Důležité myšlenky z knihy Jeremjáš
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Jeremjáš
JEREMJÁŠ předával svému lidu šokující proroctví o neštěstích, která měla přijít. Slavný chrám, který byl přes tři staletí střediskem pravého uctívání, bude do základů spálen. Jeruzalém a judská země budou zpustošeny a jejich obyvatelé půjdou do zajetí. Zpráva o těchto i dalších soudcovských prohlášeních je zapsána v druhé nejdelší biblické knize, v knize Jeremjáš. Píše se v ní také o tom, co prorok sám zažil, když 67 let věrně sloužil Bohu. Informace v této knize nejsou řazeny chronologicky, ale podle námětu.
Proč nás Jeremjášova kniha zajímá? Splněná proroctví, o nichž se v ní mluví, posilují naši víru v to, že Jehova splní všechny své sliby. (Izajáš 55:10, 11) Jeremjášova služba a postoj lidí k jeho prorockému poselství odpovídají tomu, co se děje dnes. (1. Korinťanům 10:11) Zpráva o tom, jak Jehova jednal se svým lidem, navíc vyzdvihuje jeho vlastnosti a měla by na nás hluboce zapůsobit. (Hebrejcům 4:12)
„MŮJ LID UČINIL DVĚ ŠPATNÉ VĚCI“
Službou proroka byl Jeremjáš pověřen ve 13. roce vlády judského krále Josijáše, tedy 40 let před tím, než byl roku 607 př. n. l. zničen Jeruzalém. (Jeremjáš 1:1, 2) Jeho výroky odhalují špatnost obyvatel Judy a obsahují rozsudky, jež nad nimi Jehova vynesl. Většinu z těchto proroctví Jeremjáš ohlašoval během zbývajících 18 let Josijášovy vlády. „Z Jeruzaléma udělám kupy kamení,“ oznámil Jehova, „a z judských měst udělám opuštěný úhor bez obyvatele.“ (Jeremjáš 9:11) Proč? „Protože můj lid učinil dvě špatné věci,“ řekl Bůh. (Jeremjáš 2:13)
Poselství však také mluví o obnově kajícného ostatku. (Jeremjáš 3:14–18; 12:14, 15; 16:14–21) Posel ale nebyl přijat s otevřenou náručí. ‚Vedoucí pověřenec v Jehovově domě‘ Jeremjáše udeřil a dal ho na noc do klády. (Jeremjáš 20:1–3)
Odpovědi na biblické otázky:
1:11, 12 — Proč Jehova ukázal Jeremjášovi „odnož mandloně“, když mluvil o tom, že bdí nad svým slovem? Mandloň je „jeden z prvních stromů, které na jaře rozkvétají“. (Verš 11, poznámka pod čarou) Jehova obrazně řečeno „časně vstával a posílal [své proroky]“, aby varovali jeho lid před jeho soudy, a ‚bděl‘ až do jejich vykonání. (Jeremjáš 7:25)
2:10, 11 — Co bylo na skutcích nevěrných Izraelitů tak neobvyklého? U pohanských národů na západě směrem ke Kittimu a na východě směrem ke Kedaru se mohlo stát, že přidají bohy jiných národů ke svým vlastním. Avšak myšlenka, že by vyměnili své bohy za cizí, byla naprosto neslýchaná. Izraelité nicméně Jehovu opustili a vyměnili slávu živého Boha za bezduché modly.
3:11–22; 11:10–12, 17 — Proč Jeremjáš zahrnul do svých prohlášení i severní desetikmenné království, přestože Samaří padlo už v roce 740 př. n. l.? Důvodem bylo to, že zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. bylo projevem Jehovova soudu nad celým Izraelem, nikoli jen nad Judou. (Ezekiel 9:9, 10) Kromě toho i po pádu Samaří Jeruzalém nadále zastupoval zájmy desetikmenného království, protože s tímto městem souvisely vyhlídky na obnovu celého národa. Proto poselství přinášená Božími proroky obsahovala výroky týkající se všech Izraelitů.
4:3, 4 — Co znamená tento příkaz? Nevěrní Židé potřebovali připravit, změkčit a očistit půdu svého srdce. Měli odstranit ‚předkožku‘ svého srdce neboli zbavit se nečistých myšlenek, pocitů a pohnutek. (Jeremjáš 9:25, 26; Skutky 7:51) To vyžadovalo změnu způsobu života — měli skoncovat s tím, co bylo špatné, a začít dělat to, co vede k Božímu požehnání.
4:10; 15:18 — V jakém smyslu Jehova oklamal svůj vzpurný lid? V Jeremjášově době někteří proroci ‚prorokovali ve falši‘. (Jeremjáš 5:31; 20:6; 23:16, 17, 25–28, 32) Jehova jim nebránil, aby zavádějící poselství oznamovali.
16:16 — Co to znamená, že Jehova ‚posílal pro mnoho rybářů‘ a „pro mnoho lovců“? Může se to týkat nepřátelských sil, které byly vyslány, aby pátraly po nevěrných Židech, nad nimiž chtěl Jehova vykonat svůj soud. Vzhledem k tomu, co říká Jeremjáš 16:15, však tento verš může také poukazovat na pátrání po kajícných Izraelitech.
20:7 — V jakém smyslu Jehova ‚použil svou sílu‘ proti Jeremjášovi a obelstil ho? Jeremjáš se při ohlašování Jehovových soudů setkal s nezájmem, odmítáním a pronásledováním, a proto mohl mít pocit, že nemá sílu dál pokračovat. Jehova však proti takovým jeho sklonům použil svou sílu a podpořil Jeremjáše, aby v kázání nepolevoval. Obelstil jej tím, že ho použil, aby vykonal to, o čem si myslel, že je to nad jeho síly.
Poučení pro nás:
1:8. Jehova může někdy svůj lid vysvobodit z pronásledování, možná tak, že zařídí, aby se do věci vložili nestranní soudci, že nahradí nepřátelské úředníky rozumnými nebo že svým ctitelům dodá sílu, aby navzdory nepříznivým okolnostem vytrvali. (1. Korinťanům 10:13)
2:13, 18. Nevěrní Izraelité udělali dvě špatné věci. Opustili Jehovu, který pro ně byl zdrojem požehnání, vedení a ochrany. Kromě toho si obrazně řečeno vytesali své vlastní cisterny — snažili se navázat vojenská spojenectví s Egyptem a Asýrií. Dnes by někdo mohl vyměnit „zdroj živé vody“ za „puklé cisterny“ tím, že by opustil pravého Boha a nahradil jej lidskými filozofiemi, teoriemi a světskou politikou.
6:16. Jehova vybízel vzpurné Izraelity, aby se zastavili, prozkoumali se a znovu našli ‚vozové cesty‘ svých věrných předků. I my bychom se nad sebou měli čas od času zamyslet a ujistit se, zda stále jdeme po cestě, kterou nám Jehova ukázal.
7:1–15. Židé důvěřovali v chrám a považovali jej za ochranný prostředek, za jakýsi talisman. To je však nezachránilo. Ani my bychom neměli chodit viděním, ale vírou. (2. Korinťanům 5:7)
15:16, 17. Podobně jako Jeremjáš, i my můžeme bojovat proti ztrátě odvahy. Prostředkem k tomu je smysluplné osobní studium Bible, které nám přináší radost, dále podíl na kazatelské službě, která vyvyšuje Jehovu, a také to, že se vyhýbáme špatné společnosti.
17:1, 2. Hříchy obyvatel Judy vedly k tomu, že jejich oběti se Jehovovi nelíbily. Naše oběti chvály jsou Bohu přijatelné tehdy, když jsme v morálním ohledu čistí.
17:5–8. Lidé a lidské instituce si zaslouží naši důvěru pouze do té míry, do jaké jednají v souladu s Boží vůlí a s Božími zásadami. Pokud jde o takové záležitosti, jako je záchrana a skutečný mír a bezpečí, je moudré, abychom důvěřovali pouze Jehovovi. (Žalm 146:3)
20:8–11. Neměli bychom dovolit, abychom vlivem nezájmu, odporu nebo pronásledování polevili v kazatelském díle. (Jakub 5:10, 11)
„SKLOŇTE ŠÍJI POD JHO BABYLÓNSKÉHO KRÁLE“
Jeremjáš oznamuje soudy proti posledním čtyřem judským králům a také proti falešným prorokům, zlým pastýřům a zkaženým kněžím. O věrném ostatku Jehova mluví jako o dobrých fících a prohlašuje o nich: „Zaměřím na ně oko v dobrém.“ (Jeremjáš 24:5, 6) Ve třech proroctvích uvedených v 25. kapitole jsou shrnuty soudy, o kterých podrobněji pojednávají pozdější kapitoly.
Kněží a proroci se spikli, aby Jeremjáše zabili. Oznamuje totiž, že budou muset sloužit babylónskému králi. Sedekjášovi Jeremjáš řekl: „Skloňte šíji pod jho babylónského krále.“ (Jeremjáš 27:12) Avšak „Ten, který Izrael rozptýlil, jej sám sesbírá“. (Jeremjáš 31:10) Rekabovci právem dostávají slib od Jehovy. Jeremjáš je vzat „do vazby na Nádvoří stráže“. (Jeremjáš 37:21) Jeruzalém je zničen a většina obyvatel je vzata do zajetí. Jeremjáš a jeho tajemník Baruk patří k těm, kdo jsou v judské zemi ponecháni. Lidé dostávají strach a navzdory Jeremjášovu varování odcházejí do Egypta. Kapitoly 46 až 51 obsahují slova, která Jeremjáš řekl o některých národech.
Odpovědi na biblické otázky:
22:30 — Je tímto výnosem zrušeno právo Ježíše Krista posadit se na Davidův trůn? (Matouš 1:1, 11) Nikoli. Tento výnos říká, že žádný Jehojakinův potomek nebude sedět „na Davidově trůně . . . v Judovi“. Ježíš však měl vládnout z nebe, nikoli z trůnu v judské zemi.
23:33 — Co je „Jehovovo břemeno“? Mocná prohlášení o zničení Jeruzaléma, která Jeremjáš předával, působila na Židy jako břemeno. Lidé, kteří na tato poselství nereagovali, byli zase břemenem pro Jehovu, a proto se chystal je odvrhnout. Podobně i biblické poselství o zničení křesťanstva působí na jeho členy jako břemeno. Ti, kdo na toto poselství nereagují, jsou pro Boha jako únavná zátěž.
31:33 — Jak je Boží zákon napsán do srdce? Když člověk miluje Boží zákon do té míry, že má nezlomnou touhu konat Jehovovu vůli, je možné říci, že Boží zákon je zapsán do jeho srdce.
32:10–15 — Proč se o jedné obchodní transakci sepisovaly dvě listiny? Otevřená listina sloužila k nahlédnutí. Zapečetěná listina byla určena k ověření pravosti otevřené listiny pro případ, že by vznikly nějaké pochybnosti. Jeremjáš je nám příkladem v tom, že bychom se měli držet rozumných právních postupů v obchodních jednáních i s příbuzným nebo spoluvěřícím.
33:23, 24 — Co jsou „ty dvě rodiny“, o nichž se zde mluví? Jedna je královská rodina z rodové linie krále Davida, druhá je kněžská rodina Áronových potomků. Po zničení Jeruzaléma a chrámu se zdálo, že Jehova obě tyto rodiny zavrhl a že nad zemí již nikdy nebude vládnout jeho království ani nebude obnoveno jeho uctívání.
46:22 — Proč je hlas Egypta přirovnán k hlasu hada? Buď to může poukazovat na hlas syčícího hada na ústupu, nebo na skutečnost, že hlas Egypta bude po jeho národní katastrofě sotva slyšet. Je z toho také patrné, jak pošetilé bylo, že egyptští faraoni nosili na pokrývce hlavy znázornění posvátného hada, který byl znamením ochrany od hadí bohyně Vedžo.
Poučení pro nás:
21:8, 9; 38:19. Nekajícným obyvatelům Jeruzaléma, kteří si zasluhovali smrt, Jehova až do poslední chvíle dával příležitost k záchraně. Ano, „projevy jeho milosrdenství jsou mnohé“. (2. Samuelova 24:14; Žalm 119:156)
31:34. Je velkou útěchou vědět, že Jehova si nepřipomíná hříchy těch, kterým odpustil, a že proti kajícným hříšníkům nezasáhne.
38:7–13; 39:15–18 — Jehova nezapomíná na naši věrnou službu. Patří k ní to, že ‚sloužíme svatým‘. (Hebrejcům 6:10)
45:4, 5. Stejně jako poslední dny Judy, ani ‚poslední dny‘ tohoto systému věcí nejsou dobou k hledání ‚velkých věcí‘, jako je bohatství, významné postavení nebo hmotné zabezpečení. (2. Timoteovi 3:1; 1. Jana 2:17)
JERUZALÉM V PLAMENECH
Je rok 607 př. n. l. Sedekjáš vládne již jedenáctý rok. Před osmnácti měsíci začal babylónský král Nebukadnecar obléhat Jeruzalém. Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce Nebukadnecarovy vlády „přišel“ k Jeruzalému Nebuzaradan, velitel tělesné stráže. (2. Královská 25:8) Prozkoumal situaci, možná ze svého tábora vně města, a naplánoval další postup. O tři dny později, desátého dne pátého měsíce, vstoupil do Jeruzaléma a spálil město ohněm. (Jeremjáš 52:12, 13)
Pád Jeruzaléma Jeremjáš popsal podrobně. Jeho zpráva je podkladem pro žalozpěvy, které jsou v následující biblické knize Nářky.
[Obrázek na straně 8]
K Jeremjášovým prohlášením patří i Jehovovy soudy proti Jeruzalému
[Obrázek na straně 9]
Jak Jehova ‚použil proti Jeremjášovi svou sílu‘?
[Obrázek na straně 10]
„Jako na tyto dobré fíky, v dobrém budu hledět na judské vyhnance.“ (Jeremjáš 24:5)