Duchovní svěžest v době stáří
Duchovní svěžest v době stáří
„Jsou zasazeni v Jahvově domě . . . Ještě i ve stáří nesou ovoce.“ (ŽALM 92:14, 15, Jeruzalémská bible)
1, 2. (a) Jak je stáří často popisováno? (b) Co ohledně důsledků Adamova hříchu slibuje Bible?
STÁŘÍ — co se vám vybaví, když slyšíte toto slovo? Vrásčitá kůže? Špatný sluch? Zesláblé ruce a nohy? Nebo jiné těžkosti, které provázejí „neblahé dny“ a které jsou podrobně vykresleny u Kazatele 12:1–7? V takovém případě je důležité mít na paměti, že projevy stáří popsané ve 12. kapitole knihy Kazatel nebyly původním záměrem Stvořitele, Jehovy Boha. Tyto verše ukazují, jaké důsledky na lidské tělo má Adamův hřích. (Římanům 5:12)
2 Stárnutí samo o sobě není kletbou, protože pokud má člověk žít věčně, pak mu nutně musí léta přibývat. Vždyť fyzický vývoj a zralost jsou charakteristickými a žádoucími rysy všech živých tvorů. Kolem sebe však vidíme ničivé účinky šesti tisíc let hříchu a nedokonalosti. Tento stav již brzy bude věcí minulosti a poslušní lidé se budou těšit z takového života, jaký pro nás Bůh původně zamýšlel — ze života bez trápení způsobeného stářím a smrtí. (1. Mojžíšova 1:28; Zjevení 21:4, 5) Pak „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Staří lidé se vrátí do dnů své „mladistvé síly“ a jejich „tělo [se] stane svěžejším než v mládí“. (Job 33:25) Prozatím se však musíme potýkat s hříšným stavem, který jsme zdědili po Adamovi. Ti, kdo slouží Jehovovi, se však i v pokročilém věku mohou těšit z mnoha požehnání.
3. V jakém směru mohou křesťané ‚i ve stáří nést ovoce‘?
3 Boží slovo nás ujišťuje, že ti, kdo „jsou zasazeni v Jahvově domě, . . . ještě i ve stáří nesou ovoce“. (Žalm 92:14, 15, Jeruzalémská bible, [92:13, 14, Překlad nového světa]) Obrazným způsobem žalmista vyjádřil základní pravdu — ačkoli věrní Boží služebníci tělesně chátrají, v duchovním ohledu mohou být svěží a dál dělat pokroky. Dokazuje to mnoho příkladů z biblických dob i ze současnosti.
„Nikdy nescházela v chrámu“
4. Jak prokazovala letitá prorokyně Anna svou oddanost Bohu a jak za to byla odměněna?
4 Uvažujme o věrné prorokyni Anně. Ačkoli jí bylo 84 let, „nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami“. Její otec ale pocházel z nelevitského „Ašerova kmene“, a tak Anna nemohla bydlet přímo v chrámu. Představte si, jaké úsilí musela denně vyvíjet, aby tam mohla být od ranní oběti až do oběti večerní. Za svou oddanost Bohu však byla Anna bohatě odměněna. V chrámu totiž byla i ve chvíli, kdy tam Josef a Marie přinesli malého Ježíše, aby ho představili Jehovovi, jak to vyžadoval Zákon. Při pohledu na Ježíše se Anna začala „obracet k Bohu s díky a mluvit o dítěti ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma“. (Lukáš 2:22–24, 36–38; 4. Mojžíšova 18:6, 7)
5, 6. Jakými způsoby dnes projevují mnozí letití křesťané stejný postoj jako Anna?
5 Mnozí křesťané pokročilého věku dnes jednají podobně jako Anna a jsou pravidelně přítomni na shromáždění, upřímně se modlí o rozvoj pravého uctívání a mají velkou touhu kázat dobrou zprávu. Jeden bratr, kterému je přes osmdesát let a který i s manželkou pravidelně navštěvuje křesťanská shromáždění, říká: „Chodit na shromáždění se stalo naším zvykem. V tu dobu nechceme být nikde jinde, protože toužíme být tam, kde je Boží lid. Tam je nám totiž dobře.“ Jejich příklad je pro každého z nás velkým povzbuzením. (Hebrejcům 10:24, 25)
6 „Pokud se kolem mě děje cokoli, co souvisí s duchovními věcmi, a já se na tom mohu podílet, vždycky to ráda udělám.“ To je krédo více než osmdesátileté křesťanky Jean, která je vdovou. „Mívám pochopitelně chvíle, kdy jsem smutná,“ pokračuje, „ale proč by kvůli tomu měli být smutní i ostatní?“ S rozzářenýma očima mluví o tom, jakou radostí je pro ni účast na povzbuzujících duchovních událostech v cizích zemích. Při nedávné cestě řekla Jean svým přátelům: „Už nechci vidět žádné další hrady, chci jít do kazatelské služby!“ Ačkoli vůbec neuměla místní jazyk, dokázala lidi zaujmout biblickým poselstvím. Jean navíc mnoho let pomáhala v jednom sboru, i když to pro ni znamenalo naučit se nový jazyk a na každé shromáždění jezdit hodinu tam a hodinu zpět.
Zůstaňte duševně aktivní
7. Jak dal Mojžíš i v pokročilém věku najevo touhu prohlubovat svůj vztah k Bohu?
7 Životní zkušenosti přibývají s léty. (Job 12:12) Naproti tomu duchovní pokrok automaticky s věkem nepřichází. Věrní Boží služebníci proto nespoléhají pouze na poznání, které získali v minulosti, ale snaží se, aby s postupujícím věkem ‚v poznání rostli‘. (Přísloví 9:9, Bogner) Například Mojžíšovi bylo 80 let, když mu Jehova svěřil závažný úkol. (2. Mojžíšova 7:7) To, že se Mojžíš dožil takového věku, bylo v jeho době zjevně pokládáno za neobvyklé, protože on sám napsal: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a . . . pro zvláštní sílu [je jich] osmdesát.“ (Žalm 90:10) Nicméně Mojžíš se nikdy necítil příliš starý na to, aby se dále učil. Po desetiletích služby Bohu, během nichž dostal mnoho výsad a měl velkou odpovědnost, prosil Jehovu: „Dej mi . . . poznat své cesty, abych tě znal.“ (2. Mojžíšova 33:13) Mojžíš vždy toužil po tom, aby svůj vztah k Jehovovi prohluboval.
8. Díky čemu si Daniel i v době, kdy mu bylo přes devadesát let, zachoval čilou mysl a k čemu to vedlo?
8 Prorok Daniel stále zkoumal svaté spisy, a to i v době, kdy mu pravděpodobně bylo přes devadesát let. To, co rozpoznal studiem „knih“ — k nimž zřejmě patřily 3. Mojžíšova, Izajáš, Jeremjáš, Ozeáš a Amos —, jej podnítilo, aby se k Jehovovi úpěnlivě modlil. (Daniel 9:1, 2) Jako odpověď na tuto modlitbu Jehova Danielovi poskytl informaci týkající se příchodu Mesiáše a budoucnosti čistého uctívání. (Daniel 9:20–27)
9, 10. Co někteří dělají pro to, aby zůstali duševně aktivní?
9 Podobně jako Mojžíš a Daniel můžeme i my dělat všechno pro to, abychom dokud je to možné, zůstali duševně aktivní. Způsob, jak toho dosáhnout, je stále se zaměřovat na duchovní věci. A právě to mnozí dělají. Worth, křesťanský starší, jemuž je přes osmdesát let, se snaží držet krok s duchovními informacemi, které poskytuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45) Říká: „Pravdu jsem si nesmírně zamiloval, a jsem nadšen, když vidím, jak její světlo svítí stále jasněji.“ (Přísloví 4:18) Fred, který je v celodobé službě už více než 60 let, čerpá duchovní povzbuzení z toho, že iniciativně mluví o biblických námětech se spoluvěřícími. Říká: „Snažím se, aby Bible v mé mysli ožívala. Pokud se vám to podaří, biblická zpráva dostane hlubší význam, a pokud to, co se dozvídáte, navíc dokážete dosadit do ‚vzoru zdravých slov‘, pak už nemáte jen jednotlivé střípky informací, ale vidíte, jak se každý z nich třpytí na místě, kam patří.“ (2. Timoteovi 1:13)
10 To, že je člověk v pokročilém věku, nutně neznamená, že se nemůže učit nové a obtížné věci. V šedesáti, v sedmdesáti, a dokonce i v osmdesáti letech se lidé naučili číst a psát nebo si osvojili nový jazyk. Některé ze svědků Jehovových motivovalo to, že o dobré zprávě chtěli mluvit s lidmi jiných národností. (Marek 13:10) Harrymu a jeho manželce bylo skoro sedmdesát let, když se rozhodli pomáhat v duchovním ohledu lidem, kteří mluví portugalsky. „Je pravda, že zvládat nové věci je s přibývajícími léty stále obtížnější,“ připouští Harry. Díky svému úsilí a vytrvalosti však časem dokázali vést v portugalštině biblická studia. Harry má v tomto jazyce již mnoho let dokonce proslovy na oblastních sjezdech.
11. Proč je dobré přemýšlet o tom, čeho dosáhli někteří věrní letití křesťané?
11 Je pochopitelné, že ne každému okolnosti a zdraví dovolují, aby se pustil do nových úkolů. Proč se tedy vůbec zabývat tím, co někteří letití dokázali? Cílem rozhodně není dosáhnout stejných výsledků, ale spíše o tom přemýšlet v duchu slov, která o věrných sborových starších napsal apoštol Pavel. Hebrejské křesťany vybídl: „Když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Hebrejcům 13:7) Když pozorně sledujeme horlivost takových letitých křesťanů, může nás to povzbudit, abychom napodobovali pevnou víru, jež je podněcuje ke službě Bohu. Harry, kterému je nyní 87 let, říká, co motivuje jeho: „Zbývající léta bych chtěl využít moudře a být ve službě Jehovovi co nejužitečnější.“ Fred, o němž již byla zmínka, pociťuje velké uspokojení z toho, že může sloužit v betelu. Dodává: „Člověk si musí najít způsob, jak Jehovovi sloužit co nejlépe, a pak v tom vytrvávat.“
Změna okolností nebrání ve věrné službě
12, 13. Jak i přes omezené možnosti Barzillai projevoval Bohu věrnou oddanost?
12 Vyrovnat se s tělesnými projevy stárnutí nemusí být snadné. Ale i v takové situaci je možné projevovat Bohu věrnou oddanost. Pěkným příkladem v tomto ohledu je Gileaďan Barzillai. Ve věku osmdesáti let projevil mimořádnou pohostinnost Davidovi a jeho armádě, když jim během Absalomovy vzpoury poskytoval jídlo a to, co potřebovali, aby se mohli vyspat. Když se David se svými muži vracel do Jeruzaléma, Barzillai je doprovodil k Jordánu. Tehdy mu David nabídl, aby se stal členem královského dvora. Jak na to Barzillai reagoval? „Je mi dnes osmdesát let. . . . Mohl by tvůj sluha chutnat, co bych jedl a co bych pil, nebo mohl bych ještě naslouchat hlasu zpěváků a zpěvaček? . . . Tady je tvůj sluha Kimham. Ať přejde s mým pánem, králem; a učiň mu, co je dobré v tvých očích.“ (2. Samuelova 17:27–29; 19:31–40)
13 Barzillai podporoval Jehovova pomazaného krále ze všech sil, přestože ve stáří se jeho možnosti změnily. Uvědomoval si, že se mu zhoršuje sluch a že ani jídlo si už nevychutná tak jako dříve, ale nezahořkl kvůli tomu. Naopak, nesobecky nabídl, aby užitek z těchto věcí měl Kimham. Tím se ukázalo, jakým člověkem je Barzillai uvnitř. Podobně jako on, i mnozí letití dnes projevují nesobeckost a velkorysost. Ze všech svých sil podporují pravé uctívání, protože vědí, že „takové oběti se Bohu líbí“. To, že mezi námi jsou věrní křesťané, je opravdovým požehnáním. (Hebrejcům 13:16)
14. Jak skutečnost, že David byl již v pokročilém věku, dodává hlubší smysl slovům zaznamenaným v Žalmu 37:23–25?
14 Také životní okolnosti Davida se během let mnohokrát změnily, ale přesto zůstal přesvědčen, že Jehova o své věrné služebníky vždy pečuje. Ke konci života David složil píseň, která je dnes známa jako 37. žalm. Představte si, jak přemítá o svém životě a za doprovodu harfy zpívá tato slova: „I kroky zdatného muže byly přichystány Jehovou, a On má potěšení v jeho cestě. Může sice padnout, ale nebude svržen, neboť Jehova podpírá jeho ruku. Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:23–25) Jehova pokládal za vhodné, aby se zmínka o Davidově stáří stala součástí tohoto inspirovaného žalmu, což vřelým slovům této písně dodává ještě větší hloubku.
15. Proč je apoštol Jan, navzdory změně okolností a pokročilému věku, pěkným příkladem věrnosti?
15 Dalším pěkným příkladem věrnosti i přes změnu okolností a pokročilý věk je apoštol Jan. Když sloužil Bohu už téměř 70 let, byl vypovězen na ostrov Patmos, protože „mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. (Zjevení 1:9) Tím však jeho služba neskončila. Všechny spisy, které Jan napsal a které se pak staly součástí Bible, vznikly v posledních letech jeho života. Během svého pobytu na Patmu obdržel řadu bázeň vzbuzujících zjevení, a ta pečlivě zaznamenal. (Zjevení 1:1, 2) Obecně se předpokládá, že z vyhnanství byl propuštěn za vlády římského císaře Nervy. Potom, přibližně v roce 98 n. l., kdy mu bylo možná 90 nebo 100 let, napsal ještě evangelium a tři dopisy, které nesou jeho jméno.
Nesmazatelný záznam o vytrvalosti
16. Jak mohou svou oddanost Jehovovi projevovat lidé, jejichž vyjadřovací schopnosti jsou narušeny?
16 Omezení může mít mnoho podob a různou míru. V případě některých lidí může dojít k tomu, že jsou narušeny dokonce i jejich vyjadřovací schopnosti. Přesto se však dál těší z krásných vzpomínek na projevy Boží lásky a nezasloužené laskavosti. I když se nemohou dobře vyjádřit slovy, v srdci Jehovovi říkají: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) A protože Jehova zná ty, kdo „myslí na jeho jméno“, váží si toho, že se tito lidé velmi liší od většiny ostatních, kteří se o něj vůbec nezajímají. (Malachiáš 3:16; Žalm 10:4) Vědomí, že Jehova má potěšení v rozjímání našeho srdce, je velkou útěchou. (1. Paralipomenon 28:9; Žalm 19:14)
17. Co zcela jedinečného získávají ti, kdo Jehovovi slouží dlouhá léta?
17 Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že ti, kdo Jehovovi věrně slouží po celá desetiletí, získávají něco zcela jedinečného — něco, co jiným způsobem získat nelze —, totiž nesmazatelný záznam o vytrvalosti. Ježíš řekl: „Svou vytrvalostí získáte své duše.“ (Lukáš 21:19) K tomu, aby člověk mohl obdržet věčný život, je vytrvalost nezbytná. Ti, kdo ‚vykonávají Boží vůli‘ a ve svém životě se prokazují jako věrní, mohou očekávat „splnění toho slibu“. (Hebrejcům 10:36)
18. (a) Čím mohou letití křesťané dělat Jehovovi radost? (b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?
18 Jehova si cení toho, že mu sloužíte celou duší, a není důležité, jak moc nebo jak málo nyní můžete dělat. Bez ohledu na to, jak na ‚člověka, jímž jste zevně,‘ působí stárnutí, ‚člověk, jímž jste uvnitř,‘ může být den za dnem obnovován. (2. Korinťanům 4:16) Jehova si nepochybně váží toho, co jste vykonali v minulosti, ale je naprosto jasné, že si váží i toho, co pro jeho jméno děláte nyní. (Hebrejcům 6:10) V následujícím článku budeme uvažovat o tom, že taková věrnost má dalekosáhlý dopad.
Jak byste odpověděli?
• V čem dala Anna pěkný příklad letitým křesťanům?
• Proč věk nutně nemusí představovat omezení v tom, čeho člověk může dosáhnout?
• Jak mohou křesťané i v pokročilém věku projevovat Bohu věrnou oddanost?
• Jak se Jehova dívá na službu svých letitých ctitelů?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 23]
Na základě „knih“ letitý Daniel rozpoznal, jak dlouho bude Juda ve vyhnanství
[Obrázky na straně 25]
Mnozí letití dávají dobrý příklad v tom, že pravidelně chodí na shromáždění, horlivě káží a rádi studují