Je Bible příliš omezující?

„JAKO dítě jsem se o žádných biblických měřítkách neučil. O Bohu se ani nemluvilo,“ vypráví jistý mladý muž, který žije ve Finsku. Taková výchova je dnes běžná. Mnozí lidé, zejména mladí, považují Bibli za naprosto zastaralou a domnívají se, že její rady jsou příliš omezující. O těch, kdo se chtějí Biblí řídit, se říká, že jsou utlačováni a že jejich život je zatěžován zákazy a příkazy. Mnoho lidí si proto myslí, že je lépe ponechat Bibli v knihovně a poradit si jinak.

Tento názor na Bibli je především důsledkem toho, že obyvatelé mnoha zemí byli dlouho utlačováni církvemi křesťanstva. Například v době, která bývá označována jako temný středověk, katolická církev ovládala v Evropě prakticky každou oblast lidského života. Těm, kdo se opovážili s církví nesouhlasit, hrozilo mučení, nebo dokonce poprava. Později se objevily protestantské církve, které osobní svobodu také omezovaly. Výrazy jako „kalvinista“ nebo „puritán“ sice označují stoupence určitých náboženských směrů, ale dnes si s nimi někteří lidé také spojují představu trestů, jež takové skupiny uplatňovaly. Církve se tedy dopouštěly útlaku, a proto mnozí lidé docházejí k mylnému závěru, že utlačující musí být i biblické nauky.

Moc, kterou měly církve nad lidmi, v pozdějších staletích slábla, alespoň v některých zemích. Místo tradičních náboženských nauk začal být přijímán názor, že lidé mají právo sami si rozhodovat o tom, co je správné a co nesprávné. K čemu to vedlo? Ahti Laitinen, profesor kriminologie a právní sociologie, to vysvětluje: „Poklesla úcta k autoritě a lidé stále méně chápou, co je přijatelné a co nepřijatelné.“ Paradoxní je, že tomuto způsobu uvažování podlehli i náboženští představitelé. Jeden významný luteránský biskup prohlásil: „Nechtěl bych prosazovat výklad, že morální otázky se dají vyřešit na základě Bible nebo s pomocí nějaké náboženské autority.“

Měla by naše svoboda být neomezená?

Představa neomezené svobody může být lákavá, zejména pro mladé lidi. Sotvakdo rád snáší povýšené zacházení nebo je rád, když má dodržovat mnoho podrobných pravidel. Měl by si však každý dělat, co chce? Odpovězme si pomocí znázornění. Představme si město, v němž neplatí žádné dopravní předpisy. Nikdo tam nemusí mít řidičské oprávnění a nevyžaduje se žádná řidičská zkouška. Lidé si mohou jezdit, jak chtějí. Smějí řídit, i když jsou opilí, není třeba myslet na žádná omezení rychlosti, na žádné dopravní značky ani na semafory, na žádné jednosměrné ulice ani na přechody pro chodce. Byla by taková  „svoboda“ žádoucí? Rozhodně ne. Výsledkem by byl chaos a docházelo by k neštěstím. I když dopravní předpisy svobodu omezují, každému je jasné, že pro řidiče i pro chodce jsou ochranou.

Podobné je to s pokyny, které nám dává Jehova, aby nám ukázal, jak máme žít. Jsou k našemu prospěchu. Kdybychom takové vedení neměli, museli bychom se učit metodou pokusu a omylu, a přitom bychom mohli ublížit sami sobě i druhým. Taková morální anarchie by byla stejně nežádoucí a nebezpečná jako řízení motorového vozidla ve městě, v němž by neplatily žádné dopravní předpisy. Určitá pravidla a zákony opravdu potřebujeme, a většina lidí tuto skutečnost ochotně připustí.

„Můj náklad je lehký“

Dopravní předpisy mohou obsahovat dlouhý a podrobný seznam pravidel. Jen samotných ustanovení týkajících se parkování je v některých zemích obrovské množství. Bible naproti tomu žádný dlouhý seznam pravidel neuvádí. Uvádí pouze základní zásady, a ty nikoho nezatěžují ani neutlačují. Ježíš předložil svým současníkům lákavé pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28, 30) V dopisu křesťanskému sboru v Korintu apoštol Pavel napsal: „Kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17)

Tato svoboda však není neomezená. Ježíš jasně poukázal na to, že k Božím požadavkům patří některá jednoduchá přikázání. Svým učedníkům například řekl: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 15:12) Představte si, jak by se lidem žilo, kdyby se tímto přikázáním řídil každý! Vidíme tedy, že křesťanská svoboda má své hranice. Apoštol Petr napsal: „Buďte jako svobodní lidé, a přece se nedržte své svobody jako zástěrky pro špatnost, ale jako Boží otroci.“ (1. Petra 2:16)

Křesťané tedy sice nejsou vázáni žádným podrobným seznamem zákonů, ale to neznamená, že by jednali podle svých vlastních představ o tom, co je správné a co nesprávné. Lidé potřebují vedení, které jim může poskytnout jedině Bůh. Bible říká zcela otevřeně: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Budeme-li poslouchat Boží pokyny, budeme z toho mít velký užitek. (Žalm 19:11)

Jedním z dobrých výsledků je štěstí. Například onen mladý muž, o němž byla zmínka v úvodu tohoto článku, kdysi kradl a lhal. Také žil promiskuitně. Když poznal vysoká biblická měřítka, chtěl se jim přizpůsobit, a proto změnil svůj život. Řekl: „Všechna biblická měřítka jsem sice nedokázal uplatnit  najednou, ale pochopil jsem, jakou mají hodnotu. Můj dřívější způsob života mi nepřinesl štěstí, které pociťuji teď. Jestliže člověk žije podle biblických měřítek, jeho život je mnohem jednodušší. Takový člověk ví, jaký má jeho život smysl a také co je správné a co nesprávné.“

Něco podobného zažily miliony lidí. Díky biblickému vedení se například zlepšily jejich vztahy s druhými. Získali vyrovnaný názor na práci, zbavili se škodlivých zvyků, a proto žijí šťastněji. Markus, * mladý muž, který poznal, jaký je život bez biblických měřítek, z vlastní zkušenosti říká: „Díky tomu, že žiji podle Bible, jsem získal větší sebeúctu.“ *

Co si vyberete?

Je tedy Bible omezující? Odpověď zní: Ano — a to k dobru každého z nás. Je však Bible příliš omezující? Odpověď zní: Ne. Neomezená svoboda vede jedině k těžkostem. Biblická měřítka jsou vyrovnaná a díky nim se nám bude dařit dobře a budeme šťastní. Markus říká: „Během doby jsem poznal, že žít podle Božího slova je moudré. Můj život se sice od života většiny lidí v mnoha směrech liší, ale rozhodně si nemyslím, že bych přicházel o něco cenného.“

Jakmile poznáte, že uplatňovat biblická měřítka je užitečné, budete si Božího slova stále více vážit. To vám přinese ještě větší užitek — začnete totiž milovat jeho Autora, Jehovu Boha. „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3)

Jehova je jak naším Stvořitelem, tak i naším nebeským Otcem. Ví, co je pro nás nejlepší. Neomezuje nás, ale poskytuje nám láskyplné vedení, které je k našemu prospěchu. Básnickým jazykem nás vybízí: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:18)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Ježíš řekl, že Boží požadavky jsou občerstvující

[Obrázek na straně 10]

Jestliže posloucháme Boží vedení, získáváme štěstí a sebeúctu