„Jehovův velký den je blízko“

„Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ (SEFANJÁŠ 1:14)

1, 2. (a) Jaký den křesťané očekávají? (b) Jaké otázky bychom si měli klást a proč?

MLADÁ žena plná radostného očekávání se těší na svůj svatební den. Budoucí matka se už nemůže dočkat, až se její děťátko narodí. Vyčerpaný pracovník nemyslí na nic jiného než na den, kdy začne jeho dlouho očekávaná dovolená. Co mají tito lidé společného? Každý z nich očekává určitý den, který ovlivní jeho život. A každý z nich prožívá svou situaci velmi silně, i když se jejich pocity značně liší. Den, na který se těší, však nakonec přijde, a oni doufají, že na něj budou dobře připraveni.

² I praví křesťané dnes s podobnou nedočkavostí vyhlížejí příchod určitého dne. Je jím velký „Jehovův den“. (Izajáš 13:9; Joel 2:1; 2. Petra 3:12) Co tento přicházející „Jehovův den“ vlastně je a jaký dopad bude mít jeho příchod na lidstvo? A co můžeme udělat pro to, abychom se na něj připravili? O odpovědi na zmíněné otázky bychom se měli zajímat už teď, protože z dostupných důkazů je patrná pravdivost následujících slov Bible: „Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ (Sefanjáš 1:14)

„Jehovův velký den“

3. Co je „Jehovův velký den“?

³ Co je „Jehovův velký den“? V Písmu se slovní spojení „Jehovův den“ používá v souvislosti se zvláštními obdobími, kdy Jehova vykonal rozsudek nad svými nepřáteli a oslavil své vznešené jméno. Na nevěrné Židy v Judě a Jeruzalémě stejně jako na babylónské a egyptské utlačovatele přišel „Jehovův den“ tehdy, když nad nimi Jehova vykonal své rozsudky. (Izajáš 2:1, 10–12; 13:1–6; Jeremjáš 46:7–10) Nicméně ten největší „Jehovův den“ má teprve přijít. Je to „den“, kdy Jehova vykoná rozsudky na všech, kdo pošpinili jeho jméno. Tento den začne zničením ‚Velkého Babylónu‘, světové říše falešného náboženství, a vyvrcholí v armagedonské válce odstraněním zbytku dnešního ničemného systému věcí. (Zjevení 16:14, 16; 17:5, 15–17; 19:11–21)

4. Proč by se většina lidstva měla rychle se blížícího Jehovova dne děsit?

⁴ Ať už si to někdo připouští, nebo ne, většina lidstva by se měla tohoto rychle se blížícího dne děsit! Proč? Jehova prostřednictvím proroka Sefanjáše odpovídá: „Ten den je dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti, dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti, dnem mraků a husté temnoty.“ Z tohoto popisu na člověka skutečně padá úzkost. Prorok navíc pokračuje: „Způsobím lidstvu tíseň, . . . protože hřešili proti Jehovovi.“ (Sefanjáš 1:15, 17)

5. Jaký pozitivní náhled na Jehovův den mají miliony lidí a proč?

⁵ Miliony lidí však Jehovův den toužebně očekávají. Jak to? Vědí totiž, že to bude čas záchrany a vysvobození — bude to den, v němž se sám Jehova vyvýší, a posvětí své slavné jméno. (Joel 3:16, 17; Sefanjáš 3:12–17) Zda se tedy lidé Jehovova dne bojí,  nebo zda ho toužebně očekávají, závisí na tom, jak svůj život využívají dnes. Jak se na příchod zmíněného dne díváte vy? Jste na něj připraveni? Jestliže víte, že Jehovův den je za dveřmi, dá se to nějak poznat z vašeho současného způsobu života?

„Přijdou posměvači se svým posměchem“

6. Jak se většina lidí staví k ‚Jehovově dnu‘ a proč to pravé křesťany nepřekvapuje?

⁶ I navzdory tomu, v jak naléhavé době dnes žijeme, se většina lidí o příchod „Jehovova dne“ nijak nezajímá. Těm, kdo je před jeho brzkým příchodem varují, se posmívají a zesměšňují je. Pravé křesťany to však nepřekvapuje. Mají totiž na mysli výstrahu apoštola Petra, který napsal: „Především . . . vězte to, že v posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních tužeb a říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘“ (2. Petra 3:3, 4)

7. Co nám pomůže zachovat si vědomí naléhavosti?

⁷ Co nám pomůže odolávat takovému negativnímu smýšlení a zachovat si tak vědomí naléhavosti? Petr nám říká: „Připomínkou burcuji vaši schopnost jasně přemýšlet, abyste si pamatovali výroky, které dříve mluvili svatí proroci, a přikázání Pána a Zachránce skrze vaše apoštoly.“ (2. Petra 3:1, 2) Naše ‚schopnost jasně přemýšlet je burcována‘ tím, že věnujeme pozornost prorockým výstrahám. Možná, že jsme tyto připomínky slyšeli už mnohokrát, ale věnovat zmíněným výstrahám pozornost je dnes důležitější než kdykoli dříve. (Izajáš 34:1–4; Lukáš 21:34–36)

8. Proč mnozí lidé neberou na vědomí biblické připomínky?

⁸ Proč někteří lidé tyto připomínky neberou na vědomí? Petr pokračuje: „Podle jejich přání uniká . . . jejich pozornosti ta skutečnost, že nebesa byla odedávna, a země, která Božím slovem celistvě vystupovala z vody a uprostřed vody; a těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zatopen vodou.“ (2. Petra 3:5, 6) Někteří lidé si tedy prostě nepřejí, aby Jehovův den přišel. Nechtějí se v životě nechat ničím rušit. Nechtějí být Jehovovi odpovědní za svůj sobecký způsob života. Jak říká Petr, žijí „podle svých vlastních tužeb“.

9. Jaký postoj měli lidé v Noemově a Lotově době?

⁹ V souladu se svým ‚přáním‘ tito posměvači přehlížejí skutečnost, že Jehova zasahoval do lidských záležitostí už v minulosti. Na dvě takové události poukázal Ježíš Kristus i apoštol Petr. Oba mluvili o Noemových a Lotových dnech. (Lukáš 17:26–30; 2. Petra 2:5–9) Před potopou si lidé nepovšimli Noemova jasného varování. Podobně i před zničením Sodomy a Gomory se Lotovým  zeťům zdálo, že jejich tchán „žertuje“. (1. Mojžíšova 19:14)

10. Jak Jehova reaguje na lidskou přezíravost?

¹⁰ Dnes je to stejné. Všimněme si však, jak na lidskou přezíravost reaguje Jehova: „Budu věnovat pozornost mužům, kteří tuhnou nad svou sedlinou a kteří si v srdci říkají: ‚Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.‘ A jejich jmění bude k plenění a jejich domy budou opuštěným úhorem. A vystavějí domy, ale nebudou je obývat; a vysázejí vinice, ale víno z nich pít nebudou.“ (Sefanjáš 1:12, 13) Lidé sice mohou dál vést svůj „normální“ život, ale ze své tvrdé práce nebudou mít trvalý užitek. Proč? Protože Jehovův den přijde náhle a veškeré jmění, které si snad nastřádali, jim nebude k ničemu. (Sefanjáš 1:18)

‚Stále ho očekávej‘

11. Na jakou vybídku bychom měli pamatovat?

¹¹ Na rozdíl od okolního ničemného světa musíme mít na mysli vybídku zaznamenanou prorokem Habakukem: „Vidění je . . . ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3) I kdyby se ten den z našeho nedokonalého pohledu zdržel, musíme pamatovat na to, že Jehova není pomalý. Jeho den přijde přesně včas, v hodinu, kdy to lidé nebudou čekat. (Marek 13:33; 2. Petra 3:9, 10)

12. Před čím Ježíš varoval a jak naproti tomu jednají jeho věrní následovníci?

¹² Ježíš zdůrazňoval, jak důležité je Jehovův den stále očekávat, a varoval, že dokonce i někteří z jeho následovníků ztratí vědomí naléhavosti. Předpověděl o nich: „Kdyby si snad někdy onen zlý otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán otálí‘ a začal by bít své spoluotroky a jedl a pil by s nenapravitelnými opilci, pán onoho otroka přijde v den, kdy to neočekává, a v hodinu, kterou nezná, a s největší přísností ho potrestá.“ (Matouš 24:48–51) Naproti tomu třída věrného a rozvážného otroka tento den toužebně vyhlíží. Tato třída zůstává bdělá a prokazuje se jako připravená. Ježíš ji ustanovil „nade vším svým majetkem“, který má zde na zemi. (Matouš 24:42–47)

Proč je nutné být bdělí?

13. Jakými slovy Ježíš zdůraznil, že je nutné být bdělí?

¹³ Pro křesťany v prvním století bylo životně důležité, aby si udržovali vědomí naléhavosti. Když viděli, že Jeruzalém je „obklopený utábořenými vojsky“, museli z něj bez váhání utéct. (Lukáš 21:20, 21) To se stalo v roce 66 n. l. Všimněme si, jakými slovy Ježíš zdůraznil, že křesťané tehdy měli být bdělí: „Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv.“ (Matouš  24:17, 18) Z historických faktů vyplývá, že Jeruzalém byl dobyt až za čtyři roky. Proč tedy křesťané museli uposlechnout Ježíšovu výzvu a bez otálení uprchnout už v roce 66 n. l.?

14, 15. Proč bylo pro křesťany v prvním století životně důležité jednat neodkladně, když kolem Jeruzaléma viděli utábořená vojska?

¹⁴ I když je pravda, že římská armáda Jeruzalém zničila až v roce 70 n. l., mezidobí oněch čtyř let nebylo v tomto městě ani zdaleka pokojné. Právě naopak! Zmíněné roky se vyznačovaly násilím a krveprolitím. Jeden historik situaci v Jeruzalémě popisuje jako „úděsně krvavou občanskou válku, v níž se děla neuvěřitelná zvěrstva“. Mladí muži byli verbováni a museli stavět mohutnější opevnění, chopit se zbraní a sloužit ve vojsku. Podstupovali každodenní vojenský výcvik. Ti, kdo nesouhlasili s fanatickými předpisy, byli považováni za zrádce. Pokud by křesťané ve městě zůstali, ocitli by se v nesmírně nebezpečné situaci. (Matouš 26:52; Marek 12:17)

¹⁵ Neměli bychom přehlédnout, že podle Ježíšových slov měli začít prchat všichni „ti, kdo [byli] v Judeji“, ne jen v Jeruzalémě. To bylo důležité, protože několik měsíců po tom, co se římské jednotky od Jeruzaléma stáhly, znovu začaly provádět své vojenské operace. Nejprve si podmanily Galileu, což bylo v roce 67 n. l., a během následujícího roku systematicky dobývaly Judeu. Na venkově v důsledku toho panovaly otřesné podmínky. Navíc uniknout ze samotného Jeruzaléma bylo pro jakéhokoli Žida stále obtížnější. Městské brány byly střeženy a každý pokus opustit město byl považován za zběhnutí k Římanům.

16. Jaký postoj museli mít křesťané v prvním století, aby přežili tísnivé časy?

¹⁶ Když vezmeme v úvahu všechny zmíněné faktory, můžeme pochopit, proč Ježíš zdůrazňoval naléhavost dané situace. Křesťané měli být ochotni přinášet oběti a nenechat se rozptylovat touhou po hmotných věcech. Uposlechnout Ježíšovo varování pro ně znamenalo ‚rozloučit se se vším svým majetkem‘. (Lukáš 14:33) Ti, kdo okamžitě uposlechli a uprchli na druhou stranu Jordánu, se zachránili.

Zachovávejme si vědomí naléhavosti

17. Proč bychom měli stále silněji vnímat naléhavost dnešní doby?

¹⁷ Biblická proroctví jasně ukazují, že žijeme hluboko v čase konce. Dnes si musíme  víc než kdy dřív uvědomovat, v jak naléhavé době žijeme. Voják v období míru nepociťuje napětí ani nebezpečí hrozící v bitvě. Pokud by však necítil naléhavou potřebu být bdělý a byl by náhle povolán do akce, asi by nebyl připravený, což by vedlo k tragickým následkům. Totéž platí v duchovní rovině. Pokud se náš smysl pro naléhavost doby vytratí, možná nebudeme připraveni odrazit útoky, s nimiž se setkáme, a Jehovův den by nás mohl zastihnout obrazně řečeno v nedbalkách. (Lukáš 21:36; 1. Tesaloničanům 5:4) Pokud někteří křesťané ‚od následování Jehovy ustoupili‘, je nyní nejvyšší čas, aby Boha znovu hledali. (Sefanjáš 1:3–6; 2. Tesaloničanům 1:8, 9)

18, 19. Co nám pomůže, abychom pevně chovali v mysli „přítomnost Jehovova dne“?

¹⁸ Není tedy divu, že apoštol Petr nás vybízí, abychom pevně chovali v mysli „přítomnost Jehovova dne“. Jak to můžeme dělat? Mimo jiné tím, že budeme konat ‚svaté činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. (2. Petra 3:11, 12) Budeme-li se zaměstnávat takovou činností, pomůže nám to, abychom příchod ‚Jehovova dne‘ toužebně očekávali. Řecké slovo přeložené jako ‚pevně chovat v mysli‘ doslova znamená „zrychlovat“. Čas, který do příchodu Jehovova dne zbývá, sice urychlit nemůžeme, ale přesto nám bude ubíhat daleko rychleji, když se plně zaměstnáme službou Bohu. (1. Korinťanům 15:58)

¹⁹ Podobně když budeme rozjímat o Božím slově a uvažovat o připomínkách, které jsou v něm obsaženy, budeme schopni mít správný postoj — totiž ‚dychtivě očekávat‘ neboli ‚očekávat a urychlovat‘ tento den. (2. Petra 3:12, Ekumenický překlad; Překlad české liturgické komise) Ke zmíněným připomínkám patří rovněž četná proroctví, v nichž je předpovězen nejen příchod Jehovova dne, ale také bohaté požehnání pro ty, kdo ‚stále očekávají Jehovu‘. (Sefanjáš 3:8)

20. Jakou vybídku bychom si měli vzít k srdci?

²⁰ Právě nyní by si každý z nás měl brát k srdci vybídku, kterou nám Jehova dává prostřednictvím proroka Sefanjáše: „Než na vás přijde Jehovův hořící hněv, než na vás přijde den Jehovova hněvu, hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (Sefanjáš 2:2, 3)

21. Co je Boží lid rozhodnutý dělat během roku 2007?

²¹ Proto je velmi vhodné, že jako roční text na rok 2007 byla vybrána slova: „Jehovův velký den je blízko.“ Boží lid je přesvědčen, že tento den je opravdu „blízko a velice spěchá“. (Sefanjáš 1:14) „Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3) Když tedy tento den očekáváme, buďme stále vnímaví k tomu, v jaké době žijeme, a mějme na mysli, že konečné splnění těchto proroctví je na dosah!

Umíte odpovědět?

• Co je „Jehovův velký den“?

• Proč mnozí lidé neberou na vědomí naléhavost dnešní doby?

• Proč křesťané v prvním století museli jednat s vědomím naléhavosti?

• Jak můžeme svůj smysl pro naléhavost dnešní doby posilovat?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 19]

Roční text na rok 2007 zní: „Jehovův velký den je blízko.“ (Sefanjáš 1:14)

[Obrázky na straně 16 a 17]

Posměvači budou podobně jako v Noemových dnech překvapeni, až Jehova zasáhne

[Obrázek na straně 18]

Když křesťané viděli Jeruzalém „obklopený utábořenými vojsky“, museli jednat neodkladně