Pole ‚se bělá ke žni‘

Nejsevernějším výběžkem jihoamerického kontinentu je poloostrov Guajira. Leží na něm severní část Kolumbie a severozápadní část Venezuely. Tato polopouštní oblast, kde teploty dosahují až 43 stupňů Celsia, je sužována jednak nedostatkem dešťových srážek a jednak sežehujícím žárem slunce. I přes tyto nepříznivé podmínky se zde lidé s úspěchem věnují zemědělství. Život na tomto poloostrově je příjemný, a to díky stálému vánku od oceánu a severovýchodním pasátům. Návštěvníci se zde mohou kochat malebnou krajinou a užívat si nádherných pláží.

VÍTEJTE v zemi Indiánů z kmene Wayú. Na celém poloostrově jich žije 305 000, z toho 135 000 v kolumbijské části. Tento kmen zde sídlil již dlouho před tím, než sem přišli španělští kolonizátoři.

Hlavním zdrojem obživy těchto Indiánů je zemědělství a chov dobytka. Věnují se i rybaření a s různým zbožím se vydávají také za hranice své země. Ženy tkají nádherné pestrobarevné výrobky, o které mají velký zájem turisté.

Indiáni z kmene Wayú jsou známi svou upřímností a pohostinností. Ale i oni žijí v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Jedním z hlavních problémů je zde chudoba, jejímž důsledkem je například negramotnost, podvýživa malých dětí, nedostatečná lékařská péče a v některých oblastech také zločinnost.

Církve křesťanstva již dlouhá léta posílají mezi tyto Indiány své misionáře, a v důsledku toho ovládají většinu internátů a škol pro budoucí učitele. Mnozí Indiáni z kmene Wayú přijali takzvané křesťanské zvyky, jako je křest nemluvňat a uctívání soch a obrazů. Přesto se však nevzdali svých náboženských názorů a rituálů, které jsou založeny na tradiční mytologii a pověrách.

Obecně lze říci, že Indiáni z kmene Wayú jsou bohabojní lidé a pozitivně reagují na biblické pravdy, které vyučují svědkové Jehovovi. Počátkem 80. let minulého století žilo na poloostrově Guajira sedm svědků, kteří pocházeli z tohoto kmene. Tři z nich bydleli v hlavním městě Ríohacha. Kromě těchto domorodých svědků zde bylo dalších 20 zvěstovatelů, kteří dobrou zprávu o Království kázali ve španělštině.

Poselství ve vlastním jazyce

Většina Indiánů, kteří žijí v Ríohache, mluví jazykem wayúnaiki, ale španělsky umí jen velmi málo. A tak odezva na kázání dobrého poselství o Království byla zpočátku jen slabá. Zdálo se, že místní lidé se vyhýbají rozhovorům s takzvanými arijunas, jak říkají těm, kdo nejsou z jejich kmene. Když je tedy navštívili svědkové, většina Indiánů s nimi mluvila svým jazykem, a ne španělsky. Proto se stávalo, že svědkové šli zkrátka dál.

 Koncem roku 1994 však odbočka svědků Jehovových přidělila do tohoto území skupinu zvláštních průkopníků, což jsou lidé, kteří většinu času věnují biblickému vyučování. Měli sloužit ve sboru, který byl ve městě Ríohacha. Požádali zde jednoho domorodého svědka, aby je učil jazyk wayúnaiki. Když uměli nazpaměť několik jednoduchých vět a byli schopni vydat svědectví, začali kázat Indiánům. A okamžitě si všimli, že reakce jsou úplně jiné. Ačkoli tito průkopníci používali lámanou wayúnaiki, oslovení Indiáni byli příjemně překvapeni a ochotně naslouchali. Dokonce se stávalo, že proto, aby v živém rozhovoru mohli pokračovat, začali používat svoji omezenou španělštinu!

‚Bělající se ke žni‘

Dílo, při kterém pomáháme lidem, aby se stali Kristovými učedníky, apoštol Pavel přirovnal k obdělávání pole. Indiáni z kmene Wayú, kteří se živí zemědělstvím, tomuto přirovnání dobře rozumí. (1. Korinťanům 3:5–9) A v obrazném smyslu se toto pole opravdu ‚bělá ke žni‘. (Jan 4:35)

Z kmene Wayú pochází například Neil, který žil ve městě Manaure. Trpí následky vrozené vady a ze svého neštěstí obviňoval Boha. Byl v tak hluboké depresi, že uvažoval o sebevraždě. V té době se setkal se svědkem, který v rámci svého zaměstnání pracoval v různých městech a při těchto cestách také kázal dům od domu. Neilovi, kterému tehdy bylo 14 let, vyprávěl o Jehovově Království. Všiml si, že chlapce to zajímá, a tak s ním začal vést biblické studium. Neil byl moc rád, že poznal Jehovovu láskyplnou osobnost, a díky tomu pochopil, že Bůh není příčinou jeho utrpení. Hluboce na něj zapůsobilo, když se dočetl o Božím slibu rajské země, kde žádné nemoci nebudou. (Izajáš 33:24; Matouš 6:9, 10)

V té době se členové Neilovy rodiny dostali do sporu s jinou rodinou. S cílem zajistit si nějakou ochranu prováděli určité kmenové rituály. Neil vzpomíná: „Zpočátku jsem se bál mluvit o své nové víře, a to zvláště s těmi, kdo se v rodině těší vážnosti a mají autoritu.“ Jeho rodiče se velmi zlobili, když zjistili, že přestal uznávat nebiblické náboženské názory a nechce se podílet na spiritistických zvycích. Potom se Neil přestěhoval do Ríoachy a začal chodit do místního sboru. Za nějakou dobu byl pokřtěn. V roce 1993 byl jmenován služebním pomocníkem a o tři roky později začal sloužit jako pravidelný průkopník. Potom, v roce 1997 se stal sborovým starším a v roce 2000 se službě začal věnovat ještě ve větší míře, a to jako zvláštní průkopník.

Dalším příkladem je Indiánka, která se jmenuje Teresa. V době, kdy se svědky začala studovat Bibli, žila s Danielem, který se jí posmíval a bil ji i jejich tři děti. Později sice souhlasil, že bude studovat Bibli společně s Teresou, ale přesto se s přáteli dál účastnil pitek, které někdy trvaly čtyři až pět dnů. Rodina kvůli tomu neměla žádné peníze.  Teresa však vytrvale dál studovala Bibli a chodila na shromáždění. To Danielovi pomohlo, aby si uvědomil, že studium Bible je velmi důležité. Potom se stalo, že jejich malý syn nešťastnou náhodou spadl do kotle s vařící vodou a na následky těžkých popálenin zemřel. Teresa se musela vyrovnávat nejen s hlubokým zármutkem ze ztráty syna, ale také s tlakem od přátel a sousedů, kteří ji nutili dodržovat nebiblické pohřební zvyky.

V této obtížné době byly pro ni i pro Daniela útěchou a povzbuzením návštěvy svědků z blízkého sboru. Po pohřbu je dále navštěvovali členové místního sboru, v němž se mluví jazykem wayúnaiki. Tento láskyplný zájem podnítil Daniela k tomu, aby dělal duchovní pokroky. Přestal se opíjet a bít Teresu. Vzal si ji za manželku a začal tvrdě pracovat, aby rodinu uživil. Oba dál studovali Bibli a upevňovali svůj vztah k Bohu. V roce 2003 byli pokřtěni a nyní vedou řadu biblických studií. Díky vynikajícímu svědectví Teresy jsou nyní její příbuzní ochotni naslouchat biblické pravdě, když je svědkové navštíví. Jeden z Danielových synovců je nepokřtěným zvěstovatelem a dvě jeho neteře studují Bibli a chodí na shromáždění. Zájem o studium Bible časem projevila nejen Teresina švagrová, která také nešťastnou náhodou ztratila syna, ale i její rodina.

Duchovní pokrm v jazyce wayúnaiki

V roce 1998 byla v jazyce wayúnaiki vydána brožura Navždy se těšte ze života na zemi! * Stala se vynikajícím nástrojem při rozhovorech a vedení biblických studií. V roce 2003 bylo několik bratrů vyškoleno, aby do jazyka wayúnaiki překládali publikace svědků Jehovových. Díky tvrdé práci skupiny překladatelů v Ríohache jsou nyní k dispozici další brožury, což přispívá k duchovnímu růstu těch, kdo mluví tímto jazykem.

Od roku 2001 bývají do jazyka wayúnaiki překládány některé části oblastního sjezdu. Když přítomní slyší program ve svém vlastním jazyce, jsou duchovně povzbuzeni. Doufají, že brzy budou mít v tomto jazyce také biblické dramatizace.

Úrodné pole

Asi 100 kilometrů severovýchodně od Ríohachy leží městečko Uribia. Místní sbor, kde se mluví jazykem wayúnaiki, má 16 zvěstovatelů. Ti vynakládají velké úsilí, aby kázali Indiánům ve venkovských oblastech. O takové akci vypráví jeden ze sborových starších: „Vydávali jsme svědectví na farmě, kterou tvořilo asi deset domů. Měly nízkou střechu, malá okna a v přední části plochou stříšku vyrobenou z vnitřní dřevité části kaktusu, které se říká yotojolo. Rodinu i návštěvníky tato stříška chrání před žárem slunce. Potěšilo nás, že na dobrou zprávu o Království mnoho lidí reagovalo s velkým zájmem. Slíbili jsme jim, že se vrátíme a začneme s nimi studovat Bibli. Když jsme přijeli opět, zjistili jsme, že mnozí jsou negramotní. Vyprávěli nám, že kvůli nedostatku peněz je místní škola zavřená. Člověk, který je za tuto budovu odpovědný, nám dovolil v jedné ze tříd organizovat výuku čtení a psaní a vést biblická studia. Šest Indiánů se naučilo číst i psát a také dělají pokroky v poznávání Bible. Jejich ocenění na nás hluboce působí, a plánujeme, že na farmě budeme pořádat shromáždění.“

Všichni si velmi váží toho, že mnozí svědkové byli ochotni naučit se jazyk wayúnaiki. V tomto jazyce nyní na poloostrově Guajira pořádá shromáždění a organizuje kazatelskou službu osm sborů a dvě skupiny.

Je zcela zřejmé, že Jehova tomuto úsilí žehná. Kázání dobré zprávy mezi Indiány z kmene Wayú ještě může vést k bohaté sklizni, protože ti, kdo si zde uvědomují své duchovní potřeby, se stávají Kristovými učedníky. Doufáme, že na toto pole, které ‚se bělá ke žni‘, Jehova pošle další služebníky. (Matouš 9:37, 38)

[Poznámka pod čarou]

[Mapy na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

VENEZUELA

KOLUMBIE

GUAJIRA

Manaure

Ríohacha

Uribia

[Podpisek obrázku na straně 16]

Níže osada Wayú: Victor Englebert