Nadále choďme v podivuhodném světle

POKUD jste už někdy museli jít v úplné tmě, pak víte, jak nepříjemné pocity to v člověku vyvolává. Za takových okolností je světlo vítanou úlevou. Možná se vám už ale také stalo, že jste se ocitli v situaci, která by se dala obrazně označit za tmu. Například když jste nemohli najít východisko z nějakého problému. A pak jste uviděli záblesk světla — přece jen se nějaké řešení našlo. Vynořit se z takové tmy do světla je úžasný zážitek.

V prvním století byli lidé všeobecně v duchovní tmě. Těm, kteří však opustili své dřívější náboženské názory a přijali křesťanství, apoštol Petr napsal: „[Bůh] vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Bylo to, jako by vyšli ze tmy a ocitli se v zářivém světle. Je možné to také přirovnat k situaci, kdy je člověk sám a bez jakékoli naděje a pak se najednou stane členem rodiny, která má zajištěnou budoucnost. (Efezanům 2:1, 12)

‚Opustil jsi lásku, kterou jsi měl zprvu‘

První křesťané našli ‚pravdu‘ — pravou křesťanskou víru. (Jan 18:37) Uviděli podivuhodné světlo pravdy a přešli z duchovní tmy do jasného světla. Postupem času však počáteční nadšení a horlivost některých křesťanů pohasly. Koncem prvního století vznikl vážný problém například v efezském sboru. Vzkříšený Ježíš Kristus popsal tento problém takto: „Zazlívám ti . . ., že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu. Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ (Zjevení 2:4, 5) Křesťané v Efezu potřebovali oživit svou lásku k Bohu a k pravdě.

A jak je to s námi? I my jsme zažili radost z toho, že jsme uviděli světlo neboli že jsme poznali úžasné pravdy z Božího slova. Také jsme si je zamilovali. Naši lásku k pravdě by však mohly utlumit obtíže, které postihují celé lidstvo. K tomu se ještě přidávají problémy, jež jsou typické pro ‚poslední dny‘. Žijeme totiž v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. Svět je plný lidí, kteří ‚milují sami sebe, milují peníze, jsou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční a nevěrní‘. (2. Timoteovi 3:1, 2) Jejich vliv může způsobit, že naše horlivost a láska k Jehovovi ochladnou.

Pokud jsme ztratili lásku, kterou jsme měli zprvu, potřebujeme si ‚vzpomenout, od čeho jsme odpadli, a činit pokání‘. Musíme se vrátit do svého dřívějšího duchovního stavu. Kromě toho musíme dávat pozor, abychom si nepřestali pravdy vážit. Je proto nesmírně důležité, aby se každý z nás díval do budoucnosti s nadějí a radostí a udržoval si lásku k Bohu a k pravdě.

‚Pravda, která nás osvobozuje‘

Světlo biblické pravdy je podivuhodné, protože Bible odpovídá na důležité otázky, které zaměstnávají lidstvo po celá tisíciletí. Například: Proč jsme zde? Co je smyslem života? Proč existuje zlo? Je nějaký posmrtný  život? Jehova nám poskytuje světlo v podobě nádherných naukových pravd. Neměli bychom mu za to být ze srdce vděční? To, co jsme se dozvěděli, proto nikdy nepovažujme za samozřejmost.

Ježíš svým učedníkům řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Jeho výkupní oběť otevírá cestu ke svobodě od hříchu a smrti. Drahocenné biblické pravdy nás ale také osvobozují od nevědomosti a nejistot světa zahaleného temnotou. S vděčností rozjímejme o tom, co jsme se naučili. Pomůže nám to, abychom posílili svou lásku k Jehovovi a jeho Slovu.

Křesťanům v Tesalonice apoštol Pavel napsal: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo, které také působí ve vás věřících.“ (1. Tesaloničanům 2:13) Tesaloničané slyšeli Boží slovo a přijali je „s radostí“. Už nebyli „ve tmě“, ale stali se z nich „synové světla“. (1. Tesaloničanům 1:4–7; 5:4, 5) Poznali, že Jehova je Stvořitel a že je všemohoucí, moudrý, milující a milosrdný. Tesaloničané, stejně jako ostatní Kristovi následovníci, se také dozvěděli, že Jehova se postaral o to, aby jejich hříchy mohly být vymazány díky výkupní oběti jeho Syna, Ježíše Krista. (Skutky 3:19–21)

Tesaloničané sice o pravdě nevěděli všechno, ale zato věděli, kde takové poznání hledat. Inspirované Písmo může zbožnému člověku pomoci, aby byl „zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Timoteovi 3:16, 17) Křesťané v Tesalonice mohli dále studovat a znovu a znovu se ujišťovat, že světlo od Boha je opravdu podivuhodné. Díky tomu měli důvod vždy se radovat. (1. Tesaloničanům 5:16) A to platí i v našem případě.

Světlo naší vozové cestě

Žalmista vysvětlil, proč je světlo tak nádherné. Zpíval: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105) Vedení, které dostáváme v Božím slově, nám pomáhá, abychom věděli, kudy se ubírat, a dává našemu životu smysl. Nemusíme být jako loď, která je unášena větrem. To, že známe pravdu a že v souladu s ní žijeme, nás chrání, abychom nebyli „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení“. (Efezanům 4:14)

„Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana,“ říká Bible. Také je v ní napsáno: „Šťastný je ten, kdo má ku pomoci Jákobova Boha, jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu.“ (Žalm 146:3, 5) Důvěra v Jehovu nám navíc pomáhá, abychom překonávali strach a úzkost. Apoštol Pavel napsal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Ano, světlo z Božího slova nám skutečně přináší užitek.

„Záříte jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“

Dalším důvodem, proč je světlo z Božího slova podivuhodné, je to, že otevírá příležitost k nejvznešenější práci, jakou lidé  mohou vykonávat. Ježíš dal svým následovníkům tento pokyn: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ Tento pokyn Ježíš uvedl slovy: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18–20)

Když se nad těmito slovy zamyslíme, dozvíme se, kdo nám vlastně pomáhá při kázání dobré zprávy a při činění učedníků z lidí všech národů. Ježíš svým následovníkům slíbil, že bude s nimi. Je to tedy on, kdo nám pomáhá a podporuje nás, když ve službě i při jiných ‚znamenitých dílech‘ necháváme ‚zářit své světlo‘. (Matouš 5:14–16) Do kazatelské činnosti jsou zapojeni i andělé. (Zjevení 14:6) A co Jehova Bůh? Apoštol Pavel napsal: „Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst.“ Máme tedy úžasnou výsadu být ‚Božími spolupracovníky‘. (1. Korinťanům 3:6, 9)

Pamatujme také na to, jak Bůh žehná našemu úsilí v díle, kterým nás pověřil. Nic na světě se nedá srovnat s výsadou, kterou jsme od Boha dostali, totiž s výsadou ‚zářit jako ti, kdo poskytují světlo ve světě‘. Když svými slovy i skutky zrcadlíme světlo z Božího slova, jsme schopni poskytnout upřímným lidem opravdovou pomoc. (Filipanům 2:15) Horlivé kázání a vyučování je pro nás zdrojem radosti, protože ‚Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na naši práci a na lásku, kterou projevujeme k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10)

‚Kup si oční mast, kterou by sis vetřel do očí‘

V poselství, které v prvním století Ježíš adresoval sboru v Laodiceji, bylo řečeno: „Radím ti, aby sis ode mne koupil . . . oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl. Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a ukázňuji.“ (Zjevení 3:18, 19) Spolehlivým lékem na duchovní slepotu je „oční mast“ — vyučování a ukázňování od Ježíše. Pokud si chceme uchovat správný duchovní názor na naši současnou situaci i na budoucnost, musíme Ježíšovy rady přijímat a podřizovat se jim. Totéž se vztahuje na vedení, které nám poskytuje Bible. Měli bychom také přijímat Kristův myšlenkový postoj a napodobovat jeho příklad. (Filipanům 2:5; 1. Petra 2:21) Oční mast však není zadarmo. Ježíš totiž řekl, že je potřeba si od něj mast ‚koupit‘. Cenou je náš čas a úsilí.

Když ze tmy vejdeme do osvětlené místnosti, naše oči se musí chvilku přizpůsobovat. Podobně je zapotřebí určitého času, aby na základě studia Bible člověk uviděl světlo pravdy. Čas je totiž potřeba věnovat tomu, aby rozjímal o věcech, které se dozvídá, a aby si uvědomil, jak drahocenná je pravda. Taková cena však není příliš vysoká. Proč ne? Protože světlo je podivuhodné.

[Obrázek na straně 14]

„Radím ti, aby sis ode mne koupil . . . oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl“