Jak získat poznání Boha?

Někteří lidé pochybují o tom, že se Bůh opravdu chce dát lidem poznat. Pokud by chtěl, jakým způsobem by to asi udělal?

JAN Kalvín, protestantský reformátor ze 16. století, správně usoudil, že člověk sám o sobě není schopen Boha poznat, pokud mu to Bůh sám neumožní. Někteří lidé si však kladou otázku, zda se Bůh vůbec chce dát lidem poznat. A pokud ano, jakým způsobem to dělá?

‚Vznešený Stvořitel‘ Jehova má pro své jednání vždy nějaký důvod. Navíc je „Všemohoucí“, a tak mu nic nemůže zabránit v tom, aby uskutečnil svůj záměr. (Kazatel 12:1; 2. Mojžíšova 6:3) Jak si ale můžeme být jisti, že Jehova je ochoten své záměry odhalit nám, lidem? Ujištění nacházíme ve slovech proroka Amose, který byl inspirován k tomu, aby napsal: „Svrchovaný Pán Jehova . . . neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ Všimněte si, že Bůh své záměry zjevuje pouze svým sluhům, tedy těm, kdo ho upřímně milují. Nepřipadá vám to logické? Komu se vy svěřujete se svými důvěrnými záležitostmi? Řeknete je komukoli, nebo jen svým blízkým přátelům? (Amos 3:7; Izajáš 40:13, 25, 26)

Boží moudrost a poznání naplňují pokorné lidi posvátnou úctou. A je to na místě. K tomu, aby měl člověk z moudrosti a poznání od Boha opravdový užitek, však samotná úcta nestačí. Bible totiž zdůrazňuje, že chceme-li poznat Boží způsob uvažování, musíme mít pokorné srdce. Bůh nám říká: ‚Chovej u sebe má vlastní přikázání jako poklad, věnuj svým uchem pozornost moudrosti, nakloň své srdce k rozlišovací schopnosti. Volej po porozumění a vydávej svůj hlas pro rozlišovací schopnost, stále to hledej jako stříbro.‘ (Přísloví 2:1–4)

Pokornému člověku, který takové úsilí vynakládá, se určitě podaří Boha poznat, protože citovaná pasáž pokračuje slovy: „Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ Ano, lidé, kteří upřímně hledají pravdu, mohou porozumět „spravedlnosti a soudu a přímosti, celému běhu toho, co je dobré“. (Přísloví 2:6–9)

Hledání pravdy

Dílo The Encyclopedia of Religion uvádí: „Charakteristickým rysem lidského života je potřeba rozlišovat mezi skutečným a neskutečným, účinným a neúčinným, opravdovým a klamným, čistým a poskvrněným, jasným a nesrozumitelným, a také mezi jednotlivými odstíny uvedených protikladů.“ Aby lidé tuto potřebu uspokojili, již odedávna hledají pravdu. V jednom žalmu je Jehova popsán jako ‚Bůh pravdy‘, a proto jsou lidé při svém hledání pravdy úspěšní jen do té míry, do jaké se obracejí právě k němu. (Žalm 31:5)

Jméno Jehova v původní hebrejštině doslova znamená „Působí, že se stane“. (1. Mojžíšova 2:4, ppč.) Již samotný význam Božího jména tedy poukazuje na to, že Jehova je Stvořitelem a má určitý záměr. Používání jména Jehova je ve skutečnosti poznávacím znakem pravého náboženství. To  jednoznačně uznával i Ježíš. O svých následovnících totiž v jedné modlitbě k Bohu řekl: „Dal jsem jim tvé jméno na vědomí a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ (Jan 17:26)

Na přátelství s Bohem spoléhal například Hebrejec Josef, který žil ve starověku. Když stál před úkolem vyložit význam snů, s důvěrou řekl: „Nepatří výklady Bohu?“ (1. Mojžíšova 40:8; 41:15, 16)

O několik století později se stalo, že zvláštní sen měl babylónský král Nebukadnecar. Jeho moudří muži však nebyli schopni význam snu vyložit. Prorok Daniel tehdy králi řekl: „V nebesích . . . existuje Bůh, který je Zjevovatelem tajemství, a ten dal králi Nebukadnecarovi na vědomí, co se má stát v konečné části dnů.“ (Daniel 2:28)

Z příkladu Josefa a Daniela je vidět, že moudrost a poznání od Jehovy jsou dostupné pouze těm, kdo mu slouží. Může se však stát, že abychom získali Boží přízeň, budeme muset opustit některé své dřívější názory. V prvním století se v takové situaci ocitli Židé, kteří chtěli přijmout křesťanství. Byli vedeni k tomu, aby měli úctu k zákonům židovského systému a aby tyto zákony poslouchali. Potřebovali proto čas, aby přijali skutečnost, že Ježíš je Mesiáš, který přišel mojžíšský Zákon naplnit. Tento zákon totiž sloužil jen jako „stín budoucích dobrých věcí“. (Hebrejcům 10:1; Matouš 5:17; Lukáš 24:44, 45) Nahradil ho „Kristův zákon“, který jej v mnoha ohledech převyšuje. (Galaťanům 6:2; Římanům 13:10; Jakub 2:8)

Všichni jsme se narodili do světa, který je Bohu odcizen. Lidé zdědili po Adamovi a Evě hřích, a proto se nerodí v přátelském vztahu s Bohem a nemají přesné poznání jeho záměrů. Navíc mají srdce, které je zrádné. (Jeremjáš 17:9; Efezanům 2:12; 4:18; Kolosanům 1:21) Každý, kdo chce získat Jehovovo přátelství, se tedy musí učit napodobovat jeho způsob myšlení. A to vůbec nemusí být snadné.

Opustit falešné náboženské nauky nebo zvyky může být náročné zvláště tehdy, když jsme k nim byli vedeni od dětství. Bylo by ale rozumné jít dál po cestě, která je špatná? To stěží. Mnohem rozumnější je názory změnit, a získat tak Boží schválení.

 Prostřednictvím koho můžeme Boha poznat

Kde můžeme najít pomoc, abychom porozuměli Božímu slovu pravdy, a potom podle něj dokázali žít? Ve starověku Bůh svěřil odpovědnost za vedení izraelského národa jednotlivcům, kterým důvěřoval a kteří mu byli věrní. Těm, kdo v dnešní době upřímně hledají pravdu, pomáhá Kristus, Hlava křesťanského sboru, podobným způsobem. Odpovědnost za jejich vedení a ochranu svěřil důvěryhodným a věrným následovníkům. (Matouš 24:45–47; Kolosanům 1:18) Podle čeho je však můžeme rozpoznat?

Pravými následovníky Ježíše Krista jsou ti, kdo se snaží rozvíjet tytéž vlastnosti, jaké projevoval on, když byl zde na zemi. V dnešním zhoršujícím se světě jsou tyto vlastnosti tak výjimečné, že rozpoznat pravé následovníky není vůbec těžké. (Viz rámeček na straně 6.) Pozorujete takové vlastnosti u svých spoluvěřících nebo u lidí z jiných náboženství ve vašem okolí? Určitě se vyplatí přemýšlet o tom ve světle Bible.

Rádi bychom vás povzbudili, abyste to udělali prostřednictvím biblického studia. Nabídky studovat Bibli se svědky Jehovovými minulý rok využilo v průměru více než 6 000 000 jednotlivců a rodin ve 235 zemích. Budete-li získávat moudrost a poznání od Boha, zjistíte, že je to uspokojující a odměňující činnost, která nemusí nikdy skončit. Co kdybyste se po cestě za moudrostí a poznáním Boha vydali i vy? Určitě toho nebudete litovat. Ano, my lidé opravdu můžeme poznat Boha.

[Rámeček na straně 6]

TI, KDO JEDNAJÍ V SOULADU S BOŽÍ VŮLÍ, . . .

zůstávají neutrální v politických konfliktech, (Izajáš 2:4)

konají Boží vůli, a tak přinášejí dobré ovoce, (Matouš 7:13–23)

projevují si navzájem opravdovou lásku, (Jan 13:35; 1. Jana 4:20)

jsou ve svých náboženských názorech jednotní, ať žijí kdekoli na světě, (Micheáš 2:12)

nenapodobují špatné postoje a chování běžné ve světě kolem nich, (Jan 17:16)

vydávají svědectví o pravdě a činí učedníky, (Matouš 24:14; 28:19, 20)

pravidelně se scházejí, aby se povzbuzovali, (Hebrejcům 10:25)

tvoří mezinárodní společenství, které chválí Boha. (Zjevení 7:9, 10)

[Obrázky na straně 7]

Poznání Boha lze získávat individuálně, v rodinném kruhu a v rámci sboru