Můžete se rozšířit v lásce?

ŘETĚZ lodní kotvy musí vydržet obrovské pnutí, má-li plavidlo zůstat na místě. Je tedy velmi důležité, aby články řetězu byly v dobrém stavu a byly pevné. Jinak by se řetěz mohl přetrhnout.

Něco podobného by se dalo říci o křesťanském sboru. Pokud má zůstat silný a má se mu dobře dařit, je třeba, aby jeho členové byli jednotní. Díky čemu toho mohou dosáhnout? Díky lásce — ta je totiž nejsilnějším sjednocujícím činitelem. Není tedy divu, že Ježíš Kristus svým učedníkům řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ Praví křesťané si skutečně navzájem projevují takovou lásku, která je víc než jen přátelstvím nebo vzájemnou úctou. Rozvíjejí totiž lásku vyznačující se obětavostí. (Jan 13:34, 35)

Važme si svých spoluvěřících

V mnoha sborech slouží lidé, kteří se od sebe liší věkem, rasou, národností, kulturou, jazykem nebo sociálním zázemím. Každý z nich má některé věci rád a jiné zase ne, má své naděje a obavy a obvykle i nějaké břemeno, jež musí nést — možná nemoc nebo finanční problémy. Při takové rozmanitosti může být náročné křesťanskou jednotu udržet. Co nám tedy pomůže, aby se nám to podařilo a abychom se rozšířili v lásce? Vzájemnou lásku prohloubíme tak, že si budeme každého člena sboru ze srdce vážit.

Co to ale znamená vážit si někoho? Znamená to být k někomu vnímavý nebo citlivý, náležitě ho oceňovat, uvědomovat si jeho hodnotu nebo znamenitost, být vděčný. Pokud si tedy svých spoluvěřících vážíme, pak jsme vnímaví k jejich potřebám, máme pro ně hluboké ocenění, uvědomujeme si jejich znamenitost a jsme vděční za to, že spolu s námi uctívají Boha. Díky tomu si je časem velmi zamilujeme. Krátká úvaha o tom, co apoštol Pavel napsal v prvním století svým bratrům do Korintu, nám pomůže zjistit, jak můžeme křesťanskou lásku projevovat v co největší míře.

Korinťané měli „stísněné místo“

Svůj první dopis Korinťanům Pavel napsal v roce 55 n. l. a do roka jim poslal i svůj druhý dopis. Z toho, co uvedl, lze usuzovat, že někteří křesťané v korintském sboru si svých spoluvěřících nevážili. Pavel tuto situaci popsal slovy: „Naše ústa se k vám otevřela, Korinťané, naše srdce se rozšířilo. Nemáte v nás stísněné místo, ale máte stísněné místo ve své vlastní něžné náklonnosti.“ (2. Korinťanům 6:11, 12) Co měl Pavel na mysli, když Korinťanům sdělil, že mají „stísněné místo“?

 Myslel tím, že byli úzkoprsí a skoupí v srdci. Jeden biblický učenec vyjádřil názor, že láska Korinťanů k Pavlovi „narážela na skaliska obtížných situací, které vznikaly kvůli jejich nepodloženým podezřením a uražené ješitnosti“.

Všimněte si, co jim Pavel poradil: „Jako odplatou za to — mluvím jako k dětem — [se] rozšiřte i vy.“ (2. Korinťanům 6:13) Pavel Korinťany vybízel, aby se v lásce ke svým spoluvěřícím rozšířili. To znamená, že měli zaujmout pozitivní postoj a projevovat velkorysost, a ne se nechat ovládnout nedůvěrou nebo malichernými stížnostmi.

Jak se v lásce můžeme rozšířit dnes

Je příjemné vidět, jak se dnes praví ctitelé Boha namáhají, aby se rozšířili v lásce k sobě navzájem. Ano, rozšířit se v lásce opravdu vyžaduje úsilí. Nejde jen o nějaké intelektuální cvičení. Pokud se máme rozšířit, je nutné, abychom se chovali jinak než lidé, kteří se neřídí biblickými měřítky. Ti si druhých často váží jen velmi málo. Možná jsou bezohlední, uštěpační a sarkastičtí. Nikdy se proto takovými postoji nenechme ovlivnit. Bylo by smutné, kdyby naše láska přestala růst kvůli stejným pocitům nedůvěry, jimž kdysi podlehli Korinťané. To by se nám mohlo stát, kdybychom si u nějakého spolukřesťana pohotově všímali jeho chyb, ale neviděli bychom jeho silné stránky. Příčinou by mohlo být také to, že někdo pochází z jiné kultury.

Boží služebník, který se rozšiřuje v lásce, si naopak svých spoluvěřících opravdově váží. Má pro ně hluboké ocenění, respektuje jejich důstojnost a je vnímavý k jejich potřebám. I když má oprávněný důvod ke stížnosti,  ochotně druhým odpustí a nechová v sobě zášť. Místo toho svým spoluvěřícím raději připíše dobré pohnutky. Díky své velkorysosti projevuje takovou lásku, o jaké Ježíš prorocky řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

Usilujte o nová přátelství

Opravdová láska nám pomůže, abychom se nezaměřovali jen na úzký okruh svých přátel, ale usilovali o blízké vztahy i s těmi členy sboru, s nimiž se obvykle příliš nestýkáme. O koho může jít? Někteří naši křesťanští bratři a sestry jsou plaší nebo mají z nějakého důvodu přátel jen málo. Možná si říkáme, že s takovými křesťany máme kromě uctívání Boha společného jen máloco. Ale cožpak nevznikla některá velmi důvěrná přátelství, o nichž se v Bibli píše, právě mezi lidmi, kteří byli podle všeho zcela odlišní?

Například Rut a Noemi byly různého věku, národnosti a kultury, a odlišný byl dokonce i jejich rodný jazyk. Přesto se nad tyto rozdíly dokázaly povznést. Jonatan byl vychováván jako princ, David zase jako pastýř. Byl mezi nimi velký věkový rozdíl, a přece měli jedno z nejpevnějších přátelství, o nichž se Svaté Písmo zmiňuje. Přátelství bylo pro tyto Boží služebníky zdrojem potěšení a duchovně je posilovalo. (Rut 1:16; 4:15; 1. Samuelova 18:3; 2. Samuelova 1:26)

Pevná přátelství mezi pravými křesťany různých věkových kategorií a s naprosto odlišnými životními podmínkami vznikají i dnes. Například Regina je svobodná matka se dvěma dospívajícími dětmi. * Má nabitý program a na společenství s druhými jí zbývá jen málo času. Harald a Ute jsou bezdětný manželský pár v důchodovém věku. Na první pohled by se zdálo, že tyto dvě rodiny nemají mnoho společného. Harald a Ute si však vzali k srdci biblickou radu, aby se rozšířili. Společně s Reginou a jejími dětmi podnikají různé věci — například se společně podílejí na veřejné kazatelské službě a občas si někam zajdou.

Můžeme rozšířit okruh svých přátel i my? Proč bychom se nespřátelili se spoluvěřícími, kteří jsou z jiného národa, kultury nebo věkové skupiny?

Buďme vnímaví k potřebám druhých

Když budeme velkorysí v srdci, podnítí nás to, abychom byli vnímaví k potřebám druhých. O jaké potřeby jde? Všímejte si jednotlivých členů křesťanského sboru. Mladí lidé potřebují vedení, letití povzbuzení, celodobí služebníci pochvalu a podporu, a spoluvěřící, kteří jsou sklíčení, někoho, kdo by jim naslouchal. Určité potřeby má zkrátka každý. A my na ně chceme v co největší míře reagovat.

Rozšířit se také znamená, že projevíme pochopení lidem, kteří mají nějaké zvláštní potřeby. Znáte někoho, kdo zápasí s chronickou nemocí nebo prožívá jinou náročnou zkoušku? Když se rozšíříte v lásce a budete se snažit být velkorysí, pomůže vám to, abyste své spoluvěřící v nouzi dokázali pochopit a podpořit.

S tím, jak se blíží splnění biblických proroctví o blízké budoucnosti, stávají se pevná pouta jednoty ve sboru mnohem cennějšími než majetek, schopnosti či kariéra. (1. Petra 4:7, 8) Každý z nás může přispět k posílení pout jednoty ve svém vlastním sboru tak, že se rozšíří v lásce ke svým spoluvěřícím. Můžeme si být jistí, že Jehova nám bohatě požehná, když budeme jednat podle slov jeho Syna, Ježíše Krista, který řekl: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 15:12)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 10]

Vážit si svých bratrů a sester znamená mít pro ně hluboké ocenění, respektovat jejich důstojnost a být vnímaví k jejich potřebám