Muž i žena si zasluhují úctu

JEHOVA BŮH stvořil nejdřív Adama, pak Evu. Předtím než byla stvořena, Adam poznával rozmanité stránky života a dostával od Jehovy různé pokyny. (1. Mojžíšova 2:15–20) Jako Boží mluvčí pak Adam tyto pokyny předával své manželce. Je tedy logické, že ve všem, co se týkalo uctívání Boha, jí poskytoval vedení.

Na podobném principu je založeno uspořádání křesťanského sboru. Může být užitečné, když tento princip prozkoumáme. Apoštol Pavel napsal: „Nedovoluji ženě, aby . . . uplatňovala autoritu nad mužem, ale aby mlčela. Vždyť Adam byl vytvořen první, pak Eva.“ (1. Timoteovi 2:12, 13) To neznamená, že na křesťanských shromážděních ženy nesmí vůbec promluvit. Mají mlčet v tom smyslu, že by se s muži neměly pouštět do sporů. Neměly by také snižovat postavení, do něhož byli muži jmenováni, ani by neměly usilovat o to, aby ve sboru vyučovaly. Předsedat a vyučovat ve sboru totiž dostali za úkol muži. Ženy však význačnou měrou přispívají ke křesťanským shromážděním tím, že se na nich různými způsoby podílejí.

Roli muže i ženy v Božím uspořádání můžeme lépe pochopit ze slov apoštola Pavla, který napsal: „Muž . . . není z ženy, ale žena z muže . . . Ostatně ve spojitosti s Pánem není ani žena bez muže, ani muž bez ženy [žádný z nich není nezávislý na tom druhém]. Vždyť právě jako je žena z muže, tak je také muž prostřednictvím ženy; ale všechno je z Boha.“ (1. Korinťanům 11:8–12)

Ženy dostaly vynikající možnosti

Zákon, který Izraelité obdrželi od Boha, poskytoval ženám mnoho vynikajících možností a dával jim prostor projevit iniciativu. Například v Příslovích 31:10–31 se mluví o ‚schopné manželce‘, která nakupuje kvalitní materiály a vyrábí z nich vynikající oděvy pro svou domácnost. Dokonce ‚udělala i spodní oděvy a prodala je‘. (Verše 13, 21–24) Podobně „jako lodě kupce“, i tato znamenitá žena obstarává vybrané potraviny, i když je musí získávat z dalekých míst. (Verš 14) „Uvažovala o poli a přistoupila k tomu, aby je obdržela,“ a také „zasadila vinici“. (Verš 16) „Její obchodování je dobré“ a přináší rodině zisk. (Verš 18) Kromě toho, že „bdí nad chodem své domácnosti“, tato pracovitá ctitelka Jehovy nesobecky pomáhá i jiným lidem. (Verše 20, 27) Není tedy divu, že je chválena. (Verš 31)

Jehovovy zákony předané prostřednictvím Mojžíše poskytovaly ženám velké možnosti k duchovnímu růstu. U Jozua 8:35 například čteme: „Neprokázalo se být ani jediné slovo ze všeho, co Mojžíš přikázal, které by Jozue nahlas nepřečetl před celým izraelským sborem, včetně žen a maličkých a cizích usedlíků, kteří chodili v jejich středu.“ O knězi Ezrovi Bible říká: „První den sedmého měsíce přinesl zákon před sbor  mužů i žen a všech dostatečně inteligentních k tomu, aby naslouchali. A dále z něho četl nahlas před veřejným prostranstvím, které je před Vodní branou, od rozbřesku do poledne, před muži a ženami a ostatními inteligentními; a uši všeho lidu byly pozorné vůči knize zákona.“ (Nehemjáš 8:2, 3) Ze čtení Zákona tedy měly užitek i ženy. Izraelitky se rovněž podílely na slavení náboženských svátků. (5. Mojžíšova 12:12, 18; 16:11, 14) Nejdůležitější však bylo, že ženy ve starověkém Izraeli mohly mít osobní vztah k Jehovovi Bohu a samy se k němu mohly modlit. (1. Samuelova 1:10)

V prvním století n. l. měly bohabojné ženy možnost sloužit Ježíšovi. (Lukáš 8:1–3) Například během večeře v Betanii mu jedna žena potřela hlavu a nohy vonným olejem. (Matouš 26:6–13; Jan 12:1–7) Ženy byly také mezi těmi, komu se Ježíš objevil po svém vzkříšení. (Matouš 28:1–10; Jan 20:1–18) Po jeho nanebevstoupení se sešla skupina asi 120 učedníků, mezi nimiž byly i ‚některé ženy a Marie, Ježíšova matka‘. (Skutky 1:3–15) Nepochybně mnohé nebo možná všechny tyto ženy byly rovněž v horní místnosti v Jeruzalémě v den Letnic roku 33 n. l. Tehdy byl na Ježíšovy učedníky seslán svatý duch a tak dostali zázračnou schopnost mluvit mnoha různými jazyky. (Skutky 2:1–12)

Muži i ženy byli mezi těmi, na nichž se v den Letnic splnil text z Joela 2:28, 29, který tehdy citoval apoštol Pavel: „[Já, Jehova] vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat . . . a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha.“ (Skutky 2:13–18) Nějakou dobu po Letnicích roku 33 n. l. měly i křesťanky dary ducha. Prorokovaly, což znamenalo, že o duchovních pravdách mluvily v cizích jazycích.

Ve svém dopise křesťanům v Římě se apoštol Pavel hezky vyjadřoval o ‚naší sestře Foibé‘ a přál si, aby ji mezi sebe přijali. V tomto dopise se zmiňoval také o Tryfeně a Tryfose a napsal, že „tvrdě pracují v Pánu“. (Římanům 16:1, 2, 12) Ačkoli tyto křesťanky v prvním století nemohly být jmenovány  do odpovědných postavení, Bůh jim a mnoha dalším ženám požehnal tím, že je vybral do nebeské vlády svého Syna, Ježíše Krista. (Římanům 8:16, 17; Galaťanům 3:28, 29)

Zbožné ženy mají nádherné výsady i dnes. Žalm 68:11 totiž říká: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ Takové ženy si zaslouží chválu. Například díky jejich obratnému vyučování na domácích biblických studiích mnozí lidé přijímají pravdu, což Bohu působí velkou radost. Chválu si zaslouží také vdané křesťanky, které pomáhají svým dětem získat víru a které podporují své manžely, když mají mnoho povinností ve sboru. (Přísloví 31:10–12, 28) Důstojné místo v Božím uspořádání mají i svobodné křesťanky. Křesťanští muži jsou totiž vybízeni, aby ‚snažně prosili starší ženy jako matky a mladší ženy jako sestry se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:1, 2)

Muži jsou pověřováni různými úkoly

Křesťanským mužům Bůh dal určité postavení a očekává, že podle toho budou jednat. Pavel prohlásil: „Chci . . . , abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korinťanům 11:3) I muž má tedy nad sebou nějakou autoritu — zodpovídá se Kristu a v konečném důsledku Bohu. A Bůh očekává, že muž bude svou autoritu vykonávat láskyplně. (Efezanům 5:25) Od doby, co byli stvořeni první lidé, se tento Boží záměr nezměnil.

Bible ukazuje, že Bůh dával mužům úkoly, které souvisely s jejich postavením hlavy. Například Noema pověřil stavbou archy, která sloužila k záchraně života během potopy. (1. Mojžíšova 6:9–7:24) Abrahamovi dal slib, že prostřednictvím jeho semene si budou žehnat všechny rodiny a národy země. Prvotní částí tohoto semene je Kristus Ježíš. (1. Mojžíšova 12:3; 22:18; Galaťanům 3:8–16) Mojžíše Jehova pověřil vyvedením Izraelitů z Egypta. (2. Mojžíšova 3:9, 10, 12, 18) A jeho prostřednictvím jim dal soubor norem, který je znám jako smlouva Zákona neboli mojžíšský Zákon. (2. Mojžíšova 24:1–18) Navíc všichni pisatelé Bible byli muži.

Ježíš, hlava křesťanského sboru, „dal dary v podobě lidí“. (Efezanům 1:22; 4:7–13) V Pavlově výčtu požadavků, které musí splňovat dozorce, se mluví o mužích. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Ve sborech svědků Jehovových proto jen oni slouží v postavení dozorců neboli starších a také služebních pomocníků. (Filipanům 1:1, 2; 1. Timoteovi 3:8–10, 12) Pouze muži mohou působit v křesťanském sboru jako pastýři. (1. Petra 5:1–4) Jak jsme však viděli, i ženy dostaly od Boha nádherné výsady.

Respektování Bohem dané úlohy přináší štěstí

Když muži i ženy plní úlohu, kterou dostali od Boha, přispívá to ke štěstí. Pokud manžel napodobuje příklad Krista a manželka příklad sboru, výsledkem je spokojené manželství. „Manželé, milujte stále své manželky,“ napsal apoštol Pavel, „právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj . . . [Ať] každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe.“ (Efezanům 5:25–33) Manžel se má tedy autority v rodině ujímat láskyplným, a ne sobeckým způsobem. Ačkoli se křesťanský sbor neskládá z dokonalých lidí, Kristus ho přesto miluje a stará se o něj. Podobně by měl i křesťanský manžel milovat svou manželku a starat se o ni.

Křesťanská manželka „by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. (Efezanům 5:33) A sbor je pro ni v tomto směru dobrým  příkladem. V Efezanům 5:21–24 je řečeno: „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem. Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. Vskutku jako se sbor podřizuje Kristu, tak ať se i manželky podřizují svým manželům ve všem.“ Podřizovat se manželovi může být někdy pro manželku opravdu náročné, avšak „sluší [se to] v Pánu“. (Kolosanům 3:18) Jestliže bude mít na paměti, že tím působí radost Pánu, Ježíši Kristu, bude to pro ni snazší.

Křesťanská manželka se manželovu vedení podřizuje i v tom případě, že její víru nesdílí. Apoštol Petr říká: „Vy, manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2) Sáru, která měla ke svému manželovi Abrahamovi úctu, Bůh odměnil tím, že mohla porodit Izáka a stala se tak předkem Ježíše Krista. (Hebrejcům 11:11, 12; 1. Petra 3:5, 6) Manželky, které jednají podobně jako Sára, Bůh také určitě odmění.

Pokud jak muži, tak ženy plní úlohu, kterou dostali od Boha, přispívá to k pokoji a souladu. Výsledkem je, že jsou spokojení a šťastní. A navíc, když poslouchají biblické požadavky, propůjčuje jim to důstojnost, která je s jejich postavením v Božím uspořádání spojena.

[Rámeček na straně 7]

Jak se dívají na postavení, které jim dal Bůh

„Můj manžel uplatňuje autoritu láskyplným způsobem,“ říká Susan. „Obvykle spolu mluvíme o každém rozhodnutí. Když pak rozhodne, co uděláme, vím, že to pro nás bude prospěšné. To, že respektuji úlohu, kterou Jehova dal křesťanským manželkám, mi opravdu přináší pocit štěstí a také to upevňuje naše manželství. Máme blízký vztah a společně se snažíme dosahovat duchovních cílů.“

Mindy uvádí tento postřeh: „Úloha, kterou Jehova dal ženám, je dokladem jeho lásky k nim. Tím, že mám ke svému manželovi úctu a podporuji ho, aby se mohl věnovat sborovým povinnostem, dávám najevo své ocenění pro toto Jehovovo uspořádání.“

[Obrázky na straně 5]

V souladu s postavením muže jako hlavy dal Bůh Noemovi, Abrahamovi a Mojžíšovi určité úkoly

[Obrázek na straně 7]

„Žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko“