Proč být pravdomluvný?

KDYŽ bylo Manfredovi 18 let, zaučoval se v kanceláři u jedné firmy. * Ta pro něj a několik dalších pracovníků zajistila odborný kurz, na nějž docházeli dvakrát týdně. Jednoho dne skončilo vyučování dříve než obvykle. V takovém případě se podle firemních předpisů měli účastníci kurzu vrátit zpátky na pracoviště. Ale místo toho se šli všichni někam pobavit. Jedinou výjimkou byl Manfred, který se vrátil do práce. Shodou okolností na pracoviště přišel vedoucí, jenž měl školené zaměstnance na starosti. Když Manfreda uviděl, zeptal se: „Jak to, že dneska nejste na školení? A kde jsou ostatní?“ Co na to měl Manfred říct?

Manfred se ocitl v nepříjemné situaci, která je dnes častá. Měl říct pravdu, nebo měl své kolegy krýt? Kdyby řekl, jak to skutečně bylo, způsobil by jim nepříjemnosti a sám by přišel o jejich sympatie. Bylo by v pořádku, kdyby za takových okolností zalhal? Co byste na jeho místě udělali vy? K Manfredovi se ještě vrátíme, ale nejprve se zamysleme nad tím, co je třeba vzít v úvahu, když se máme rozhodnout, zda říct pravdu, nebo ne.

Pravda a lež — Odvěký rozpor

Na začátku lidské historie bylo vše založeno na pravdě. Neexistovalo žádné překrucování faktů, s pravdou se nemanipulovalo ani nebyla zkreslována. Stvořitel Jehova je totiž ‚Bohem pravdy‘. Jeho slovo je pravda. Bůh nemůže lhát a odsuzuje lhaní i lháře. (Žalm 31:5; Jan 17:17; Titovi 1:2)

Kde se tedy lež vzala? Na tuto otázku dal spolehlivou odpověď Ježíš Kristus, když náboženským odpůrcům, kteří ho chtěli zabít, řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit touhy svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Ježíš se očividně odvolával  na událost, k níž došlo v zahradě Eden. Tehdy Satan přiměl první lidský pár, aby neposlechl Boha, což mělo za následek hřích a smrt. (1. Mojžíšova 3:1–5; Římanům 5:12)

Ježíš Satana jasně označil jako ‚otce lži‘, původce lhaní a nepravdy. Satan je hlavním podporovatelem nepravdy až doteď a je to právě on, kdo „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. Právě on je z velké části odpovědný za škody, které dnes všeobecně rozšířené lhaní působí. (Zjevení 12:9)

Odvěký rozpor mezi pravdou a lží, za nímž stojí Satan Ďábel, trápí lidstvo až dodnes. Prostupuje všemi vrstvami společnosti a ovlivňuje každého člověka. Svým způsobem života se lidé přiklánějí buď na stranu pravdy, nebo lži. Ti, kdo jsou na straně Boha, svůj život zakládají na pravdě z Božího slova, Bible. Avšak člověk, který se touto pravdou neřídí, se stává, ať už vědomě či nevědomky, obětí Satana, protože „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19; Matouš 7:13, 14)

Proč mají lidé sklon lhát?

Skutečnost, že „celý svět“ leží v moci Satana, nám odhaluje, proč lže tolik lidí. Možná se ale ptáte, proč se Satan ‚otcem lži‘ stal. Satan si uvědomoval, že Jehova je právoplatným Svrchovaným Panovníkem nade vším, co stvořil, včetně první lidské dvojice. Satan po tomto vyvýšeném a jedinečném postavení velmi toužil, přestože na něj neměl právo. Hnán chamtivostí a sobeckou ctižádostí si usmyslel, že se Jehovova postavení zmocní. Aby toho dosáhl, uchýlil se ke lžím a podvodu. (1. Timoteovi 3:6)

A jak je to dnes? Nesouhlasíte snad s tím, že právě chamtivost a sobecká ctižádost jsou až dosud příčinou toho, že tolik lidí lže? Nesmlouvavý byznys, zkorumpovaná politika a falešné náboženství jsou semeništěm podvodu, klamu, manipulace a proradnosti. Proč? Nebývá snad častým důvodem to, že právě chamtivost a ctižádost lidi pohánějí, aby se drali kupředu a usilovali o bohatství, vliv nebo postavení, na něž nemají nárok? Moudrý král Šalomoun, vládce starověkého Izraele, kdysi varoval: „Kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísloví 28:20) A apoštol Pavel napsal: „Láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ (1. Timoteovi 6:10) Totéž by se jistě dalo říct o nezřízené touze po moci nebo postavení.

Příčinou lhaní bývá také strach — strach z následků nebo z toho, co by si druzí pomysleli, kdyby pravda vyšla najevo. Je naprosto přirozené, že lidé chtějí být oblíbení a uznávaní. Kvůli této touze však pravdu možná zkreslí — byť jen trošičku —, aby zamaskovali své nedostatky, zatajili některé nelichotivé podrobnosti nebo aby jednoduše zanechali lepší dojem. Šalomoun výstižně napsal: „Chvět se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“ (Přísloví 29:25)

Věrná oddanost Bohu pravdy

Jak tehdy Manfred na dotaz vedoucího zareagoval? Řekl pravdu: „Učitel nás dnes pustil dřív, a tak jsem přišel do práce. Pokud jde o ostatní, za ně mluvit nemůžu. Snad byste se měl zeptat jich osobně.“

Manfred mohl celou věc nějak šikovně zakamuflovat, čímž by si u svých kolegů získal oblibu. Měl však pádné důvody zůstat pravdomluvný. Manfred je svědkem Jehovovým.  Poctivost mu pomohla uchovat si čisté svědomí. Díky ní také získal důvěru svého zaměstnavatele. V rámci školení dostal za úkol pracovat v oddělení klenotů, kam noví zaměstnanci obyčejně posíláni nebyli. Asi o patnáct let později, když byl Manfred ve firmě povýšen, mu zmíněný vedoucí zavolal, aby mu poblahopřál a připomněl mu onu příhodu, kdy Manfred prokázal svou poctivost.

Jehova je Bohem pravdy, a tak každý, kdo k němu chce mít blízký vztah, musí ‚odložit faleš‘ a ‚mluvit pravdu‘. Boží služebník by měl pravdu milovat. „Věrným svědkem je ten, kdo nebude lhát,“ napsal jeden moudrý muž. Ale co to vlastně lež je? (Efezanům 4:25; Přísloví 14:5)

Co je lež?

Každá lež je nepravda, ale ne každá nepravda je lží. Jak to? Jeden slovník definuje lež jako „tvrzení, kterému mluvčí nevěří nebo o němž ví, že je nepravdivé, ale přesto ho říká s cílem posluchače oklamat“. Lhaní se tedy vyznačuje záměrem někoho oklamat. Proto říct něco nepravdivého nevědomky — například poskytnout někomu omylem nesprávná fakta nebo číselné údaje — není stejné jako lhát.

Navíc je třeba zvážit, zda ten, kdo se na nějaké informace ptá, má vůbec právo znát úplnou odpověď. Dejme tomu, že by se Manfreda na již uvedené otázky zeptal vedoucí z jiné firmy. Byl by Manfred povinen mu na všechno odpovědět? Jistěže ne. Nemusel by to udělat, protože onen vedoucí by na dané informace neměl právo. Ale ani v takovém případě by samozřejmě nebylo správné, kdyby Manfred lhal.

Jaký příklad dal v tomto ohledu Ježíš Kristus? Jednou hovořil s lidmi, kteří v něj neuvěřili a kteří se zajímali o to, kam pocestuje. Radili mu: „Odejdi odtud a jdi do Judeje.“ Jak Ježíš odpověděl? „Jděte ke svátku [v Jeruzalémě]; já ještě nepůjdu k tomu svátku, protože můj patřičný čas ještě plně nepřišel.“ Krátce nato však Ježíš na svátek do Jeruzaléma šel. Proč reagoval výše uvedeným způsobem? Ti lidé neměli právo znát přesné podrobnosti o tom, kam půjde. I když tedy Ježíš nelhal, úplnou odpověď jim neposkytl, protože chtěl předejít těžkostem, které by snad mohli jemu nebo jeho následovníkům způsobit. Nešlo o lež, poněvadž apoštol Petr o Kristu napsal: „Nezhřešil ani se v jeho ústech nenašel podvod.“ (Jan 7:1–13; 1. Petra 2:22)

A co samotný Petr? Cožpak v noci, kdy byl Ježíš zatčen, třikrát nezalhal a nezapřel, že Ježíše  zná? Ano, Petr podlehl strachu z člověka a lhal. Hned nato však „hořce plakal“ a činil pokání, a proto mu Bůh jeho hřích odpustil. Navíc se ze své chyby poučil. O několik dní později mluvil o Ježíšovi na veřejnosti, a když mu židovští představitelé v Jeruzalémě vyhrožovali, rozhodně odmítl s kázáním přestat. Petrovo dočasné selhání a následné rychlé duchovní zotavení je jistě povzbuzením pro všechny, kdo snad ve chvíli slabosti podlehnou a řeknou nebo udělají něco nesprávného. (Matouš 26:69–75; Skutky 4:18–20; 5:27–32; Jakub 3:2)

Pravda bude navždy založena

„Ret pravdy, ten bude navždy pevně založen, ale falešný jazyk bude jen na okamžik,“ uvádějí Přísloví 12:19. Pravdomluvnost se skutečně vyznačuje trvalostí a stálostí. A když lidé říkají pravdu ze zásady a když v souladu s tím jednají, jejich vztahy jsou pak daleko pevnější a příjemnější. Pravdomluvnost rozhodně přináší okamžitou odměnu. K té patří čisté svědomí, dobrá pověst a pevné vztahy v manželství, v rodině, mezi přáteli, a dokonce i v zaměstnání.

Lži naopak ve zkoušce času neobstojí. Jazyku, který pronáší podvodná slova, se snad po nějakou dobu daří, ale z dlouhodobého hlediska lež nebude slavit úspěch. Jehova, Bůh pravdy, navíc ustanovil čas, dokdy je ochoten lhaní a ty, kdo je podporují, tolerovat. Bible obsahuje sliby, že vliv Satana Ďábla, otce lži, který zavádí na scestí celou obydlenou zemi, Jehova odstraní. Brzy všechny lži i lháře vymýtí. (Zjevení 21:8)

Až bude „ret pravdy“ navždy pevně založen, přinese to lidem velkou úlevu!

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Příčinou toho, že mnozí lidé lžou, je chamtivost a sobecká ctižádost

[Praporek na straně 6]

Každá lež je nepravda, ale ne každá nepravda je lží

[Obrázek na straně 6]

Jaké poučení si můžeme vzít z události, kdy Petr zapřel Krista?

[Obrázek na straně 7]

Pravdomluvnost vede k pevnějším a příjemnějším vztahům