Poctivost se vyplácí

DĚJINY nepoctivosti se začaly psát už velmi dávno v zahradě Eden. Přesto si ve většině kultur lidé poctivosti stále váží a na lhaní a podvádění se dívají jako na něco nežádoucího a odsouzeníhodného. Pokud je člověk považován za důvěryhodného, může na to být právem hrdý. Stále více se však šíří názor, že v moderní společnosti je nepoctivost nutná k přežití. Jak se na to díváte vy? Stojí za to být poctivý? Podle čeho určujete, co je poctivé a co ne?

Pokud nejsme poctiví ve své mluvě nebo ve svém jednání, nemůžeme mít Boží přízeň. Apoštol Pavel své spolukřesťany vybízel: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Efezanům 4:25) Pavel také napsal: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) Důvodem, proč se snažíme být poctiví, tedy není to, aby nás chválili lidé. Poctiví jsme proto, že máme úctu k našemu Stvořiteli a chceme mu dělat radost.

Netajte, co jste

V mnoha zemích lidé zkreslují své osobní údaje, aby dosáhli určitých výhod. Opatřují si falešné dokumenty, diplomy a osobní doklady, aby mohli nezákonně vstoupit do nějaké země nebo aby získali práci či postavení, pro něž nemají kvalifikaci. Někteří rodiče falšují rodné listy svých dětí, čímž chtějí docílit toho, že děti budou moci déle studovat.

Chceme-li však mít Boží schválení, nesmíme podvádět. Bible říká, že Jehova je ‚Bůh pravdy‘ a že jednání, které je v souladu s pravdou, očekává i od těch, kdo k němu chtějí mít blízký vztah. (Žalm 31:5) Pokud si tedy takový vztah s Bohem chceme udržet, nesmíme být jako „muži nepravdy“, kteří „tají, co jsou“. (Žalm 26:4)

Pravdu také často skrývají lidé, kterým hrozí, že budou potrestáni za nějaké provinění. I členy křesťanského sboru by mohlo lákat, aby se pokusili zatajit nějaký svůj přestupek. V jednom sboru se například mladý muž přiznal starším k tomu, že se dopustil určitých hříchů. Nepřiznal však, že také kradl. Nakonec to ale vyšlo najevo a onen muž musel být z křesťanského sboru vyloučen. Nebylo by moudřejší, kdyby byl poctivý, přiznal se ke všemu a přijal pomoc, aby mohl obnovit svůj drahocenný vztah k Jehovovi? Vždyť Bible nabádá: „Nezlehčuj ukázňování od Jehovy ani neochabuj, když tě vede k nápravě; koho  totiž Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (Hebrejcům 12:5, 6)

Mohlo by se také stát, že bratr, který usiluje o nějaké odpovědné postavení v Boží organizaci, bude kvůli tomu skrývat určité osobní problémy nebo špatné jednání, jehož se dopouštěl v minulosti. Například vyplňuje přihlášku do nějakého druhu zvláštní služby a neuvede všechny skutečnosti, když odpovídá na otázky týkající se zdraví a morálky. Domnívá se totiž, že jinak by ztratil šanci být přijat. Možná si říká: „Vždyť to přece není lež.“ Rozhodně však nejedná čestně a poctivě. Nezapomeňme, co říkají Přísloví 3:32: „Kdo se odchyluje, je . . . Jehovovi něčím odporným, ale On se důvěrně stýká s přímými.“

Chceme-li být poctiví, musíme být především upřímní sami k sobě. Máme sklon věřit hlavně tomu, čemu chceme věřit, a může pro nás být těžké podívat se pravdě do očí. Není nic snazšího než svalovat vinu na druhé. To dělal například král Saul, který se tímto způsobem snažil ospravedlnit svou neposlušnost. Jehova se proto rozhodl, že královské postavení Saulovi odejme. (1. Samuelova 15:20–23) Přesně opačný postoj vyjádřil král David, když se modlil k Jehovovi: „Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘  A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:5)

Poctiví lidé sklízejí odměnu

To, zda jsme poctiví, nebo ne, ovlivňuje naši pověst u druhých lidí. Pokud zklameme důvěru svého okolí, byť jen jednou, těžko ji budeme získávat zpátky. Jestliže naopak jednáme čestně a poctivě, budeme mít pověst ryzích a důvěryhodných lidí. Takové jméno si získali svědkové Jehovovi. Podívejme se na některé příklady, které to dokládají.

Ředitel jednoho podniku zjistil, že mnozí z jeho zaměstnanců společnost podvádějí, a tak požádal policii, aby zasáhla. Když se však dozvěděl, že mezi zatčenými je i zaměstnanec, který je svědkem Jehovovým, zašel na policii a postaral se o jeho propuštění z vazby. Proč to ředitel udělal? Dobře totiž věděl, že tento pracovník je poctivý a v této záležitosti nevinný. Zatímco mnozí zaměstnanci dostali výpověď, onen svědek Jehovův mohl v práci zůstat. Spolukřesťané se radovali s ním, protože jeho chování přineslo čest Jehovovu jménu.

Dobré chování nezůstane bez povšimnutí. V jedné vesnici v Africe se stalo, že kdosi ukradl prkna z mostu, který spojoval břehy velkého odvodňovacího kanálu. Bylo potřeba most opravit. Místní obyvatelé se rozhodli, že udělají sbírku na nákup nových prken. Komu ale svěřit vybírání peněz? Všichni se shodli na tom, že to musí být někdo ze svědků Jehovových.

V jedné africké zemi vřely politické a etnické nepokoje. U mezinárodní společnosti zde jako účetní pracoval i jeden svědek Jehovův. Protože jeho život byl v nebezpečí, společnost zařídila, aby mohl na její náklady pracovat mnoho měsíců v jiném státě, dokud se situace neuklidnila. Proč to pro něj udělali? V minulosti se odmítl zapojit do pokusu společnost podvést, takže u vedení firmy měl pověst naprosto poctivého pracovníka. Kdyby však o jeho poctivosti panovaly nějaké pochybnosti, stěží by bylo vedení firmy ochotné mu pomoci.

„Spravedlivý chodí ve své ryzosti,“ říkají Přísloví 20:7. Poctivý člověk se tedy drží správných morálních hodnot. Nikdy své bližní nepodvádí ani se je nesnaží oklamat. Cožpak byste si nepřáli, aby s vámi druzí takto jednali? Poctivost je nedílná součást naší služby Bohu. Je projevem naší lásky k Jehovovi a k bližním. Jsme-li poctiví, dáváme tím najevo své odhodlání vždy se chovat podle následující zásady, kterou vyjádřil Ježíš: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12; 22:36–39)

Pokud ve všem jednáme poctivě, může nám to někdy zkomplikovat život, ale na druhou stranu budeme mít čisté svědomí a to je mnohem cennější, než cokoli, o co snad kvůli poctivosti přijdeme. V konečném důsledku vede poctivé a bezúhonné jednání k tomu největšímu zisku. Hodnota dobrého vztahu s Jehovou je totiž nevyčíslitelná. Bylo by pošetilé takový drahocenný vztah poškodit tím, že bychom se uchýlili k nepoctivosti jen proto, abychom si zachovali tvář nebo získali výhodu, která nám nenáleží. I v těch nejnáročnějších situacích se můžeme plně spoléhat na žalmistova slova: „Šťastný je zdatný muž, který postavil Jehovu jako svou důvěru a neobrátil obličej ke vzdorným lidem ani k těm, kdo odpadají ke lžím.“ (Žalm 40:4)

[Obrázky na straně 18]

Praví křesťané nekupují ani nepoužívají falešné dokumenty