Proč máme chodit na shromáždění?

CHRISTINU po dvaceti letech společného života neočekávaně opustil manžel. Zůstala sama na výchovu sedmi synů a jedné dcery, kterým bylo 7 až 18 let. „Najednou jsem musela o všem důležitém rozhodovat já,“ říká Christine. „Cítila jsem na sobě velkou tíhu odpovědnosti a moc jsem si přála mít nějakou podporu a vedení.“ Kde našla potřebnou pomoc?

Christine uvádí: „Pro mě a mou rodinu byla záchranným lanem křesťanská shromáždění. Cítili jsme na nich podporu našich přátel a také jsme tam naslouchali praktickým radám z Božího slova. Pravidelná účast na shromážděních nám pomáhala v každé důležité oblasti našeho rodinného života.“

Během těchto ‚kritických časů, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, se všichni potýkáme s nejrůznějšími zkouškami. (2. Timoteovi 3:1) Podobně jako Christine, i vy nejspíš považujete shromáždění svědků Jehovových za duchovní „záchranné lano“, za důležitou součást vašeho uctívání Jehovy. Na pěti sborových shromážděních v průběhu každého týdne se velmi pravděpodobně prohlubuje vaše láska k Bohu, posiluje se vaše naděje do budoucnosti a také tam nasloucháte biblickým radám, jak zvládat zkoušky.

Chodit pravidelně na shromáždění se však některým křesťanům zdá náročné. Na konci dne jsou vyčerpaní a mají pocit, že pěkně se obléct a pak cestovat na program už je nad jejich síly. Jiným zase v účasti na shromážděních pravidelně brání jejich pracovní doba. Kdyby chtěli být na všech programech, museli by se spokojit s nižším příjmem nebo by riskovali ztrátu zaměstnání. A někteří další možná vynechávají shromáždění proto, že podle jejich názoru je osvěží spíš nějaká forma rekreace než společenství se sborem.

Z jakých závažných důvodů bychom tedy měli na křesťanská shromáždění chodit? A co můžeme udělat pro to, aby nám přinášela osvěžení? Odpovědi na tyto otázky získáme, když budeme uvažovat o Ježíšově láskyplném pozvání zaznamenaném u Matouše 11:28–30, kde čteme: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“

„Pojďte ke mně“

Ježíš řekl: „Pojďte ke mně.“ Jedním ze způsobů, jak na jeho pozvání můžeme  reagovat, je chodit na shromáždění pravidelně. K tomu, abychom se jich účastnili, máme dobrý důvod, protože při jiné příležitosti Ježíš uvedl: „Kde se . . . shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:20)

V prvním století Ježíš osobně vyzval různé lidi, aby ho následovali. Dal jim tak možnost být v jeho blízkosti. Někteří toto pozvání bez váhání přijali. (Matouš 4:18–22) Jiní připustili, aby jim v tom zabránila starost o hmotné věci. (Marek 10:21, 22; Lukáš 9:57–62) Těm, kdo ho následovali, Ježíš adresoval tato povzbudivá slova: „Vy jste nevyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.“ (Jan 15:16)

Ježíš po své smrti a vzkříšení již mezi svými učedníky nebyl fyzicky přítomen. Byl však s nimi v tom smyslu, že vedl jejich činnost a sledoval, jak reagují na jeho pokyny. Například asi 70 let po svém vzkříšení poskytl rady a povzbuzení sedmi sborům v Malé Asii. Z jeho slov bylo patrné, že velmi dobře znal silné stránky i slabosti jednotlivých členů těchto sborů. (Zjevení 2:1–3:22)

O každého svého následovníka se Ježíš živě zajímá i dnes. Slíbil: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:20) Nyní žijeme v čase konce, a proto musíme jednat v souladu s Ježíšovým pozváním a následovat ho. To mimo jiné znamená pravidelně chodit na shromáždění. Ježíš si přeje, abychom mu naslouchali a „byli jím vyučováni“ prostřednictvím přednášek a rozborů biblických myšlenek, což k našim shromážděním neodmyslitelně patří. (Efezanům 4:20, 21) Přijímáte tedy Ježíšovo pozvání „pojďte ke mně“?

„Všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi“

Důležitým důvodem, proč shromáždění navštěvujeme, je to, že z nich čerpáme povzbuzení. (Hebrejcům 10:24, 25) Mnozí z nás se různými způsoby ‚lopotí a jsou obtíženi‘. Možná vás tíží osobní starosti, jako například špatné zdraví. Na křesťanských shromážděních můžete mít užitek ze vzájemného povzbuzení. (Římanům 1:11, 12) Mimo jiné tam uslyšíte podnětné komentáře, upevní se vaše biblická naděje a budete moci sledovat, jak víra pomáhá druhým vytrvávat ve zkouškách. To vše vám může pomoci vaše problémy zvládat a mít na ně vyrovnaný pohled.

Zamysleme se nad tím, co řekla jedna křesťanka, kterou omezuje její chronické onemocnění. Tato sestra vypráví: „Kvůli své nemoci musím vždy nějakou dobu trávit v nemocnici. Po takovém pobytu je někdy obtížné jít na shromáždění, ale vím, že mé místo je právě tam. To, že mi bratři a sestry projevují vřelost a lásku, prohlubuje mou radost. Navíc vyučování a vedení od Jehovy a Ježíše dává mému životu smysl.“

„Mé jho je příjemné a můj náklad je lehký“

Všimněte si, že v pasáži, kterou rozebíráme, Ježíš řekl: „Učte se ode mne.“ Tím, že to děláme, se stáváme jeho učedníky. A když se zasvětíme Bohu a dáme se pokřtít, bereme na sebe jeho jho. (Matouš 28:19, 20) Pokud chceme Ježíšovými učedníky zůstat, je nutné, abychom pravidelně chodili na shromáždění. Proč? Protože o Ježíšově životě, o tom, co říkal, a o metodách, které používal, se učíme právě tam.

Co je nákladem, který mají Kristovi následovníci nosit? Je to stejný náklad, jaký nosí sám Ježíš — totiž výsada konat Boží vůli. (Jan 4:34; 15:8) Zachovávat Boží přikázání sice vyžaduje úsilí, ale tento náklad není natolik těžký, že bychom ho neunesli. Těžký by se nám mohl zdát tehdy, kdybychom se ho snažili nést z vlastní síly. Pokud se však budeme modlit o Božího ducha a sytit se duchovním  pokrmem předkládaným na shromážděních, dostaneme od Boha „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) Když se na shromáždění připravujeme a aktivně se na nich podílíme, naše láska k Jehovovi roste. A jestliže svou službu vykonáváme právě z lásky, Boží přikázání pro nás „nejsou břemenem“. (1. Jana 5:3)

Pro většinu lidí není snadné vydělávat si na živobytí, překonávat zdravotní potíže nebo se vyrovnávat s dalšími osobními těžkostmi. My se však při řešení takových problémů nespoléháme na pouhou lidskou moudrost. Sborová shromáždění nám pomáhají, abychom ‚přestali být úzkostliví‘ a měli důvěru, že Jehova se o naše potřeby postará a při řešení našich problémů nás podpoří. (Matouš 6:25–33) Křesťanská shromáždění jsou skutečně projevem Boží lásky k nám.

„Jsem mírné povahy a ponížený v srdci“

Ježíš měl ve zvyku navštěvovat synagogu, kde se rozebíraly myšlenky z Božího slova. Při jedné takové příležitosti vzal svitek Izajáše a četl z něj: „Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu chudým, vyslal mě, abych kázal propuštění zajatým a navrácení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.“ (Lukáš 4:16, 18, 19) Muselo být vskutku úžasné slyšet Ježíše, jak tato slova vztáhl na sebe a řekl: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Lukáš 4:21)

Ježíš je mírné povahy a jako „hlavní pastýř“ dohlíží až dodnes na to, aby o jeho následovníky bylo duchovně postaráno. (1. Petra 5:1–4) Pod jeho vedením „věrný a rozvážný otrok“ jmenuje ve sborech po celém světě muže, kteří tam slouží jako pastýři. (Matouš 24:45–47; Titovi 1:5–9) Tito muži s mírností ‚pasou Boží sbor‘ a svou pravidelnou účastí na shromážděních poskytují druhým dobrý příklad. Tím, že na shromáždění chodíte i vy, dáváte najevo, že pro tyto „dary v podobě lidí“ máte ocenění. Navíc tam můžete jak svou přítomností, tak svým aktivním podílem na programu povzbuzovat druhé. (Skutky 15:30–33; 20:28; Efezanům 4:8, 11, 12)

„Naleznete občerstvení pro své duše“

Co můžete udělat pro to, aby vám křesťanská shromáždění přinášela skutečné občerstvení? Mimo jiné můžete uplatnit Ježíšovu radu: „Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:18) Lidé, kteří upřímně toužili se od Ježíše učit, mu bedlivě naslouchali. Když vyprávěl podobenství, žádali ho, aby jim je vysvětlil, a díky tomu jim mohli hlouběji porozumět. (Matouš 13:10–16)

Ty, kdo tehdy hladověli po duchovním pokrmu, můžeme napodobit tak, že na našich shromážděních soustředěně nasloucháme. (Matouš 5:3, 6) Pokud se chcete dobře soustředit, snažte se sledovat, jak řečník postupně rozvíjí jednotlivé myšlenky. V duchu si odpovídejte na otázky: ‚Jak mohu tyto informace uplatnit ve svém životě? Jak je mohu použít k prospěchu druhých? Jak bych tuto myšlenku někomu znázornil? Také si vyhledávejte biblické verše, které řečník uvádí na podporu hlavních bodů. Čím větší pozornost budete věnovat tomu, jak nasloucháte, tím víc vás shromáždění občerství.

Po programu si o myšlenkách, které jste slyšeli, popovídejte s druhými. Zaměřte se na to, jak lze probranou látku uplatnit. I takové povzbudivé rozhovory přispívají k tomu, abychom se na shromážděních občerstvili.

Máme nepochybně pádné důvody, proč chodit na shromáždění. Když jsme teď uvažovali o tom, jaký nám to přináší užitek, můžeme si položit otázku: ‚Jak na Ježíšovu výzvu „pojďte ke mně“ reaguji já?‘

[Obrázky na straně 11]

Brání vám v účasti na shromáždění jiné činnosti?