Žít navždy opravdu můžete

NADĚJI na věčný život chovají věřící po celém světě. Konkrétní představy se v jednotlivých náboženstvích možná liší, ale všechna v podstatě předkládají tutéž vyhlídku — člověk má žít šťastně v dokonalých podmínkách, aniž mu bude hrozit smrt. Doufáte v něco takového i vy? Jak lze vysvětlit, že tato víra je tak rozšířená? A splní se někdy sny o věčném životě?

Bible ukazuje, že Stvořitel uložil lidem do podvědomí touhu po věčném životě už na počátku, když stvořil první lidský pár. Bible říká: „Neurčitý čas vložil do jejich srdce.“ (Kazatel 3:11)

Pokud však měli první dva lidé opravdu žít navždy, museli přijmout skutečnost, že Bůh má právo rozhodovat o tom, co je správné a co je nesprávné. Kdyby tuto skutečnost přijali, Jehova by je uznal za hodné toho, aby v domově, který pro ně připravil, tedy v zahradě Eden, žili „po neurčitý čas“. (1. Mojžíšova 2:8; 3:22)

Jak byl věčný život ztracen

V Bibli čteme, že Bůh v zahradě Eden zasadil „strom poznání dobrého a špatného“ a zakázal Adamovi a Evě jíst jeho ovoce. Trestem za neuposlechnutí byla smrt. (1. Mojžíšova 2:9, 17) Kdyby Adam s Evou ovoce nejedli, dali by tím Bohu najevo, že uznávají jeho autoritu. Pokud by naopak ze stromu pojedli, byl by to projev toho, že Boží autoritu odmítají. Adam a Eva Jehovu neposlechli a postavili se na stranu Satana, duchovního tvora, který se proti Boží autoritě vzbouřil. A tak Bůh oprávněně rozhodl, že Adam a Eva nejsou způsobilí k tomu, aby žili navždy. (1. Mojžíšova 3:1–6)

Bůh dal prvním lidem na vybranou mezi životem a smrtí, mezi existencí a neexistencí. Neposlušnost vedla ke smrti a k tomu, že úplně přestali existovat. Adam s Evou ani žádný z jejich potomků se nemohli udržovat při životě pomocí nějakého kouzelného lektvaru a neměli ani nesmrtelnou duši. *

Bolestné následky Adamovy vzpoury pocítili všichni jeho potomci. Apoštol Pavel vysvětlil, k čemu Adamova vzpoura vedla. Napsal: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

 Věčný život opět možný

Apoštol Pavel přirovnal stav, v němž se ocitlo Adamovo potomstvo, k postavení otroka v prvním století. Potomci Adama a Evy zdědili hřích, a proto se nevyhnutelně rodili jako ‚otroci hříchu‘ a byli odsouzení k smrti. (Římanům 5:12; 6:16, 17) Tak by to i zůstalo, kdyby Jehova nezajistil právní prostředek, kterým těmto otrokům vykoupil svobodu. Pavel to vysvětlil: „Jako . . . jeden [Adamův] přečin měl za následek odsouzení lidí všeho druhu, podobně také jeden skutek ospravedlnění má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu.“ Tento „skutek ospravedlnění“ vyvrcholil tím, že Ježíš obětoval svůj dokonalý lidský život a tak dal „odpovídající výkupné za všechny“. Výkupné mělo z právního stanoviska moc zprostit lidstvo odsuzujícího rozsudku a Jehova hodnotu tohoto výkupného přijal. (Římanům 5:16, 18, 19; 1. Timoteovi 2:5, 6)

A proto klíč k nekonečnému životu vědci nikdy nenajdou v genetickém kódu člověka. Podstata problému je někde jinde. Podle Bible základní příčina toho, že lidé umírají, není biologická. Souvisí s morálkou a právem. Právního charakteru je i prostředek, který lidem znovu umožní žít navždy, tedy Ježíšova výkupní oběť. Výkupné je také projevem Boží spravedlnosti a milující laskavosti. Kdo tedy bude mít z výkupného užitek a získá věčný život?

Dar v podobě nesmrtelnosti

Jehova Bůh žije „od neurčitého času na neurčitý čas“. Je nesmrtelný. (Žalm 90:2) První osobou, které Jehova daroval nesmrtelnost, byl Ježíš Kristus. Apoštol Pavel vysvětluje: „Kristus, když byl nyní vzbuzen z mrtvých, již neumírá; smrt již nad ním není pánem.“ (Římanům 6:9) Když Pavel ukazoval, v čem se Ježíš liší od pozemských vládců, uvedl, že ve srovnání s nimi je jediný, kdo je nesmrtelný. Ježíš bude „navždy živý“. Jeho život je ‚nezničitelný‘. (Hebrejcům 7:15–17, 23–25; 1. Timoteovi 6:15, 16)

 Ježíš však není jediný, kdo dostal tento dar. Duchem pomazaní křesťané, kteří jsou vybráni, aby v nebi vládli jako králové, zažívají stejné vzkříšení jako Ježíš. (Římanům 6:5) Apoštol Jan ukazuje, že takto poctěno bude nakonec celkem 144 000 jedinců. (Zjevení 14:1) I oni dostávají nesmrtelnost. V souvislosti s jejich vzkříšením Pavel napsal: „Tělo a krev nemohou zdědit Boží království . . . Zazní . . . trubka a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni. Co je totiž porušitelné, musí obléci neporušenost, a co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost.“ Nad těmito vzkříšenými už smrt nemá žádnou moc. (1. Korinťanům 15:50–53; Zjevení 20:6)

To, co zde Bůh odhaluje, je opravdu pozoruhodné. Ani andělé nebyli stvořeni nesmrtelní, i když to jsou duchovní tvorové. Vyplývá to ze skutečnosti, že ti duchovní tvorové, kteří se přidali k Satanovi v jeho vzpouře, budou usmrceni. (Matouš 25:41) Ježíšovi spoluvládci naopak dostávají nesmrtelnost, takže Jehova musí mít opravdu naprostou jistotu, že mu zachovají věrnost.

V porovnání s miliardami lidí, kteří kdy na zemi žili, je 144 000 lidí poměrně malý počet. Budou žít navždy jen oni? Ne. Jak to?

Věčný život v ráji na zemi

V biblické knize Zjevení je vylíčena nádherná scéna, jež zobrazuje nespočetný zástup lidí, kteří dostali možnost žít navždy v pozemském ráji. V ráji jsou s nimi i lidé, kteří již zemřeli, ale byli vzkříšeni a bylo jim navráceno zdraví a svěžest mládí. (Zjevení 7:9; 20:12, 13; 21:3, 4) Jsou přiváděni k ‚řece vody života, čisté jako křišťál, která plyne od Božího trůnu‘. Podél jejích břehů rostou „stromy života, . . . a listy stromů [jsou] k léčení národů“. Jehova Bůh velkoryse zve: „Každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 22:1, 2, 17)

Tyto stromy a voda nejsou žádným elixírem života, jaký se snažili před staletími vyrobit alchymisté, ani takzvaným Pramenem mládí, po němž kdysi pátrali objevitelé. Symbolizují to, co Bůh skrze Ježíše Krista opatřil, aby bylo lidstvo přivedeno k dokonalosti, která byla na počátku.

Boží záměr, aby poslušní lidé žili věčně na zemi, se nikdy nezměnil. Jehova je věrně oddaný, a proto svůj záměr určitě naplní. V Žalmu 37:29 se píše: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ Tento slib nás podněcuje, abychom spolu s těmi, kdo mají naději na nesmrtelnost v nebi, prohlašovali: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný?“ (Zjevení 15:3, 4)

Chtěli byste tento drahocenný dar — věčný život — dostat? Pokud ano, musíte být oddáni „Králi věčnosti“ a poslouchat ho. Musíte se dozvědět více o Jehovovi i o Ježíši Kristu, jehož prostřednictvím můžeme věčný život získat. Všichni, kdo ochotně přijímají Boží měřítka pro to, co je správné a co je nesprávné, opravdu mohou žít navždy. (Jan 17:3)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Odvěký sen

Epos o Gilgamešovi, mezopotamská legenda pocházející pravděpodobně z druhého tisíciletí př. n. l., vypráví o hrdinovi, který hledá věčné mládí. Starověcí Egypťané zase mumifikovali mrtvé, protože věřili, že duše je nesmrtelná a že bude schopna znovu tělo používat. A tak Egypťané mnohdy ukládali do hrobek všechno, co by mohli mrtví potřebovat v údajném posmrtném životě.

Alchymisté v Číně patrně věřili v nesmrtelnost těla přinejmenším už v osmém století př. n. l., a už ve čtvrtém století př. n. l. se jí snažili dosáhnout pomocí magických lektvarů. Středověcí alchymisté v Evropě a v Arábii se také snažili namíchat elixír života. Do některých směsí přidávali soli arzenu, rtuť nebo síru. Kdoví, kolik lidí se otrávilo, když tyto přípravky zkoušeli!

Jednu dobu byly také hodně rozšířené legendy o takzvaném Pramenu mládí, který měl údajně omladit ty, kdo se z něj napili.

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

Nebyl by věčný život nudný?

Někteří lidé namítají, že věčný život by byl nudný. Jenom bychom podle nich „věčnost promrhávali nesmyslnými kratochvílemi“, které by se donekonečna opakovaly. Tito lidé si možná představují, že věčnost by znamenala prodloužení života takového, jaký je dnes, což by pro mnoho lidí bylo nudné a postrádalo by to smysl. Ale Bůh slíbil, že v obnoveném ráji budou mít lidé „největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11) Lidé budou moci poznávat Jehovovo stvoření a věnovat čas tomu, aby rozvíjeli všechny možné úžasné dovednosti, aby získávali poznatky a zabývali se věcmi, o nichž dnes mohou jen snít.

Dr. Aubrey de Grey z univerzity v Cambridge, odborník na genetiku, který se zabývá výzkumem v oblasti prodloužení lidského života, říká: „Lidé, kteří mají dobré vzdělání a mají čas ho využít, si nikdy nestěžují na nudu a neumějí si ani představit, že by někdy v budoucnu už nebylo nic, čemu by se chtěli věnovat.“ A přesto, jak říká Bible, „lidstvo nikdy [nezjistí] dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce“. (Kazatel 3:11)