“

Čʹ-chao pokračuje: „Moji rodiče jsou svědkové Jehovovi, takže si každé ráno rozebíráme denní text. Taky studujeme Bibli a chodíme na všechna shromáždění. Právě díky tomu se nerozklepu před nikým, kdo by se mi chtěl posmívat, když se snažím mluvit s druhými o povzbuzujících pravdách z Bible.“

Tching-mej studuje na dívčí průmyslové škole. Jednou ji několik spolužaček pozvalo, aby si s nimi a s několika hochy z chlapecké školy vyrazila do přírody. Tching-mej věděla, že by se mohla v morálním ohledu dostat do nebezpečí, a pozvání odmítla. Nabídka se několikrát opakovala, i když si se spolužačkami povídala o myšlenkách z knihy Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi *. Dívky se jí vysmívaly a říkaly, že je staromódní. Brzy však vyšlo najevo, jak je moudré řídit se biblickými zásadami. Jedna z dívek totiž otěhotněla a šla na potrat. Tching-mej říká: „Díky tomu, že poslouchám Jehovu, mám čisté svědomí. Taky jsem šťastná a cítím skutečné uspokojení.“

Překonávají překážky v duchovním růstu

Jednou z Tching-mejiných přítelkyň je dívka jménem Žuej-wen. Když byla mladší, považovala účast na křesťanských shromážděních a chození do kazatelské služby jen za únavnou rutinu. Když však viděla rozdíl mezi upřímnou láskou bratrů a sester ve sboru a povrchním přátelstvím spolužáků, pochopila, že musí ve svém životě udělat změny. Začala se spolužáky mluvit o Bibli a brzy si uvědomila, co všechno je v jejích silách. Vstoupila do pomocné průkopnické služby, což znamenalo strávit kazatelskou činností více než 50 hodin měsíčně. Pak se  stala pravidelnou průkopnicí, a věnuje tedy službě přes 70 hodin měsíčně. Žuej-wen říká: „Jen stěží mohu slovy vyjádřit, jak jsem Jehovovi vděčná. Nikdy nade mnou nezlomil hůl. I když jsem někdy dělala věci, jimiž jsem ho zklamala, nepřestal mě milovat. A stejnou lásku mi stále projevovala i maminka a ostatní členové sboru. Teď vedu pět biblických studií a jsem si jistá, že nic by mně nemohlo přinášet takové uspokojení jako práce, kterou dělám.“

Na jedné venkovské střední škole byli dva mladí svědkové Jehovovi určeni, aby reprezentovali školu na soutěži v lidových tancích. Když se oba svědkové dozvěděli o soutěži více, došli k závěru, že se jí nemohou účastnit, protože by to bylo proti jejich křesťanskému svědomí. Pokusili se svůj názor učitelům vysvětlit a požádali, aby byli z účasti na soutěži omluveni. Jejich prosba však byla zamítnuta. Učitelé prohlásili, že oba svědkové na soutěž jít musí, protože k tomu byli vybráni. Ti se však nechtěli dopustit kompromisu, a tak si otevřeli internetovou stránku ministerstva školství a napsali na ministerstvo o svém problému. Nedostali sice odpověď osobně, ale škola zanedlouho obdržela pokyn, že nemá k účasti na takové soutěži nikoho nutit. Biblická výchova, kterou tito mladí dostali, nejen školila jejich svědomí, ale také jim dala sílu pevně se postavit za to, co je správné. Oba z toho měli velkou radost.

O biblické naději radostně vyprávějí druhým i ti, kdo mají určitá tělesná omezení. Min-jü je od narození ochrnutá. Když chce přečíst nějaký biblický verš, musí otáčet stránky jazykem, protože nevládne rukama. Když má v sále Království úkol na teokratické škole, leží na nízké pohovce a partnerka sedí vedle ní na stoličce a drží jí mikrofon. Je opravdu dojemné vidět, jaké úsilí Min-jü na přípravu svých úkolů vynakládá.

Když se chtěla Min-jü stát zvěstovatelkou Království, několik sester si přálo ji podpořit, a tak se naučily vydávat svědectví po telefonu. Min-jü tiskne tlačítka jazykem a sestry jí pomáhají vést záznamy o rozhovorech. Min-jü má toto kázání tak ráda, že se přihlásila do pomocné průkopnické služby a po telefonu mluví s lidmi o Božím Království 50 až 60 hodin každý měsíc. Již několik lidí od ní přijalo biblickou literaturu a souhlasilo s tím, že jim zavolá znovu. Min-jü vede se třemi lidmi, které takto zkontaktovala, biblické studium.

Ano, mladí muži a ženy v 78 sborech svědků Jehovových na Tchaj-wanu jsou opravdu jako osvěžující kapky rosy — ochotně a s nadšením přinášejí na tomto hustě obydleném ostrově životodárnou dobrou zprávu milionům lidí. Svým malým dílem tak přispívají k tomu, že se po celém světě splňuje toto biblické proroctví: „Tvůj lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly. V nádherách svatosti, z lůna úsvitu, máš svou společnost mladých mužů právě jako krůpěje rosy.“ (Žalm 110:3) Tito mladí lidé jsou velkým povzbuzením pro své starší spolupracovníky a hlavně působí velkou radost svému nebeskému Otci, Jehovovi Bohu. (Přísloví 27:11)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 10]

VÍCE SÁLŮ KRÁLOVSTVÍ!

Vzhledem k tomu, že na Tchaj-wanu vzrůstá počet zvěstovatelů, je zapotřebí stále více sálů Království, což však představuje problém. Proč? Až na některé venkovské oblasti je totiž prakticky nemožné najít vhodný pozemek na jejich výstavbu. Ceny pozemků jsou navíc přemrštěné a v zemi platí přísné zákony ohledně územního plánování. Ve větších městech je jediným řešením koupit kancelářské prostory a upravit je na sál Království. Většina kanceláří však má příliš nízké stropy, omezený vstup, vysoké poplatky za údržbu a podobné nevýhody, takže ani tyto prostory nebývají pro sál Království příliš vhodné.

Přesto na Tchaj-wanu za poslední roky výrazně přibylo sálů Království. Svědkové Jehovovi dále hledají vhodné pozemky a nemovitosti a zároveň ochotně přispívají jak finančně, tak i tím, že se snaží osvojit si potřebné stavební dovednosti.