Radujte se ze života v bázni před Jehovou
Radujte se ze života v bázni před Jehovou
„Bojte se Jehovy, jeho svatí, neboť ti, kdo se ho bojí, nemají nedostatek.“ (ŽALM 34:9)
1, 2. (a) Jaké protichůdné názory má křesťanstvo na bázeň před Bohem? (b) O jakých otázkách budeme uvažovat?
KAZATELÉ křesťanstva, kteří učí, že bychom se měli Boha bát, svá tvrzení často opírají o nebiblickou nauku, že Bůh trestá hříšníky věčnými mukami v pekle. Taková nauka je však v rozporu s tím, co o Jehovovi říká Bible, totiž že je to Bůh láskyplný a spravedlivý. (1. Mojžíšova 3:19; 5. Mojžíšova 32:4; Římanům 6:23; 1. Jana 4:8) Jiní duchovní v církvích křesťanstva mají opačný přístup. O bázni před Bohem totiž nemluví vůbec. Místo toho učí, že Bůh je povolný a že je mu přijatelný v podstatě kdokoli, bez ohledu na to, jak žije. Ale ani to není v souladu s Biblí. (Galaťanům 5:19–21)
2 Písmo nás opravdu vybízí, abychom se Boha báli. (Zjevení 14:7) To však vyvolává určité otázky. Proč po nás láskyplný Bůh chce, abychom se ho báli? Jaký druh bázně od nás očekává? A jak nám vůbec bázeň před Bohem může prospět? O zmíněných otázkách budeme uvažovat v tomto článku, když budeme dále rozebírat 34. žalm.
Proč se máme Boha bát
3. (a) Jak se díváte na příkaz, abychom se Boha báli? (b) Proč jsou lidé, kteří se Jehovy bojí, šťastní?
3 Před Jehovou bychom měli mít bázeň proto, že je Stvořitelem a Svrchovaným Panovníkem celého vesmíru. (1. Petra 2:17) Taková bázeň je však něco úplně jiného než chorobný strach z nějakého krutého boha. Je to naopak posvátná bázeň, kterou před Jehovou pociťujeme kvůli tomu, kým je. Je to také zdravá obava, abychom jej nezklamali. Zbožná bázeň je ctnost a je povznášející. Není to něco skličujícího ani ochromujícího. Jehova je ‚šťastný Bůh‘ a chce, aby jeho pozemské stvoření mělo ze života radost. (1. Timoteovi 1:11) Nezbytným předpokladem k tomu je však žít v souladu s Božími požadavky. Pro mnohé lidi to znamená změnit svůj životní styl. Avšak každý, kdo takové nezbytné změny podnikne, zažije pravdivost slov žalmisty Davida: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý; šťastný je zdatný muž, který ho činí svým útočištěm. Bojte se Jehovy, jeho svatí, neboť ti, kdo se ho bojí, nemají nedostatek.“ (Žalm 34:8, 9) Každý, kdo se bojí Jehovy, nemá nedostatek ničeho, co má trvalou hodnotu, protože takový člověk se těší z dobrého vztahu k Bohu.
4. Jaké ujištění dali svým následovníkům jak David, tak i Ježíš?
4 Všimněme si, že David projevil svým mužům úctu tím, že je označil jako ‚svaté‘. Tento pojem použil v tom smyslu, v jakém to bylo běžné v jeho době. Jeho následovníci totiž byli součástí Božího svatého národa. Tím, že Davida podporovali, navíc riskovali svůj život. I když byli na útěku před králem Saulem, David si byl jistý, že Jehova se bude starat o jejich základní potřeby. David napsal: „I mladí lvi s hřívou měli málo a hladověli; ale pokud jde o ty, kdo hledají Jehovu, ti nebudou mít nedostatek ničeho dobrého.“ (Žalm 34:10) Podobné ujištění dal svým učedníkům i Ježíš. (Matouš 6:33)
5. (a) Z jaké společenské vrstvy pocházeli mnozí Ježíšovi následovníci? (b) Jakou radu ohledně bázně dal Ježíš svým následovníkům?
5 Mnozí Ježíšovi posluchači pocházeli z nižších společenských vrstev židovského národa a byli různě znevýhodněni. Ježíšovi jich tedy bylo „líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Budou mít tito ponížení lidé dost odvahy na to, aby Ježíše následovali? Toho mohli být schopni jedině za předpokladu, že se báli Boha, a ne lidí. Ježíš řekl: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom nejsou schopni udělat nic víc. Ale ukážu vám, koho se bát: Bojte se toho, který, když zabije, má autoritu uvrhnout do gehenny. Ano, říkám vám, toho se bojte. Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty? Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ale i vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočteny. Nemějte strach; jste cennější než mnoho vrabců.“ (Lukáš 12:4–7)
6. (a) Jakými slovy Ježíš posílil křesťany? (b) Proč je Ježíš nejlepším příkladem v projevování zbožné bázně?
6 Když Jehovovi ctitelé čelí snahám nepřátel zabránit jim ve službě Bohu, mohou si připomenout Ježíšovu radu: „S každým, kdo vyznává spojení se mnou před lidmi, vyzná své spojení i Syn člověka před Božími anděly. Ale kdo mě před lidmi zapírá, bude zapřen před Božími anděly.“ (Lukáš 12:8, 9) Tato slova posilují křesťany až dodnes, zvlášť v zemích, kde je pravé uctívání pod zákazem. Takoví zvěstovatelé dál chválí Jehovu na křesťanských shromážděních i v kazatelské službě, ale dělají to obezřetně. (Skutky 5:29) Nejlepší příklad v projevování ‚zbožné bázně‘ poskytl Ježíš. (Hebrejcům 5:7) V Božím prorockém slově o něm bylo napsáno: „Usadí se na něm Jehovův duch, duch . . . bázně před Jehovou; a bude mít potěšení v bázni před Jehovou.“ (Izajáš 11:2, 3) Ježíš je proto nanejvýš způsobilý učit nás tomu, jaký užitek z bázně před Jehovou plyne.
7. (a) Jak křesťané reagují na vybídku, která se podobá slovům, jež kdysi pronesl David? (b) Jak mohou rodiče napodobovat Davidův dobrý příklad?
7 Všichni, kdo Ježíše napodobují a kdo se řídí jeho učením, tím vlastně reagují na vybídku, která se podobá slovům, jež kdysi pronesl David: „Pojďte, synové, naslouchejte mi; bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ (Žalm 34:11) David s volností řeči označil své muže za ‚syny‘, protože jej považovali za svého vůdce. Své následovníky duchovně podporoval, a díky tomu byli jednotní a těšili se z Boží přízně. To je výborný příklad pro křesťanské rodiče. Jehova jim svěřil autoritu nad jejich syny a dcerami, aby ‚je vychovávali v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. (Efezanům 6:4) Rodiče by si se svými dětmi měli povídat o duchovních věcech každý den a měli by s nimi vést pravidelné biblické studium. Tak jim budou pomáhat, aby se radovaly ze života v bázni před Jehovou. (5. Mojžíšova 6:6, 7)
Jak dávat zbožnou bázeň najevo v praxi
8, 9. (a) Proč je život v bázni před Bohem zdrojem radosti? (b) Co znamená střežit svůj jazyk?
8 Už jsme si vysvětlili, že bázeň před Jehovou nás nepřipravuje o radost. David se ptal: „Kdo je ten muž, který se těší ze života, který miluje dost dnů, aby viděl, co je dobré?“ (Žalm 34:12) Bázeň před Jehovou je očividně klíčem k tomu, abychom se těšili z dlouhého života a viděli v něm dobré věci. Je sice snadné říct: „Já se Boha bojím“, ale něco docela jiného je dokázat to svým chováním. David proto dále vysvětluje, jak můžeme zbožnou bázeň dávat najevo.
9 „Bedlivě střež svůj jazyk před tím, co je špatné, a své rty, aby nemluvily podvod.“ (Žalm 34:13) Když apoštol Petr křesťany vybídl, aby si navzájem projevovali bratrskou náklonnost, byl inspirován k tomu, aby pak citoval tento úsek 34. žalmu. (1. Petra 3:8–12) Střežit svůj jazyk před tím, co je špatné, znamená, že nebudeme o lidech tlachat. Místo toho se budeme snažit mluvit vždy pozitivně. Navíc se budeme snažit být odvážní a říkat vždy pravdu. (Efezanům 4:25, 29, 31; Jakub 5:16)
10. (a) Vysvětlete, co znamená odvrátit se od špatného. (b) Jakými způsoby můžeme konat to, co je dobré?
10 „Odvrať se od toho, co je špatné, a čiň, co je dobré; snaž se najít pokoj a usiluj o něj.“ (Žalm 34:14) Vyhýbáme se věcem, které Bůh odsuzuje a k nimž patří mimo jiné sexuální nemravnost, pornografie, kradení, spiritismus, násilí, opilství nebo drogy. Odmítáme rovněž zábavu, která takové nechutné záležitosti propaguje. (Efezanům 5:10–12) Svůj čas naopak využíváme ke konání toho, co je dobré. To nejlepší, co můžeme pro druhé udělat, je pravidelně kázat a vyučovat je o Božím Království a pomáhat jim tak, aby získali záchranu. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Ke konání toho, co je dobré, patří i příprava na křesťanská shromáždění a účast na nich, hmotná podpora celosvětového díla, péče o sál Království a pomoc spolukřesťanům, kteří jsou v nelehké životní situaci.
11. (a) Jak David v praxi sám uplatňoval to, co o pokoji říkal druhým? (b) Jak můžeme ve sboru ‚usilovat o pokoj‘?
11 David dal dobrý příklad i v tom, jak usiloval o pokoj. Dvakrát měl příležitost Saula zabít. Ani v jednom z obou případů se však k násilí neuchýlil a později mluvil s králem uctivě. Doufal přitom, že se mu podaří obnovit s ním pokojné vztahy. (1. Samuelova 24:8–11; 26:17–20) Co můžeme my dnes dělat v situacích, kdy je ohrožen pokoj ve sboru? Měli bychom ‚se snažit najít pokoj a usilovat o něj‘. Proto pokud cítíme, že naše vztahy s někým ze spolukřesťanů jsou napjaté, měli bychom se řídit následující Ježíšovou radou: „Nejprve se usmiř se svým bratrem.“ Teprve pak se věnujeme dalším stránkám pravého uctívání. (Matouš 5:23, 24; Efezanům 4:26)
Bázeň před Bohem přináší bohatou odměnu
12, 13. (a) Jaký užitek máme z bázně před Bohem už dnes? (b) Jakou velkolepou odměnu již brzy obdrží všichni věrní ctitelé Boha?
12 „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc.“ (Žalm 34:15) Záznam o tom, jak Bůh jednal s Davidem, jen dokazuje pravdivost výše uvedených slov. Dnes zažíváme hlubokou radost a vnitřní pokoj, protože víme, že Jehova nás střeží. Důvěřujeme mu, že vždy zareaguje na naše potřeby, a to i tehdy, když jsme pod velkým tlakem. Víme, že už brzy budou všichni praví ctitelé muset čelit předpověděnému útoku Goga z Magogu a že přijde ‚bázeň vzbuzující Jehovův den‘. (Joel 2:11, 31; Ezekiel 38:14–18, 21–23) Ať už se v té době setkáme s jakoukoli situací, splní se na nás tato Davidova slova: „Křičeli, a Jehova sám slyšel a osvobodil je ze všech jejich tísní.“ (Žalm 34:17)
13 Bude vskutku úžasné pozorovat, jak Jehova v Armagedonu oslaví své velké jméno! V té době budeme cítit hlubší zbožnou bázeň a posvátnou úctu než kdykoli předtím, zatímco všechny odpůrce potká pokořující konec. „Jehovův obličej je proti těm, kdo činí, co je špatné, aby odřízl zmínku o nich i ze země.“ (Žalm 34:16) Až zažijeme ono velkolepé osvobození a vstoupíme do Božího spravedlivého nového světa, bude to pro nás bohatou odměnou.
Sliby, které nám pomáhají vytrvávat
14. Co nám pomůže vytrvat navzdory neštěstím, která nás postihují?
14 Stále poslouchat Jehovu v tomto mravně zpustlém a nepřátelském světě od nás vyžaduje vytrvalost. Velkou pomocí při projevování poslušnosti je právě zbožná bázeň. Žijeme v kritických časech, a v důsledku toho někteří Jehovovi služebníci zažívají velké těžkosti, které je obrazně řečeno drtí a kvůli kterým mají zlomené srdce. Mohou si však být naprosto jistí, že pokud se spolehnou na Jehovu, on jim pomůže vytrvat. Davidova slova nás opravdu utěšují: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18) David dále pronesl povzbudivou myšlenku: „Mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19) Bez ohledu na to, jaké neštěstí nás snad potká, Jehova má dost síly, aby nás z něj osvobodil.
15, 16. (a) O jakém neštěstí se David doslechl krátce po složení 34. žalmu? (b) Co nám pomůže obstát ve zkouškách?
15 Krátce poté, co složil 34. žalm, se David dozvěděl o neštěstí, které postihlo obyvatele Nobu, když je Saul nechal spolu s většinou kněží zmasakrovat. Davida muselo nesmírně trápit vědomí, že právě on svou návštěvou v Nobu vyprovokoval Saulův vztek. (1. Samuelova 22:13, 18–21) Bezpochyby se obracel k Jehovovi o pomoc a jistě čerpal útěchu z vyhlídky na vzkříšení „spravedlivých“. (Skutky 24:15)
16 Naděje na vzkříšení posiluje i nás. Víme, že nic, co nám naši nepřátelé mohou udělat, nám nemůže uškodit trvale. (Matouš 10:28) David vyjádřil podobné přesvědčení následujícími slovy: „On střeží všechny . . . kosti [spravedlivého]; ani jediná z nich nebyla zlomena.“ (Žalm 34:20) Tento verš se splnil doslovně na Ježíšovi. Ačkoli byl krutě usmrcen, ani jediná kost mu nebyla „rozdrcena“. (Jan 19:36) Žalm 34:20 nás v širším smyslu ujišťuje, že bez ohledu na to, jakými zkouškami pomazaní křesťané a jejich společníci z řad ‚jiných ovcí‘ procházejí, nic jim nemůže způsobit trvalou újmu. Obrazně řečeno, jejich kosti nebudou nikdy rozdrceny. (Jan 10:16)
17. Jaké neštěstí postihne nekajícné nepřátele Jehovových ctitelů?
17 S ničemnými je to ale úplně jinak. Již brzy sklidí trpké ovoce za to, že rozsévali špatnost. „Neštěstí usmrtí ničemného a právě ti, kdo nenávidí spravedlivého, budou považováni za vinné.“ (Žalm 34:21) Každého, kdo tvrdošíjně odporuje Božímu lidu, postihne to nejhorší možné neštěstí. Při zjevení Ježíše Krista tito lidé totiž „podstoupí soudcovský trest věčného zničení“. (2. Tesaloničanům 1:9)
18. V jakém smyslu je „velký zástup“ již vykoupen a co zažije v budoucnosti?
18 Davidův žalm končí následujícími hřejivými slovy: „Jehova vyplácí duši svých sluhů; a nikdo z těch, kdo ho činí svým útočištěm, nebude považován za vinného.“ (Žalm 34:22) Ke konci své 40leté vlády král David řekl: „[Bůh] vyplatil mou duši ze vší tísně.“ (1. Královská 1:29) Ti, kdo se bojí Jehovy, se brzy budou moci ohlédnout zpátky a podobně jako David se radovat z toho, že byli vykoupeni z hříšného stavu a osvobozeni ze všech zkoušek. Dnes už většina pomazaných křesťanů obdržela svou nebeskou odměnu. Členové ‚velkého zástupu‘ ze všech národů se nyní shromažďují po boku ostatku Ježíšových bratrů a společně s nimi slouží Bohu. Proto se radují z toho, že mají před Jehovou čisté postavení. Jehova na ně takto pohlíží díky jejich živé víře ve výkupní hodnotu Ježíšovy prolité krve. Během blížícího se Tisíciletého Kristova panování budou mít z Ježíšovy výkupní oběti plný užitek a dosáhnou lidské dokonalosti. (Zjevení 7:9, 14, 17; 21:3–5)
19. Co jsou členové ‚velkého zástupu‘ rozhodnuti dělat?
19 Proč „velký zástup“ Božích ctitelů zažije takové požehnání? Protože jsou rozhodnuti i nadále se bát Jehovy a sloužit mu s posvátnou úctou a zbožnou poslušností. Díky bázni před Jehovou nám život už nyní přináší radost a můžeme se díky ní ‚pevně chopit skutečného života‘ — věčného života v Božím novém světě. (1. Timoteovi 6:12, 18, 19; Zjevení 15:3, 4)
Vzpomínáte si?
• Proč bychom se měli Boha bát a co k takové bázni patří?
• Jak by se zbožná bázeň měla projevovat v našem chování?
• Jakou odměnu získáváme díky tomu, že se bojíme Boha?
• Které sliby nám pomáhají vytrvávat?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 26]
Ti, kdo se bojí Jehovy, projevují pod zákazem obezřetnost
[Obrázek na straně 28]
To nejlepší, co můžeme pro své bližní udělat, je mluvit s nimi o dobré zprávě o Království