Je obřízka znakem mužnosti?
Je obřízka znakem mužnosti?
V MNOHA částech světa se obřízka běžně neprovádí. Jinde se u novorozených chlapců dělá ze zdravotních důvodů. A pro Židy a muslimy je důležitá nejen z hlediska zdravotního, ale zejména náboženského.
V některých národech se však tento zákrok provádí až v období dospívání. Chlapec je obvykle poslán na několik týdnů mimo komunitu do takzvané tradiční školy. Tam je obřezán a během doby, kdy se zotavuje, se musí podrobit určitým rituálům a naučit se, jak být opravdovým mužem. Je ale obřízka skutečným znakem mužnosti? Podívejme se do Bible, abychom zjistili, jaký názor na tuto věc má Bůh. (Přísloví 3:5, 6)
Boží názor na obřízku
Obřízku, tedy odstranění předkožky mužského pohlavního údu, prováděly již některé národy ve starověku, jako například Egypťané. Abraham se však v takovém kulturním prostředí nenarodil a po většinu svého života obřezán nebyl. I v tomto neobřezaném stavu se však prokázal jako statečný muž. S malou skupinou spojenců pronásledoval a porazil vojska čtyř králů, kteří předtím zajali jeho synovce Lota. (1. Mojžíšova 14:8–16) Asi o čtrnáct let později Bůh Abrahamovi přikázal, aby se nechal obřezat on i všichni muži v jeho domácnosti. Proč mu to řekl?
Určitě to neznamenalo, že Abraham přestal být chlapcem a stal se mužem. Vždyť mu bylo už 99 let. (1. Mojžíšova 17:1, 26, 27) Důvod mu Bůh vysvětlil takto: „Dáte se obřezat na mase své předkožky a to bude sloužit jako znamení smlouvy mezi mnou a vámi.“ (1. Mojžíšova 17:11) Tato abrahamská smlouva zahrnovala Boží slib, že prostřednictvím Abrahama si nakonec budou žehnat „všechny rodiny zemské půdy“. (1. Mojžíšova 12:2, 3) V Božích očích tedy obřízka nebyla znakem mužnosti. Byla znamením příslušnosti k izraelskému národu, který vyšel z Abrahama a kterému byla „svěřena Boží posvátná prohlášení“. (Římanům 3:1, 2)
Časem se ukázalo, že izraelský národ si neváží toho, co mu bylo svěřeno. Odmítl totiž přijmout Abrahamovo Semeno, Ježíše Krista. Bůh tedy Izraelity zavrhl a jejich obřízka přestala mít v jeho očích význam. Přesto někteří křesťané v prvním století n. l. trvali na tom, že Bůh obřízku vyžaduje. (Skutky 11:2, 3; 15:5) Z tohoto důvodu apoštol Pavel dal Titovi pokyn, aby v různých sborech „napravil věci, které jsou nedostatečné“. Napsal, že je tam „mnoho nepoddajných lidí, neužitečných mluvků a těch, kdo klamou mysl, zejména těch, kdo lpí na obřízce. Těm je nutné zavřít ústa, neboť právě tito lidé dál podvracejí celé domácnosti tím, že pro nečestný zisk vyučují to, co by neměli.“ (Titovi 1:5, 10, 11)
Pavlova slova platí až dodnes. Pokud by pravý křesťan někomu doporučoval, aby své dítě dal obřezat, bylo by to zcela v rozporu s Písmem. Křesťan se ‚neplete do záležitostí jiných lidí‘ a nechává toto rozhodnutí na rodičích. (1. Petra 4:15) Pavel byl také inspirován, aby o obřízce přikazované mojžíšským Zákonem napsal: „Byl někdo povolán obřezaný? Ať se nestane neobřezaným. Byl někdo povolán v neobřízce? Ať se nedává obřezat. Obřízka nic neznamená a neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání ano. V jakémkoli stavu je každý povolán, ať v něm zůstane.“ (1. Korinťanům 7:18–20)
Obřízka v tradičních školách
Co když křesťanští rodiče stojí před rozhodnutím, zda svého syna mají dát obřezat? Bylo by v rozporu s Biblí poslat ho do takzvané tradiční školy, o které jsme se zmínili dříve? V takové škole nejde jen o odstranění předkožky. Po několik týdnů by tam jejich syn žil v úzkém společenství s jinými chlapci a učiteli, kteří neuctívají Jehovu. V těchto školách se učí mnoho věcí, které jsou v rozporu s vysokými mravními měřítky Bible. Boží slovo varuje: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33)
S pobytem v takových školách souvisejí i zdravotní rizika. V roce 2003 časopis South African Medical Journal napsal: „I letos byly popsány děsivé následky obřízky. Zprávy o úmrtích a zmrzačeních se objevily ve významných médiích po celém světě. . . . Stručně řečeno, mnohé z takzvaných ‚tradičních škol‘ jsou dnes místem hrůzy a smrti.“
Kromě tělesného zmrzačení hrozí ještě větší nebezpečí, a sice nebezpečí duchovní. To, co se v tradičních školách učí a dělá, je úzce spojeno se spiritismem a s uctíváním mrtvých. Mnozí například věří, že vinu za zmrzačení nenesou ti, kdo ledabyle provádějí obřízku v nehygienických podmínkách, ale že za to mohou kouzla a nelibost mrtvých předků. Pokud jde o spojení s falešným náboženstvím, Bible přikazuje: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a nezákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? . . . ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘, ‚a já vás přijmu.‘“ (2. Korinťanům 6:14–17) Z této rady je jasně patrné, že by bylo velmi nerozumné, kdyby křesťanští rodiče poslali svého syna do tradiční školy.
Co je znakem pravé mužnosti?
To, zda křesťan je obřezán nebo není, nijak nesouvisí s mužností. Křesťané se nezaměřují na to, aby měli „líbivý vzhled v těle“, ale jde jim především o Boží schválení. (Galaťanům 6:12)
Aby se líbili Bohu, musí ‚obřezat své srdce‘. (5. Mojžíšova 10:16; 30:6; Matouš 5:8) To znamená, že odmítají nesprávné touhy a pýchu, jako například pocit nadřazenosti nad druhými na základě obřízky. Ať už je křesťan obřezán či nikoli, může dávat najevo mužnost tím, že vytrvává ve zkouškách a stojí „pevně ve víře“. (1. Korinťanům 16:13; Jakub 1:12)