Vydejme se po stopách Pavla do Beroje

Úsilí těch dvou misionářů přineslo velmi dobré výsledky. Velké množství lidí se totiž stalo věřícími. Pak ale proti těmto kazatelům povstává dav nepřátel. Padne tedy rozhodnutí — v zájmu bratrů z nově založeného sboru a také v zájmu své vlastní bezpečnosti mají oba misionáři neprodleně, ještě tu noc, odejít z města. Přibližně v roce 50 n. l. proto Pavel a Silas opouštějí makedonský přístav Tesaloniku a vydávají se na cestu do svého dalšího působiště, kterým je Beroa.

STEJNĚ jako ve starověku, i dnes by cestovatel blížící se k Beroji (dnešní Véroia) viděl z dálky město, které leží na východním úpatí zelenající se hory Bermios. Beroa se nachází asi 65 kilometrů na jihozápad od Tesaloniky a přibližně 40 kilometrů od pobřeží Egejského moře. Jižně od ní se tyčí hora Olymp, mýtické sídlo hlavních bohů starověkého helénského panteonu.

Pro ty, kdo studují Bibli, je Beroa zajímavá z toho důvodu, že tam Pavel kázal a obrátil mnoho lidí na křesťanství. (Skutky 17:10–15) Vydejme se tedy po Pavlových stopách a prozkoumejme historii tohoto města.

Rané dějiny

Nikdo dnes nedokáže s určitostí říct, kdy byla Beroa založena. Její původní obyvatele, pravděpodobně příslušníky frýžských kmenů, vyhnali asi v 7. století př. n. l. Makedonci. O tři století později Makedonie zbohatla díky dobyvačným tažením Alexandra Velikého. Stavěly se impozantní budovy, zdi a také svatyně, kde byli uctíváni Zeus, Artemis, Apollón, Athéna a další řečtí bohové.

Jedna kniha o historii uvádí, že Beroa měla po staletí „významné postavení jak ve svém nejbližším okolí, tak v ostatních částech severního Řecka“. Obzvlášť důležitou pozici získala za vlády poslední makedonské dynastie Antigonovců (306–168 př. n. l.), které nakonec připravili o trůn Římané.

Když roku 197 př. n. l. Římané porazili krále Filipa V., „byla původní rovnováha sil zvrácena a Řím se stal nejvýznačnější mocností ve východním Středomoří,“ uvádí Encyclopædia  Britannica. U Pydny ležící několik kilometrů jižně od Beroje vyhrál v roce 168 př. n. l. jeden římský generál rozhodující bitvu s posledním starověkým makedonským panovníkem Perseem. Jak tedy bylo předpověděno v Bibli, Řecko nahradil v postavení světové velmoci Řím. (Daniel 7:6, 7, 23) Po zmíněné bitvě se Beroa jako jedno z prvních makedonských měst Římu vzdala.

V prvním století př. n. l. se Makedonie stala bojištěm dvou znepřátelených stran, které vedli Pompeius a Julius Caesar. A bylo to právě okolí Beroje, kde se Pompeius utábořil se svým vojskem.

Rozkvět za vlády Římanů

V období Pax Romana neboli Římského míru mohli návštěvníci Beroje vidět ulice dlážděné kameny a lemované sloupořadími. Byly zde veřejné lázně, divadla, knihovny a arény pro gladiátorské zápasy. Pitná voda byla rozváděna potrubím a město mělo i svůj podzemní kanalizační systém. Beroa se stala známým obchodním centrem, které navštěvovali kupci, umělci, sportovci a také ti, kdo se přišli podívat na sportovní utkání nebo se účastnili jiných událostí. Pro cizince zde byly vybudovány svatyně, v nichž mohli provádět své náboženské obřady. V tomto městě se skutečně mísily kulty celého římského světa.

Kromě bohů byli v Beroji uctíváni i posmrtně zbožštění římští císařové. Beroané na  tom možná neviděli nic zvláštního, protože jako boha již předtím uctívali Alexandra Velikého. Jeden řecký pramen uvádí: „Helénové [Řekové] z východní části Říše byli zvyklí vzdávat božské pocty svému vládnoucímu králi, a proto je ochotně prokazovali i římským císařům . . . Jako bůh se zářící korunou na hlavě byl císař vyobrazen na jejich mincích. A jako boha ho vzývali a oslavovali také ve svých hymnech a písních.“ Stavěli oltáře a chrámy a předkládali mu oběti. Do Beroje přijížděli i samotní císařové, aby se tam účastnili říšských náboženských slavností, k nimž patřily sportovní, umělecké a literární soutěže.

Proč byla střediskem pohanského uctívání právě Beroa? Sídlil zde totiž makedonský koinon. Byl to spolek zástupců makedonských měst, kteří se v Beroji pravidelně scházeli, aby tam pod dozorem Říma projednávali a řešili záležitosti týkající se měst i venkova. Jedním z hlavních úkolů koinonu bylo dohlížet na císařské náboženské obřady.

Do tohoto prostředí se tedy Pavel a Silas dostali poté, co uprchli z Tesaloniky. Beroa tehdy byla pod římskou nadvládou již dvě stě let.

Do Beroje se dostává dobrá zpráva

V Beroji Pavel začal kázat v synagoze. Jak jej tam přijali? Inspirovaná zpráva uvádí, že místní Židé „smýšleli ušlechtileji než tamti v Tesalonice, neboť přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“. (Skutky 17:10, 11) Jelikož Beroané ‚smýšleli ušlechtile‘, nedrželi se zarputile svých tradic. To, co slyšeli, pro ně sice bylo nové, ale oni nebyli nedůvěřiví ani se tím nenechali pobouřit. Pavlovo poselství neodmítli, ale naopak mu pozorně a nezaujatě naslouchali.

Díky čemu mohli tito Židé rozpoznat v Pavlových slovech zvuk pravdy? Aby věrohodnost jeho výroků vyzkoušeli, použili ten nejspolehlivější prubířský kámen. Pečlivě a pilně totiž zkoumali Písmo. Znalec Bible Matthew Henry to shrnul takto: „Jelikož Pavel svá tvrzení dokazoval z Písma a své posluchače vybízel, aby si ve Starém zákoně ověřili, zda jim říká pravdu, oni se pak mohli do Bible podívat, najít si v ní zmíněné pasáže, přečíst si je v kontextu, uvažovat o jejich celkovém  rámci a hlubším významu, porovnat je s ostatními částmi Písma, zkoumat, zda jsou Pavlovy závěry logické a věrohodné a zda jsou jeho argumenty přesvědčivé, a udělat si svůj vlastní názor.“

To neznamená, že Beroané nahlédli do Písma jen jednou, a to pouze zběžně. Studiu se věnovali do hloubky a dělali to soustavně. Vyhradili si na něj čas denně, a ne jen o Sabatu.

A považme, jaké výsledky to přineslo. Značný počet Židů v Beroji Pavlovo poselství přijal a stali se věřícími. Uvěřilo také mnoho Řeků, k nimž možná patřili i židovští proselyté. To zákonitě muselo vyvolat nějakou reakci. Když se o tom dozvěděli Židé v Tesalonice, spěchali do Beroje, kde „podnítili a znepokojili davy“. (Skutky 17:4, 12, 13)

Pavel byl nucen Berou opustit, ale s kázáním nepřestal. Tentokrát se lodí vydal do Atén. (Skutky 17:14, 15) Mohl se však radovat z toho, že jeho práce v Beroji přinesla výsledky — křesťanství tam zapustilo kořeny. A plody zde přináší až dodnes.

V Beroji (Véroii) jsou totiž stále lidé, kteří pečlivě zkoumají Písmo, aby ‚se přesvědčili o všem‘ a mohli ‚se pevně držet‘ toho, co je dobře podložené a pravdivé. (1. Tesaloničanům 5:21) V tomto městě jsou dva duchovně silné sbory svědků Jehovových, jejichž členové se podobně jako Pavel věnují kázání a dělí se o dobrou zprávu s druhými. Pátrají po upřímných lidech a vedou s nimi biblické rozhovory. Díky tomu může poselství z Bible mocně působit na všechny, kdo touží poznat pravého Boha Jehovu. (Hebrejcům 4:12)

[Mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Část Pavlovy druhé misionářské cesty

MÝSIE

Troas

Neapolis

Filipy

MAKEDONIE

Amfipolis

Tesalonika

Beroa

ŘECKO

Atény

Korint

ACHAIA

ASIE

Efez

RHODOS

[Obrázek na straně 13]

Stříbrná mince s vyobrazením Alexandra Velikého jako řeckého boha

[Podpisek]

Mince: Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Obrázek na straně 14]

Brána v Beroji (Véroii) vedoucí do židovské čtvrti

[Obrázek na straně 15]

Stará synagoga v dnešní Beroji (Véroii)