K čemu je dobré náboženství?

„K TOMU, abych jednal dobře, nepotřebuji náboženství!“ To je dnes obvyklá námitka. Mnozí upřímní, soucitní a zodpovědní lidé se o náboženství nezajímají. Například v západní Evropě chodí do kostela jen málokdo, i když většina lidí tvrdí, že v Boha věří. * Dokonce i v Latinské Americe chodí do kostela pravidelně jen 15 až 20 procent katolíků.

Možná i vy si podobně jako další lidé myslíte, že náboženství člověk ke šťastnějšímu životu nepotřebuje. Přesto ale asi víte, že před pár desítkami let, v době našich prarodičů, bylo nábožensky založených lidí mnohem víc než dnes. Jak to, že náboženství ztratilo svou přitažlivost? Může být člověk dobrý i bez něj? A existuje nějaké náboženství, které by vám mohlo přinést užitek?

Proč se mnozí lidé od náboženství odvracejí

Po celá staletí většina lidí v křesťanstvu věřila, že Bůh vyžaduje poslušnost. Chodili do kostela, aby získali Boží přízeň — ať už prostřednictvím obřadů, které konal kněz, nebo díky vedení od nějakého kazatele. Mnozí si samozřejmě uvědomovali, že náboženství je prolezlé pokrytectvím. Nebylo žádným tajemstvím, jakou úlohu hrálo ve válkách a jak hanebně se chovají někteří duchovní. Většina lidí však byla přesvědčena, že náboženství samo o sobě je dobré. Jiným se líbilo určité tajemno, tradice a hudba; někteří dokonce viděli jistý užitek v tom, že lidé věří v ohnivé peklo, kde budou hříšníci věčně trpět — přestože tato nauka v Bibli není. Pak ale určité události vedly k tomu, že mnozí svůj pohled na církve změnili.

Popularitu si získala evoluční teorie. Někteří lidé dospěli k přesvědčení, že život vznikl náhodou — to znamená bez Boha. A většina náboženství nebyla schopna poskytnout svým členům přesvědčivé doklady toho, že Zdrojem života je opravdu Bůh. (Žalm 36:9) Navíc technický pokrok byl doprovázen významnými úspěchy na poli medicíny, dopravy a komunikace, a tak lidé získali dojem, že věda může vyřešit každý problém. Kromě toho převládl názor, že sociologové a psychologové poskytují lepší vedení než církve. Ty očividně nebyly s to lidem jasně ukázat, že řídit se Božími zákony je ten nejlepší způsob života. (Jakub 1:25)

Církve tedy reagovaly tím, že změnily své poselství. Kněží a kazatelé se vzdali snahy vyučovat tomu, že Bůh vyžaduje poslušnost. Místo toho začali mnozí z nich učit, že každý musí sám posoudit, co je dobré a co špatné. Někteří náboženští představitelé se snažili získat si u lidí popularitu tvrzením, že Bůh člověka přijímá takového, jaký je, bez ohledu na  to, jak žije. Tento způsob vyučování nám připomíná slova Bible, kde bylo předpověděno: „Nastane . . . časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši.“ (2. Timoteovi 4:3)

Avšak místo aby takové nauky lidi přitahovaly, naopak je to odradilo. Přirozeně si kladli otázku: ‚Jestliže církve zpochybňují skutečnost, že Bůh má moc tvořit a moudrost stanovovat zákony, tak co mi chození do kostela vůbec může dát? Proč bych se vlastně měl snažit vyučovat náboženství své děti?‘ Lidé, kteří se zkrátka snažili žít slušně, začali na náboženství pohlížet jako na přežitek. Přestali chodit do kostela a náboženství už v jejich životě nehrálo žádnou roli. Kde se stala chyba? Bible na tuto otázku poskytuje uspokojivou odpověď.

Náboženství sloužilo k nekalým cílům

Apoštol Pavel první křesťany varoval, že někteří lidé křesťanství zneužijí k nekalým cílům. Řekl: „Vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Skutky 20:29, 30) Jedním z těch, kdo mluvili „převrácené věci“, byl římskokatolický teolog Augustin. Ježíš své následovníky učil, aby druhé lidi přesvědčovali tím, že s nimi budou rozmlouvat na základě Písma. Augustin však překroutil význam Ježíšových slov zaznamenaných u Lukáše 14:23, kde se říká: „Přinuť je, aby vešli.“ Tvrdil totiž, že je v pořádku, když se při získávání konvertitů používá síla. (Matouš 28:19, 20; Skutky 28:23, 24) Augustin tedy náboženství využil k ovládání lidí.

Šedou eminencí, která stojí v pozadí a je odpovědná za zneužívání náboženství a za jeho mravní pokleslost, je Satan, vzpurný anděl. To on podněcoval rádoby zbožné muže v prvním století, aby se snažili zkazit křesťanské sbory. Bible o takových lidech říká: „Ti jsou . . . falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou a kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti.“ (2. Korinťanům 11:13–15)

Náboženství, která předstírají, že jsou křesťanská, mravná a osvícená, Satan dodnes používá k tomu, aby lidi přiměl řídit se jeho měřítky, a ne měřítky Božími. (Lukáš 4:5–7) Asi jste si všimli, že pro mnoho duchovních je dnes náboženství jednak prostředkem k vyvýšení sebe sama, když se nechávají označovat honosnými tituly, a jednak k tomu, aby ze svých oveček tahali peníze. Pro vlády bylo náboženství navíc výborným nástrojem k nahánění občanů na válečná jatka.

Ďábel využívá náboženství v daleko větší míře, než si většina lidí uvědomuje. Možná si říkáte, že Satanovým zájmům slouží jen hrstka náboženských extremistů. Bible však říká, že ‚ten, který je nazýván Ďábel a Satan, zavádí na scestí  celou obydlenou zemi‘. V Bibli je také uvedeno: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (Zjevení 12:9; 1. Jana 5:19) Co si Bůh myslí o náboženství, které je zneužíváno vůdci, jimž jde jedině o to, aby lidé následovali je osobně?

„Nač je mi . . .?“

Pokud vás chování některých církví křesťanstva znechutilo, pak vězte, že Všemohoucímu Bohu se takové církve nelíbí ani trochu. Křesťanstvo tvrdí, že s Bohem uzavřelo pakt; jenže starověký Izrael tvrdil něco podobného. Jak on, tak křesťanstvo se však prokázali jako nevěrní. To, jak Jehova otevřeně odsoudil Izrael, se proto v nezmenšené míře vztahuje i na dnešní křesťanstvo. Jehova řekl: „Nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili. Nač je mi kadidlo, které přichází z Šeby? . . . Vaše obětní hody mi nejsou příjemné.“ (Jeremjáš 6:19, 20, Ekumenický překlad) Uctívání od pokrytců Bůh nepřijímal. Nezajímaly ho jejich obřady ani modlitby. Izraeli řekl: „Vaše sváteční období má duše nenávidí. Stala se mi břemenem; unavilo mě nosit je. A když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám.“ (Izajáš 1:14, 15)

Líbí se snad Jehovovi svátky, kterým církve sice daly křesťanský kabát, ale při kterých se původně uctívali falešní bohové? Naslouchá snad modlitbám duchovních, kteří překroutili Kristovo učení? Přijímá Bůh takové náboženství, které zavrhlo jeho zákon? Můžete si být jistí, že na dnešní církevní obřady Bůh reaguje stejně, jako reagoval na oběti starověkého Izraele, o kterých řekl: „Nač je mi“ to?

Jehova se však hluboce zajímá o uctívání, které mu v souladu s biblickou pravdou prokazují upřímní lidé. Boha těší, když lidé vyjadřují vděčnost za všechno, co od něj dostávají. (Malachiáš 3:16, 17) Může tedy být někdo dobrý, aniž by uctíval Boha? Člověk, který nic nedělá pro své láskyplné rodiče, o sobě asi jen stěží může prohlásit, že je dobrý, viďte? Může být tedy dobrý ten, kdo nedělá nic pro Boha? Je jen logické, že bychom se o pravého Boha měli aktivně zajímat, protože od něj jsme dostali samotný život. V následujícím článku uvidíme nejen to, jak pravé uctívání přináší Bohu čest, ale také jaký užitek nám může přinést.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

Poukazují církve na důkazy toho, že všechny věci stvořil Bůh?

[Obrázek na straně 4 a 5]

Měl by se představitel Boha pohybovat v takovém prostředí?

[Obrázek na straně 5]

Jak se Bůh dívá na takovéto slavnosti?

[Podpisek]

AP Photo/Georgy Abdaladze