Přejít k článku

Přejít na obsah

Samuel podporuje pravé uctívání

Samuel podporuje pravé uctívání

Samuel podporuje pravé uctívání

PROROK kárá své spoluvěřící, kteří chtějí lidského krále, a vybízí je, aby v tomto ohledu poslechli Boha. Chce prokázat, že má autoritu od Jehovy, a proto ho žádá o znamení v podobě bouře. V této roční době, kdy v Izraeli probíhá sklizeň pšenice, prakticky nikdy bouřky nejsou. Bůh však sesílá hřmění a déšť. Na lid padne velká bázeň před Jehovou a před jeho představitelem Samuelem. (1. Samuelova 12:11–19)

Prorok Samuel je rovněž jedním z pisatelů Bible. Jeho historická zpráva je nabita událostmi, k nimž došlo v průběhu asi 330 let, a zahrnuje význačné činy izraelských soudců. Psal například o životě Samsona, nejsilnějšího člověka na zemi. Tento příběh se stal námětem básní, opery a také divadelních představení a filmů. (Soudci, kapitoly 13 až 16) Samuel také zaznamenal zprávu o dvou chudých vdovách — o Rut a její tchyni Noemi. I tento skutečný příběh se šťastným koncem působí na city čtenářů. (Rut, kapitoly 1 až 4)

Co se ze Samuelových spisů a z jeho života můžeme naučit? Jak Samuel podporoval pravé uctívání?

Samuelovo dětství

Samuelův otec Elkana byl ctitel Jehovy a milující manžel. Jeho manželka Hana měla hluboké duchovní smýšlení. Nemohla mít děti, a proto se v Jehovově domě, který byl v Šilu, úpěnlivě modlila a dala tento slib: „Ó Jehovo vojsk, jestliže zcela jistě shlédneš na trápení své otrokyně a skutečně na mne vzpomeneš a nezapomeneš na svou otrokyni a skutečně dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Jehovovi na všechny dny jeho života, a na jeho hlavu nevejde břitva.“ (1. Samuelova 1:1–11) To znamenalo, že dítě bude zasvěceno pro službu Jehovovi.

Hana se modlila potichu, „jen rty se jí třásly“. Velekněz Eli se proto nesprávně domníval, že je opilá, a pokáral ji. Když mu však Hana uctivě vysvětlila svou situaci, řekl jí: „Jdi v pokoji, a kéž Bůh Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“ A Jehova ji skutečně vyslyšel, protože zpráva pokračuje: „Když uběhl rok, stalo se tedy, že Hana otěhotněla a porodila syna a přistoupila k tomu, aby mu dala jméno Samuel, protože, jak řekla, ‚vyžádala jsem si ho od Jehovy‘.“ (1. Samuelova 1:12–20)

Samuel byl vychováván v „kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Jakmile byl odstaven, Hana ho přivedla do Božího domu v Šilu a předala ho veleknězi Elimu. Pod jeho vedením se chlapec „stal Jehovovým služebníkem“. Hana pociťovala velkou radost a vyjádřila ji působivými slovy díků, která později zaznamenal právě Samuel. (1. Samuelova 2:1–11)

Rodiče, povzbuzujete své děti, aby si jako životní dráhu vybraly službu Jehovovi? Nejlepší způsob, jak lze využívat svou energii, je podpora pravého uctívání.

Samuel si na život ve svatostánku dobře zvykl. „Dále rostl u Jehovy“ a byl „stále milejší jak ze stanoviska Jehovova, tak z lidského.“ Projevoval zbožné vlastnosti, a díky tomu si ho lidé oblíbili. (1. Samuelova 2:21, 26)

To se však nedalo říci o Chofnim a Pinechasovi, neužitečných synech Eliho, kteří „neuznávali Jehovu“. Dopouštěli se nemravnosti a brali si pro sebe ty nejlepší části z obětí, které lidé přinášeli do svatostánku. Bůh již poslal jednoho proroka, aby Elimu oznámil, jaký trest ho čeká. Součástí trestu měla být i smrt jeho synů. (1. Samuelova 2:12, 15–17, 22–25, 27, 30–34) Jehova nyní pověřil Samuela, aby Elimu předal další poselství soudu.

Samuel slouží jako prorok

Bůh řekl Samuelovi: „Povíš [Elimu], že soudím jeho dům na neurčitý čas za provinění, které znal, protože jeho synové svolávají zlo na Boha, a on je přísně nenapomenul.“ Sdělit toto poselství určitě nebylo snadné, ale Eli trval na tom, že mu Samuel nesmí zatajit ani slovo. Pověděl mu tedy vše, co Jehova řekl, a k tomu potřeboval značnou odvahu. (1. Samuelova 3:10–18)

Když Samuel dospěl, Izraelitům začalo být zřejmé, že je Božím prorokem. (1. Samuelova 3:19, 20) Odsouzení, které předpověděl, začalo tím, že Izrael utrpěl drtivou porážku od Filištínů. Chofni a Pinechas v bitvě zahynuli a Filištíni se zmocnili truhly Jehovovy smlouvy. Když se o tom Eli dozvěděl, spadl ze svého sedátka nazad, zlomil si vaz a zemřel. (1. Samuelova 4:1–18)

O dvacet let později Samuel vybízel Izraelity, aby opustili falešné uctívání. Tehdy odstranili své modly, postili se a vyznali se ze svých hříchů. Samuel se za ně modlil a předložil v jejich prospěch zápalnou oběť. Jaký byl výsledek? Když Filištíni zaútočili, Bůh je uvrhl ve zmatek. Izraelité pak přešli do protiútoku a porazili je. Díky Jehovovu požehnání se jejich situace výrazně zlepšila a získali zpět území, která jim Filištíni vzali. (1. Samuelova 7:3–14)

Samuel se velmi snažil pravé uctívání podporovat. Například dohlížel na to, aby něco z válečné kořisti bylo použito na udržování svatostánku. Pomohl zorganizovat svátek Pasach a službu levitských strážců bran. (1. Paralipomenon 9:22; 26:27, 28; 2. Paralipomenon 35:18) Každý rok opouštěl svůj dům v Ramě, aby soudil v různých městech. Jako soudce si získal pověst čestného a nestranného muže. Vzhledem k tomu, že si jej lidé vážili, mohl jim po duchovní stránce pomáhat. (1. Samuelova 7:15–17; 9:6–14; 12:2–5) Samuelova čestnost a duchovní smýšlení nepochybně motivovaly mnohé, aby jeho příklad napodobovali. Motivuje Samuelův způsob života i vás?

Izrael žádá o krále

Když Samuel zestárl, ustanovil své syny Joela a Abijáše za soudce. Ti však „nechodili v jeho cestách, ale měli sklon chodit za nepoctivým ziskem a přijímali úplatek a převraceli soud“. Kvůli jejich jednání izraelští starší muži žádali o krále. (1. Samuelova 8:1–5) To bylo v Samuelových očích špatné. Modlil se v té věci k Jehovovi a Bůh mu odpověděl: „Nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem.“ (1. Samuelova 8:6, 7) Bůh Samuelovi řekl, aby přání Izraelitů vyhověl a aby je upozornil, že monarchie jim přinese ztrátu určitých svobod. Lid však trval na svém, a tak Jehova Samuela pověřil, aby za krále pomazal Saula. (1. Samuelova 8:6–22; 9:15–17; 10:1)

Samuel toto uspořádání podporoval, přestože měl obavy, k čemu povede. Po vítězství Izraelitů nad Ammonity shromáždil lid u Gilgalu, aby potvrdil Saulovo kralování. (1. Samuelova 10:17–24; 11:11–15) Připomněl dějiny Izraele a vybídl krále i lid, aby Jehovu poslouchali. Na Samuelovu modlitbu Bůh odpověděl neobvyklou bouřkou, o které jsme se zmínili v úvodu. To lid přimělo, aby uznal, že odmítnutí Jehovy jakožto Krále bylo chybou. Když Izraelité Samuela žádali, aby se za ně modlil, odpověděl jim: „Z mé strany je nemyslitelné, abych zhřešil proti Jehovovi tím, že se přestanu modlit ve váš prospěch; a budu vás poučovat o dobré a správné cestě.“ Samuel je opravdu krásným příkladem věrné lásky k Jehovovi a jeho lidu. (1. Samuelova 12:6–24) Jste i vy ochotni takto podporovat teokratické uspořádání a modlit se ve prospěch svých spoluvěřících?

První dva lidští králové Izraele

Saul byl skromný muž a měl Boží schválení. (1. Samuelova 9:21; 11:6) Časem se však Božími pokyny řídit přestal. Samuel ho například pokáral za to, že ačkoliv dostal příkaz počkat na něj, netrpělivě sám předložil oběť. (1. Samuelova 13:10–14) Poté, co jednal neposlušně a ušetřil život amalekitského krále Agaga, Samuel mu řekl: „Jehova dnes od tebe odtrhl izraelské královské panování a jistě je dá tvému bližnímu, který je lepší než ty.“ Samuel pak sám usmrtil Agaga a odešel truchlit pro Saula. (1. Samuelova 15:1–35)

Jehova nakonec Samuelovi řekl: „Jak dlouho budeš truchlit pro Saula, zatímco jsem ho přece zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem?“ Nato poslal Samuela do Betléma, aby za krále pomazal jednoho ze synů Jišaie. Samuel zkoumal jednoho po druhém a nakonec mu Jehova řekl, aby pomazal nejmladšího syna, Davida. Tehdy dostal Samuel důležité poučení: „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:1–13)

Vzhledem k tomu, že Samuel se kvůli Saulově neposlušnosti velmi trápil, co asi musel cítit, když pak Saul v sobě živil vražednou nenávist vůči Davidovi? Navzdory takovým těžkostem Samuel zůstal aktivní i v pokročilém věku a dělal v Jehovově službě všechno, co mohl. (1. Samuelova 19:18–20)

Samuelův odkaz

Když Samuel zemřel, Izraelité ho oplakávali. Tento pokorný a odvážný prorok ovlivnil život mnoha z nich. (1. Samuelova 25:1) Samuel byl nedokonalý, a tak se někdy ve svém úsudku mýlil, ale přesto projevoval výlučnou oddanost Jehovovi a neúnavně se snažil pomáhat druhým, aby to dělali také.

Ačkoli se od doby, kdy žil Samuel, hodně změnilo, zpráva o jeho životě je velmi poučná i pro nás. Samuel totiž především dělal věci Jehovovým způsobem a podporoval pravé uctívání. Jednáme tak i my?

[Rámeček na straně 16]

POUČENÍ ZE SAMUELOVA ŽIVOTA

• Tak jako Samuela rodiče poučovali z Božího slova, vychovávejte i vy své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4)

• Povzbuzujte své děti, aby si podobně jako Samuel zvolily službu Jehovovi jako svou životní dráhu.

• Samuel je dobrým příkladem v tom, že projevoval bohulibé vlastnosti, a díky tomu byl velmi oblíben.

• Samuel se ze všech sil snažil podporovat pravé uctívání, a totéž bychom měli dělat i my.

[Obrázek na straně 15]

Samuel podporoval pravé uctívání a ochotně poskytoval druhým duchovní pomoc