Veškeré utrpení brzy skončí

„Skála, dokonalá je jeho činnost.“ (5. MOJŽÍŠOVA 32:4)

1, 2. (a) Proč si vážíte naděje na věčný život? (b) Proč mnozí lidé nevěří v Boha, který nám dal nádherné sliby do budoucnosti?

PŘEDSTAVUJETE si s oblibou život v pozemském ráji? Možná se už vidíte, jak prozkoumáváte naši jedinečnou planetu a získáváte zajímavé poznatky o téměř nekonečně rozmanitých formách života, které na ní existují. Nebo možná rozjímáte o tom, jak uspokojující bude spolupracovat s druhými při zušlechťování země a jejím přeměňování v celosvětový park. Snad také přemítáte o tom, jak budete moci rozvíjet své vlohy v oblasti umění, architektury, hudby či v jiných sférách lidské činnosti, na něž v dnešní hektické době nemáte vůbec čas. Každopádně si však velmi vážíte naděje na takové podmínky, jež Bible označuje jako ‚skutečný život‘ — takový, jaký si pro nás Jehova vždy přál a který neměl nikdy skončit. (1. Timoteovi 6:19)

² Není snad pro nás zdrojem radosti a vzácnou výsadou, že se o tuto biblickou naději můžeme dělit s dalšími lidmi? Mnozí z nich se k ní však obracejí zády. Odmítají ji jako pouhou iluzi, jako nerealistický sen pro naivní lidi. Možná je pro ně těžké uvěřit už jen v samotnou existenci Boha, který věčný život v ráji slibuje. Proč? Pro některé je překážkou mimo jiné to, že kolem nás je tolik zla. Myslí si, že kdyby Bůh existoval a byl všemohoucí a láskyplný, pak by zlo a utrpení nikdy nepřipustil. Takoví lidé si říkají: ‚Žádný Bůh není, protože na to, co se děje, by se nemohl dívat. A pokud přece jen existuje, pak buď není všemohoucí, nebo mu na nás nezáleží.‘ Někomu takové uvažovaní připadá logické. Satan se tedy skutečně prokázal jako mistr v zaslepování lidské mysli. (2. Korinťanům 4:4)

3. Na jakou obtížnou otázku můžeme lidem poskytnout odpověď a proč k tomu máme jedinečnou příležitost?

³ My, svědkové Jehovovi, máme jedinečnou příležitost pomáhat lidem, kteří jsou klamáni Satanem a moudrostí tohoto světa. (1. Korinťanům 1:20; 3:19) Chápeme, proč mnozí nevěří biblickým slibům. Bývá to tak jednoduše proto, že neznají Jehovu. Možná neznají jeho jméno ani to, jaký má význam, a pravděpodobně toho vědí jen málo, nebo dokonce vůbec nic o Jehovových vlastnostech a o tom, jak vždy spolehlivě plnil své sliby. My však považujeme za velkou výsadu, že tyto věci známe. Čas od času je prospěšné připomenout si, jak můžeme pomáhat  lidem, kteří jsou „myšlenkově ve tmě“, aby našli odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek vůbec, totiž: Proč Bůh připouští zlo a utrpení? (Efezanům 4:18) Nejdřív se zamyslíme nad tím, jak na tuto otázku můžeme reagovat tak, aby to lidi zaujalo. Potom si ukážeme, jak jsou ze způsobu, jímž se Jehova s existencí zla vypořádal, patrné jeho vlastnosti.

Najít ten správný přístup

4, 5. Co možná musíme nejprve udělat, když se někdo zeptá, proč Bůh připouští utrpení? Vysvětlete to.

⁴ Jak reagujeme, když se nás někdo zeptá, proč Bůh připouští utrpení? Možná máme sklon pustit se rovnou do podrobného vysvětlování a vzít to už od událostí, které se staly v Edenu. Někdy to může být vhodné. V této souvislosti je však namístě jedno upozornění. Pro rozhovor o takovém námětu musíme nejdřív položit základ. (Přísloví 25:11; Kolosanům 4:6) Uvažujme teď o třech myšlenkách, které bývá dobré při rozhovoru objasnit dřív, než se pustíme do vysvětlování dané otázky.

⁵ Za prvé. Pokud osloveného člověka skutečně trápí to, že ve světě je dnes tolik špatnosti, dá se předpokládat, že nějaké neštěstí postihlo jej osobně nebo někoho z jeho blízkých. Proto bude moudré, když mu nejdřív projevíme upřímný soucit. Apoštol Pavel křesťanům radil: „Plačte s těmi, kdo pláčou.“ (Římanům 12:15) Když se vžijeme do situace osloveného a projevíme mu „soucítění“, může to na něj hluboce zapůsobit. (1. Petra 3:8) Pokud uvidí, že se o něho zajímáme, bude nám s větší pravděpodobností naslouchat.

6, 7. Za co můžeme právem pochválit upřímného člověka, který položí nějakou náboženskou otázku, jež ho trápí?

⁶ Za druhé. Můžeme takového upřímného člověka pochválit za to, že se na zmíněnou věc ptá. Někteří lidé si myslí, že když v nich hlodají tyto a podobné otázky, je to projevem nedostatku víry nebo neúcty k Bohu. Možná je o tom přesvědčil dokonce nějaký duchovní. Takový názor však vůbec nemusí odpovídat skutečnosti. Vždyť podobné otázky si kladli i lidé s pevnou vírou, kteří žili v biblických dobách. Například žalmista David se Boha dotazoval: „Proč zůstáváš stát v povzdálí, Jehovo? Proč se schováváš v časech tísně?“ (Žalm 10:1) Rovněž prorok Habakuk se ptal: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš? Jak dlouho budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ? Proč mi dáváš vidět to, co ubližuje, a stále hledíš na pouhé těžkosti? A proč je přede mnou plenění a násilí a proč se vyskytují hádky a proč se vede rozepře?“ (Habakuk 1:2, 3)

⁷ Tito muži měli pevnou víru a hlubokou úctu k Bohu. Vyčinil jim snad Jehova za to, že takové znepokojivé otázky kladli? Vůbec ne. Jejich upřímné otázky namísto toho nechal zapsat do svého Slova. Nějaký člověk, kterého dnes trápí všudypřítomné zlo, možná v duchovním smyslu hladoví a na své otázky snad touží nalézt odpovědi, jež mu může poskytnout jedině Bible. Pamatujme, že Ježíš se o lidech, kteří byli duchovně hladoví — to znamená, že ‚si uvědomovali svou duchovní potřebu‘ —, zmiňoval pochvalně. (Matouš 5:3) Pomáhat takovým lidem najít cestu ke štěstí, o které Ježíš mluvil, je velkou výsadou.

8. Jaké mylné nauky vedou lidi k názoru, že za utrpení je odpovědný Bůh, a jak můžeme druhým v tomto směru pomáhat?

⁸ Za třetí, možná budeme muset oslovenému pomoct, aby si uvědomil, že za všudypřítomnou ničemnost nenese odpovědnost Bůh. Mnozí lidé se v náboženství učili, že světu vládne Bůh a že on sám už dávno předurčil všechno, co se každému z nás stane. Navíc jim bývá vštěpováno, že důvody, proč Bůh lidstvo postihuje veškerou tou špatností, nemůžeme pochopit, protože to je tajemství. Tyto názory však nemají s pravdou nic společného. Bůh je takovým učením zneuctíván, protože veškerá ničemnost a utrpení v dnešním světě je tím za vinu dávána jemu. Díky Božímu slovu však můžeme takové mylné představy uvádět na  pravou míru. (2. Timoteovi 3:16) Jehova není panovníkem tohoto ničemného systému věcí; tím je naopak Satan Ďábel. (1. Jana 5:19) Jehova nepředurčuje úděl svých inteligentních tvorů; každému dává svobodu a příležitost rozhodovat se mezi dobrým a špatným, správným a nesprávným. (5. Mojžíšova 30:19) Jehova navíc nikdy není původcem ničemnosti, protože ji nenávidí. O ty, kdo nespravedlivě trpí, se stará. (Job 34:10; Přísloví 6:16–19; 1. Petra 5:7)

9. Například jaké pomůcky nám „věrný a rozvážný otrok“ dal k dispozici, abychom mohli pomáhat lidem chápat, proč Jehova Bůh připouští utrpení?

⁹ Jakmile jste v rozhovoru položili výše popsaný základ, možná zjistíte, že oslovený člověk je ochoten nechat si vysvětlit, proč Bůh utrpení připouští. „Věrný a rozvážný otrok“ nám při tom chce pomáhat, a proto nám poskytuje řadu pomůcek. (Matouš 24:45–47) Například na oblastních sjezdech „Zbožná poslušnost“, které se konaly v roce 2005 a 2006, byl vydán traktát Veškeré utrpení brzy skončí! Seznamte se tedy blíž s jeho obsahem. Podobně v knize Co Bible doopravdy říká?, která je dnes dostupná ve 157 jazycích, je tomuto důležitému námětu věnována jedna kapitola. Využívejte tedy tyto pomůcky co nejvíc. Na základě Bible je v nich jasně vysvětlena sporná otázka vznesená v Edenu, totiž zda má Jehova právo být Svrchovaným Panovníkem svého stvoření. Rovněž se v nich vysvětluje, proč se Jehova rozhodl tuto spornou otázku řešit právě tak, jak se rozhodl. Pamatujte také, že když o tomto námětu mluvíte s druhými, zprostředkováváte jim ty nejdůležitější informace vůbec. Týkají se totiž poznání Jehovy a jeho nádherných vlastností.

Zaměřujte pozornost svých posluchačů na Jehovovy vlastnosti

10. Co je mnoha lidem zatěžko pochopit, pokud jde o to, proč Bůh připouští utrpení, a jaké poznání jim může pomoct?

¹⁰ Když lidem vysvětlujete, proč Jehova  nechal lidi, aby si pod Satanovým vlivem vládli sami, snažte se přitom vyzdvihovat Jehovovy nádherné vlastnosti. Mnozí souhlasí s tím, že Bůh je mocný. Jsou zvyklí na to, že se o něm mluví jako o Všemohoucím. Na druhé straně je pro ně ale možná těžké pochopit, proč svou ohromnou moc už dávno nepoužil k tomu, aby nespravedlnost a utrpení ukončil. Takoví lidé zřejmě neznají Jehovovy další vlastnosti, k nimž patří svatost, spravedlnost, moudrost a láska. Jehova tyto vlastnosti projevuje v dokonalé rovnováze. Bible o něm výstižně říká: „Dokonalá je jeho činnost.“ (5. Mojžíšova 32:4) Jak můžeme tyto vlastnosti vyzdvihovat, když lidem odpovídáme na otázky, které se týkají zmíněného námětu? Uvažujme o několika možnostech.

11, 12. (a) Proč nepřicházelo v úvahu, aby Jehova Adamovi a Evě jejich hřích zkrátka odpustil? (b) Proč Jehova nebude hřích tolerovat věčně?

¹¹ Nemohl snad Jehova Adamovi a Evě prostě odpustit? Odpuštění v jejich případě vůbec nepřicházelo v úvahu. Adam s Evou totiž byli dokonalí a jako takoví se svévolně postavili proti Jehovově svrchovanosti. Místo ní si zvolili vedení Satana. Není tedy divu, že tito dva vzbouřenci neprojevili ani náznak pokání. Nicméně když lidé vznášejí onu otázku — tedy proč Bůh prvním lidem prostě neodpustil —, vlastně se tím ptají na to, proč Jehova jednoduše nesnížil svá měřítka a proč se raději nerozhodl vzniklou vzpouru a existenci hříchu tolerovat. Odpověď souvisí s jednou vlastností, která je nedílnou součástí Jehovovy osobnosti. Touto vlastností je jeho svatost. (2. Mojžíšova 28:36; 39:30)

¹² V Bibli se o Jehovově svatosti píše na stovkách míst. V dnešním mravně pokleslém světě však tuto vlastnost oceňuje jen málokdo. Jehova je čistý, ryzí a oddělený od veškeré hříšnosti. (Izajáš 6:3; 59:2) Pokud jde o hřích, Jehova už podnikl určité kroky k tomu, aby jej usmířil a odstranil, ale rozhodně jej nebude tolerovat donekonečna. Kdyby Jehova chtěl hřích tolerovat věčně, byla by naše budoucnost beznadějná. (Přísloví 14:12) Jehova v jím ustanoveném čase přivede veškeré své tvorstvo do původního stavu svatosti, v němž bylo, když jej stvořil. Můžeme si tím být naprosto jistí, protože je to jeho vůlí a on sám je Svatý.

13, 14. Proč se Jehova rozhodl, že vzbouřence v Edenu nezahubí?

¹³ Nemohl tedy Jehova vzbouřence v Edenu prostě zničit a začít nanovo? Jistě měl potřebnou moc k tomu, aby to udělal; a brzy tuto moc použije, aby zahubil všechny ničemné. Někdo se proto může ptát: ‚Proč to tedy neudělal už dávno, když existovali jen tři vzbouřenci? Nezabránil by tak snad tomu, aby se hřích rozšířil? Vždyť potom by vůbec nedošlo k veškerému utrpení, které kolem sebe pozorujeme.‘ Proč se tedy Jehova rozhodl nepostupovat tímto způsobem? Pátá Mojžíšova 32:4 říká: „Všechny jeho cesty jsou právo.“ Ano, Jehova má ten nejsilnější cit pro spravedlnost. O Bohu se dokonce říká, že ‚právo miluje‘. (Žalm 37:28) Vzhledem k tomu, že Jehova miluje právo, rebely v Edenu nezničil. Proč?

¹⁴ Satan svou vzpourou vyvolal otázku, zda Bůh je oprávněně Svrchovaným Panovníkem nad vším stvořením. Právě kvůli tomu, že Jehova má smysl pro spravedlnost, bylo nutné na Satanovo vyzývavé tvrzení poskytnout náležitou odpověď. Kdyby Jehova vzbouřence okamžitě popravil — přestože by si to zasloužili —, odpověď na Satanem vznesené tvrzení by tím neposkytl. Bylo by to sice dalším důkazem Jehovovy nesrovnatelné moci, ale moc nebyla tím, co vzbouřenci zpochybnili. Navíc Jehova svůj záměr sdělil Adamovi s Evou, a ne někomu jinému. Právě oni měli mít potomky a naplnit zemi, podmanit si ji a mít v podřízenosti celé pozemské stvoření. (1. Mojžíšova 1:28) Pokud by Jehova Adama a Evu jednoduše usmrtil, jím vyslovený záměr s lidstvem by se stal pouhým nenaplněným slibem. Jehovova spravedlnost je však zárukou toho, že k něčemu  takovému nikdy nedojde a že Bůh svůj záměr vždy uskuteční. (Izajáš 55:10, 11)

15, 16. Jak můžeme lidem pomáhat, když navrhují různá alternativní „řešení“ sporné otázky, která vznikla v Edenu?

¹⁵ Mohl se někdo jiný vypořádat se vzniklou vzpourou moudřeji než Jehova? Někdo možná navrhuje své vlastní „řešení“, jak se měl Bůh se vzpourou v Edenu vypořádat. Tím by však vlastně naznačoval, že zná lepší způsob, jak danou spornou otázku řešit. Takový člověk to možná neříká se špatným úmyslem, ale snad jen plně nechápe Jehovovu osobnost ani jeho nesrovnatelnou moudrost. Když apoštol Pavel psal křesťanům v Římě, pustil se do hlubokého pojednání o Boží moudrosti, včetně „posvátného tajemství“. To se týká Jehovova záměru vyplatit věrné lidi z hříchu a posvětit své jméno prostřednictvím Božího Království. Jak Pavel smýšlel o moudrosti Boha, který tento záměr pojal? Svůj dopis uzavřel těmito slovy: „Bohu, jedinému moudrému, buď sláva skrze Ježíše Krista navždy. Amen.“ (Římanům 11:25; 16:25–27)

¹⁶ Pavel uznával, že Jehova je ‚jediný moudrý‘ — tedy, že je moudřejší než kdokoli jiný. Jak by mohl nedokonalý člověk být schopen vůbec něco vyřešit lépe než Bůh? Natož aby byl schopen vyřešit lépe tu nejobtížnější spornou otázku, jaká kdy vyvstala! Musíme tedy lidem pomáhat, aby si vůči Bohu, který je „moudrý v srdci“, vypěstovali podobně uctivý postoj jako my. (Job 9:4) Čím lépe chápeme Jehovovu moudrost, tím víc mu budeme důvěřovat, že jeho způsob řešení různých záležitostí je ten nejlepší. (Přísloví 3:5, 6)

Klíčová je Jehovova nejvýznamnější vlastnost

17. Jak může lidem, které znepokojuje otázka, proč Bůh připouští utrpení, pomoci to, že lépe pochopí Jehovovu lásku?

¹⁷ „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Těmito působivými slovy Bible popisuje Jehovovu nejvýznačnější vlastnost, která je zároveň ze všech nejpřitažlivější, a trpícím lidem může dodat tu největší útěchu. Jehovova láska prostupuje každý jeho skutek, který vykonal s cílem vysvobodit tvorstvo z prokletí hříchu. Láska pohnula Jehovu k tomu, aby dal hříšným potomkům Adama a Evy naději a aby jim umožnil se k němu přibližovat. Navíc jim dal příležitost vytvořit si k němu důvěrný vztah a získat jeho schválení. Z lásky Bůh opatřil výkupné, díky němuž se před lidmi otevírá cesta k úplnému odpuštění hříchů a získání dokonalého, věčného života. (Jan 3:16) A láska Jehovu podnítila, aby měl s lidstvem trpělivost a aby co možná největšímu počtu lidí umožnil zvolit si za svého Panovníka jej, a ne Satana. (2. Petra 3:9)

18. Za jaké porozumění můžeme být vděční a o čem budeme přemýšlet v následujícím článku?

¹⁸ Když jistý pastor mluvil k zástupu lidí, kteří se shromáždili při výročí jednoho teroristického útoku, řekl: „Nevíme, proč Bůh dovoluje, aby zlo a utrpení pokračovaly.“ To je opravdu smutné. Nejsme snad vděční za to, že my tomuto námětu rozumíme? (5. Mojžíšova 29:29) A vzhledem k tomu, že Jehova je moudrý, spravedlivý a láskyplný, víme, že veškeré utrpení už brzy ukončí. Vždyť to také sám slíbil. (Zjevení 21:3, 4) Ale co bude se všemi těmi lidmi, kteří během staletí lidských dějin zemřeli? Bere je Jehova při řešení sporné otázky vzniklé v Edenu nějak v úvahu? Rozhodně ano. Láska jej podnítila, aby myslel i na ně, a to prostřednictvím vzkříšení. Právě o něm bude pojednávat následující článek.

Jak byste odpověděli?

• Co můžeme říct člověku, který se ptá, proč Bůh připouští utrpení?

• Jak je z Jehovova jednání se vzbouřenci v Edenu patrná jeho svatost a spravedlnost?

• Proč bychom lidem měli pomáhat, aby lépe pochopili Jehovovu lásku?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 21]

Snažte se pomáhat lidem, které trápí to, že ve světě je dnes tolik špatnosti

[Obrázky na straně 23]

David a Habakuk měli pevnou víru, ale přesto Bohu kladli upřímné otázky