Důležité myšlenky z knihy Izajáš — 1. část
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Izajáš — 1. část
„KOHO pošlu a kdo pro nás půjde?“ Na tuto výzvu Jehovy Boha odpovídá Izajáš, syn Amocův, slovy: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Izajáš 1:1; 6:8) Tehdy dostal pověření sloužit jako prorok. Izajášova prorocká činnost je zaznamenána v biblické knize, která nese jeho jméno.
Kniha Izajáš, kterou napsal tento prorok osobně, zahrnuje časový úsek 46 let, asi od roku 778 př. n. l. někdy do období po roku 732 př. n. l. Obsahuje sice prohlášení proti Judě, Izraeli a okolním národům, ale jejím jádrem není poselství soudu. Ústřední myšlenkou je spíše ‚záchrana od Jehovy Boha‘. (Izajáš 25:9) Samotné jméno Izajáš totiž znamená „záchrana od Jehovy“. V tomto článku se bude pojednávat o některých důležitých myšlenkách z Izajáše 1:1–35:10.
„POUHÝ OSTATEK SE VRÁTÍ“
Zda prorocká vyjádření zapsaná v prvních pěti kapitolách pronesl Izajáš před svým pověřením, nebo až po něm, se z Bible nedozvídáme. (Izajáš 6:6–9) Co však víme, je, že Juda a Jeruzalém jsou duchovně nemocné „od chodidla nohy až po hlavu“. (Izajáš 1:6) Bují tam modlářství. Vůdci národa jsou zkorumpovaní. Ženy se staly domýšlivými. Lidé neslouží pravému Bohu přijatelně. Izajáše Bůh pověřuje, aby šel a mluvil „znovu a znovu“ k těm, kdo nerozumějí a nestojí o žádné poznání.
Judě hrozí vpád spojených vojsk Izraele a Sýrie. Jehova používá Izajáše a jeho děti „jako znamení a zázraky“, aby Judu ujistil, že syrsko-izraelská koalice nebude úspěšná. (Izajáš 8:18) Trvalý pokoj však přijde až díky vládě ‚Knížete pokoje‘. (Izajáš 9:6, 7) Jehova také bude volat k odpovědnosti Asýrii, kterou použije jako „prut pro [svůj] hněv“. Juda nakonec odejde do vyhnanství, ale „pouhý ostatek se vrátí“. (Izajáš 10:5, 21, 22) Skutečné právo však nastane až pod vládou obrazného ‚proutku z pařezu Jišaie‘. (Izajáš 11:1)
Odpovědi na biblické otázky:
1:8, 9 — V jakém smyslu „sionská dcera zůstala jako chýše na vinici, jako budka hlídače v okurkovém poli“? Tato slova se splnila během asyrské invaze, kdy Jeruzalém budil zdání, že je velmi zranitelný — jako pouhá chýše na vinici — a že snadno padne, podobně jako budka v okurkovém poli. Jehova však přišel Jeruzalému na pomoc a tak nedovolil, aby město skončilo jako Sodoma a Gomora.
1:18 — Co je míněno slovy „tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou“? Není to vybídka k otevřenému rozhovoru a dosažení oboustranně přijatelné dohody. Tento verš spíš navozuje představu soudního dvora, kde spravedlivý Soudce Jehova dává Izraeli možnost změnit své jednání a očistit se.
6:8a — Proč se zde používá první osoba jednotného i množného čísla? V první osobě jednotného čísla („koho pošlu“) mluví Jehova Bůh. První osoba množného čísla („pro nás“) ukazuje, že je zde přítomen ještě někdo další. Je to nepochybně Boží ‚jediný zplozený Syn‘. (Jan 1:14; 3:16)
6:11 — Co měl Izajáš na mysli, když se ptal: „Jak dlouho, Jehovo?“ Prorok se neptal, jak dlouho bude ještě muset oznamovat Jehovovo poselství zatvrzelému lidu. Spíš chtěl vědět, jak dlouho bude duchovně nemocný národ uvádět pohanu na Boží jméno.
7:3, 4 — Proč Jehova poskytl záchranu i ničemnému králi Achazovi? Králové Sýrie a Izraele chtěli judského krále Achaza sesadit z trůnu a dosadit místo něj loutkovou vládu syna Tabeelova, který nebyl Davidovým potomkem. Výsledkem tohoto ďábelského plánu by bylo přerušení platnosti smlouvy o Království, kterou Jehova uzavřel s Davidem. Jehova Achaza zachránil, aby tak zachoval rodovou linii, jejímž prostřednictvím měl přijít slíbený „Kníže pokoje“. (Izajáš 9:6)
7:8 — Jak byl Efrajim „roztříštěn na kusy“ do 65 let? Deportace lidu z desetikmenného království a osídlování země cizinci začalo „za dnů izraelského krále Pekacha“, krátce poté, co Izajáš pronesl zmíněné proroctví. (2. Královská 15:29) Přesídlování pokračovalo ještě dlouho potom, až do doby asyrského krále Esar-chaddona, Senacheribova syna a následníka trůnu. (2. Královská 17:6; Ezra 4:1, 2; Izajáš 37:37, 38) Toto nucené přemísťování lidí ze Samaří a do něj, které Asyřané zorganizovali, trvalo 65 let, o nichž je zmínka v Izajášovi 7:8.
11:1, 10 — Jak může být Ježíš Kristus ‚proutkem z pařezu Jišaie‘ a zároveň ‚Jišaiovým kořenem‘? (Římanům 15:12) Ježíš pocházel „z pařezu Jišaie“ v tělesném smyslu. Byl Jišaiovým potomkem, protože pocházel z rodové linie Jišaiova syna Davida. (Matouš 1:1–6; Lukáš 3:23–32) Ježíšův vztah k jeho předkům však dostal nový rozměr, když Ježíš obdržel královskou moc. Na základě ní a toho, že dostal autoritu poskytnout poslušnému lidstvu věčný život na zemi, se Ježíš stává jejich ‚Věčným otcem‘. (Izajáš 9:6) Proto je také ‚kořenem‘ svých předků, včetně Jišaie.
Poučení pro nás:
1:3. Když člověk odmítá žít v souladu s tím, co od něj vyžaduje Stvořitel, projevuje menší porozumění než býk nebo osel. Když na druhé straně prohlubujeme svou vděčnost za všechno, co pro nás Jehova dělá, pomůže nám to jednat s porozuměním a Boha neopustit.
1:11–13. Pokrytecké náboženské obřady a formální modlitby Jehovu unavují. Naše skutky i modlitby by měly vycházet ze správných pohnutek.
1:25–27; 2:2; 4:2, 3. Otroctví a zpustošení Judy mělo skončit s návratem kajícného ostatku Židů do Jeruzaléma a obnovou pravého uctívání. Jehova je ke kajícným provinilcům milosrdný.
2:2–4. Když horlivě kážeme o Království a činíme učedníky, pomáháme tím lidem z mnoha národů, aby se naučili cestám pokoje a usilovali o pokojné vztahy s druhými lidmi.
4:4. Jehova odstraní neboli smyje mravní nečistotu a vinu krve.
5:11–13. Pokud člověk při volbě zábavy ztratí zábrany a střídmost, odmítá tím jednat podle poznání. (Římanům 13:13)
5:21–23. Křesťanští starší neboli dozorci si musí dávat pozor na to, aby nebyli „moudří ve svých vlastních očích“. Musí být také střídmí v „pití vína“ a nesmějí nikomu nadržovat.
11:3a. Z Ježíšova příkladu a vyučování je vidět, že bázeň před Jehovou vede k radosti.
„JEHOVA PROJEVÍ JÁKOBOVI MILOSRDENSTVÍ“
Kapitoly 13 až 23 jsou prohlášeními proti národům. Nicméně ‚Jákobovi Jehova projeví milosrdenství‘ tím, že všem izraelským kmenům umožní vrátit se domů. (Izajáš 14:1) Poselství zkázy namířené proti Judě, zaznamenané v kapitolách 24 až 27, je doprovozeno slibem obnovy. Jehova vyjadřuje svůj hněv vůči ‚efrajimským neboli izraelským opilcům‘ za to, že uzavřeli spojenectví se Sýrií. Dává také najevo rozhořčení vůči ‚knězi a prorokovi‘ v Judě kvůli tomu, že hledali oporu u Asýrie. (Izajáš 28:1, 7) Izajáš běduje nad ‚Arielem‘ neboli Jeruzalémem kvůli tomu, že jeho obyvatelé „se vydávají dolů do Egypta“, aby tam hledali ochranu. (Izajáš 29:1, poznámka pod čarou; 30:1, 2) Avšak těm, kdo projevují víru v Jehovu, je slíbena záchrana.
Podobně jako ‚mladý lev s hřívou mručí nad svou kořistí‘, Jehova bude střežit „horu Sion“. (Izajáš 31:4) Bůh také slibuje: „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost.“ (Izajáš 32:1) I když kvůli hrozbě vpádu Asyřanů do Judy „samotní poslové míru“ hořce pláčou, Jehova slibuje, že jeho lid bude uzdraven a že mu „bude prominuto jeho provinění“. (Izajáš 33:7, 22–24) „Jehova totiž chová rozhořčení proti všem národům a vztek proti všemu jejich vojsku.“ (Izajáš 34:2) Juda nezůstane zpustošená. „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán.“ (Izajáš 35:1)
Odpovědi na biblické otázky:
13:17 — V jakém smyslu Médové považovali stříbro za nic a neměli potěšení ani ve zlatě? Médové a Peršané si daleko více než válečné kořisti cenili slávy vyplývající z dobyvatelských úspěchů. To platilo i o Kýrovi, který vracejícím se vyhnancům dal zlaté a stříbrné náčiní, jež Nebukadnecar uloupil z Jehovova chrámu.
14:1, 2 — Jak se Jehovovi ctitelé stali „uchvatiteli těch, kdo je drželi v zajetí“, a měli „v podřízenosti ty, kdo je honili do práce“? Splnilo se to například na Danielovi, který pod vládou Médů a Peršanů zastával vysoký úřad v Babylóně; na Ester, která se stala perskou královnou; a na Mordekaiovi, který byl ustanoven jako ministerský předseda Perské říše.
20:2–5 — Chodil Izajáš tři roky skutečně zcela nahý? Izajáš si pravděpodobně svlékl jen svůj svrchní oděv a chodil „lehce oděný“. (1. Samuelova 19:24, poznámka pod čarou)
21:1 — Na kterou oblast se vztahuje označení ‚mořská pustina‘? Toto vyjádření se vztahuje na Babylón, přestože v jeho blízkosti se žádné moře nenacházelo. Je tomu tak proto, že vody Eufratu a Tigridu zmíněnou oblast každý rok zaplavovaly, čímž se vytvářelo bažinaté ‚moře‘.
24:13–16 — V jakém smyslu se na Židech splnila slova, že byli „mezi národy, jako když se otlouká olivovník, jako paběrkování, když vinobraní dospělo ke konci“? Podobně jako po sklizni zbude na stromě jen málo ovoce nebo po vinobraní zůstane na vinici jen pár hroznů, jen nemnoho Židů mělo přežít zničení Jeruzaléma a Judy. Ať byli přeživší Židé převezeni kamkoli — ať už do ‚kraje světla‘ (Babylónu na východě), nebo ‚na mořské ostrovy‘ (ve Středozemním moři) —, měli chválit Jehovu.
24:21 — Kdo je označen jako ‚vojsko výšiny‘ a jako ‚králové zemské půdy‘? ‚Vojsko výšiny‘ se docela dobře může vztahovat na ničemné duchovní síly. ‚Králové zemské půdy‘ pak jsou pozemští panovníci, které démoni mocně ovlivňují. (1. Jana 5:19)
25:7 — Co je ‚zahalení, jež zahaluje všechny národy, a tkanina, jež je utkána nade všemi národy‘? Toto přirovnání poukazuje na dva velké nepřátele lidstva — hřích a smrt.
Poučení pro nás:
13:20–22; 14:22, 23; 21:1–9. Jehovovo prorocké slovo se vždy splní, stejně jako v případě Babylónu.
17:7, 8. I když většina Izraelitů nenaslouchala, někteří z nich přece jen k Jehovovi vzhlíželi. Podobně někteří členové křesťanstva příznivě reagují na zprávu o Království.
28:1–6. Izrael měl padnout do rukou Asýrie, ale Bůh slíbil, že se postará o to, aby věrní jednotlivci přežili. Jehovovy rozsudky nevedou k tomu, že by spravedliví lidé přišli o veškerou naději.
28:23–29. Jehova napravuje upřímné lidi podle toho, jak to každý z nich potřebuje, a bere při tom v úvahu jejich situaci.
30:15. Má-li nás Jehova zachránit, musíme projevovat víru a ‚odpočinout‘ si v tom smyslu, že nebudeme hledat záchranu v lidských idejích. Když ‚se nebudeme rozrušovat‘ neboli obávat se, dáme tím najevo svou důvěru v Jehovu, že nás může ochránit.
30:20, 21. Jehovu ‚vidíme‘ a jeho hlas záchrany ‚slyšíme‘ v tom smyslu, že se řídíme jeho výroky zapsanými v jeho inspirovaném Slově, Bibli, a tím, co nám říká prostřednictvím svého ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45)
Izajášovo proroctví posiluje naši důvěru v Boží slovo
Za zprávu zaznamenanou v knize Izajáš můžeme být Bohu velmi vděční. Proroctví, která se již splnila, posilují naši důvěru, že ‚slovo, jež vychází z Jehovových úst, se k němu nevrátí bez výsledků‘. (Izajáš 55:11)
A jak je to s proroctvími o Mesiášovi, zapsanými například u Izajáše 9:7 a 11:1–5, 10? Neposilují snad naši víru v opatření, která Jehova udělal pro naši záchranu? V této knize jsou obsažena také proroctví, k jejichž hlavnímu splnění dochází v dnešní době nebo k němu dojde v budoucnosti. (Izajáš 2:2–4; 11:6–9; 25:6–8; 32:1, 2) Kniha Izajáš tedy skutečně obsahuje mnoho dokladů toho, že „slovo Boha je živé“. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 8]
Izajáš a jeho děti byli „jako znamení a zázraky v Izraeli“
[Obrázek na straně 8 a 9]
Jeruzalém se měl stát podobným ‚chýši na vinici‘
[Obrázek na straně 10]
Jakou pomoc dostávají lidé z národů, aby ‚překovali své meče v radlice‘?