Člověk, který miloval život a lidi

V ÚTERÝ 18. dubna 2006 ukončil svou pozemskou životní dráhu Daniel Sydlik, dlouholetý člen vedoucího sboru svědků Jehovových. Zemřel ve věku 87 let, z nichž téměř 60 sloužil v betelu v Brooklynu.

Bratr Dan, jak mu jeho blízcí přátelé s láskou říkali, přišel do betelu v roce 1946. Předtím sloužil jako zvláštní průkopník v Kalifornii a během druhé světové války strávil kvůli své křesťanské neutralitě nějaký čas ve vězení. Zážitky z té doby barvitě vylíčil ve svém životním příběhu, který vyšel v anglickém vydání Strážné věže z 1. června 1985.

Bratr Sydlik byl známý jako obyčejný a přístupný člověk. Jeho pozitivní postoj a láska k životu se zračily ve slovech, jimiž často zahajoval ranní uctívání v rodině betel. Říkával: „Je pěkné, že můžeme žít a přitom sloužit pravému a živému Bohu.“ Jako veřejný řečník druhé povzbuzoval k podobnému pohledu na život, což bylo patrné z námětů jeho přednášek, jako například „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova“, „Zrcadleme Jehovovu radost“, „Udržujte oheň Božího ducha“ a „To nejlepší má teprve přijít“.

V roce 1970 se bratr Sydlik oženil s Marinou Hodsonovou z Anglie a říkal o ní, že je „darem od Boha“. Společně Jehovovi sloužili více než 35 let.

Během let strávených v betelu bratr Sydlik pracoval v různých odděleních, včetně tiskárny a redakčního oddělení. Také se podílel na vysílání rozhlasové stanice WBBR. V listopadu 1974 pak byl jmenován členem vedoucího sboru a posléze začal spolupracovat s personálním a redakčním výborem.

V redakčním výboru působil přes třicet let a v jeho práci se zrcadlila hluboká láska k lidem. Povzbuzoval druhé svým zvučným hlasem a vždy kladl do popředí drahocennou výsadu sloužit Jehovovi. Neustále zdůrazňoval, že pravé štěstí nezávisí na vnějších okolnostech, ale na našem vztahu k Jehovovi a postoji k životu.

Bratr Sydlik byl vynikajícím příkladem člověka, který opravdu miloval život a lidi. Rodině betel velmi chybí, ale jeho příklad působí dál. Jsme přesvědčeni, že se připojil k těm, o nichž se mluví ve Zjevení 14:13: „Šťastní jsou mrtví, kteří od tohoto času umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká duch, ať si odpočinou od své namáhavé práce, neboť věci, které dělali, jdou přímo s nimi.“