Jehova ‚zjedná právo‘

„Nezjedná . . . Bůh . . . právo pro své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí?“ (LUKÁŠ 18:7)

1. Kdo je pro vás osobně zdrojem povzbuzení a proč?

SVĚDKOVÉ Jehovovi po celém světě mají mezi sebou spolukřesťany, kteří Jehovovi věrně slouží již řadu let. Znáte některé z těchto milých bratrů a sester osobně? Možná si vybavíte nějakou letitou sestru, která byla pokřtěna již před mnoha lety, ale na shromáždění v sále Království sotvakdy chybí. Nebo si vzpomenete na bratra, který i v pokročilých letech věrně podporuje sborovou kazatelskou činnost každý týden a dělá to již desítky let. Mnozí z těchto věrných křesťanů se domnívali, že v dnešní době už bude po Armagedonu. Ale skutečnost, že tento nespravedlivý svět stále ještě existuje, nijak nepodkopala jejich důvěru v Jehovovy sliby ani neoslabila jejich rozhodnutí ‚vytrvat až do konce‘. (Matouš 24:13) Hluboká víra takových věrných Jehovových služebníků je opravdovým zdrojem povzbuzení pro celý sbor. (Žalm 147:11)

2. Co v nás vyvolává lítost?

² Někdy však můžeme vidět pravý opak. Někteří ze svědků Jehovových se podíleli na službě mnoho let, ale během času jejich víra v Jehovu zeslábla a s křesťanským sborem se přestali stýkat. Je nám velmi líto, že naši někdejší přátelé opustili Jehovu, a každé ze ‚ztracených ovcí‘ si ze srdce přejeme nadále pomáhat, aby se vrátila do stáda. (Žalm 119:176; Římanům 15:1) Vidíme tedy dvě protichůdné situace — někteří si víru zachovávají, zatímco jiní ji ztrácejí —, což vyvolává otázky. Jak to, že mnozí Boží služebníci v Jehovovy sliby stále věří, zatímco jiní ne? Co můžeme osobně udělat pro to, abychom zůstali pevně přesvědčeni, že „Jehovův velký den“ je blízko? (Sefanjáš 1:14) Zamysleme se nad jedním podobenstvím, které najdeme v Lukášově evangeliu.

Výstraha pro ty, kdo zažijí ‚příchod Syna člověka‘

3. Zejména kdo může mít užitek z podobenství o vdově a soudci a proč?

³ U Lukáše v 18. kapitole nacházíme Ježíšovo podobenství o vdově a soudci. Podobá se příběhu, který jsme rozebírali v předcházejícím článku, totiž podobenství o neodbytném hostiteli. (Lukáš 11:5–13) Z kontextu biblické pasáže o vdově a soudci je však patrné, že se toto podobenství vztahuje především na lidi žijící v době, „až přijde Syn člověka“ v královské moci. Ta doba začala v roce 1914. (Lukáš 18:8) *

4. O čem Ježíš pojednával před tím, než vyprávěl podobenství zaznamenané u Lukáše v 18. kapitole?

⁴ Než Ježíš pronesl podobenství o vdově a soudci, prohlásil, že doklady jeho přítomnosti v královské moci budou patrné tak zřetelně jako „blesk“, který „zazáří od jedné končiny pod nebem po druhou končinu pod nebem“. (Lukáš 17:24; 21:10, 29–33) Ale většina lidí žijících v ‚čase konce‘ si  těchto očividných dokladů nebude všímat. (Daniel 12:4) Proč? Z téhož důvodu, proč si lidé nevšímali Jehovových výstrah v době Noemově a v době Lotově. Tehdy lidé ‚jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli až do dne, kdy byli zahubeni‘. (Lukáš 17:26–29) Přišli o život, protože byli do tehdejších každodenních činností tak zabráni, že nevěnovali pozornost Boží vůli. (Matouš 24:39) Lidé všeobecně jsou i dnes tak zaneprázdněni každodenními záležitostmi, že nevidí doklady toho, že konec nynějšího bezbožného světa je blízko. (Lukáš 17:30)

5. (a) Komu dal Ježíš výstrahu a proč? (b) Co vedlo k tomu, že někteří křesťané ztratili víru?

⁵ Ježíš měl zjevně obavu, že Satanův svět by mohl odvést pozornost i jeho následovníků, takže by se ‚vrátili k věcem za sebou‘. (Lukáš 17:22, 31) A právě to se některým křesťanům opravdu stalo. Takoví lidé mnoho let toužili po chvíli, kdy Jehova skoncuje s tímto ničemným světem. Domnívali se, že v určité době už bude po Armagedonu, ale nebylo tomu tak, a oni se tím nechali sklíčit. Jejich důvěra, že Jehovův den soudu je blízko, se vytratila. Polevili ve službě a postupně se do světských záležitostí každodenního života zabrali natolik, že jim na duchovní věci nezbyl téměř žádný čas. (Lukáš 8:11, 13, 14) Nakonec se ‚vrátili k věcem za sebou‘ — a to je velká škoda.

‚Vždy je třeba se modlit‘

6–8. (a) Vyprávějte podobenství o vdově a soudci. (b) Jaké poučení Ježíš z tohoto podobenství vyvodil?

⁶ Co máme dělat, aby naše pevná důvěra ve splnění Jehovových slibů nezeslábla? (Hebrejcům 3:14) Touto otázkou se Ježíš zabýval hned poté, co varoval své učedníky, aby se nevraceli do Satanova ničemného světa.

⁷ Lukáš uvádí, že Ježíš jim pak „vyprávěl podobenství o tom, že se vždy potřebují modlit a nepolevovat“. Ježíš řekl: „V jednom městě byl nějaký soudce, který neměl bázeň před Bohem a neměl úctu k člověku. V tom městě však byla vdova a stále k němu chodívala a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému protivníkovi před zákonem.‘ Po nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Ačkoli se Boha nebojím ani nemám úctu k člověku, v každém případě, protože mi tato vdova neustále dělá těžkosti, jí zjednám právo, aby nepřicházela a nakonec mě neutloukla.‘“

⁸ Když Ježíš tento příběh dovyprávěl, ukázal, jaké si z něj máme vzít poučení: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro  své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí, i když je k nim trpělivý? Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně. Nicméně až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lukáš 18:1–8)

„Zjednej mi právo“

9. Jaký námět je zdůrazněn v podobenství o vdově a soudci?

⁹ Ústřední námět tohoto barvitého podobenství je zcela jasný. Zmínily se o něm obě postavy, které v podobenství vystupují, a také sám Ježíš. Vdova prosila: „Zjednej mi právo.“ A soudce řekl: „Zjednám [jí] právo.“ Ježíš položil otázku: ‚Nezjedná tedy Bůh právo?‘ A o Jehovovi prohlásil: „Zjedná jim právo spěšně.“ (Lukáš 18:3, 5, 7, 8) Zejména kdy Bůh „zjedná . . . právo“?

10. (a) Kdy bylo vykonáno právo v prvním století? (b) Kdy a jak bude zjednáno právo pro Boží služebníky v dnešní době?

¹⁰ „Dny pro vykonání práva“ (neboli „dny pomsty“, Kingdom Interlinear) v prvním století přišly v roce 70 n. l., když byl zničen Jeruzalém a jeho chrám. (Lukáš 21:22) Pro dnešní Boží lid bude zjednáno právo, až přijde „Jehovův velký den“. (Sefanjáš 1:14; Matouš 24:21) V té době Jehova ‚oplatí soužením těm, kdo působí soužení‘ jeho lidu, „až [Ježíš Kristus] uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši“. (2. Tesaloničanům 1:6–8; Římanům 12:19)

11. Jak bude právo zjednáno „spěšně“?

¹¹ Ale jak máme rozumět Ježíšovu ujištění, že Jehova zjedná právo „spěšně“? Boží slovo ukazuje, že „i když je [Jehova] . . . trpělivý“, vykoná právo rychle, jakmile k tomu přijde čas. (Lukáš 18:7, 8; 2. Petra 3:9, 10) Když v Noemově době nastala potopa, byli ničemní lidé zahubeni bezodkladně. Podobně když v Lotově době pršel z nebe oheň, ničemní lidé zahynuli. Ježíš řekl: „Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ (Lukáš 17:27–30) Bezbožné lidi opět postihne „náhlé zničení“. (1. Tesaloničanům 5:2, 3) Můžeme se opravdu plně spolehnout na to, že Jehova nedovolí, aby Satanův svět existoval třeba jen o den déle, než vyžaduje spravedlnost.

‚Zjedná právo‘

12, 13. (a) Jaké poučení je obsaženo v Ježíšově podobenství o vdově a soudci? (b) Proč si můžeme být jisti, že Jehova vyslyší naše modlitby a zjedná právo?

¹² V Ježíšově podobenství o vdově a soudci jsou zdůrazněny ještě další důležité pravdy. Když Ježíš vysvětloval jeho uplatnění, prohlásil: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené?“ Ježíš samozřejmě nesrovnával Jehovu s oním soudcem a neříkal, že Bůh bude jednat s věřícími stejně. Naopak, Ježíš dal svým následovníkům poučení o Jehovovi tím, že ukázal, jaký je mezi oním soudcem a Bohem rozdíl. V jakých směrech se tedy od sebe liší?

¹³ „Bůh je spravedlivý Soudce“, zatímco soudce v Ježíšově podobenství byl „nespravedlivý“. (Žalm 7:11; 33:5) O vdovu jako o člověka se vůbec nezajímal, avšak Jehova se zajímá o každého jednotlivce. (2. Paralipomenon 6:29, 30) Soudce nebyl ochoten vdově pomoci, ale Jehova své služebníky ochotně podporuje — a dokonce po tom touží. (Izajáš 30:18, 19) Jaké z toho plyne poučení? Jestliže nespravedlivý soudce naslouchal prosbám vdovy a zjednal jí právo, oč spíše Jehova zjedná právo svým služebníkům a bude vyslýchat jejich modlitby! (Přísloví 15:29)

14. Proč nesmíme přestat věřit v příchod Božího dne soudu?

 ¹⁴ Ti, kdo přestávají věřit, že přijde Boží den soudu, se tedy dopouštějí těžké chyby. Jak to? Když ztrácejí pevné přesvědčení, že „Jehovův velký den“ je blízko, zpochybňují tím vlastně Jehovovu důvěryhodnost — tedy to, zda se mu dá věřit, že spolehlivě splní své sliby. Jehovovu věrnost však nikdo právem zpochybňovat nemůže. (Job 9:12) Je ovšem na místě se ptát: Zůstaneme věrní my osobně? A právě na to se Ježíš zaměřil v závěru svého podobenství o vdově a soudci.

„Nalezne skutečně na zemi tuto víru?“

15. (a) Jakou otázku Ježíš položil a proč? (b) Na co bychom se měli ptát sami sebe?

¹⁵ Ježíš položil velmi zajímavou otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi tuto víru?“ (Lukáš 18:8, poznámka pod čarou) Výraz „tuto víru“ naznačuje, že Ježíš neměl na mysli víru všeobecně, ale víru zcela konkrétní — takovou víru, jakou měla ona vdova. Ježíš na svou otázku neodpověděl. Položil ji proto, aby jeho učedníci přemýšleli o kvalitě své vlastní víry. Neslábne snad postupně? Nehrozí snad proto nebezpečí, že by se vrátili k věcem, které předtím opustili? Nebo mají takovou víru, jaká je patrná z příkladu oné vdovy? My bychom se dnes měli podobně ptát sami sebe: ‚Jakou víru nachází „Syn člověka“ v mém srdci?‘

16. Jakou víru měla ona vdova?

¹⁶ Jestliže chceme být mezi lidmi, kterým Jehova zjedná právo, musíme dělat to, co dělala ona vdova. Jakou víru měla? Svou víru projevovala tím, že neodbytně „stále chodívala [k soudci] a říkala: ‚Zjednej mi právo.‘“ Ta vdova se neodbytně domáhala toho, aby jí zjednal právo nespravedlivý člověk. Podobně se dnes Boží služebníci mohou spolehnout, že jim zjedná právo Jehova — i když je k tomu třeba delší čas, než očekávali! A důvěru v Boží sliby dávají najevo neodbytnými modlitbami — tím, že ‚k Jehovovi volají dnem i nocí‘. (Lukáš 18:7) Kdyby se snad některý křesťan přestal modlit o to, aby bylo zjednáno právo, dal by tím najevo nedostatek důvěry, že Jehova bude jednat ve prospěch svých služebníků.

17. Jaké máme důvody vytrvávat v modlitbě a stále věřit, že Jehovův den soudu zcela jistě přijde?

¹⁷ Z konkrétních okolností, v nichž tato vdova byla, poznáváme další důvody, proč se máme modlit neodbytně. Povšimněme si, v čem se naše situace liší od situace, v níž byla ona. Ta vdova stále chodila k onomu soudci, ačkoli ji k tomu nikdo nepovzbuzoval. Nás však Boží slovo opakovaně vybízí, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘. (Římanům 12:12) Vdova vůbec neměla jistotu, že její prosby budou vyslyšeny, ale nás Jehova ujišťuje, že právo zjednáno bude. Prostřednictvím svého proroka Jehova prohlásil: „I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3; Žalm 97:10) Vdova neměla žádného pomocníka, který by za ni naléhavě prosil, aby její žádost byla brána vážně. My naproti tomu máme pomocníka, a to velmi silného  — totiž Ježíše, který „je po Boží pravici“ a který „za nás také naléhavě prosí“. (Římanům 8:34; Hebrejcům 7:25) Jestliže se tedy vdova i přes svou obtížnou situaci neustále u soudce doprošovala pomoci a neztrácela naději, že jí zjedná právo, oč více bychom měli i my stále pevně věřit, že Jehovův den soudu zcela jistě přijde!

18. Jak bude modlitba posilovat naši víru a jak nám pomůže k tomu, aby nám bylo zjednáno právo?

¹⁸ Podobenství o vdově obsahuje poučení, že modlitba a víra jsou těsně spjaty a že naše vytrvalé modlitby mohou působit jako zábrana proti vlivům, které by mohly naši víru oslabovat. Modlitby, které jsou pronášeny jen proto, aby zapůsobily navenek, nás samozřejmě před ztrátou víry neuchrání. (Matouš 6:7, 8) Jestliže se však modlíme, protože si uvědomujeme, že jsme na Bohu plně závislí, pak nás taková modlitba přiblíží k Bohu a posílí naši víru. A jelikož víra je nezbytnou podmínkou záchrany, není divu, že Ježíš považoval za nutné povzbuzovat své učedníky, aby ‚se stále modlili a nepolevovali‘. (Lukáš 18:1; 2. Tesaloničanům 3:13) Příchod ‚Jehovova velkého dne‘ samozřejmě na našich modlitbách nezávisí — ten den přijde, ať se o něj modlíme, nebo ne. Ale to, zda bude zjednáno právo nám osobně a Boží válku přežijeme, rozhodně závisí na naší víře a také na tom, jak se modlíme a zda v souladu s tím i žijeme.

19. Jak dokazujeme svou pevnou víru, že Bůh ‚zjedná právo‘?

¹⁹ Vzpomeňme si, že Ježíš se zeptal: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi tuto víru?“ Jaká je na jeho podnětnou otázku odpověď? Jsme opravdu šťastní, že miliony Jehovových věrných služebníků po celé zemi svými modlitbami, svou trpělivostí a vytrvalostí dokazují, že takovou víru mají. Proto je odpověď na Ježíšovu otázku kladná. Ano, navzdory veškerému bezpráví, které nám v dnešní době působí Satanův svět, jsme pevně přesvědčeni, že Bůh ‚zjedná právo pro své vyvolené‘.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Proč někteří křesťané ztratili víru?

• Proč můžeme pevně věřit, že přijde Jehovův den soudu?

• Jaké máme důvody k tomu, abychom vytrvávali v modlitbě?

• Jak nám vytrvalé modlitby pomohou, abychom víru neztratili?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Co je zdůrazněno podobenstvím o vdově a soudci?

[Obrázky na straně 29]

Miliony lidí dnes pevně věří, že Bůh ‚zjedná právo‘