Jehova dává „svatého ducha těm, kdo ho prosí“

„Jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (LUKÁŠ 11:13)

1. Zejména kdy potřebujeme pomoc svatého ducha?

‚NA TO sám nestačím. Tu zkoušku zvládnu jen s pomocí svatého ducha.‘ Už jste si někdy říkali něco takového? Většina křesťanů na tuto otázku přisvědčí. Možná jste se tak cítili, když jste se dozvěděli, že máte vážnou nemoc, nebo když vám zemřel manželský partner, s nímž jste strávili celý život. Anebo jste to zažili tehdy, když se vytratil váš někdejší optimismus a přemohly vás černé mraky deprese. Cítili jste možná, že tyto bolestné chvíle překonáváte jen díky Jehovovu svatému duchu, jenž vám dodává „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7–9; Žalm 40:1, 2)

2. (a) S čím se potýkají praví křesťané? (b) Kterými otázkami se budeme zabývat v tomto článku?

² Na pravé křesťany doléhá stále větší tlak a odpor ze strany dnešního bezbožného světa. (1. Jana 5:19) Na Kristovy následovníky kromě toho útočí sám Satan Ďábel. Zuřivě vede válku proti těm, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:12, 17) Je proto pochopitelné, že podporu Božího ducha potřebujeme nyní více než kdy dříve. Co můžeme dělat pro to, abychom i nadále dostávali svatého ducha v hojné míře? A jak víme, že Jehova je opravdu ochoten poskytovat nám sílu, kterou v dobách zkoušek potřebujeme? Odpovědi na tyto otázky najdeme ve dvou Ježíšových podobenstvích.

Modleme se neodbytně

3, 4. Které podobenství Ježíš vyprávěl a jak je uplatnil na modlitbu?

³ Jeden z Ježíšových učedníků kdysi prosil: „Pane, nauč nás, jak se modlit.“ (Lukáš 11:1) Ježíš svým učedníkům odpověděl dvěma podobenstvími, jež spolu souvisí. První pojednává o muži, který hostí návštěvníka, a druhé je o otci, který naslouchá svému synovi. Obě tato podobenství si nyní rozebereme.

⁴ Ježíš řekl: „Kdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože ke mně právě z cesty přišel můj přítel, a nemám nic, co bych mu předložil‘? A ten zevnitř odpoví a řekne: ‚Přestaň mi dělat těžkosti. Dveře jsou již zamčené a mé malé děti jsou se mnou na lůžku; nemohu vstát a něco ti dát.‘ Říkám vám: Ačkoli nevstane a nic mu nedá kvůli tomu, že je jeho přítel, jistě vstane a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho smělé neodbytnosti.“ Potom Ježíš vysvětlil, jak toto podobenství souvisí s modlitbou. Prohlásil: „Proto vám říkám: Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Lukáš 11:5–10)

5. Čím by se podle Ježíšova podobenství o neodbytném muži měly vyznačovat naše modlitby?

⁵ Toto barvité podobenství o neodbytném  muži ukazuje, jaký postoj bychom měli při modlitbě projevovat. Povšimněme si Ježíšova vysvětlení, proč onen muž dostal to, co potřeboval. Stalo se to „kvůli jeho smělé neodbytnosti“. (Lukáš 11:8) Vyjádření ‚smělá neodbytnost‘ se v Bibli vyskytuje jen jednou. Je přeloženo z řeckého výrazu, který doslova znamená „bezostyšnost“. Slovo „bezostyšnost“ se často používá v negativním smyslu. Jestliže však někdo projevuje bezostyšnost či neodbytnost v zájmu dobré věci, může to být vlastnost chvályhodná. Tak je tomu v případě hostitele, o němž pojednává podobenství. Neostýchá se neodbytně prosit o to, co potřebuje. Ježíš nám dává tohoto hostitele za příklad, a proto bychom se měli modlit s podobnou neodbytností. Jehova si přeje, abychom ‚neustále prosili, neustále hledali a neustále klepali‘. On potom ‚dá svatého ducha těm, kdo ho prosí‘.

6. Jak se v Ježíšově době pohlíželo na zvyk projevovat pohostinnost?

⁶ Ježíš nám ukazuje nejen, jak bychom se měli modlit — totiž se smělou neodbytností —, ale také proč bychom to tak měli dělat. Abychom toto poučení jasně rozpoznali, musíme vzít v úvahu, jak lidé, kteří slyšeli Ježíšovo podobenství o neodbytném hostiteli, pohlíželi na projevování pohostinnosti. Z mnoha pasáží v Písmu je vidět, že zvyk pečovat o návštěvníky byl v biblických dobách považován za velice důležitý, zvláště mezi Božími služebníky. (1. Mojžíšova 18:2–5; Hebrejcům 13:2) Neprojevit pohostinnost byla ostuda. (Lukáš 7:36–38, 44–46) Mějme to na paměti, když se nyní znovu zamyslíme nad Ježíšovým příběhem.

7. Proč se hostitel v Ježíšově podobenství neostýchá probudit svého přítele?

⁷ Podobenství vypráví o tom, že návštěvník přišel k hostiteli o půlnoci. Hostitel cítí povinnost posloužit svému hostu jídlem, ale ‚nemá nic, co by mu předložil‘. To je podle jeho názoru neodkladná situace. Za každou cenu musí někde sehnat chléb. Jde tedy ke svému příteli a bezostyšně ho probudí. „Příteli, půjč mi tři chleby,“ volá. Žádá ho neodbytně, dokud nedostane, co potřebuje. Teprve když ty chleby má, může být správným hostitelem.

Čím víc potřebujeme, tím víc musíme žádat

8. Co nás podnítí k tomu, abychom neodbytně prosili o svatého ducha?

⁸ Proč se podle tohoto podobenství máme modlit neodbytně? Ten muž vytrvale prosil o chléb, protože měl pocit, že ho nutně potřebuje, aby mohl splnit svou hostitelskou povinnost. (Izajáš 58:5–7) Kdyby chléb neměl, dobrým hostitelem by nebyl. Podobné to je s námi. Uvědomujeme si, že k tomu, abychom mohli konat svou službu jako  praví křesťané, nezbytně potřebujeme Božího ducha. Proto ve svých modlitbách stále o tohoto ducha prosíme. (Zecharjáš 4:6) Bez něj bychom toho moc nezvládli. (Matouš 26:41) Je vám jasné, jaký důležitý závěr můžeme ze zmíněného podobenství vyvodit? Jestliže cítíme, že Božího ducha naléhavě potřebujeme, je pravděpodobnější, že o něj budeme prosit neodbytně.

9, 10. (a) Znázorněte, proč je nutné prosit o Božího ducha neodbytně. (b) Jakou otázku bychom si měli položit a proč?

⁹ Přenesme toto poučení do našeho každodenního života a představme si, že někdo z členů naší rodiny v noci náhle onemocní. Probudili bychom lékaře a požádali ho o pomoc? Asi bychom to neudělali, kdyby se jednalo o něco nezávažného. Ale kdyby šlo o infarkt, bez ostychu bychom lékaře zavolali. Proč? Protože to je neodkladná situace. Uvědomujeme si, že odborná pomoc je naprosto nezbytná. Kdybychom o ni nepožádali, pacient by mohl zemřít. Podobně i praví křesťané trvale potřebují neodkladnou pomoc. Vždyť Satan obchází jako „řvoucí lev“ a snaží se nás pohltit. (1. Petra 5:8) Máme-li zůstat duchovně naživu, nutně potřebujeme Božího ducha. Kdybychom Boha o pomoc nežádali, mohlo by to mít za následek smrt. Prosíme ho tedy o jeho svatého ducha směle a neodbytně. (Efezanům 3:14–16) Jedině tak si můžeme zachovat sílu potřebnou k tomu, abychom ‚vytrvali až do konce‘. (Matouš 10:22; 24:13)

¹⁰ Proto je nutné, abychom se občas zamysleli a zeptali se sami sebe: ‚Modlím se opravdu neodbytně?‘ Pamatujme si: pokud jsme si plně vědomi toho, že potřebujeme Boží pomoc, budeme se o svatého ducha neodbytně modlit tím více.

Co nás vede k tomu, abychom se modlili s důvěrou?

11. Jak podobenství o otci a synovi Ježíš uplatnil na modlitbu?

¹¹ Ježíš ve svém podobenství o neodbytném hostiteli klade důraz na postoj věřícího, který se modlí. V dalším podobenství je zdůrazněn postoj toho, který modlitby slyší — Jehovy Boha. Ježíš se zeptal: „Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra?“ Ježíš dále ukázal, jaké poučení si z jeho slov máme vzít. Řekl: „Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:11–13)

12. Jak nám podobenství o otci, který splní prosbu svého syna, ukazuje, že Jehova je ochoten vyslýchat naše modlitby?

¹² Na příkladu otce, který splní prosbu svého syna, Ježíš zjevuje, co Jehova cítí k těm, kdo se k němu obracejí v modlitbě. (Lukáš 10:22) Nejprve si všimněme, v čem se tato dvě podobenství od sebe liší. Na rozdíl od muže, který vystupuje v prvním podobenství  a který se na volání o pomoc zdráhá reagovat, je Jehova jako starostlivý lidský rodič, který na prosbu svého dítěte reaguje ochotně. (Žalm 50:15) Jehovovu ochotu Ježíš zdůraznil tím, že na malém příkladu ukázal, co analogicky platí v měřítku větším. Říká, že když lidský otec — ačkoli je v důsledku zděděné hříšnosti ‚ničemný‘ — dá svému synovi dobrý dar, oč více můžeme my očekávat, že náš laskavý nebeský Otec dá rodině svých ctitelů svatého ducha! (Jakub 1:17)

13. Čím si můžeme být jisti, když se k Jehovovi modlíme?

¹³ Jaké je v tom pro nás poučení? Můžeme se spolehnout, že když našeho nebeského Otce prosíme o svatého ducha, je připraven ochotně nám vyhovět (1. Jana 5:14) Když se k němu v modlitbách obracíme znovu a znovu, Jehova nikdy neodpoví ve smyslu: „Přestaň mi dělat těžkosti. Dveře jsou již zamčené.“ (Lukáš 11:7) Ježíš naopak prohlásil: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Lukáš 11:9, 10) Ano, Jehova nám „odpoví . . . v den, kdy zavoláme“. (Žalm 20:9; 145:18)

14. (a) Která nesprávná myšlenka někdy sužuje křesťany, když prožívají trápení? (b) Proč bychom se ve zkouškách měli k Jehovovi modlit s důvěrou?

¹⁴ Ježíšovým podobenstvím o starostlivém otci je také zdůrazněna skutečnost, že Jehovova dobrota převyšuje dobrotu kteréhokoliv lidského rodiče. Nikdo z nás by se proto neměl domnívat, že zkoušky, kterými snad procházíme, musí být projevem Boží nelibosti. K takovému názoru by nás chtěl přimět náš úhlavní nepřítel Satan. (Job 4:1, 7, 8; Jan 8:44) V Písmu však pro takové sebeodsuzování nenajdeme žádný podklad. Jehova nás nezkouší „zlými věcmi“. (Jakub 1:13) Nezpůsobí nám žádné trápení, jako kdyby nám podal hada, ani nám nepřivodí žádnou zkoušku, jako kdyby nám podal štíra. Náš nebeský Otec dává „dobré věci těm, kdo jej prosí“. (Matouš 7:11; Lukáš 11:13) Ano, čím víc si vážíme Jehovovy dobroty a jeho ochoty nám pomáhat, tím větší důvěru projevíme ve svých modlitbách. Když to budeme dělat, budeme i my schopni vyjadřovat podobné pocity jako žalmista, který napsal: „Bůh vpravdě slyšel; věnoval pozornost hlasu mé modlitby.“ (Žalm 10:17; 66:19)

V jakých směrech je svatý duch naším pomocníkem

15. (a) Co Ježíš slíbil, pokud jde o svatého ducha? (b) Například v čem nám svatý duch pomáhá?

¹⁵ Krátce před svou smrtí Ježíš opakoval ujištění, které dal ve svých podobenstvích.  O svatém duchu svým učedníkům řekl: „Požádám Otce a dá vám jiného pomocníka, aby byl s vámi navždy.“ (Jan 14:16) Ježíš tedy přislíbil, že onen pomocník neboli svatý duch bude s jeho následovníky v době, která teprve přijde, tedy i nyní. Co dnes patří k významným projevům takové podpory? Svatý duch nám pomáhá snášet různé zkoušky. Jak? Apoštol Pavel, který sám prožíval různé zkoušky, ve svém dopise křesťanům v Korintu popsal způsob, jak mu Boží duch přišel na pomoc. Krátce se nad jeho slovy zamysleme.

16. V jakém ohledu jsme na tom možná podobně jako Pavel?

¹⁶ Pavel nejdříve spoluvěřícím otevřeně řekl, že se musí vyrovnávat s jakýmsi ‚ostnem v těle‘, tedy s nějakým utrpením. Potom dodal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána [Jehovu], aby to ode mne odešlo.“ (2. Korinťanům 12:7, 8) Pavel sice Boha prosil, aby jej tohoto strádání zbavil, ale jeho utrpení nepominulo. Možná jste dnes v podobné situaci a neodbytně a s důvěrou jste se k Jehovovi modlili, aby vás soužení zbavil. Ale přes vaše opakované prosebné žádosti problém stále trvá. Znamená to, že Jehova vaše modlitby nevyslýchá a že vám jeho duch nepomáhá? Tak tomu rozhodně není. (Žalm 10:1, 17) Všimněme si, co Pavel řekl dále.

17. Jak Jehova vyslyšel Pavlovy modlitby?

¹⁷ Pavlovi Bůh na jeho modlitby odpověděl slovy: „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ Pavel řekl: „Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan.“ (2. Korinťanům 12:9; Žalm 147:5) Pavel tedy zažil to, že prostřednictvím Krista se nad ním jako stan rozprostřela Boží mocná ochrana. Dnes Jehova vyslýchá naše modlitby podobně. Nad svými služebníky rozprostírá svou ochranu jako úkryt.

18. Díky čemu jsme schopni snášet zkoušky?

¹⁸ Stan samozřejmě nezabrání dešti ani větru, ale poskytuje před nimi určitou ochranu. Podobně úkryt, který získáváme díky ‚Kristově moci‘, nepůsobí tak, že by nás přestaly postihovat strasti a těžkosti. Poskytuje nám však duchovní ochranu před škodlivými živly tohoto světa a před útoky jeho panovníka Satana. (Zjevení 7:9, 15, 16) I když tedy prožíváme nějaké strasti, které od nás ‚neodcházejí‘, můžeme si být jisti, že Jehova o našem zápase ví a že na ‚zvuk našeho křiku‘ zareaguje. (Izajáš 30:19; 2. Korinťanům 1:3, 4) Pavel napsal: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13; Filipanům 4:6, 7)

19. Co jste rozhodnuti dělat a proč?

¹⁹ Je pravda, že dnes, v „posledních dnech“ tohoto bezbožného světa, jsou ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Boží služebníci se však s těmito časy vyrovnat mohou. Jak to? Protože je pro ně oporou a ochranou Boží svatý duch, kterého Jehova dává ochotně a v hojné míře všem, kdo ho o něj neodbytně a s důvěrou prosí. Buďme proto odhodláni prosit o svatého ducha vytrvale každý den. (Žalm 34:6; 1. Jana 5:14, 15)

Jak byste odpověděli?

• Co musíme dělat, abychom obdrželi Božího svatého ducha?

• Z čeho pramení naše důvěra, že Jehova naše modlitby o svatého ducha vyslyší?

• Jak nám svatý duch pomáhá snášet zkoušky?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 21]

Jaké poučení můžeme získat z Ježíšova podobenství o neodbytném hostiteli?

[Obrázek na straně 22]

Modlíte se neodbytně o Božího svatého ducha?

[Obrázek na straně 23]

Co se o Jehovovi dozvídáme z podobenství o starostlivém otci?