Otázky čtenářů

Oslovil Ježíš při svatební hostině v Káně svou matku neuctivě nebo nelaskavě? (Jan 2:4)

Krátce po svém křtu byl Ježíš se svými učedníky pozván do Kány na svatební hostinu, kde byla i jeho matka. Když došlo víno, Marie řekla Ježíšovi: „Nemají víno.“ Ježíš matce odpověděl: „Co s tebou mám společného, ženo? Má hodina ještě nepřišla.“ (Jan 2:1–4)

Kdyby dnes někdo oslovil svou matku výrazem „ženo“ a řekl jí „co s tebou mám společného“, pravděpodobně by to bylo považováno za neuctivé, nebo dokonce urážlivé. Obviňovat z něčeho takového Ježíše by však bylo nesprávné, protože musíme vzít v úvahu jazykové souvislosti a kulturní prostředí té doby. Pomůže nám, jestliže pochopíme, jak se tyto výrazy používaly v biblických dobách.

O výrazu „žena“ se v díle Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words píše: „Je-li tento výraz použit jako oslovení, není projevem kárání ani přísnosti, ale vyjadřuje něžnost a úctu.“ Stejně to vysvětlují i jiné prameny. Například The Anchor Bible říká: „Není to pokárání ani nezdvořilý výraz ani projev nedostatku náklonnosti . . . Byl to Ježíšův normální zdvořilý způsob, jímž oslovoval ženy.“ The New International Dictionary of New Testament Theology vysvětluje, že toto slovo se „používá jako oslovení a není v něm žádný nádech neuctivosti“. A v díle Theological Dictionary of the New Testament od Gerharda Kittela je řečeno, že zmíněné použití tohoto výrazu „rozhodně není neuctivé ani pohrdlivé“. Neměli bychom se tedy domnívat, že když Ježíš oslovil svou matku výrazem „ženo“, jednal s ní hrubě nebo nelaskavě. (Matouš 15:28; Lukáš 13:12; Jan 4:21; 19:26; 20:13, 15)

A co znamenají slova: „Co s tebou mám společného?“ To je zjevně běžný židovský idiom, který se v Bibli vyskytuje mnohokrát. Například ve 2. Samuelově 16:10 čteme o tom, že když David chtěl zadržet Abišaie, aby nezabil Šimeie, řekl: „Co s vámi mám společného, synové Ceruji? Jen ho nech svolávat zlo, protože sám Jehova mu řekl: ‚Svolávej na Davida zlo!‘“ Podobně v 1. Královské 17:18 čteme, že když vdova z Carefatu zjistila, že její syn zemřel, řekla Elijášovi: „Co s tebou mám společného, muži pravého Boha? Přišel jsi ke mně, abys připomněl mé provinění a usmrtil mého syna.“

Z těchto biblických příkladů vidíme, že slova „co s tebou mám společného“ se často používají ne jako projev pohrdání nebo arogance, ale k vyjádření odmítavého postoje mluvčího k nějaké zamýšlené nebo navrhované činnosti, případně k vyjádření odlišného názoru. Jak tedy máme chápat slova, která Ježíš řekl Marii?

Když Marie řekla Ježíšovi, že „nemají víno“, zřejmě ho o tom nechtěla jen informovat, ale naznačovala, aby v té věci něco udělal. Použitím onoho běžného idiomu Ježíš Mariinu nenápadnou vybídku odmítl, a z jeho následujících slov lépe pochopíme, proč to udělal. Dodal totiž: „Má hodina ještě nepřišla.“

Od svého křtu a pomazání v roce 29 n. l. si byl Ježíš jasně vědom toho, že Jehovovou vůlí je, aby jakožto slíbený Mesiáš věrně sloužil Bohu a nakonec zemřel, byl vzkříšen a pak oslaven v nebesích. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Když se hodina jeho smrti přiblížila, Ježíš to jasně vyjádřil slovy: „Přišla [ta] hodina.“ (Jan 12:1, 23; 13:1) V noci před svou  smrtí proto v modlitbě řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe.“ (Jan 17:1) A nakonec, když přišel dav do Getsemane, aby ho tam zatknul, Ježíš probudil své učedníky slovy: „Přišla ta hodina! Pohleďte, Syn člověka je zrazen do rukou hříšníků.“ (Marek 14:41)

Na svatbě v Káně však byl Ježíš teprve krátce poté, co nastoupil dráhu Mesiáše, a jeho „hodina“ tehdy ještě nepřišla. Jeho prvořadým cílem bylo konat Boží vůli tím způsobem a v tom čase, který určil jeho Otec, a nikdo se do toho neměl vměšovat. Ježíš to sdělil své matce důrazně, ale v žádném případě to neřekl neuctivě ani nelaskavě. A Marii slova jejího syna neuvedla do rozpaků ani neurazila. Uvědomila si, co má Ježíš na mysli, a proto těm, kdo na svatbě obsluhovali, řekla: „Udělejte, cokoli vám poví.“ Ježíš svou matku nepřehlížel. Naopak, proměnil vodu ve znamenité víno, a tím jako Mesiáš vykonal svůj první zázrak. Projevil tedy vynikající vyrovnanost, když na jedné straně konal Boží vůli, ale zároveň bral v úvahu pocity své matky. (Jan 2:5–11)

[Obrázek na straně 31]

Ježíš mluvil se svou matkou laskavě, ale pevně