„Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“

Odvážně vydávejme důkladné svědectví

ZUŘIVÝ dav málem ubije k smrti jednoho poslušného Božího služebníka. Na poslední chvíli ho však z rukou útočníků vyrvou římští vojáci a zatknou jej. Tím je uvedena do pohybu řada událostí, jež se odehrají v průběhu asi pěti let a díky nimž uslyší o Ježíši Kristu mnoho vysoce postavených římských úředníků.

Obětí zmíněného útoku byl apoštol Pavel. Asi v roce 34 n. l. Ježíš ukázal, že Pavel (Saul) ponese jeho jméno „králům“. (Skutky 9:15) Až do roku 56 n. l. však ještě k ničemu takovému nedošlo. S blížícím se koncem Pavlovy třetí misionářské cesty se to však má změnit.

Nebojácný tváří v tvář násilnému davu

Pavel pokračuje v cestě do Jeruzaléma a někteří křesťané jej „prostřednictvím ducha“ varují, že ho tam čeká prudké pronásledování. Pavel však odvážně prohlašuje: „Jsem přichystán nejen být spoután, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ (Skutky 21:4–14) Když ho pak v jeruzalémském chrámu spatří Židé z Asie, kteří o jeho úspěšném kazatelském díle v té oblasti dobře vědí, podnítí dav, aby Pavla zabil. Na pomoc mu rychle přicházejí římští vojáci. (Skutky 21:27–32) Díky tomuto vysvobození má Pavel jedinečnou příležitost oznámit pravdu o Kristu nepřátelsky naladěnému davu i vysoce postaveným lidem.

Káže jinak nedostupným hodnostářům

Vojáci Pavla vlečou po schodech do bezpečí, do pevnosti zvané Antonia. * Právě z těchto schodů apoštol vydává zfanatizovanému davu působivé svědectví. (Skutky 21:33–22:21) Jakmile se však zmíní o svém pověření kázat pohanům, opět vypukne vřava. Vojenský velitel Lysias přikazuje, aby byl Pavel vyslýchán a přitom mrskán. Chce se totiž dovědět, proč ho Židé obviňují. K bičování však nedojde, protože vychází najevo, že Pavel je římský občan. Lysias však chce stůj co stůj zjistit, proč Židé Pavla osočují, a proto ho bere příští den před Sanhedrin. (Skutky 22:22–30)

Pavel stojí před nejvyšším soudem, a má tak další znamenitou příležitost svědčit členům svého národa. Tento nebojácný evangelista mluví o své víře ve vzkříšení. (Skutky 23:1–8) Vražedná nenávist Židů však nepolevuje a Pavel je odveden do kasáren. Následující noc od Pána dostává toto povzbudivé ujištění: „Buď odvážný! Jak jsi totiž důkladně svědčil o mně v Jeruzalémě, tak budeš vydávat svědectví i v Římě.“ (Skutky 23:9–11)

Úkladný plán Židů zavraždit Pavla je zmařen, když je apoštol v tajnosti spěšně převezen do Cesareje, římského správního střediska Judeje. (Skutky 23:12–24) Zde se Pavlovi naskýtají další vhodné příležitosti ke kázání, a on vydává svědectví „králům“. Nejprve však místodržitele Felixe upozorňuje, že obvinění vůči němu jsou naprosto nepodložená. Později s ním a jeho manželkou Drusillou mluví o Ježíšovi, o sebeovládání, o spravedlnosti a o budoucím soudu. Felix však Pavla nechává ve vězení, protože doufá, že od něj dostane nějaký úplatek. Jenže toho se ani po dvou letech nedočká. (Skutky 23:33–24:27)

 Když na Felixovo místo nastupuje Festus, Židé znovu usilují o to, aby byl Pavel odsouzen a popraven. Jeho případ je v Cesareji opět projednáván, a protože Pavel nechce být poslán před soud do Jeruzaléma, prohlašuje: „Stojím před césarovým soudcovským stolcem . . . Odvolávám se k césarovi.“ (Skutky 25:1–11, 20, 21) O několik dnů později se Pavel obhajuje před králem Herodem Agrippou II., který na jeho řeč reaguje slovy: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Skutky 26:1–28) Asi v roce 58 n. l. je Pavel poslán do Říma. I když je tam dva roky vězněn, tento vynalézavý apoštol si po celou tu dobu nachází různé způsoby, jak kázat o Kristu. (Skutky 28:16–31) Zdá se, že Pavel nakonec před císařem Neronem opravdu stál, byl prohlášen za nevinného a po propuštění znovu zahájil svou misionářskou službu. Neexistuje žádný záznam o tom, že by se s dobrou zprávou dostal před tyto hodnostáře ještě některý jiný apoštol.

Jak jsme viděli, apoštol Pavel se v životě řídil důležitou zásadou, kterou už předtím vyjádřili jeho křesťanští bratři před židovským soudním dvorem: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Pavel je pro nás skutečně znamenitým příkladem. I když se mu lidé opakovaně snažili v kázání bránit, on bezvýhradně poslouchal příkaz, aby vydal důkladné svědectví. Díky své naprosté poslušnosti Boha splnil jakožto ‚vyvolená nádoba‘ své pověření nést Ježíšovo jméno „národům i králům a izraelským synům“. (Skutky 9:15)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 9]

ŠLO PAVLOVI JEN O JEHO VLASTNÍ OBHAJOBU?

Spisovatel Ben Witherington nejml. na tuto otázku odpovídá následovně: „Z Pavlova . . . úhlu pohledu není tou nejdůležitější věcí obhájit sebe sama, ale spíš vydat svědectví o evangeliu vysoce postaveným lidem, jak Židům, tak pohanům. . . . Tím, co je ve skutečnosti před soudem, je vlastně evangelium.“