Díváte se na posvátné věci stejně jako Jehova?

„Pečlivě dávejte pozor, . . . aby zde nebyl žádný smilník ani žádný, kdo neoceňuje posvátné věci.“ (HEBREJCŮM 12:15, 16)

1. Jakému postoji, který je dnes běžný, se Jehovovi služebníci vyhýbají?

SVĚT obecně věnuje posvátným věcem stále menší pozornost. Francouzský sociolog Edgar Morin uvedl: „Veškeré základy, na nichž jsou postaveny morální hodnoty — totiž Bůh, příroda, vlast, dějiny či rozum —, už ztratily svou nezpochybnitelnost. . . . Lidé si své hodnoty vybírají jako v samoobsluze.“ Ve zmíněných postojích se odráží ‚duch světa‘ neboli ‚duch, který nyní působí v synech neposlušnosti‘. (1. Korinťanům 2:12; Efezanům 2:2) Tento neuctivý postoj však nesdílejí lidé, kteří se zasvětili Jehovovi a ochotně se podřizují jeho oprávněné svrchovanosti. (Římanům 12:1, 2) Boží služebníci si totiž uvědomují, že posvátnost neboli svatost zaujímá v uctívání Jehovy důležité místo. Co v našem životě bychom měli považovat za posvátné? V tomto článku budeme uvažovat o pěti věcech, které jsou svaté pro všechny Boží služebníky. V dalším článku se zaměříme na posvátnost našich křesťanských shromáždění. Jaký je ale vlastně samotný význam slova „svatý“?

2, 3. (a) Jak je v Bibli zdůrazněna Jehovova svatost? (b) Jak dáváme najevo, že Jehovovo jméno považujeme za svaté?

² V biblické hebrejštině slovo „svatý“ obsahuje myšlenku oddělenosti. V uctívání se pojem „svatý“ vztahuje na věci, které jsou odděleny neboli vyčleněny z běžného užívání, a jsou tedy považovány za posvátné. Jehova je svatý v absolutním smyslu. V Písmu je označen jako ‚Nejsvětější‘. (Přísloví 9:10; 30:3) Velekněz ve starověkém Izraeli nosil na turbanu připevněnou zlatou destičku, na níž byla vyryta slova „Svatost patří Jehovovi“. (2. Mojžíšova 28:36, 37) O nebeských cherubínech a serafínech sloužících kolem Jehovova trůnu Bible říká, že volají: „Svatý, svatý, svatý je Jehova.“ (Izajáš 6:2, 3; Zjevení 4:6–8) Výraz „svatý“ se zde opakuje, a tím je zdůrazněno, že Jehova je svatý, čistý a ryzí v té největší možné míře. Je vlastně samotným Zdrojem veškeré svatosti.

³ Posvátné neboli svaté je i Jehovovo jméno. Žalmista prohlásil: „Ať chvalořečí tvému jménu. Je velké a bázeň vzbuzující, svaté.“ (Žalm 99:3) Ježíš nás učil modlit se: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno [neboli „považováno za posvátné; ať se s tvým jménem zachází jako se svatým“, poznámka pod čarou].“ (Matouš 6:9) A Marie, Ježíšova matka, řekla: „Má duše velebí Jehovu, protože Ten mocný pro mne udělal velké skutky a jeho jméno je svaté.“ (Lukáš 1:46, 49) My, služebníci Jehovy, považujeme Boží jméno za svaté a vyhýbáme se všemu, čím bychom na ně mohli uvést pohanu. Navíc sdílíme Jehovův názor na svatost, to znamená, že za posvátné považujeme tytéž věci jako on. (Amos 5:14, 15)

Proč máme hlubokou úctu k Ježíšovi

4. Proč Bible označuje Ježíše jako ‚Svatého‘?

⁴ Ježíš je ‚jediný zplozený syn‘ svatého Boha Jehovy, a proto byl stvořen jako svatý. (Jan  1:14; Kolosanům 1:15; Hebrejcům 1:1–3) Je tedy označen jako „Boží Svatý“. (Jan 6:69) Svou svatost si zachoval i tehdy, když byl jeho život přenesen z nebe na zem, protože Marie Ježíše počala pod působením svatého ducha. Anděl jí řekl: „Přijde na tebe svatý duch a . . . to, co se narodí, se bude nazývat svaté, Boží Syn.“ (Lukáš 1:35) Když se křesťané v Jeruzalémě modlili k Jehovovi, dvakrát se o Božím Synovi zmínili jako o ‚tvém svatém sluhovi Ježíšovi‘. (Skutky 4:27, 30)

5. Jaký posvátný úkol Ježíš splnil na zemi a proč je jeho krev drahocenná?

⁵ Ježíš měl na zemi splnit posvátný úkol. Při svém křtu v roce 29 n. l. byl pomazán za velekněze v Jehovově velkém duchovním chrámu. (Lukáš 3:21, 22; Hebrejcům 7:26; 8:1, 2) Navíc měl zemřít obětní smrtí. Jeho prolitá krev byla výkupným, díky němuž mohou být hříšní lidé zachráněni. (Matouš 20:28; Hebrejcům 9:14) Proto Ježíšovu krev považujeme za něco posvátného a ‚drahocenného‘. (1. Petra 1:19)

6. Jaký máme postoj k Ježíši Kristu a proč?

⁶ To, že si našeho Krále a Velekněze, Ježíše Krista, hluboce vážíme, ukázal apoštol Pavel slovy: „Bůh [svého Syna] vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ (Filipanům 2:9–11) Našemu Vůdci a panujícímu Králi Kristu Ježíši, Hlavě křesťanského sboru, se radostně podřizujeme, a tím dáváme najevo, že na posvátné věci pohlížíme stejně jako Jehova. (Matouš 23:10; Kolosanům 1:18)

7. Jak svou podřízenost Kristu dáváme najevo?

⁷ Podřizovat se Ježíšovi mimo jiné znamená projevovat patřičnou úctu k mužům, kteří poskytují vedení v kazatelském díle, jež dnes Kristus řídí. Respektovat postavení duchem pomazaných křesťanů, kteří tvoří vedoucí sbor, a také dozorců, kteří jsou tímto sborem jmenováni na úrovni odboček, oblastí, krajů a sborů, bychom měli považovat za svou posvátnou povinnost. K tomuto uspořádání bychom proto měli mít hlubokou úctu a měli bychom se mu podřizovat. (Hebrejcům 13:7, 17)

Svatý lid

8, 9. (a) V jakém smyslu byli Izraelité svatým lidem? (b) Jak Jehova Izraelitům vštípil zásadu, že určité věci jsou posvátné?

⁸ Jehova uzavřel smlouvu s Izraelem. Díky tomuto vztahu získal onen nově vzniklý národ zvláštní status. Byl totiž posvěcen neboli vyčleněn z ostatních národů. Sám Jehova Izraelitům řekl: „Prokážete se mi jako svatí, protože já, Jehova, jsem svatý; a přistupuji  k tomu, abych vás oddělil od národů, abyste se stali mými.“ (3. Mojžíšova 19:2; 20:26)

⁹ Už při samotném vzniku izraelského národa Jehova Izraelitům vštípil zásadu, že určité věci jsou posvátné. Izraelité se nesměli dokonce ani dotknout hory, kde Bůh Mojžíšovi předával Desatero přikázání — jinak je čekal trest smrti. Hora Sinaj byla tehdy v určitém smyslu považována za posvátnou. (2. Mojžíšova 19:12, 23) Také kněžstvo, svatostánek i jeho vybavení měly být pokládány za svaté. (2. Mojžíšova 30:26–30) A jak tomu je v křesťanském sboru?

10, 11. Proč lze říct, že křesťanský sbor pomazaných je posvátný, a jak to působí na „jiné ovce“?

¹⁰ Pro Jehovu je posvátný i sbor pomazaných. (1. Korinťanům 1:2) Ti sice nepředstavují Jehovův velký duchovní chrám, ale celá skupina pomazaných křesťanů žijících v té které době na zemi je přirovnána ke svatému chrámu, v němž Jehova přebývá svým svatým duchem. Apoštol Pavel napsal: „Ve spojení s [Kristem Ježíšem] roste celá harmonicky spojená stavba ve svatý chrám pro Jehovu. Ve spojení s ním jste také vy dohromady budováni v místo, které Bůh obývá duchem.“ (Efezanům 2:21, 22; 1. Petra 2:5, 9)

¹¹ Pavel pomazaným křesťanům dále napsal: „Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? . . . Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1. Korinťanům 3:16, 17) Prostřednictvím svého ducha Jehova ‚přebývá‘ mezi pomazanými a ‚chodí mezi nimi‘. (2. Korinťanům 6:16) Svého věrného ‚otroka‘ neustále vede. (Matouš 24:45–47) A „jiné ovce“ si hluboce váží své výsady být ve společnosti této ‚chrámové‘ třídy. (Jan 10:16; Matouš 25:37–40)

Posvátné věci v životě křesťanů

12. Které věci jsou pro křesťany posvátné a proč?

¹² Není divu, že mnoho věcí, které se nějak týkají života pomazaných členů křesťanského sboru a jejich společníků, je považováno za posvátné. Něčím posvátným je náš vztah k Jehovovi. (1. Paralipomenon 28:9; Žalm 36:7) Je nám tak vzácný, že jsme rozhodnuti nikomu a ničemu nedovolit, aby nás od našeho Boha Jehovy oddělil. (2. Paralipomenon  15:2; Jakub 4:7, 8) Chce-li si křesťan tento důvěrný vztah k Jehovovi udržet, nezastupitelnou úlohu má při tom modlitba. Ta byla pro Daniela posvátná do té míry, že svého zvyku pravidelně se modlit k Jehovovi se tento prorok držel i přes hrozbu trestem smrti. (Daniel 6:7–11) „Modlitby svatých“ neboli pomazaných křesťanů jsou v Bibli přirovnány ke kadidlu, jež se používalo při uctívání v chrámu. (Zjevení 5:8; 8:3, 4; 3. Mojžíšova 16:12, 13) Touto symbolikou je podtržena posvátnost modlitby. Mluvit se Svrchovaným Panovníkem celého vesmíru je úžasná výsada. Proto není divu, že modlitba je pro nás posvátnou záležitostí.

13. Která síla je svatá a co můžeme dělat pro to, aby působila v našem životě?

¹³ V životě pomazaných křesťanů a jejich společníků působí síla, kterou rozhodně považují za posvátnou, totiž svatý duch. Tento duch je Jehovova činná síla, a protože vždy působí v souladu s vůlí svatého Boha, je na místě o ní mluvit jako o ‚svatém duchu‘ neboli ‚duchu svatosti‘. (Jan 14:26; Římanům 1:4) Prostřednictvím svatého ducha Jehova dává svým služebníkům sílu kázat dobrou zprávu. (Skutky 1:8; 4:31) Jehova poskytuje svého ducha „těm, kdo ho poslouchají jako panovníka“, tedy těm, kdo ‚stále chodí duchem‘, a ne v souladu s tělesnými touhami. (Skutky 5:32; Galaťanům 5:16, 25; Římanům 8:5–8) Tato mocná síla křesťanům umožňuje nést „ovoce ducha“, totiž znamenité vlastnosti, a konat ‚svaté činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. (Galaťanům 5:22, 23; 2. Petra 3:11) Pokud je pro nás svatý duch něčím posvátným, budeme si dávat pozor, abychom se nedopustili ničeho, čím bychom jej zarmucovali, neboli bránili jeho působení v našem životě. (Efezanům 4:30)

14. Jakou výsadu považují pomazaní za posvátnou a jak se na ní podílejí jiné ovce?

¹⁴ Další skutečností, kterou považujeme za posvátnou, je to, že jako svědkové Jehovovi máme výsadu nosit jméno svatého Boha Jehovy. (Izajáš 43:10–12, 15) Pomazaní křesťané mají od Jehovy způsobilost ‚být služebníky nové smlouvy‘. (2. Korinťanům 3:5, 6) Proto jsou pověřeni kázat ‚tuto dobrou zprávu o království‘ a ‚činit učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Duchem zplození křesťané toto pověření věrně vykonávají a miliony pokorných lidí na to příznivě reagují. Symbolicky tak pomazaným říkají: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zecharjáš 8:23) Pomazaným ‚služebníkům našeho Boha‘ v duchovním smyslu radostně slouží jako ‚rolníci‘ a „vinaři“. Jiné ovce tím ve velké míře pomazaným pomáhají vykonávat službu v celosvětovém měřítku. (Izajáš 61:5, 6)

15. Kterou činnost apoštol Pavel považoval za posvátnou a proč se na ni díváme stejně i my?

¹⁵ Apoštol Pavel považoval za posvátnou neboli svatou také svou veřejnou službu. Mluvil o sobě jako o ‚veřejném sluhovi Krista  Ježíše pro národy‘ a říká, že se ‚věnuje svatému dílu Boží dobré zprávy‘. (Římanům 15:16) Když psal křesťanům v Korintu, označil službu za „poklad“. (2. Korinťanům 4:1, 7) Prostřednictvím naší veřejné služby oznamujeme „posvátná Boží prohlášení“. (1. Petra 4:11) Proto ať už patříme k pomazaným nebo k jiným ovcím, vydávání svědectví považujeme za posvátnou výsadu.

„Zdokonalujme svatost v Boží bázni“

16. Co nám pomůže, abychom se nestali lidmi, kteří ‚neoceňují posvátné věci‘?

¹⁶ Apoštol Pavel své spolukřesťany varoval, aby se nestali lidmi, kteří ‚neoceňují posvátné věci‘. Naopak jim radil, aby ‚usilovali o posvěcení a pečlivě dávali pozor, aby nevyrazil žádný jedovatý kořen a nezpůsobil těžkosti a aby to mnohé neposkvrnilo‘. (Hebrejcům 12:14–16) Vyjádření „jedovatý kořen“ se vztahuje na těch nemnoho jednotlivců v křesťanském sboru, kteří hledají chyby na tom, jak se co dělá. Například možná nesouhlasí s Jehovovým názorem na posvátnost manželství nebo na mravní čistotu. (1. Tesaloničanům 4:3–7; Hebrejcům 13:4) Nebo možná vedou odpadlické ‚prázdné řeči, které porušují to, co je svaté‘ — řeči umně propagované lidmi, kteří „se odchýlili od pravdy“. (2. Timoteovi 2:16–18)

17. Proč se pomazaní musí vytrvale snažit o to, aby zrcadlili Jehovův názor na svatost?

¹⁷ Pavel svým pomazaným bratrům napsal: „Milovaní, když tedy máme tyto sliby, očisťme se od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalujme svatost v Boží bázni.“ (2. Korinťanům 7:1) Ze zmíněného výroku je patrné, že pomazaní křesťané, „podílníci na nebeském povolání“, se musí neustále snažit o to, aby Jehovův názor na svatost zrcadlili v každé oblasti svého života. (Hebrejcům 3:1) Podobně apoštol Petr své duchem zplozené bratry vybízel: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle tužeb, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování.“ (1. Petra 1:14, 15)

18, 19. (a) Jak členové ‚velkého zástupu‘ dávají najevo, že se na posvátné věci dívají stejně jako Jehova? (b) O které další posvátné stránce křesťanského života budeme uvažovat v následujícím článku?

¹⁸ A co členové ‚velkého zástupu‘, kteří přežijí ‚velké soužení‘? I oni musí prokázat, že se na posvátné věci dívají stejně jako Jehova. V knize Zjevení jsou popsáni jako ti, kdo Bohu předkládají „posvátnou službu“ na pozemském nádvoří jeho duchovního chrámu. Projevují víru v Kristovu výkupní oběť a v symbolickém smyslu ‚perou svá roucha a bílí je v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9, 14, 15) Díky tomu mají před Jehovou čisté postavení, ale také závazek ‚očistit se od každé poskvrny těla i ducha a zdokonalovat svatost v Boží bázni‘.

¹⁹ Důležitým rysem v životě pomazaných křesťanů i jejich společníků je pravidelné uctívání Jehovy na sborových shromážděních a studium jeho Slova. Na shromáždění svého lidu Jehova pohlíží jako na něco posvátného. Jak a proč bychom měli dávat najevo, že v této důležité oblasti máme na posvátné věci stejný názor jako Jehova? O tom bude pojednávat následující článek.

Pro zopakování

• Který světský názor Jehovovi služebníci nepřejímají?

• Proč lze říct, že Jehova je samotným Zdrojem všeho, co je svaté?

• Jak dáváme najevo, že uznáváme Kristovu svatost?

• Které věci bychom měli v životě považovat za posvátné?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Ve starověkém Izraeli mělo být za posvátné považováno kněžstvo, svatostánek i jeho vybavení

[Obrázek na straně 24]

Pomazaní křesťané na zemi tvoří svatý chrám

[Obrázky na straně 25]

Modlitba a naše veřejná služba jsou posvátnými výsadami