Jehova je vděčný Bůh

„Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (HEBREJCŮM 6:10)

1. Jak dal Jehova najevo, že si váží Moabky Rut?

JEHOVA si velmi váží úsilí těch, kdo se upřímně snaží konat jeho vůli, a bohatě je odměňuje. (Hebrejcům 11:6) Věrný Boaz dobře znal tuto nádhernou stránku Boží osobnosti. Je to patrné ze slov, která řekl Moabce Rut, jež se s láskou starala o svou ovdovělou tchyni: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a kéž se ti dostane dokonalé mzdy od Jehovy.“ (Rut 2:12) Získala Rut od Boha požehnání? Rozhodně ano. Zpráva o jejím životě je totiž zapsána v Bibli. Kromě toho se provdala za Boaza a tak se dostala do rodové linie, která vedla ke králi Davidovi a k Ježíši Kristu. (Rut 4:13, 17; Matouš 1:5, 6, 16) To je pouze jeden z mnoha biblických příkladů, z nichž je patrné, že Jehova si svých služebníků váží.

2, 3. (a) Proč je Jehovova vděčnost zvlášť pozoruhodná? (b) Proč si Jehova naší služby opravdu váží? Znázorněte to.

² Jehova by to ze své strany považoval za nespravedlnost, kdyby svým služebníkům nebyl vděčný. V Hebrejcům 6:10 je totiž napsáno: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ Na tomto výroku je zvlášť pozoruhodné to, že Bůh je svým oddaným služebníkům vděčný, i když jsou hříšní a nedosahují jeho slávy. (Římanům 3:23)

³ Kvůli své nedokonalosti můžeme mít pocit, že naše skutky zbožné oddanosti jsou nevýznamné a že si za ně Boží požehnání ani nezasloužíme. Jehova však plně rozumí našim pohnutkám a okolnostem a velmi si váží služby, kterou mu prokazujeme celou duší. (Matouš 22:37) Můžeme si to znázornit. Maminka najde na stole dárek. Je to obyčejný, levný náhrdelník. Mohlo by se zdát, že takový dárek nemá velkou hodnotu. Pak ale maminka zjistí, že jí ho věnovala její malá dcerka, která za něj dala všechny své úspory. Maminka nyní vidí náhrdelník v úplně jiném světle. Se slzami v očích obejme svou dcerku a ze srdce si takového dárku váží.

4, 5. Jak Ježíš napodoboval Jehovu v projevování vděčnosti?

⁴ Jelikož Jehova velmi dobře zná naše pohnutky a omezení, váží si toho, když mu dáváme to nejlepší, ať už je to málo nebo mnoho. Ježíš byl v tomto ohledu dokonalým obrazem svého Otce. Je to patrné  například z biblické zprávy o chudé vdově. „Když [Ježíš] vzhlédl, viděl bohaté, jak vhazují své dary do pokladnic. Potom viděl nějakou nuznou vdovu, jak tam vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty, a řekl: ‚Pravdivě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Ti všichni totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.‘“ (Lukáš 21:1–4)

⁵ Ježíš věděl o životních okolnostech té ženy — že byla ovdovělá a chudá. Dobře si tedy uvědomoval skutečnou hodnotu jejího daru a ze srdce si toho vážil. Totéž platí o Jehovovi. (Jan 14:9) Jistě je povzbuzující vědět, že bez ohledu na svou životní situaci můžeme najít přízeň v očích našeho vděčného Boha a jeho Syna.

Jehova odměňuje zbožného Etiopa

6, 7. Proč a jak Jehova projevil vděčnost Ebed-melekovi?

⁶ To, že Jehova je vděčný těm, kdo konají jeho vůli, je patrné z mnoha biblických zpráv. Příkladem může být Jehovovo jednání se zbožným Etiopem Ebed-melekem, který byl současníkem Jeremjáše a sloužil v domácnosti nevěrného judského krále Sedekjáše. Ebed-melek se dozvěděl, že judská knížata lživě obvinila proroka Jeremjáše ze vzpoury a nechala ho uvrhnout do cisterny, aby tam zemřel hlady. (Jeremjáš 38:1–7) Ebed-melek věděl, že Jeremjáš je prudce nenáviděn za poselství, které káže, ale přesto se rozhodl riskovat svůj život a přimluvit se za něj u krále. Odvážně Sedekjášovi řekl: „Můj pane, králi, ti muži učinili špatně ve všem, co udělali proroku Jeremjášovi, kterého hodili do cisterny, takže pro hlad zemře tam, kde je.“ Na králův příkaz Ebed-melek svolal  třicet mužů a Božího proroka zachránili. (Jeremjáš 38:8–13)

⁷ Jehova viděl, že Ebed-melekovo jednání bylo projevem víry, díky níž překonal strach, který měl. Jehova projevil Ebed-melekovi vděčnost a prostřednictvím Jeremjáše mu řekl: „Hle, uskutečňuji svá slova na tomto městě k neštěstí, a ne k dobrému . . . A toho dne tě osvobodím . . . a nebudeš vydán do ruky mužů, kterých se sám strachuješ. Zcela jistě ti totiž opatřím únik . . .; a jistě budeš mít svou duši jako kořist, protože jsi ve mne důvěřoval.“ (Jeremjáš 39:16–18) Ano, Jehova osvobodil Ebed-meleka i Jeremjáše z rukou ničemných judských knížat a později i Babylóňanů, kteří zpustošili Jeruzalém. Žalm 97:10 říká: „[Jehova] střeží duše svých věrně oddaných; z ruky ničemných je osvobozuje.“

‚Tvůj Otec, který se dívá vskrytu, ti oplatí‘

8, 9. Jakých modliteb si Jehova váží, jak je to patrné z Ježíšových slov a jeho příkladu?

⁸ Další důkaz toho, že Jehova si váží našich projevů zbožné oddanosti, můžeme vidět v tom, co je v Bibli napsáno o modlitbě. „V modlitbě přímých má [Bůh] zalíbení,“ je uvedeno v Příslovích 15:8. V Ježíšově době se mnozí náboženští vůdci modlili veřejně. Nebylo to však ze skutečné zbožnosti, ale proto, že chtěli udělat dojem na lidi. „Mají svou plnou odměnu,“ řekl Ježíš. Své následovníky však poučil: „Ale ty, když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci, který je vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.“ (Matouš 6:5, 6)

⁹ Ježíš samozřejmě neodsuzoval veřejné modlitby. Sám se na veřejnosti modlil při mnoha příležitostech. (Lukáš 9:16) Jehova si velmi váží toho, když se k němu upřímně modlíme, aniž máme v úmyslu udělat na druhé dojem. Dobrým ukazatelem hloubky naší lásky k Bohu a důvěry v něj jsou však soukromé modlitby. Není tedy divu, že Ježíš často vyhledával k modlitbám soukromí. Jednou se modlil „časně ráno, dokud byla ještě tma“. Jindy „sám vystoupil na horu, aby se modlil“. A než vybral dvanáct apoštolů, modlil se o samotě celou noc. (Marek 1:35; Matouš 14:23; Lukáš 6:12, 13)

10. Čím si můžeme být jisti, když jsou naše modlitby upřímné a projevuje se v nich touha líbit se Bohu?

¹⁰ Jehova jistě pozorně naslouchal upřímným slovům svého Syna. Ježíš se někdy modlil „se silnými výkřiky a slzami . . . a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. (Hebrejcům 5:7; Lukáš 22:41–44) Když se v našich modlitbách projevuje taková upřímnost a touha líbit se Bohu, můžeme si být jisti, že náš nebeský Otec pozorně a s vděčností naslouchá. Ano, „Jehova je blízko všech, . . . kdo ho vzývají v opravdovosti“. (Žalm 145:18)

11. Jak na Jehovu působí to, co děláme v soukromí?

¹¹ Když si Jehova váží toho, že se k němu vskrytu modlíme, jistě si váží i toho, když ho vskrytu posloucháme. Jehova totiž dobře ví, co děláme v soukromí. (1. Petra 3:12) To, že jsme věrní a poslušní, když nás druzí nevidí, je dobrou známkou toho, že máme ‚úplné srdce‘ pro Jehovu. Pohnutky, které z něj vycházejí, jsou čisté a jsme díky tomu podněcováni, abychom se pevně drželi toho, co je správné. (1. Paralipomenon 28:9) Takové jednání jistě dělá Jehovovi radost. (Přísloví 27:11; 1. Jana 3:22)

12, 13. Jak můžeme střežit svou mysl a srdce a být jako věrný učedník Natanael?

¹² Věrní křesťané se proto mají na pozoru před tajnými hříchy, které kazí mysl  a srdce, jako je například sledování pornografie a násilí. Některé hříchy je sice možné zatajit před lidmi, ale uvědomujeme si, že „všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebrejcům 4:13; Lukáš 8:17) Díky tomu, že se ze všech sil snažíme vyhýbat věcem, které Jehovu zarmucují, máme čisté svědomí a radost z jeho schválení. Není tedy pochyb o tom, že si Jehova hluboce váží těch, ‚kdo chodí bezúhonně a konají spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci‘. (Žalm 15:1, 2)

¹³ Jak ale střežit svou mysl a srdce ve světě, který je prosáklý špatností? (Přísloví 4:23; Efezanům 2:2) Musíme plně využívat všechna duchovní opatření. Kromě toho se musíme ze všech sil bránit tomu, co je špatné, a dělat, co je dobré. Musíme okamžitě zavrhovat nesprávné touhy, aby se nestaly plodnými a neporodily hřích. (Jakub 1:14, 15) Jistě bychom měli velkou radost, kdyby o nás Ježíš řekl to, co řekl o Natanaelovi: „Podívejte se, [člověk], v němž není žádný klam.“ (Jan 1:47) Natanael, kterého také nazývali Bartoloměj, byl později poctěn tím, že se stal jedním z Ježíšových dvanácti apoštolů. (Marek 3:16–19)

‚Milosrdný a věrný Velekněz‘

14. Jak se Ježíšova reakce na Mariin skutek lišila od reakce jeho učedníků?

¹⁴ Ježíš je „obrazem neviditelného Boha“, a proto vždy dokonale napodobuje svého Otce v projevech vděčnosti těm, kdo Bohu slouží z čistého srdce. (Kolosanům 1:15) Příkladem může být následující událost. Pět dní předtím než se Ježíš vzdal svého života, byl se svými učedníky na návštěvě v Betanii u jistého Šimona. V průběhu večera Marie, sestra Lazara a Marty, „vzala libru vonného oleje, pravý nard, velmi drahý“ (v hodnotě přibližně roční mzdy) a potřela jím Ježíšovi hlavu a nohy. (Jan 12:3) „K čemu to plýtvání?“ divili se někteří z učedníků. Ježíš však viděl její čin v úplně jiném světle. Považoval to za projev velké štědrosti a také za skutek hlubokého významu v souvislosti s jeho blížící se smrtí a pohřbem. Ježíš proto Marii nekritizoval, ale naopak jí projevil čest. Řekl: „Kdekoli v celém světě se bude kázat tato dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“ (Matouš 26:6–13)

15, 16. Jaký užitek máme z toho, že Ježíš žil a sloužil Bohu jako člověk?

¹⁵ Je to velká výsada, že naším Vůdcem je někdo tak vděčný. Když Ježíš žil jako člověk na zemi, Jehova jej připravoval na úkol, který mu chtěl v budoucnu svěřit. Ježíš měl sloužit jako Velekněz a Král, nejprve ve prospěch sboru pomazaných a později ve prospěch celého světa. (Kolosanům 1:13; Hebrejcům 7:26; Zjevení 11:15)

¹⁶ Ještě předtím než Ježíš přišel na zem, měl hluboký zájem o lidi a měl je rád. (Přísloví 8:31) Jako člověk pak mnohem jasněji pochopil, jakými zkouškami procházíme, když sloužíme Bohu. Apoštol Pavel napsal: „[Ježíš] byl zavázán stát se ve všech ohledech podobným svým ‚bratrům‘, aby se . . . stal milosrdným a věrným veleknězem . . . V tom, v čem sám trpěl, když byl zkoušen, je totiž schopen přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.“ Ježíš dokáže „projevovat účast s našimi slabostmi“, protože „byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu“. (Hebrejcům 2:17, 18; 4:15, 16)

17, 18. (a) Jak je z dopisů sedmi sborům patrné, že si Ježíš svých učedníků velmi váží? (b) Na co byli pomazaní křesťané připravováni?

¹⁷ To, že Ježíš jasněji chápal, jak náročné je pro jeho následovníky procházet zkouškami, bylo patrné po tom, co byl vzkříšen. Vidíme  to z jeho dopisů, které byly určeny sedmi sborům v Malé Asii a které zapsal apoštol Jan. Sboru ve Smyrně Ježíš řekl: „Znám tvé soužení a chudobu.“ Jinými slovy tamějším křesťanům sděloval: ‚Jasně chápu vaše problémy. Dobře vím, čím procházíte.‘ Potom se soucitem a s autoritou, kterou získal na základě svého vlastního utrpení a smrti, dodal: „Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:8–10)

¹⁸ Z těchto dopisů sedmi sborům je jasně patrné, že Ježíš si plně uvědomuje, s jakými obtížemi se jeho učedníci potýkají, a že si velmi váží jejich ryzího způsobu života. (Zjevení 2:1–3:22) Nezapomeňme, že Ježíšova slova byla určena pomazaným křesťanům, kteří měli vyhlídku na to, že s ním budou vládnout v nebi. Tak jako jejich Pán, i oni byli připravováni na vznešený úkol. Mají s tím největším soucitem pomáhat nemocnému lidstvu, aby mělo užitek z Kristovy výkupní oběti. (Zjevení 5:9, 10; 22:1–5)

19, 20. Jak členové ‚velkého zástupu‘ projevují vděčnost Jehovovi a jeho Synu?

¹⁹ Ježíš samozřejmě projevuje lásku nejen svým pomazaným následovníkům, ale i věrným ‚jiným ovcím‘. Jsou jich dnes miliony a mají vyhlídku na to, že budou patřit k ‚velkému zástupu ze všech národů‘, který přežije blížící se ‚velké soužení‘. (Jan 10:16; Zjevení 7:9, 14) Stavějí se na Ježíšovu stranu, protože si váží jeho výkupní oběti a také vyhlídky na věčný život. Jak svou vděčnost dávají najevo? „Prokazují [Bohu] dnem i nocí posvátnou službu.“ (Zjevení 7:15–17)

²⁰ Celosvětová zpráva za služební rok 2006, která je uvedena na stranách 27 až 30, je jasným důkazem toho, že tito věrní služebníci skutečně Jehovovi ‚prokazují posvátnou službu dnem i nocí‘. Během toho jediného roku spolu s poměrně malou skupinou zbývajících pomazaných křesťanů věnovali veřejné kazatelské službě celkem 1 333 966 199 hodin. V přepočtu to je více než 150 000 let.

Dál projevujme vděčnost

21, 22. (a) Proč musí křesťané zvláště dnes pamatovat na to, aby byli Bohu vděční? (b) O čem budeme mluvit v následujícím článku?

²¹ Při jednání s nedokonalými lidmi Jehova i jeho Syn projevují neobyčejnou vděčnost. Je však smutné, že většina lidstva se o Boha nezajímá, ale soustřeďuje se na své vlastní zájmy. Když apoštol Pavel psal o lidech, kteří budou žít „v posledních dnech“, uvedl: „Lidé se stanou naprosto egoistickými, chamtivými po penězích . . . Budou naprosto postrádat vděčnost.“ (2. Timoteovi 3:1–5, Phillips) Jsou úplným opakem pravých křesťanů, kteří upřímnými modlitbami, ochotnou poslušností a službou celou duší projevují vděčnost za všechno, co pro ně Bůh dělá. (Žalm 62:8; Marek 12:30; 1. Jana 5:3)

²² V následujícím článku budeme mluvit o některých z mnoha duchovních opatření, která nám Jehova láskyplně poskytuje. Až budeme o takových ‚dobrých darech‘ uvažovat, jistě se naše vděčnost ještě prohloubí. (Jakub 1:17)

Jak byste odpověděli?

• Proč můžeme říci, že Jehova je vděčný Bůh?

• Jak můžeme dělat Jehovovi radost, i když nás nikdo nevidí?

• Jak Ježíš projevoval vděčnost?

• Jak Ježíšovi jeho život na zemi pomohl, aby byl soucitným a vděčným vládcem?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Stejně jako má milující rodič radost z obyčejného dárku, i Jehova si váží toho, když mu dáváme to nejlepší