Ať je sbor budován ve víře

„Sbor . . . vstoupil do pokojného období a byl budován.“ (SKUTKY 9:31)

1. Jaké otázky vznikají v souvislosti s „Božím sborem“?

O LETNICÍCH roku 33 n. l. dal Jehova najevo, že si jako svůj nový národ neboli ‚Boží Izrael‘ vybral skupinu tvořenou Kristovými učedníky. (Galaťanům 6:16) Tito duchem pomazaní křesťané se zároveň stali — řečeno slovy Bible — „Božím sborem“. (1. Korinťanům 11:22) Co to znamenalo? Jak měl být ‚Boží sbor‘ zorganizován a jak měl plnit svou úlohu, bez ohledu na to, ve které části světa jeho členové žili? Jak se činnost sboru dotýká našeho života? A proč souvisí i s naším štěstím?

2, 3. Jakými slovy Ježíš ukázal, že sbor bude určitým způsobem organizovaný?

² V předchozím článku jsme si už řekli, že Ježíš předpověděl vznik tohoto sboru svých pomazaných následovníků, když apoštolu Petrovi řekl: „Na tomto skalním masivu [na Ježíši Kristu] vystavím svůj sbor a brány hádu jej nepřemohou.“ (Matouš 16:18) Zatímco byl Ježíš ještě s apoštoly, naznačil jim, jak bude sbor, který měl již brzy vzniknout, organizován a jaká bude jeho činnost.

³ Ježíš svými slovy i skutky ukázal, že někteří muži budou ve sboru poskytovat vedení. To znamenalo druhým sloužit a být jim k dispozici. Kristus řekl: „Víte, že ti, kdo se jeví jako panovníci národů, se nad nimi vypínají jako páni a že jejich velcí nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude otrokem všech.“ (Marek 10:42–44) „Boží sbor“ tedy rozhodně neměl být nějakým volným sdružením jednotlivců, kteří by si vedli svůj vlastní život nezávisle na ostatních. Měla to naopak být organizovaná skupina, jejíž členové měli navzájem spolupracovat a komunikovat.

4, 5. Z čeho poznáváme, že sbor potřebuje duchovní poučování?

⁴ Ten, který se měl stát Hlavou ‚Božího sboru‘, jasně ukázal, že jeho apoštolové a další jím vyškolení muži budou mít vzhledem k ostatním určité odpovědnosti. Jaké? Tito muži měli členy sboru především duchovně poučovat. Vzpomeňme si, co vzkříšený Ježíš v přítomnosti některých dalších apoštolů řekl Petrovi. Zeptal se ho: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petr mu odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“ Ježíš mu na to řekl: „Syť mé beránky. . . . Pas mé ovečky. . . . Syť mé ovečky.“ (Jan 21:15–17) To bylo opravdu závažné pověření.

⁵ Z Ježíšových slov můžeme vidět, že lidé, kteří jsou shromažďováni do sboru, jsou přirovnáni ke stádu oveček. Tyto ovce — křesťanští muži, ženy i děti — měly dostávat duchovní pokrm a pastýřskou péči. Ježíš navíc všechny své následovníky pověřil, aby druhé vyučovali a pomáhali jim stát se učedníky, a proto každý, kdo se stal součástí křesťanského ovčince, potřeboval školení, aby věděl, jak má toto pověření od Boha vykonávat. (Matouš 28:19, 20)

6. Jaká opatření byla přijata v nově vzniklém „Božím sboru“?

⁶ Jakmile „Boží sbor“ vznikl, jeho členové se pravidelně scházeli k vyučování a vzájemnému povzbuzování. „Dále se věnovali  učení od apoštolů a rozdělování mezi sebou, přijímání jídel a modlitbám.“ (Skutky 2:42, 46, 47) Dalším zajímavým detailem v biblické zprávě je to, že někteří způsobilí muži dostali za úkol zařizovat určité praktické věci. Rozhodujícími kritérii při výběru těchto mužů nebylo jejich vzdělání ani schopnosti či dovednosti. Byli to muži ‚plní ducha a moudrosti‘. Jedním z nich byl Štěpán, a zpráva o něm říká, že to byl muž ‚plný víry a svatého ducha‘. Organizační uspořádání v podobě jednotlivých sborů vedlo mimo jiné k tomu, že „Boží slovo . . . dále rostlo, a v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků“. (Skutky 6:1–7)

Muži, které Bůh používal

7, 8. (a) V jakém postavení sloužili apoštolové a starší muži v Jeruzalémě? (b) K čemu vedlo to, když sbory dostaly určité pokyny?

⁷ Je pochopitelné, že zpočátku se vedení ve sboru ujímali apoštolové. Nebyli to však jen oni. Bible popisuje událost, kdy se Pavel a jeho společníci vrátili do Syrské Antiochie. Ve Skutcích 14:27 se o tom říká: „Když přišli a shromáždili sbor, přistoupili k tomu, aby vyprávěli o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím.“ Ještě během jejich návštěvy vznikla otázka, zda se věřící pohané musejí dát obřezat. Tento spor se místní starší rozhodli řešit tak, že poslali Pavla a Barnabáše k „apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě“, kteří tehdy zjevně tvořili vedoucí sbor. (Skutky 15:1–3)

⁸ Když se „apoštolové a starší muži . . . shromáždili, aby uvážili tuto záležitost“, předsedal jim Ježíšův nevlastní bratr Jakub. Ten sice byl křesťanským starším, ale nebyl apoštolem. (Skutky 15:6) Po důkladném zvážení různých činitelů a s pomocí svatého ducha dospěli tito odpovědní muži k závěru, který byl v souladu s Písmem. Své rozhodnutí zaznamenali do dopisu a ten pak rozeslali jednotlivým sborům. (Skutky 15:22–32) Když sbory dopis obdržely, informace v něm obsažené tamní křesťané přijali a uplatnili. K čemu to vedlo? Bratři a sestry byli budováni ve víře a povzbuzeni. Bible k tomu uvádí: „Sbory se tedy opravdu dále upevňovaly ve  víře a den ze dne početně vzrůstaly.“ (Skutky 16:5)

9. Jakou úlohu podle Bible zastávali ve sboru duchovně způsobilí muži?

⁹ Jak ale měly jednotlivé sbory plnit svou úlohu v běžných podmínkách? Uvažujme například o sborech na Krétě. Ačkoli mnoho tamních lidí mělo špatnou pověst, někteří z nich se změnili a stali se pravými křesťany. (Titovi 1:10–12; 2:2, 3) Žili v různých městech, přičemž všechna byla od vedoucího sboru v Jeruzalémě poměrně daleko. To však nebyl problém, protože v každém z tamních sborů byli ustanoveni duchovně zralí „starší muži“. Tak to bylo nejen na Krétě, ale i na jiných místech. Takoví muži odpovídali požadavkům zaznamenaným v Bibli. Byli jmenováni jako starší neboli dozorci a jejich úkolem bylo jak „vybízet učením, které je zdravé, tak kárat ty, kdo odporují“. (Titovi 1:5–9; 1. Timoteovi 3:1–7) Jiní duchovně smýšlející muži byli způsobilí sloužit ve sborech jako služební pomocníci neboli diákoni. (1. Timoteovi 3:8–10, 12, 13)

10. Jak se podle Ježíšových slov zaznamenaných v Matoušovi 18:15–17 měly řešit závažné problémy?

¹⁰ To, že sbor bude určitým způsobem organizován, ukázal už Ježíš. Vzpomeňme si na jeho slova zaznamenaná v Matoušovi 18:15–17, jimiž ukázal, že někdy může mezi dvěma Božími ctiteli dojít k těžkostem, protože jeden proti druhému nějak zhřešil. Poškozená strana se podle Ježíšových slov měla chopit iniciativy a měla ‚odhalit chybu‘ toho druhého soukromě — mezi čtyřma očima. Pokud takový krok nevedl k řešení, mohli být zavoláni na pomoc jeden nebo dva další křesťané, kteří o problému a souvisejících okolnostech věděli. Ale co když se daná záležitost neurovnala ani tehdy? Ježíš řekl: „Jestliže jim nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ Když to Ježíš říkal, vyvoleným „Božím sborem“ byli stále Židé, takže jeho slova se původně vztahovala na ně. * Jakmile však byl založen křesťanský sbor, vztahoval se Ježíšův pokyn na něj. A to je další doklad toho, že Boží ctitelé měli být zorganizováni do sboru, jehož účelem bylo povzbuzovat každého křesťana a poskytovat mu vedení.

11. Jak se měli starší podílet na řešení problémů?

¹¹ Je vhodné, že starší muži neboli dozorci zastupovali místní sbor při řešení a urovnávání problémů nebo při projednávání nějakého hříchu. To je v souladu s požadavky kladenými na starší, jak jsou uvedeny v dopise Titovi 1:9. Sboroví starší byli nedokonalí lidé, což platilo i o samotném Titovi, jehož Pavel pověřil, aby ve sborech ‚napravil věci, které byly nedostatečné‘. (Titovi 1:4, 5) Bratři, o kterých se dnes uvažuje jako o případných starších, musejí už nějakou dobu projevovat víru a oddanost biblickým zásadám. Ostatní členové sboru se pak mohou spolehnout na vedení a pokyny, které Jehova prostřednictvím takového uspořádání poskytuje.

12. Jakou odpovědnost mají starší vzhledem ke sboru?

¹² Starším v efezském sboru Pavel řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Skutky 20:28) I dnes je to tak, že dozorci jsou jmenováni, aby „pásli Boží sbor“. Mají to dělat láskyplně a nemají nad stádem panovat. (1. Petra 5:2, 3) Dozorci by se měli snažit sbor duchovně budovat a pomáhat ‚celému stádu‘.

 Zůstaňme se sborem v těsném spojení

13. Co se může občas ve sboru stát a jak je to možné?

¹³ Starší i všichni ostatní členové sboru jsou nedokonalí, a proto občas dojde k nedorozumění nebo vzniknou nějaké problémy. Nejinak tomu bylo i v prvním století, když ještě žili někteří apoštolové. (Filipanům 4:2, 3) Nějaký dozorce či někdo jiný může říct něco, co se nám zdá neomalené, nelaskavé nebo ne zcela pravdivé. Nebo snad máme pocit, že se děje něco nebiblického. Přitom se nám může zdát, že ačkoli o tom místní starší vědí, nic s tím nedělají. Jenže skutečnost může být taková, že daný problém se řešil nebo ještě řeší, a to v souladu s biblickými zásadami. Navíc odpovědní bratři možná berou v úvahu skutečnosti, o kterých my nemáme ani ponětí. Ale i kdyby to bylo tak, jak si myslíme my, je moudré uvědomit si následující skutečnost: Po určitou dobu docházelo k závažným proviněním i v korintském sboru, což byl bezpochyby sbor, o který Jehova pečoval. V patřičném čase se však Bůh postaral o to, aby se provinění řešilo — správně a s pevností. (1. Korinťanům 5:1, 5, 9–11) Můžeme si tedy položit otázku: ‚Kdybych žil tehdy v Korintu já, jak bych reagoval, než se problém vyřešil?‘

14, 15. Proč někteří učedníci přestali následovat Ježíše a jaké si z toho můžeme vzít poučení?

¹⁴ Uvažujme ještě o jiné situaci, v níž sbor hraje určitou roli. Řekněme například, že pro někoho je obtížné porozumět nějaké biblické nauce a ztotožnit se s ní. Takový člověk možná udělal výzkum v samotné Bibli i v publikacích, které jsou prostřednictvím sboru dostupné. Kromě toho požádal o pomoc zralé spolukřesťany, snad i sborové starší. Přesto je pro něj ale daná myšlenka těžko pochopitelná a není schopen ji přijmout. Co s tím? Něco podobného se stalo asi rok před Ježíšovou smrtí. Kristus řekl, že je „chléb života“, a že pokud někdo chce žít věčně, musí „jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev“. To šokovalo dokonce i některé z Ježíšových učedníků. Místo aby se zeptali, jak to Ježíš myslel, nebo prostě projevili víru a počkali, až jim to objasní sám, mnozí z nich reagovali tak, že odešli „a již s ním nechodili“. (Jan 6:35, 41–66) A zase, kdybychom byli na jejich místě my, jak bychom reagovali?

 ¹⁵ V dnešní době se někteří křesťané přestali se svým sborem scházet, protože získali dojem, že mohou Bohu sloužit i sami. Možná říkají, že je někdo ve sboru zranil nebo že se v něm děje nějaká nespravedlnost a nic se s tím nedělá nebo že se prostě nemohou ztotožnit s nějakou naukou. Je ale takové jednání rozumné? Sice je pravda, že každý křesťan musí mít svůj osobní vztah k Bohu, ale na druhé straně nemůžeme popřít, že Jehova používá svůj celosvětový sbor, stejně jako to dělal v apoštolské době. Navíc Jehova jednotlivým sborům v prvním století žehnal a používal je. Staral se o to, aby v nich k užitku jejich členů sloužili způsobilí starší a služební pomocníci. A totéž platí i dnes.

16. Pokud někdo uvažuje o tom, že by do sboru přestal chodit, o čem by měl přemýšlet?

¹⁶ Pokud se nějaký křesťan domnívá, že mu stačí spoléhat se jen na svůj vlastní vztah k Bohu, odmítá tím Boží uspořádání — a to jak v podobě celosvětového sboru, tak i místního sboru Božích ctitelů. Takový člověk si možná vystačí sám nebo je snad v kontaktu s několika dalšími křesťany, ale kde je pak opatření v podobě sborových starších a služebních pomocníků? Je zajímavé, že když Pavel psal sboru v Kolosech a nařídil, aby jim adresovaný dopis byl čten také v Laodiceji, řekl, že je třeba být ‚zakořeněni na Ježíšovi a být na něm vybudováni‘. Užitek z těchto dopisů měli ti, kdo do sboru chodili, a ne ti, kdo se od něj oddělovali. (Kolosanům 2:6, 7; 4:16)

Sloup a opora pravdy

17. Co se o sboru říká v 1. Timoteovi 3:15?

¹⁷ Ve svém prvním dopise Timoteovi, křesťanskému staršímu, apoštol Pavel vyjmenoval požadavky, jež musí splňovat starší a služební pomocníci v jednotlivých sborech. Hned poté se Pavel zmínil o ‚sboru živého Boha‘ a řekl, že to je „sloup a opora pravdy“. (1. Timoteovi 3:15) V prvním století se jako takový sloup prokázal sbor pomazaných křesťanů jako celek. Je mimo jakoukoli pochybnost, že nejdůležitějším uspořádáním, díky němuž jednotliví křesťané mohli zmíněnou pravdu přijímat, byl místní sbor. Právě tam se biblická pravda vyučovala a objasňovala a právě tam mohl být každý křesťan budován ve víře.

18. Proč jsou sborová shromáždění důležitá?

¹⁸ Podobně dnes je Boží domácností a ‚sloupem a oporou pravdy‘ celosvětový křesťanský sbor. Když pravidelně chodíme na shromáždění místního sboru a účastníme se jich, jsme tím budováni ve víře, posiluje se tím náš vztah k Bohu a pomáhá nám to konat jeho vůli. Když Pavel psal sboru v Korintu, vyzdvihl hodnotu toho, co se na shromážděních říká. Vyjádřil své přání, aby se na shromážděních mluvilo jasně a srozumitelně, a přítomní tak mohli být „budováni“ ve víře. (1. Korinťanům 14:12, 17–19) I my dnes můžeme z takového budování čerpat sílu, pokud uznáme, že původcem sborového uspořádání je sám Jehova Bůh a že toto uspořádání podporuje.

19. Proč se cítíte svému sboru zavázáni?

¹⁹ Pokud tedy chceme být budováni ve víře, musíme uznat, že bez sboru to nepůjde. Už od svého vzniku byl sbor hradbou proti falešným naukám a Bůh jej používal a dále používá jako prostředek k oznamování dobré zprávy o svém mesiášském Království po celém světě. Skrze sbor tedy Bůh bezpochyby koná podivuhodné věci. (Efezanům 3:9, 10)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Proč by nás nemělo překvapovat, že Bůh k vedení svého lidu používá sbory?

• Jakou úlohu mají ve sboru starší, i když jsou nedokonalí?

• V jakých směrech vás místní sbor duchovně buduje?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Apoštolové a starší muži v Jeruzalémě sloužili jako vedoucí sbor

[Obrázek na straně 28]

Starší a služební pomocníci dostávají pokyny, aby mohli ve sboru správně plnit své odpovědnosti